Podzim za námi, jaro před námi: Shrnutí dosavadního průběhu Ligue 1 (1/2)

Ve Francii brzy skončí krátká zimní přestávka a hráči opět vtrhnou na hřiště. Pojďme se tedy těsně před tím, než se znovu otevřou brány tamních prvoligových stadionů, podívat na to, jak si jednotlivé týmy vedly na podzim a jaké jim prorokujeme jaro. V první části shrneme tabulku od Évianu po Ajaccio, tedy celky na 11. - 20. místě.

11. Évian Thonon Gaillard, 22 bodů

Co se na podzim povedlo: Prakticky vše, co se povést mohlo. Évian vstupoval do ligy s renomé vysmívaného otloukánka a "příštího Arles," ale v její polovině se celkem bez problému vyhřívá v půlce, se slušným čtyřbodovým náskokem na osmnácté Nancy a především s pořádným sebevědomím, jaké lze získat pouze velkým zadostiučiněním. Celé působení týmu z městečka Annecy se zdá být jako z jiného Matrixu; jeho zápasy jsou překvapivě zábavné, často končí gólovými přestřelkami a nikdy v nich nechybí růžové dresy s grafikou bleděmodrého pohoří a relativně neznámí hráči jako Sagbo nebo Barbosa, kteří si z bůhvíjakého důvodu nedělají žádné starosti s respektem k zavedeným jménům. Sledovat Évian na podzim bylo jako sledovat chybu v jinak výborně naprogramované počítačové hře a užívat si to do posledního okamžiku. Pozornost zaslouží zejména skvělý střelec Sagbo a defenzivní štít Éric Tié Bi, který byl na svém postu mezi nejlepšími v celé lize. Výbornou vizitkou týmu je jeho bilance na domácím hřišti, která dělá ze stadionku u švýcarských hranic obávanou tvrz, což může potvrdit třeba Montpellier.

Co se na podzim nepovedlo: Abychom ovšem ÉTG nepřechválili; pokud bychom měli jejich dosavadní působení charakterizovat jedním slovem, pak to bude labilita. Až příliš často postrádal jejich fotbal jasný systém a až příliš často se zdálo, že celý tým je poměrně náchylný ke ztrátě nervů; dostával hodně gólů a dánská posila, gólman Andersen, taky působí dost průměrně. Évian nicméně naplno využil prvek překvapení a ať už jarní ligová část dopadne jakkoliv, můžou si být v Annecy jistí tím, že na tento půlrok asi málokdo zapomene.

Známka za podzim: 1-
Nejlepší hráči podzimu: Yannick Sagbo, Éric Tié Bi, Cédric Barbosa

Jarní prognóza: V první řadě mám za to, že Évian na podzim těžil ze dvou elementů: z domácího prostředí a prvku překvapení. Není příliš obvyklé, aby nováček v L1 přistupoval ke svým zápasům tak nebojácně a bez ostychu k silnějšímu; tato taktika vynesla Casoniho mužům úspěch, je ovšem otázkou, nakolik úspěšné by bylo spoléhat na ni i ve druhé půli sezony, kdy už o Évianu každý dobře ví. Možná i proto vedení angažovalo místo Casoniho Pabla Correu, bývalého kouče Nancy, který proslul mimořádnou obratností a schopností v záchranářských bojích; to se nakonec může ukázat jako naprosto klíčový krok. Pokud se totiž navíc chytne Thomas Kahlenberg, kdysi skvělý ofenzivní záložník Auxerre, Évian se zachrání. Neznamená to ovšem, že by měl něco jistého; stále existuje velká šance, že ligu nakonec neudrží (zasahovat do fungujícího celku odvoláním trenéra je vždy velký risk), a já dávám oběma variantám přibližně stejné šance.

Změny v kádru:
Příchody: Kahlenberg (host., Wolfsburg)


12. Stade Brestois, 21 b.

Co se na podzim povedlo: Málokterý tým se v sestupových prognózách před sezonou objevoval častěji než Brest; už z tohoto důvodu je konečné dvanácté místo, tři body od červených čísel, velkým úspěchem, lhostejno jak jej bylo dosaženo. Brest se stal nevídanou kuriozitou evropského fotbalu: má sice třetí nejnižší počet porážek (4), ale zároveň vůbec nejméně vítězství (3). Ano, počítáte správně - na podzim 2011 zaznamenali Brestois neuvěřitelných 12 remíz! Extrémní vyrovnanost výkonů podporuje i celkové skóre 19:19, které ukazuje na výbornou obranu; skvělá defenzivní činnost byla devízou Dupontova týmu už v loňské, nováčkovské sezoně, a letos se dokonce zkušený harcovník Jonathan Zebina stal vůbec nejlepším hráčem podzimní části ligy podle hodnocení L’Equipe. Defenziva vedená nenápadným, ale spolehlivým gólmanem Elanou zkrátka stále šlape jako hodinky, a celá Francie je na ni jednoduše krátká.

