Podzim za námi, jaro před námi: Shrnutí dosavadního průběhu Ligue 1 (2/2)

Ve Francii brzy skončí krátká zimní přestávka a hráči opět vtrhnou na hřiště. Pojďme se tedy těsně před tím, než se znovu otevřou brány tamních prvoligových stadionů, podívat na to, jak si jednotlivé týmy vedly na podzim a jaké jim prorokujeme jaro. Ve druhé části si posvítíme na ty, kteří obsadili prvních 10 pozic.

1. Paris Saint-Germain, 40 bodů

Co se na podzim povedlo: Po mohutných investicích do už tak velmi kvalitního kádru se od Pařížanů nečekalo nic jiného, než že budou na Nový rok shlížet na své soupeře z prvního místa, a to se nakonec povedlo. Stálo to sice nějakou tu "dobu hájení", během níž si tým zvykal na nový systém a řada posil v základní sestavě se musela nejprve sehrát dohromady, ale nakonec byl drzý vyzyvatel z Montpellieru pokořen a katarskými penězi dopovaný klub z hlavního města kýženou ideální výchozí pozici do jarních bojů udržel, přičemž tříbodový náskok je v poměrech Ligue 1 poměrně slušný. Přestože peněz se v parném létě roku 2011 protočilo opravdu hodně a kádr byl notně provětrán, můžou si v Paříži mnout ruce nad tím, jak dobře se jednotlivé posily podařilo vytipovat: zejména "palermská injekce" Salvatore Sirigu - Javier Pastore patřila na svých postech k vůbec nejlepším hráčům celé ligy a ve skvělém světle se ukázal i reprezentační útočník Kévin Gameiro; naopak lehce za očekáváním zůstal Diego Lugano. Blaise Matuidi si své odvedl a Jérémy Ménez byl v určitých fázích podzimu jedním z nejnebezpečnějších hráčů ligy, jenže jeho nechuť dělit se o míč se spoluhráči ho nakonec stála lepší hodnocení. Co se ligy týče, dopadlo tedy vše v pořádku.

Co se na podzim nepovedlo: Pokud nepočítáme dvě domácí prohry s Lorientem a Nancy, lze PSG na francouzské půdě vytknout snad jen nepříliš záživnou hru; často se stávalo, že tým vítězil prostě díky tomu, že měl na hřišti o několik tříd kvalitnější hráče než jeho soupeř. Zejména ofenzivní trojzubec Ménez - Pastore - Nené, což jsou všechno hráči, kteří nade vše milují míč, často působil v rozsáhlých pasážích hry značně neefektivně. Trenéra Kombouarého nicméně stál nedostatek suverenity (a pravděpodobně také nepříliš velké renomé) jeho místo, které nově zaujal protřelý stratég Carlo Ancelotti. Nepříliš atraktivní hru v mnoha ligových zápasech potom vystřídaly vysloveně laxní výkony v pohárové Evropě; jakkoliv je snaha Pařížanů soustředit se především na Ligu mistrů v příštím ročníku pochopitelná, způsob, jakým se jakoby bez zájmu nechali předběhnout v Evropské lize nadšeným Salzburgem, si hrdý klub za rámeček určitě nedá.

Známka za podzim: 2
Nejlepší hráči podzimu: Kévin Gameiro, Salvatore Sirigu, Javier Pastore

Jarní prognóza: Je pravděpodobné, že, za předpokladu, že nedojde k dalším razantním změnám v kádru, Ancelotti svoje nové ovečky dovede ke kýžené trofeji pro francouzského mistra. PSG má nejsilnější kádr v lize, který se navíc dobře hodí pro Ancelottiho oblíbené 4-3-2-1, a je jednoznačným favoritem na vítězství. I vzhledem k tomu, že jediný tým, který se mu může kvalitativně rovnat, totiž Olympique Marseille, ztrácí na čelo v momentálním okamžiku už devět bodů. Jako největší hrozba pro Pařížany se tak aktuálně jeví obhájce titulu z Lille.

