Premier League by se těžko odmítala, přiznal Šulc. V čem je zarážející jeho zdravotní stav?

Český reprezentační forvard Pavel Šulc (25) prožil skvostnou první sezonu v Lyonu, na závěr ale přišly zdravotní potíže. Ani během času stráveného na marodce se ovšem nenudil, usilovala o něj totiž řada elitních klubů. Olympique si ale stál za svou cenovkou, což pro rodáka z Karlových Varů byl zároveň indikátor důvěry. V rozhovoru pro Nova Sport zároveň probral, jak ho přístup místních odradil od studování francouzštiny, připomněl sen hrát v Premier League.

První sezona v elitní soutěži a hned si vysloužil pozornost skautů napříč Evropou. Šulc vstoupil do Ligue 1 bilancí 11+3, celkem se napříč soutěžemi přímo podílel na 21 gólech.

Jaký je vlastně fotbal ve Francii v porovnání s dalšími ligami, které pravidelně sleduje? "Ve Francii je fotbal nejzábavnější, je víc bláznivý. Je to samozřejmě hodně o taktice a všechno v rychlosti, týmy se snaží o přímočarý styl na brejkové situace. Je to velmi atletická a bojovná soutěž, které většina hráčů tam přidává kvalitu," popsal v rozhovoru pro Nova Sport.

Právě z Ligue 1 poslední dobou přestupuje čím dál více hráčů do Premier League, která je z hlediska rychlosti a obecně fyzické náročnosti největší výzvou. Francouzský fotbal, zdá se, je pro ten anglický ideálním mezikrokem.

V tuto kariérní cestu tajně doufal i Šulc, nakonec se ale další štace nekonala. Proč? "Tam záleželo spíš na tom klubu. Když by nějaký přišel a byl z anglické Premier League, těžko by se to odmítalo. S Lyonem se (zájemci) nepotkali po finanční stránce, takže to je potom složitější."

V médiích se spekulovalo, že OL požadoval kolem 25 milionů eur. "Lyon si řekl o nějaké peníze a nechtěl jít pod ně, řekl bych, že i to je pro mě dobrá zpětná vazba, že si mě váží a v týmu mě chtějí," pokračovala bývalá hvězda Plzně.

Psalo se o zájmu Juventusu, Leedsu či Wrexhamu, nikdy se ale nesešly všechny proměnné. "Když mě nikdo nekoupí tak budu hrát v Lyonu, to jsem fakt dopad," smál se Šulc. "To je samozřejmě ironie, protože Lyon je obrovský tým, mně se svět nezboří," vysvětlil pro jistotu.

Když do Francie přišel, dělal vše pro co nejlepší aklimatizaci, včetně učení se jazyka. To mu ale nakonec vydrželo poměrně krátce. "Neučím se francouzsky. Přestal jsem se učit po třech měsících," prozradil na sebe český reprezentant.

Důvodem prý byly nepříjemné zkušenosti s místními. "Když jsem se snažil mluvit s lidmi ve městě, objednal jsem si něco, oni naschvál dělali, že mi nerozumí. Ta výslovnost je složitější, ale šlo to pochopit, tak jsem si řekl, že na to asi kašlu, že nemá cenu se trápit."

V kabině si postačí s angličtinou. "Naštěstí mě to nelimituje, protože máme trenéra Portugalce a všechny tréninky i videa jsou v angličtině. V kabině dost kluků mluví anglicky, teď je tam víc zahraničních hráčů než Francouzů," vysvětlil Šulc.

Loni byl možná za nováčka, teď už si ale v Lyonu vybudoval jméno. "Bavil jsem se o tom hodně s kapitánem, Tolissem. Vždy si dělal srandu během přestupového období. Loučil jsem se, řekl jsem 'see you tomorrow', a on na mě vždycky pokukoval, že jestli skutečně přijdu," smál se při imitování spoluhráčových grimas. "On byl určitě rád, že jsem zůstal."

V čem tedy na českého forvarda Olympique spoléhá? "Tým na mě hodně spoléhá v presinku, v té defenzivní části. A tím, že jsem schopný nějakým způsobem doručovat i čísla, tak i to je pro ně důležité."

"Nikdo včetně mě nečekal, že to bodově bude tak jak to bylo, řekl bych, že fanoušci si mě nesmírně oblíbili za práci, kterou dělám na hřišti. "Akorát je škoda, že mě nějak zabrzdily svalová zranění, ta sezona mohla být ještě lepší," posteskl si.

Fotbalový kalendář je neúprosný a hráči na to doplácí. V závěru sezony chyběl Šulc kolem 50 dní, po návratu se navíc vždy musel pozvolně vracet do tempa.

Ukázalo se, že rodáka z Karlových Varů trápil edém kostní dřeně. "Ani nejsem schopný říct, jak dlouho to tam mám. Mám zprávy, že se mi to tam muselo tvořit docela dlouhou dobu. Jestli jsem někdy trošku pocítil koleno, mohlo to být tím. Nejvíc se to rozjelo na konci loňské sezony a potom přes mistrovství světa. Po návratu do Lyonu z dovolené byla ta bolest ještě větší, teď je to, musím zaklepat, na dobré cestě," vysvětlil.

"Nelimituje mě to v tréninku ani zápasech. Občas mě to po tréninzích bolí když chodím po schodech." Řešení? "Takže nechodím po schodech," smál se. "Nebývá to po zátěži, ale podle povrchu. Když je hřiště tvrdší, tak se mi to ozývá po zápase třeba půl hodiny," šel Šulc dopodrobna. Dodal, že jde o důsledek velkého přetížení a tvořit se mu to mohlo klidně rok.

Když byl nakonec dotázán, co by považoval v této sezoně za úspěch, soustředil se na týmové výsledky. "Já bych samozřejmě chtěl skončit do třetího místa, abychom dostali Lyon zpět do Ligy mistrů. Když odehraju co nejvíc zápasů, tak budu spokojený, snad k tomu přidám nějaké góly a asistence."