Co se na podzim nepovedlo: No, pochopitelně - jestliže skóre 19:19 vypovídá něco o obraně, tak u útoku tomu není jinak. Nolan Roux sice dělal, co mohl, ale fakt, že Brest je v první řadě zodpovědně bránící mužstvo vyznávající filozofii, že pokud nedostane gól, nemůže prohrát, se mu samotnému zkrátka zlomit nepodaří. Většina týmů by s prakticky nefunkčním útokem měla pořádné problémy; Brestu se to daří eliminovat právě díky famózní obranné organizaci. Pokud by se ovšem z jakéhokoliv důvodu (zranění Zebiny, například) tato pragmaticky a účelově vypiplaná koncepce rozpadla, je Brest okamžitě horkým kandidátem na pád o patro níž. Jeho záloha je jednou z nejslabších v soutěži a o útoku se dá říct totéž.

Známka za podzim: 2
Nejlepší hráči podzimu: Jonathan Zebina, Bruno Grougi, Nolan Roux

Jarní prognóza: Brest je tak bezchybně organizovaným týmem, že pokud se mu vyhnout zranění nebo dramatické poklesy formy (případně odchody klíčových hráčů), skončí do patnáctého místa. Stačí ale jediné "uklouznutí" a bude nesmírně zajímavé sledovat, jak se nezkušené mužstvo s danou situací popere. Bylo by dobré nezapomínat na fakt, že loni na tom byl tehdejší nováček po podzimu ještě mnohem lépe, a právě pouze náskok vybudovaný v období mezi srpnem a listopadem ho vzhledem k příšernému jaru uchránil od pádu o patro níž - a teď nemá Brest náskok prakticky žádný...

Změny v kádru:
Příchody: Khaled (Epinal)


13. Valenciennes FC, 20 b.

Co se na podzim povedlo: Zabrat, kdykoliv začne týmu téct do bot. Že se Valenciennes, byť s prakticky totožným kádrem, po odchodu trenéra Philippa Montaniera propadne, tušil každý, kdo (právem) považoval Montaniera za nedoceněného trenérského mága a pravou duši severofrancouzského týmu, který s naprosto minimálními prostředky dokázal dlouhodobě prohánět favority a končit v bezpečném středu tabulky. Je nutno říct, že Montanierův nástupce Daniel Sanchez odvádí velice dobrou práci. Valenciennes sice trochu ztratilo na herní tváři a atraktivitě a velkou část podzimu strávilo buď nebezpečně blízko sestupové zóně, nebo přímo v ní, ale právě schopnost elegantně a nenápadně vybřednout z bahna do bezpečí musela udělat dojem na každého, kdo výsledky maličkého týmu na podzim sledoval.

Co se na podzim nepovedlo: Přestože ve Valenciennes nikdy nepadaly kvanta gólů, přece jen šlo o tým, který dlouhodobě vyznává ofenzivní fotbal a na jeho zápasy je radost se koukat. Sanchez přinesl do městečka v blízkosti belgických hranic pragmatický styl, díky němuž sice jeho tým dostával minimální množství branek, ale jeho útok na druhé straně úspěšně zacílil pouze osmnáctkrát, což je po Nancy vůbec nejhorší statistika v soutěži. Důvod je nasnadě - Grégory Pujol, který loni sedmnácti brankami vystřílel klubu klidný pobyt ve středu tabulky, se letos zasekl a na podzim skóroval pouze třikrát. V plné nahotě se tak projevila největší slabina Valenciennes, kterou je extrémně úzký kádr. Případné zranění klíčového hráče Gaëla Danice by znamenalo neskutečné problémy.