Změny v kádru: -


2. Montpellier HSC, 37 b.

Co se na podzim povedlo: Prakticky všechno. La Paillade nebyli po zpackané loňské sezoně zatěžováni pohárovými povinnostmi a mohli se tak plně soustředit na ligu, v níž široké veřejnosti doslova vyrazili dech; dlouho to dokonce vypadalo, že Girardovi svěřenci vybojují titul půlmistra, a až drobná prosincová zaváhání nakonec vystřelila na piedestal favorizované PSG. Montpellier geniálně jednoduchým způsobem vyřešil svoji loňskou největší slabinu, kterou byla zoufale neorganizovaná a chaotická obrana; angažmá veterána Hiltona a kamerunského beka Henri Bédima se ukázala jako trefy do černého, a pokud k tomu přičteme fakt, že řízný stoper Mapou Yanga-Mbiwa konečně naplno využil svůj dlouho dřímající potenciál, vychází nám z toho perfektně fungující defenziva. To platilo zejména v samotném začátku ligy, kdy se skórovat proti Montpellieru občas zdálo skoro nemožné; opravdu nečekaná změna! V záloze převzal otěže extrémně talentovaný Younes Belhanda, a přestože tvrzení klubového prezidenta Nicollina o tom, že marocký playmaker je lepší než Eden Hazard, musíme brát s rezervou, je nepopiratelné, že Belhandu jeho podzimní forma vystřelila mezi nejlepší mladé hráče na svém postu. Nejlepší útok soutěže potom dirigoval skvělý zakončovatel a podzimní král střelců Olivier Giroud, a nad svoje obvyklé herní standardy se dostali dokonce i poněkud těžkopádná africká křídla Camara s Utakou. Tenhle podzim byl pro Montpellier zkrátka podzimem bezchybným.

Co se na podzim nepovedlo: Možná by se dalo podotknout, že nebýt několika malých zaváhání (zejména drtivé domácí prohry s PSG), mohli La Paillade touto dobou vést ligu, ale to by bylo vzhledem k jejich ambicím a možnostem poněkud malicherné. Nejvážnější skvrnou na monpellierském úspěchu tak zůstává nepříjemná stagnace dvojice Karim Aït-Fana, Abdelhamid El Kaoutari; oba Maročané s sebou vláčí pověst velkých talentů, ale doba, po kterou se nedaří tuto pověst naplňovat, se dramaticky protahuje a minimálně u Aït-Fany už to začíná vypadat na "předčasný poplach". Škoda.

Známka za podzim: 1
Nejlepší hráči podzimu: Olivier Giroud, Mapou Yanga-Mbiwa, Younes Belhanda

Jarní prognóza: Odhadovat konečné umístění MHSC je jednou z největších výzev vůbec. Girard má k dispozici tým, který, pokud mu vydrží zdraví a forma, může až do konce sezony bojovat o titul; stejně tak se ale může stát, že (jako loni a předloni) na jaře "odpadne" a nakonec se ani nedostane do pohárů. Pravda bude zřejmě někde uprostřed a dozvíme se ji v okamžiku, kdy Montpellier vyběhne na hřiště bez absentujícího mozku hry Belhandy, který jede na Africký pohár národů. Pokud se i po skončení turnaje budou modro-oranžoví nacházet na současných pozicích, můžou vyhlásit boj o Ligu mistrů. Pravděpodobnější je, že budou až do samého závěru bojovat o místa v Evropské lize.

Změny v kádru: -


3. Lille OSC, 36 b.

Co se na podzim povedlo: Podobně jako u PSG můžeme i u Lille rozdělit jejich podzimní působení na dvě poměrně zřetelné části: domácí soutěž a evropská kolbiště. Doma ve Francii bylo Lille vynikající. Prohrálo jediný zápas a jen příliš vysoký počet remíz (9 nerozhodných výsledků je druhé nejvyšší číslo po Brestu), z nichž některé byly vyloženě zbytečné, jim zabránil zaútočit na úplné čelo, od nějž jsou nicméně i tak vzdáleni pouhé čtyři body. Lille překvapivě dobře zaplnilo mezery po uprchnuvších oporách; Marko Baša se chopil vlády nad obrannou čtveřicí s nebývalou suverenitou a dokonce zaznamenal z pozice stopera i tři branky, Benoït Pedretti skóroval dokonce pětkrát a navíc za svým předchůdcem Yohanem Cabayem nikterak nezaostával v kreativitě a Gervinhova náhrada Joe Cole potvrdila, že i přes nevalnou formu a časté pobyty na marodce, jež ji poslední roky sužovaly, má pořád velkému fotbalu co nabídnout. Pod taktovkou geniálního tvůrce hry Edena Hazarda to v severofrancouzské metropoli šlape skoro stejně jako loni.

Co se na podzim nepovedlo: Jednak jsou to ony zmiňované remízy. Porazit Lille se ukázalo jako extrémně těžký úkol; neprohrát s ním naopak jako možná až příliš jednoduchý. Bez loňské zabijácké formy Moussy Sowa (senegalský kanonýr byl i tento podzim spolehlivý a vsítil 10 branek ve všech soutěžích, ale takový respekt jako loni z něj určitě nešel) se zkrátka projevila známá nemoc mnoha francouzských týmů: neschopnost strhnout vítězství na svou stranu. Především je tu ale potřeba zmínit evropské představení Les Dogues. Garciův tým postoupil coby francouzský mistr přímo do základní fáze Ligy mistrů, kde velmi dobrým výkonem vyplenil moskevský stánek tamního CSKA - a to bylo tak nějak všechno. Zbylých pět zápasů odehráli Lillois bojácně a bezkrevně a po právu nepřežili pohárovou zimu, když na jejich úkor do Evropské ligy postoupil Trabzonspor. Tahle anabáze měla zkrátka dopadnout úplně jinak, a ač je fiasko Dog zčásti pochopitelné (nezkušenost, výkyvy formy), stále zanechává výraznou skvrnu na jinak velmi vydařeném podzimu.

Známka za podzim: 2-
Nejlepší hráči podzimu: Eden Hazard, Mathieu Debuchy, Marko Baša

Jarní prognóza: Bylo by nesmyslné očekávat, že se poměry v týmu sídlícímu u samotných hranic s Belgií nějak dramaticky změní. Jarní Lille bude s největší pravděpodobností věrnou kopií toho podzimního: nadále bude sbírat body a bojovat o Ligu mistrů, a při příznivé konstelaci třeba i o titul. Pokud se polský kanonýr Ireneusz Jeleń dokáže dostat do své bývalé formy z Auxerre a plnohodnotně tak nahradit Moussu Sowa (Africký pohár národů), neexistuje moc možností, jak by se Lillois mohli nějak razantně propadnout. Osobně je příští rok očekávám opět v Lize mistrů; alespoň v jejím předkole. To by znamenalo nejhůře třetí místo.

Změny v kádru: -


4. Olympique Lyon, 35 b.

Co se na podzim povedlo: Přestože různých konspiračních teorií, spiknutí, komentářů o uplácení či sázkách a teorií o hráčských komplotech bylo v posledních týdnech požehnaně, faktem zůstává, že - při zachování presumpce neviny - způsob, jakým si Les Gones vybojovali naprosto ztracený postup ze své skupiny v Lize mistrů, byl neuvěřitelný. A tím rázem se jinak poměrně negativistická (ač neprávem) podzimní perspektiva rázem převrátila do mnohem optimističtějšího světla: Lyon bude hrát o dvě největší trofeje i na jaře. Na domácí půdě je čtvrtý, dva body od druhého místa; to je vzhledem k tomu, že díky finančním problémům lyonští v létě prakticky rezignovali na posilování na nejpalčivějších postech a táhnoucí se problém s obrannou čtveřicí tak sliboval táhnout se i nadále, navíc doplněný novým, zdánlivě neřešitelným úkolem nahradit Jérémy Toulalana, dobrý výsledek. Na řece Rhoně navíc ožila řada hráčů, kteří loni chvílemi vypadali, že jim spíše hrozí umíráček: signifikantní zlepšení formy zaznamenali Bafétimbi Gomis a Jimmy Briand, Michel Bastos najednou jako by loni vůbec neexistoval, a co je nejdůležitější - Maxime Gonalons konečně uplatnil svůj talent a ukázal, že když chce, je zkrátka a dobře nejlepším mladým defenzivním záložníkem ve Francii. Pokud k tomu připočteme, že stoperská "záplata za pár korun" Bakary Koné naskočil do rozjetého vlaku s obstojnými výkony, a že nový trenér Rémi Garde dokázal vyhrát hned své první Derby du Rhone, vychází nám jediné: Lyon měl v podstatě velice dobrý podzim, vzhledem k okolnostem dokonce tak, že to lépe snad ani nešlo.