Známka za podzim: 2-
Nejlepší hráči podzimu: Gaël Danic, Nicolas Penneteau, Foued Kadir

Jarní prognóza: Navzdory sympatickému boji a slušnému podzimnímu umístění zůstávají červenobílí jedním z hlavních kandidátů na sestup. Napovídá tomu útočná impotence, nevalná forma vrchního střelce (Pujol) i nahrávače (Ducourtioux), nedostatečná šířka kádru i poměrně malé zkušenosti se zachraňováním v posledních kolech; pokud se mu Sanchez se svými muži ubrání, pohádka jménem Valenciennes bude pokračovat i nadále, pravděpodobnější je však tuhý boj až do samého konce. Osobně si myslím, že bude úspěšný.

Změny v kádru:
Odchody: Nam (Lekhwiya, QAT)


14. SM Caen, 20 b.

Co se na podzim povedlo: Caen je pořád tím starým známým týmem, který už od svého posledního postupu mezi elitu baví fanoušky fotbalem nahoru dolů, hodně útočí, má obrovská okna v obraně, fantastického brankáře a sbírá pravidelně obrovské množství faulů a karet. Ideální tým na sledování pro nestranného fanouška. Že si Dumasův celek zachoval tvář je určitě pozitivní - a konečné čtrnácté umístění je s ohledem na fakt, že z Caen v létě prchl suverénně nejkvalitnější útočník Youssef El-Arabi, poměrně lichotivé. Pozitivní zprávou pro fanoušky Malherbe jsou výkony Aléxise Thébauxe, který v bráně opět doslova čaroval a zdá se být každou sezonu ještě lepší než tu předchozí. Přestože El-Arabiho gólovému příspěvku se nikdo ani nepřiblížil, týmu docela slušně fungoval útok: 24 branek v 19 zápasech je na tým namočený do boje o záchranu pěkné číslo.

Co se na podzim nepovedlo: Pierre-Alain Frau sice určitě nezklamal, ale v rozhodujících fázích sezony by se absence vyloženého kanonýra mohla ukázat jako velká komplikace. Kandia Traoré jím nikdy nebyl a M‘Baye Niang, zázračné dítě, do kterého leckterý fanoušek vkládal velké naděje, se ve svém vývoji trochu pozastavil. Když je vaším nejlepším střelcem střední záložník Nivet s 5 brankami, není to zkrátka úplně v pořádku. Zmiňovat v souvislosti s Caen zmatky v obranné činnosti by bylo poněkud ohrané; pozastavím se tedy ještě u jednoho jména, kterým je Romain Hamouma. Pravý křídelník, jehož one-man show v závěru loňské sezony zachránila týmu holou kůži a podmanila si celou ligu, prožil hodně matný a nevýrazný podzim; odehrál sice všechno, ale místy působil hodně unaveně a rozrušeně. Hamoumova loňská suverenita přitom bude potřeba, protože Caen ještě zdaleka nemá vyhráno.

Známka za podzim: 3
Nejlepší hráči podzimu: Alexis Thébaux, Benjamin Nivet, Nicolas Seube

Jarní prognóza: Letošní sezóna celku vyznávajícího červenomodré barvy je vcelku podobná té loňské a jako nejpravděpodobnější se jeví možnost, že se bude i podobně vyvíjet; Caen by tedy podle tohoto scénáře mělo střídat statečné výkony proti favoritům s dlouhými matnými obdobími vyplněnými ztrácením bodů s přímými konkurenty a celá situace by potom vyústila v infarktový závěr na samé hranici ponoru, do nějž buď vkročí podobný hrdina jako loni fantastický Romain Hamouma a tým s odřenýma ušima zachrání, nebo se nikdo nenajde, a SM Caen se po dvou letech sympatického oživování občas poněkud stojatých vod Ligue 1 odporoučí zase na svoji obvyklou trasu mezi první a druhou ligou.

Změny v kádru:
Příchody: Montaroup (Dinamo Minsk)


15. AJ Auxerre, 19 b.

Co se na podzim povedlo: Nový trenér Laurent Fournier před sezonou proklamoval větší zapojování mladých hráčů a to v rámci možností dodržel; mladíček Yaya Sanogo a stoper reprezentační jednadvacítky Willy Boly se do týmu úspěšně zapojili a v prostorách akademie čeká řada dalších, kteří nejspíše brzy vystřídají veterány jako Grichting nebo Hengbart. Další pozitivní věcí je rozkvět Alaina Traorého, který vtrhl do ligy jako uragán a první měsíc ho celá liga oslovovala Pane; pak z nastoleného tempa sice polevil, ale i nadále si udržoval pozici klíčového a nejnebezpečnějšího hráče týmu. Fournierovi je také třeba přičíst k dobru, že konečně objevil místo na hřišti pro Dennise Oliecha, který se pod ním přeměnil z nemotorného a těžkopádného křídelníka v nebezpečného forvarda. Stadion Abbé-Deschamps byl na podzim respektovaným prostředím, odkud se body rozhodně nevozily snadno a jindy matné Auxerre na něm bylo schopné svého protivníka řádně usmažit (viz rozdrcení Sochaux v poměru 4:1).