Co se na podzim nepovedlo: Pokud pomineme malichernou domácí remízu s Ajacciem, není toho na domácí půdě moc co kritizovat. Garde se ukázal jako nadějný trenér s jasnou taktickou a herní vizí a tým pod jeho vedením sice místy vrávoravě, ale nakonec přece jen dokráčel k pozicím, které byly před sezonou vytyčené coby cíle. Temnou šmouhou tak zůstávají dvě hráčská jména; v první řadě je to Lisandro Lopéz. Ne že by snad argentinský šutér zapomněl hrát fotbal, naopak; a právě v tom "naopak" je skryto jádro problému. Bafétimbi Gomis sice může být výborný zakončovatel, který střílí spousty gólů, ale Lopézovu práci v mezihře, presinku, jeho příkladné nasazení a nepopiratelný vliv na morálku mužstva zkrátka nemá. To je s Argentincovou zdravotní situací přetrvávající problém. U druhého "chromého génia" v Gardeho týmu je to ještě horší: Yoann Gourcuff nastupuje sporadicky, ale na rozdíl od Lopéze nedokáže podávat ani zdaleka takové výkony jako ve své nejlepší sezoně v Bordeaux. Nepokrytě geniální fotbalista tak zůstává i nadále Šípkovou Růženkou, která se, ověnčená stigmatem nejdražší posily klubové historii, vláčí po trávníku jako tělo bez duše a čeká na probuzení, které nepřichází už neúměrně dlouho.

Známka za podzim: 1-
Nejlepší hráči podzimu: Hugo Lloris, Bafetimbi Gomis, Michel Bastos

Jarní prognóza: Myslím, že Lyon vykročil správnou cestou. Angažování mladého a nezkušeného trenéra, který ovšem dokonale zná místní prostředí, se jevilo jako velký risk, ale Garde nakonec ukázal, že na daný úkol s největší pravděpodobností má. Očekávat, že se Les Gones ještě nějak závratně předvedou v Evropě, by asi bylo zbytečné; na domácí půdě by jim každopádně pohárové příčky utéct neměly. Mým tipem je, že svedou boj o poslední pozici zajištující postup do nejslavnější klubové soutěže spolu s Marseille.

Změny v kádru:
Odchody: Yattara (host., Arles)


5. Stade Rennes, 32 b.

Co se na podzim povedlo: Poněkud hořce vyznívá tvrzení, že nakonec největším úspěchem Les Rouge et Noir je fakt, že i přes splín a špatnou formu, jež se s nimi táhla přibližně polovinu ligového podzimu, nakonec uhájili "své" předpokládané páté místo. A poněkud apologeticky potom konstatování, že ač výsledky v Evropské lize byly čehokoliv, co by se dalo označit jako úspěch, daleky, předvedenou hrou získal Antonettiho celek hodně sympatií. Pozitivní je způsob, jakým se do mužstva začlenila trojice posil Costil, Feret, Pitroipa; všichni tři zažili skvělý podzim a byli vůbec nejlepšími hráči svého mužstva, zejména brankář Costil a úžasný tvůrce hry Feret na svých postech čněli vysoko nad většinou ligové konkurence. Ke slušným výkonům se navíc rozehrál i Jirés Ekoko a překvapivě jistě působil řízný norský středopolař Alexander Tettey; hvězdička v záloze Yann M’Vila potom odvedla svůj vysoký standard. Antonetti zkrátka složil tým plný kvalitních fotbalistů, kteří se typově přesně hodí do jeho líbivého, dynamického a agresivního systému, dodal do kádru dostatek síly, rychlosti i kreativity a většinu dosavadního průběhu sezony produkoval velice dobrý fotbal. To je samozřejmě notně pozitivní zjištění. Bohužel to nestačí.