Co se na podzim nepovedlo: Nejlepšími útočnými hráči týmu byli Traoré, Oliech a Contout, což značí dvě věci. Jednak je to fakt, že Auxerre sice investovalo do posílení útoku nemalé prostředky, ale nově příchozí se prosazovali buď sporadicky (Sahar, Jemaa) nebo prakticky vůbec (Haddad, Kossoko). Zadruhé, Auxerre sice vstřelilo poměrně hodně branek (např. jen o jednu méně než Marseille), ale také hodně inkasovalo, a na to nebyli fanoušci v burgundském městečku pranic zvyklí. Obranná činnost týmu skutečně působila nepříjemně vratkým a nejistým dojmem, což je vzhledem k tomu, že ji na jaře volají boje o záchranu, poměrně alarmující. Kromě toho jsou Auxerrois pod Fournierem naprosto neškodní venku a nedokážou vůlí zvrátit zápas či protahující se sérii neúspěchů.

Známka za podzim: 3-
Nejlepší hráči podzimu: Alain Traoré, Dennis Oliech, Roy Contout

Jarní prognóza: Není příliš pozitivní. Pokud si člověk uvědomí, že Auxerre jako jediný celek od svého prvního postupu do Ligue 1 ještě nesestoupilo, mrazí ho z toho v zádech, nicméně možnost pádu o patro níž tu určitě je, je reálná a je třeba si ji uvědomit. Fournier musí naučit tým hrát zodpovědněji odzadu; obětovat efektivitu na oltář atraktivity si člověk může dovolit, pokud má hráče natolik kvalitní, že dokážou vyhrát zápas jednoduše individuálními kvalitami. V Auxerre po odchodu Pedrettiho s Jeleńem takoví hráči nejsou, a proto je těžké další osud tradičního klubu jakkoliv předpovídat. Nicméně pokud si tým udrží alespoň dobrou formu před vlastními fanoušky, ligu zachrání.

Změny v kádru: -


16. Dijon FCO, 19 b.

Co se na podzim povedlo: V určitých pasážích sezony hrál Dijon skvělý fotbal a měl nečekaně dobré výsledky; konečné umístění nad sestupovými příčkami je pak vzhledem k předsezonním prognózám určitě velký úspěch. Skvěle na sebe upozornil rtuťovitý záložník Benjamin Corgnet, mozek hry dijonských a také velice dobrý střelec; nálepku hráče ideálního do Ligue 2 ze sebe potom kvalitními výkony setřásl Brice Jovial, zatímco jeho útočnému kolegovi Grégory Thilovi tatáž škatulka zůstala. Dijon ukázal, že v krizi umí zabrat, a především: na jeho fotbal se prakticky celý podzim báječně koukalo. Jestliže to před sezonou vypadalo, že dijonští budou dalším Brestem, podzimní měsíce toto tvrzení trochu poopravily: jestli něco, tak máme co do činění s dalším Caen.

Co se na podzim nepovedlo: Carteronův tým měl druhý nejnižší počet remíz v celé lize (4), což se ukázalo jako dvousečná zbraň: zapnout si DFCO sice znamenalo nenudit se, ale až příliš často na úkor nováčka. To dokládá extrémně vysoký počet prohraných zápasů (10) a několik debaklů, díky kterým se počet inkasovaných branek zastavil až na čísle 35, což je druhý nejvyšší ze všech. Právě obrana byla největší bolestí Dijonu - slabí brankáři a rozháraní stopeři neposkytovali zbytku týmu zrovna ideální oporu. Patrice Carteron má velmi atraktivní herní filozofii; s její použitelností v nesmlouvavé džungli francouzského prvoligového fotbalu je to o dost horší.

Známka za podzim: 3
Nejlepší hráči podzimu: Benjamin Corgnet, Brice Jovial, Éric Bauthéac

Jarní prognóza: Dijon byl (až doposud) vůbec nejaktivnějším hráčem na francouzském přestupovém poli; nejedná se však o jména, která by měla nějak dramaticky pozvednout úroveň hry nováčka. S velkou pravděpodobností se dá očekávat, že jaro v jeho podání bude do značné míry totožné jako podzim; mým osobním tipem pak je, že sympatický celek nakonec v boji o záchranu dojede na nezkušenost a slabou obranu a nejvyšší ligu bohužel neudrží.

Změny v kádru:
Příchody: Yeboah (host., ASEC Mimosas, CIV), Kumordzi (Panionios), A.Koné (Spartak Trnava), Achour (US Ivry)
Odchody: Mandanne (host., Guingamp), Mara (Arles)


17. OGC Nice, 18 b.

Co se na podzim povedlo: Vzhledem k mohutnému posilování v letním přestupním termínu se podzim v podání Les Aiglons rozhodně nedá hodnotit pozitivně a jako největší plus se jeví fakt, že i přes mizerné výkony a výsledky se mužstvo z Azurového pobřeží dokázalo udržet nad čárou ponoru, nicméně jen o skóre, což je s přihlédnutím k ambicím a síle kádru pramalá útěcha. Velkým pozitivem byly určitě výkony Érica Moulounguiho; gabonský forvard měl plnit spíše roli spolehlivého náhradníka, ale v mizérii ostatních hodně vyčníval a byl jednoznačně nejnebezpečnějším hráčem týmu. Do velmi dobré formy se rozehrála i jihoamerická defenzivní klika: brankář David Ospina a obránce Renato Civelli potvrdili dobré výkony z dřívějška a dobře se adaptovala i posila na kraj obranné čtveřice, Luciano Monzón. Tradičně dobré výkony potom odváděl Anthony Mounier.

Co se na podzim nepovedlo: Skončit lépe. I s nejistotami ohledně angažmá Yannicka Djala (které se nakonec ukázalo jako neplatné a mladý forvard se vrátil do Lisabonu) dali Aiglons dohromady velice slušný kádr, který by měl hrát na přibližně stejné úrovni jako před třemi lety, kdy se celou sezonu bezpečně pohyboval kolem desátého místa. Nice nefungovala souhra individualit, nepůsobili týmově a fotbal v jejich podání nebyl o nic hezčí než loni a předloni (kdy dívat se na zápas Nice ve většině případů znamenalo dobrovolně se nudit u festivalu nepřesných rozehrávek a zmatečných odkopů). Fiaskem bylo také angažování Guie Guieho, který v dresu Tours terorizoval celou Ligue 2, ale v Nice ze třinácti zápasů nevytěžil ani jediný přesný zásah. Celkově tak podzim pro červenočerné dopadl prakticky ve všech směrech mnohem hůře, než byl důvod předpokládat.

Známka za podzim: 4-
Nejlepší hráči podzimu: Éric Mouloungui, David Ospina, Anthony Mounier

Jarní prognóza: Nice má dostatečně dobrý tým na to, aby začalo šlapat i bez Moulounguiho, který bude reprezentovat Gabon na domácím ACN. Recept na zvednutí tradičního týmu je krystalicky jednoduchý a složitý zároveň: je prostě zapotřebí hrát lépe. A tím lépe je myšleno fotbalověji; co se razance a nasazení týče, patřili Aiglons vždy k těm nejdůraznějším celkům. S hráči jako Meriem, Abriel nebo Dja Djédjé by však měli produkovat efektivnější a ofenzivnější hru; pokud najdou správný balanc, můžou klidně vystřelit nahoru a skončit v půlce tabulky. Jejich pád o patro níž je sice nepravděpodobný, ale v našlapaných spodních patrech Ligue 1 určitě ne nemožný. Osobně jim prorokuji umístění kolem čtrnáctého místa.