Co se na podzim nepovedlo: Zásadní problém s Rennes je v tom, že jejich post hrotového útočníka vypadá jako zakletý. Pomineme-li fakt, že Moussa Sow doslova zázračně rozkvetl v okamžiku, kdy jeho kopačky opustily Bretaň, máme co do činění s tandemem Montaňo - Hadji, což jsou kvalitní fotbalisté a zejména Hadji by měl být do brejkového systému hry Rennes jako dělaný. Proč to tedy nefunguje? Na problém neschopnosti přetavit převahu ve vítězství shořeli Les Rouge et Noir v Evropské lize, a i na půdě L’Hexagone jejich snažení místy vypadalo naprosto bezútěšně (jindy zase rozstříleli Sochaux na jeho hřišti šesti góly). Loni nejlepší obrana v lize se nepatrně zhoršila, za což může zejména slabší forma klíčového stopera Manganeho, a především: Antonetti stále neumí psychicky vytáhnout svůj tým z bahna špatné formy a herní pohody. Toto se v Rennes stává každý rok, a každý rok se hluché období tohoto slibného celku protáhne do obludných rozměrů. Páté místo je pro klub Stade Rennais velkým úspěchem - pro tým Stade Rennais pouze "normálka". Výrazně nižší umístění by bylo neúspěchem, vyšší mělo být cílem.

Známka za podzim: 3
Nejlepší hráči podzimu: Julien Feret, Benoit Costil, Jonathan Pitroipa

Jarní prognóza: Rennes pravděpodobně zůstane na současných pozicích (tj. mezi čtvrtým a sedmým místem) až do konce sezony. Během ACN z obrany na měsíc zmizí Mangane a Boye, křídelní pozici vyklidí Pitroipa a z útoku se odporoučí Hadji; to je poměrně nepříjemné oslabení, zejména v defenzivě (křídelní pozice mají Rennais pojištěné možná nejlépe z celé ligy). Osobní tip na finální umístění si dát netroufnu, každopádně neočekávám, že by Bretonci skončili buď suverénně vepředu, nebo výrazně mimo poháry. Bude to hodně těsné.

Změny v kádru: -


6. Olympique Marseille, 31 b.

Co se na podzim povedlo: Marseille doma drtila jednoho soupeře za druhým. Obrana v čele s už ostříleným Mandandou a překvapivě výborně hrající posilou N’Koulouem byla prakticky nepropustná, a to ji ze zálohy ještě jistil bývalý kapitán Bordeaux Alou Diarra; na pozici tvůrce hry měl potom trenér Deschamps luxus možnosti výběru mezi kreativnějším Luchem a přímočařejším Amalfitanem, přičemž zejména Amalfitano se rozehrál do reprezentační formy a byl společně s Belhandou, Hazardem a Feretem nejlepším playmakerem ligy. V útoku opět řádil André Ayew, nejlepší fotbalista Afriky podle BBC, a navíc se vedle něj začal prosazovat mladší bratr Jordan. Dlouhodobý herní výpadk André-Pierre Gignaca potom vyspravil Loïc Rémy, který se ve své doposud nejlepší sezoně perfektně rozstřílel a táhne Les Phocéens za úspěchy. Doma se před kolosem od Azurového pobřeží všichni třásli strachy a v Evropě poznal bleděmodrou sílu německý mistr z Dortmundu a překvapivě dobře hrající Olympiakos Pireus, který si tak oživil nedávnou špatnou zkušenost s francouzským týmem; nad síly Deschampsovy družiny ve skupině Ligy mistrů byl pouze londýnský Arsenal, a to o jediný bod.

Co se na podzim nepovedlo: Tohle všechno platí pro druhou půlku podzimu. Tu první hrálo Marseille doslova příšerně, na hrotu se trápil úplně utopený Gignac, tým nebyl schopný strhnout zápas na svoji stranu a kromě povinné (a navíc značně nepřesvědčivé) domácí výhry nad nováčkem z Évianu neměl prvních 10 zápasů žádný důvod bouchat v kabině šampaňské. Kde se tak radikální zlom vzal, to asi neví nikdo; bylo jasné, že musí přijít, ale těžko říct, proč přišel tak pozdě. Marseille to dost možná vyřadilo z boje o titul, neboť přestože PSG asi těžko napodobí Barcelonu a ze dne na den smete zbytek Ligue 1 z trávníků, 9 bodů je přece jen poměrně velká ztráta, pokud chcete stíhat tým, který si nesmí dovolit prohrát, přičemž si to nesmíte dovolit ani vy.