Změny v kádru:
Odchody: Mabiala (Karabükspor)


18. AS Nancy-Lorraine, 18 b.

Co se na podzim povedlo: Pokud někdo čekal, že Jean Fernandez ve svém prvním půlroce v novém týmu začne okamžitě kouzlit a bude se slaboučkým Nancy atakovat poháry, musí být hořce zklamán; realisticky je ale první sestupová pozice s jednobodovou ztrátou na patnácté místo zcela odpovídající ambicím týmu. Lorraine jsou srovnaní na téže bodové hranici se Sochaux a Nice, tedy celky, jejichž kádry jsou nabyty mnohem kvalitnějšími fotbalisty; co se počítá, je zejména šokující výhra v Parku princů a také fakt, že obranná hra Nancy působila s průběhem podzimu čím dál zkonsolidovaněji a zejména Jordan Loties se ukázal jako přesně ten typ fotbalisty, které Fernandez do svého týmu potřebuje. Jinak toho k obdivu příliš není; pokud můžeme něco vypíchnout, je to brejková hra, kterou mají Lorraine vštípenou do puntíku (že je bez Youssoufa Hadjiho na hrotu zoufale neproduktivní, to už je věc jiná) a schopnost koncentrace na závěrečné minuty, díky které získali červenobílí několik bodů - to je Fernandezův klasický trademark.

Co se na podzim nepovedlo: Zejména vyřešit problémy v útoku, způsobené odchodem střelce Hadjiho a jeho dvorního nahrávače Fereta do Rennes. Takové brutální oslabení samozřejmě nemohl klub formátu Nancy plně napravit, ale bezradnost a marnost útočného snažení Lorraine v průběhu podzimu opravdu volala po razantní změně. Nejlepší forvard Daniel Niculae sice odvádí neskutečné kvantum černé práce a umí dávat i nádherné branky (viz předposlední kolo proti Ajacciu), ale klasickým zakončovatelem zkrátka není, a zbytku týmu schází buď typologické předpoklady, nebo kvalita. Trochu "ránou pod pás" byla také forma Andrého Luize, který zůstal prakticky jako jediný z trojice "stavebních kamenů" týmu, ale zažil možná nejslabší půlrok během svého pobytu v západní Francii. A v neposlední řadě je třeba zmínit, že stejně jako Fernandez naprogramoval svoje hráče na maximální koncentraci a výkon v závěrečných minutách, začátky zápasů naopak často vypadají, jako by červenobílí vběhli na hřiště přímo z postele. Žádný celek neinkasoval tolik branek v prvních 15 minutách jako právě ASNL.

Známka za podzim: 3-
Nejlepší hráči podzimu: Lossémy Karaboué, Jordan Loties, Daniel Niculae

Jarní prognóza: Nancy se s největší pravděpodobností zachrání. Nicméně dívat se na jejich zápasy vám nedoporučuji - už tak dost neatraktivní fotbal ještě "vylepší" dvojice vyhlášených řezníků, holohlavé kladivo Sébastien Puygrenier a "živá dělová koule" Mustapha Bayal Sall, kterého mají z jeho působení v Saint-Étienne v živé (a bolestivé) paměti mnozí útočníci. Dá se předpokládat, že se do hry bude více zapojovat Korejec Gook, který má potenciál střílet důležité branky; s Yohanem Mollem, poměrně kreativním křídlem, může jeho spolupráce fungovat. Je nepravděpodobné, že by se Lorraine namočili do nějakého extrému, jako je sestup nebo první desítka tabulky.

Změny v kádru:
Příchody: Mollo (host., Grenada), Puygrenier (Zenit Petrohrad), Bayal Sall (host., Saint-Étienne)
Odchody: Cuvillier (host., Lens), Rachid (host., Epinal)


19. FC Sochaux-Montbéliard, 18 b.

Co se na podzim povedlo: Ryad Boudebouz si dokázal udržet svoji formu z předchozího roku a v určitých fázích sezony ji dokonce převyšoval. Během podzimu se místy zdálo, že Sochaux může hrát ve středu tabulky.

Co se na podzim nepovedlo: Pro Hadžibegićův tým byly měsíce srpen až prosinec 2011 symbolem pro zmar a utrpení. Nejprve se už v létě realizační tým rozhádal s řadou opor, které chtěly po vzoru úspěšného trenéra Gillota prchnout z východofrancouzského maloměsta; vedení Lionceaux nakonec Martina, Maïgu i Anina udrželo, ale že by to vyústilo v dobrou atmosféru v kabině, to se zrovna říct nedá. Následně rozklížený tým vypráskal z předkola Evropské ligy ukrajinský Charkov, ale to by vadit až tak nemuselo; v lize to stále vypadalo poměrně nadějně, na klidný střed tabulky. Potom ale Sochaux přestalo hrát, tým se herně rozpadl, dříve nedobytný Stade Auguste Bonal se najednou stal místem, kam si zbytek ligy jezdí jako na pouť, a loňský postrach celé Francie se najednou krčí na samém dně a asi ani sám pořádně neví, co s ním nakonec bude. Dřívější chlouba - útok - najednou vykazuje silně podprůměrná čísla, a obrana je naopak třetí nejhorší v lize. Z posledních šesti zápasů vyválčila Lvíčata jediný bod a otloukánci z Ajaccia je poctili vánočním dárkem v podobě prohry 0:2 před vlastními fanoušky.