Známka za podzim: 3
Nejlepší hráči podzimu: Loïc Rémy, André Ayew, Mathieu Valbuena

Jarní prognóza: Přestože bych Marseille pro dobro Ligue 1 v evropském měření viděl nejraději zápolit o nejvyšší příčky, mám za to, že titul už je spíše chimérou. Něco jiného je Liga mistrů - tu Phocéens vybojovat můžou a podle mého názoru se bude rozhodovat mezi nimi a Lyonem, přičemž lehce favorizuji přece jen silnější Marseille. A pokud z nějakého důvodu nebude fungovat spojení Ancolettiho se vznešenou mademoiselle Paris, kdo ví - třeba Deschamps zmobilizuje svůj tým k nečekanému útoku na mistrovský pohár. To nicméně nepředpokládám, neboť ačkoliv kádr je v plné síle kvalitní dost, absence Diawary, Kaborého a obou Ayewů během ACN je přece jen hodně zřetelné oslabení.

Změny v kádru:
Příchody: Brandao (návrat z host., Grémio)


7. Toulouse FC, 31 b.

Co se na podzim povedlo: Alain Casanova se definitivně zařadil mezi ligovou smetánku, co se obranné taktiky týče. Mladý trenér se coby bývalý brankář ohlíží spíše na zadní vrátka, a Toulouse je díky tomu tam, kde je: nikdo nedostal méně branek než klub ve fialovém, a Casanovovo prozřetelné oko navíc objevilo mladíčka Ali Ahamadu, který se ukázal jako obrovský talent mezi třemi tyčemi a převálcoval celou ligu v počtu čistých kont. Toulouse zejména díky do posledního puntíku vypilované defenzivě, do které překvapivě hladce zapadl i srbský bek Pavle Ninkov, působí letos jako velmi nebezpečný celek, který je velice těžko k poražení a před kterým se musí mít na pozoru i ty nejsilnější celky, a to zejména na Stade Municipal, kde jsou Casanovovi svěřenci nesmírně silní. Navíc jim stále funguje extrémně našlapaná záloha, ve které bok po boku válčí Capoue, Devaux, Sissoko, Machado nebo Didot a díky které se úkol "přetlačit" Tefece ve středu pole stává minimálně hodně těžko proveditelným.

Co se na podzim nepovedlo: Největší bolestí loňského Toulouse byla zoufalá situace v útoku a vedení se to v létě rozhodlo řešit angažováním hned dvou forvardů - turecký reprezentant Ümüt Bulut a saint-étienneský klenot Emmanuel Riviére měli zajistit hladký vzestup fialových tabulkou. Leč, nestalo se tak. Riviére se v osmi zápasech trefil jen jednou a první útočník Bulut sice předvedl několik dobrých výkonů a určitě hrál lépe než loni Tafer nebo Santander, ale čtyři góly za celý podzim je přece jenom proklatě málo. Na Municipalu se tak i nadále se slzou v očích vzpomíná na Gignaca...

Známka za podzim: 2-
Nejlepší hráči podzimu: Ali Ahamada, Paulo Machado, Moussa Sissoko

Jarní prognóza: Velkou zkouškou pro neprostupnost obrany Toulouse bude měsíční absence dvou členů základní sestavy - senegalský bek Cheikh M’Bengue a tuniský stoper Aymen Abdennour odjíždí na rovník za reprezentačními povinnostmi a dá se očekávat, že jarní rozjezd bude mít Casanovův tým spíše pomalejší. Snít o Lize mistrů je pro celek, jehož největším úspěchem posledních je čtvrté místo, dosažené prakticky z 80% díky výkonu geniálního útočníka, který teď v kádru chybí, příliš odvážné; Evropská liga však už vypadá reálněji. Stačí, aby se střelecky probudili Bulut nebo Riviére, a Toulouse se může klidně rvát o páté místo s Montpellierem nebo Rennes. Dávám jim ve zbytku sezony určitě více šancí než podobným osudem "věčných čekatelů" stiženým Saint-Étienne.

Změny v kádru: -


8. AS Saint-Étienne, 30 b.

Co se na podzim povedlo: Trefou do černého byl příchod Stéphane Ruffiera. Mladý reprezentant odchytal skvělý podzim a potvrdil tak pověst vydobytou v Monaku - mohutný gólman je skutečně momentálně nejlepším v zemi, společně s Hugo Llorisem. Po slibné loňské sezoně letos navíc naplno propukla fazona Pierre-Emericka Aubameyanga; ghanský forvard po kočování z klubu do klubu, zdá se, konečně zakotvil a svému momentálnímu zaměstnavateli odvádí mimořádně cenné služby. Dobře fungovala i obrana, vedená řízným stoperem Sylvainem Marchalem; díru po Matuidim potom společnými silami vyplnili nově příchozí Jérémy Clément a talent z vlastní líhně Josuha Guilavogui, ze kterého pod rukama trenéra Galtiera roste velice dobrý fotbalista...

Co se na podzim nepovedlo: ...jenže tohle všechno je prakticky nachlup stejné jako loni. A předloni. Saint-Étienne jsou týmem, který má finanční prostředky (a také je využívá), má skvělou historii a velký potenciál, ale přesto vypadá až bolestivě jasně, že svoji jízdu za poháry nedotáhne ani letos a po sérii "střídavě oblačných" výsledků skončí někde mezi šestým a osmým místem. Stéphanois nevědí, co je to vítězná šňůra; jejich forma je neustále konstantní, což by bylo pochopitelně naprosto v pořádku, kdyby ta konstanta ležela byť jen o jedinou úroveň výše. Abych Galtierovi a jeho týmu nekřivdil, zdálo se letos, že se herní projev Zelených zlepšil; co je to však mužstvu platné, když jeho umístění v tabulce zůstává stejně neměnné jako jeho konečné výsledky. Saint-Étienne navíc spotřebují obrovské množství "slepých střel" při hledání náhrad za ztracené opory, což je něco, co si vzhledem ke svým prostředkům mohou na rozdíl od většiny konkurence dovolit, ale výsledkem je kádr plný fotbalistů na přibližně stejné úrovni, z nichž žádný nedokáže plně nahradit Payeta nebo Riviéra a všichni najednou se na hřiště nevejdou. A tak občas vylétla hvězdička Maxe Gradela, občas se ukázal Banel Nicolita, do středu zálohy sem tam naskočil Fabien Lemoine, na hrotu si něco odehrál Lynel Kitambala a dost šancí dostal i Florent Sinama-Pongolle. Výsledkem je tým, který má zkrátka příliš široký a kvalitní kádr na to, aby se propadl hlouběji, ale na skutečný útok na vyšší příčky mu schází jasná tvář a konzistence...

Známka za podzim: 3-
Nejlepší hráči podzimu: Stéphane Ruffier, Pierre-Emerick Aubameyang, Sylvain Marchal

Jarní prognóza: ...čímž jsem v podstatě odpověděl na otázku po jarní prognóze. Saint-Étienne má každopádně hráčsky na to, aby pořádně potrápilo týmy na místech zajišťujících Evropskou ligu; to je už nějakou dobu jejich cíl, který se zatím dařilo plnit v pozici "čekajícího na útok". Okolnosti nasvědčují tomu, že Stéphanois nepřekvapí a skončí mezi šestým a osmým místem.

Změny v kádru:
Odchody: Bayal Sall (host., Nancy), Fernandes (host., Udinese), Saadi (host., Reims)


9. FC Lorient, 24 b.

Co se na podzim povedlo: Prokázat, že maličký bretaňský klub se naplno etabloval coby stálý účastník Ligue 1, který se dokáže vypořádat i s tak drastickým oslabením, jako je odchod dvou suverénně nejlepších hráčů týmu. Ofenziva zůstala bez Amalfitana s Gameirem v očekávaných troskách, nicméně defenzivní činnost se notně zlepšila. Lorient se pod pečlivým vedením Christiana Gourcuffa zbavil nálepky mužstva, kterému je jedno, jestli dostane tři branky, pokud dokáže vstřelit čtyři; to je pro nestranné fanoušky poněkud trpké zjištění, pro přežití malého klubu ve francouzské džungli se však jedná o důležitý pokrok. Motorem zdevastované ofenzivy se stal Yann Jouffre, který konečně vystoupil ze stínu slavnějších spoluhráčů a naplno ukázal svoji třídu; naopak arsenalští mladíčci Joel Campbell s Gillesem Sunuem na tuto transformaci doplatili a ukázalo se, že i přes veškerý potenciál zatím nedokážou táhnout útok francouzského prvoligového týmu. Prioritní pro Lorient je ovšem umístění - a to se oproti Gameirově a Amalfitanově období zhoršilo jen minimálně. To je samo o sobě velký úspěch.