Známka za podzim: 5
Nejlepší hráči podzimu: Ryad Boudebouz, Marvin Martin, Teddy Richert

Jarní prognóza: Vzhledem k tomu, že tým musí začít jarní část bez Camary s Maïgou, nominovaných na Africký pohár národů, nic moc. Do mužstva se vrací Charles Davies, na kterém bude ležet velká zodpovědnost; pokud selže a přitom se zázračně nerozvine talent odchovance Édouarda Butina, může jeden z nejúspěšnějších klubů v zemi klidně spadnout. Spíše se ale zkonsoliduje a projeví hráčská kvalita a Sochaux se nakonec vyškrábe na pozice, které rozhodně nebudou důstojné, ale takovouto "kocovinu" po úspěšném ročníku koneckonců zažil už kdekdo.

Změny v kádru:
Příchody: Davies (návrat z host., DC United)


20. AC Ajaccio, 15 b.

Co se na podzim povedlo: Není toho skutečně mnoho, co by si mohli Pantaloniho svěřenci pověsit na svůj štít coby doklad o úspěšném podzimu v nováčkovské sezoně. Nicméně samotný fakt, že se Korsičané nachází pouhé tři body od hranice záchrany, lze po událostech předchozích považovat za nečekaný úspěch; Ajaccio, které kdekdo odepisoval coby jasného sestupujícího už v listopadu (ne že by se bylo, při pohledu na předváděnou hru a bodový zisk, čemu divit), se tak najednou znovu hlásí do bojů o záchranu, a jeho výborná prosincová forma naznačuje, že se o svoji kůži ještě srdnatě popere. Výraznou trefou do černého potom byla angažmá brankáře Ochoy a křídelníka Sammaritana; oba se v týmu okamžitě aklimatizovali a patřili mezi nejlepší hráče ACA. Nejlepším výsledkem byla remíza v Lyonu ve třetím kole.

Co se na podzim nepovedlo: Všechno ostatní. Sebevědomý celek vstoupil do sezony vrávoravě, sice obral Les Gones, ale proti papírovým spolubojovníkům podával bezkrevné výkony a nedařilo se mu dosahovat bodových výsledků. To by se ještě dalo přejít, kdyby šlo pouze o aklimatizační fázi; Pantaloniho celek však v tomto rozpoložení strávil prakticky kompletní podzim a nebýt závěrečné nečekané (a o to důležitější) šňůry dobrých výsledků, byly by záchranářské ambice ostrovanů na podobné úrovni jako ty loňské arleské. Tým má nejhorší obranu ligy, a to ještě brankář Ochoa neskutečné množství střel pochytal. Útok Ajaccia je naprosto impotentní, a tak jediná řada, která jakž takž funguje, je záloha, zejména díky neúnavné práci bourače Kinkely a kreativního mozku Cavalliho. A ještě jedna věc Ajaccio sužuje - obrovský počet faulů a z toho pramenících karet. V Caen a Nancy jsou určitě rádi, že jim někdo v této neslavné disciplíně konečně šlape na paty...

Známka za podzim: 4
Nejlepší hráči podzimu: Guillermo Ochoa, Frédéric Sammaritano, Johan Cavalli

Jarní prognóza: Ajaccio se sice v závěru podzimu zvedlo, ale jeho kádr vypadá stále poněkud vyčichle a hra nevypadá zrovna na nějaké výborně takticky secvičené manévry. Svoje body urvali Korsičané především buldočí vůlí a hrou na hranici sebeobětování, což je v tuhém boji o záchranu ve Francii sice určitě pozitivní věc, ale samotná nestačí. Přitom AJA má oproti svým konkurentům slušnou hráčskou kvalitu, jenom to prostě nefunguje dohromady - respektive na podzim nefungovalo. Pokud na sobě skromný tým přes přestávku dobře zapracoval, zachrání se. Dávám tomu asi 50%...

Změny v kádru:
Příchody: Eduardo (Lens)
Odchody: Mendy (Leviadakos, GRE)