Co se na podzim nepovedlo: Ačkoliv je ústup od trademarkového útočného fotbalu logický, 18 branek v 19 zápasech je přece jenom strašně málo; aby měli Les Merlus druhý nejhorší útok v lize, to bylo ještě do loňské sezony naprosté sci-fi. Propad jednoho z nejzajímavějších celků ligy do herní průměrnosti může působit poněkud rozpačitě; pokud měl existovat ve Francii nějaký klub, který nevyznává heslo "účel světí prostředky", měla to být právě Gourcuffova skvadra. Jinak lze však Lorientu vytknout skutečně máloco.

Známka za podzim: 2
Nejlepší hráči podzimu: Yann Jouffre, Arnold Mvuemba, Bruno Écuelé Manga

Jarní prognóza: Les Merlus půjdou pravděpodobně ještě lehce dolů, nicméně do sestupového ohrožení by se dostat neměli. Pokud se nestane něco neočekávaného, skončí ve středu tabulky, s bezpečným odstupem od kritické zóny; pohárové příčky, po kterých lorientští poslední dvě sezony pokoukávali, se momentálně jeví vzdálené podobně jako břehy Nového světa od francouzského pobřeží.

Změny v kádru: -


10. Girondins Bordeaux, 23 b.

Co se na podzim povedlo: Utéct ze sestupového ohrožení do první poloviny tabulky; vzhledem k hernímu rozkladu, v jakém se Bordeaux už dva roky nachází, je jejich umístění v půlce sezony samo o sobě úspěchem. Kdysi elegantní klub produkující technický, oku lahodící fotbal se před očima fanoušků postupně proměnil na klasický celek středu francouzské ligy, který zaměstnává několik výtečných individualit (Plašil, Trémoulinas, Carrasso) a řadu průměrných fotbalistů a produkuje účelnou, silovou hru se střídavými výsledky. Nicméně je jasné, že kompletní ozdravení kádru a herního projevu nepřijde ze dne na den; prakticky konstantně se zlepšující forma, díky níž se Les Girondins vyšvihli ze zoufale nesourodého srpnového týmu na poměrně nebezpečného prosincového soupeře, v jehož hře šel najednou vypozorovat systém, taktika a pěkné fotbalové akce, přece jen slibuje ztrápeným fanouškům lepší zítřky. S ohledem na okolnosti je desáté místo dobrým výsledkem.

Co se na podzim nepovedlo: Ani trenér Francis Gillot, který loni se svým Sochaux fascinoval celou Francii odvážným útočným fotbalem, zatím nedokázal ze stagnujícího celku udělat efektivně hrající mužstvo. Les Girondins vsítili v devatenácti zápasech pouhých dvacet gólů, přičemž o polovinu se postaralo útočné duo Cheick Diabaté - Yoan Gouffran. Nepovedlo se zkrátka opět přeměnit slavný klub v celek, který by v protivnících budil patřičný respekt a ve fanoušcích patřičnou hrdost. Otázka je, nakolik legitimní bylo něco takového čekat.

Známka za podzim: 3
Nejlepší hráči podzimu: Yoann Gouffran, Cédric Carrasso, Jaroslav Plašil

Jarní prognóza: Věřím tomu, že Francis Gillot naváže na zlepšení z posledních zápasů a dokáže, že pod jeho vedením může být Bordeaux mnohem lepší než minulou sezonu (zatím je ten rozdíl menší, než jsem čekal). Vzhledem k tomu, že první osmička si svá postavení podle mého názoru uhájí, je stropem Les Girondins deváté místo - a to také nakonec obsadí.

Změny v kádru:
Příchody: Mariano (Fluminense)