Musíme si promluvit o Cristianovi Ronaldovi. Se vším všudy

29.07.2019 07:11 - Názory a komentáře
Na relaxujícím Ronaldovi je cosi znepokojivého (© instagram.com/cristiano)
 
O Cristianovi Ronaldovi se každým měsícem popisují stohy virtuálních papírů. A bodejť by ne; vždyť v uplynulé sezoně poprvé za celou dekádu nedosáhl na metu 30 soutěžních branek, přestože mu je už 34 let. V Lize mistrů jenom po třicítce nasázel neskutečných 54 gólů. Jenže jakkoliv zahledění můžeme být do Ronaldovy fotbalové tváře, ta nefotbalová, odvrácená tvář se ignoruje čím dál hůře...

Respektive by tomu tak mělo být. V ideálním světě by nám s Ronaldovými přešlapy mimo fotbalová kolbiště už dávno docházela trpělivost. Jakmile přece někomu vytečou nervy na hřišti, nemáme daleko k argumentům o tom, jaký je to špatný vzor pro naše děti a vnoučata. Zato přiznané daňové podvody a opakované obvinění ze znásilnění? To jsou takové miniaturní poklesky. Daním naše děti stejně nerozumí.

Již v tomhle bodě si možná říkáte, proč tenhle článek vůbec vzniká. Načasování je od pohledu vskutku podivné; vždyť přesně před týdnem se tu objevila zpráva o tom, že Ronaldo ze sexuálního násilí obžalován nebude. Co na tom, že mu stále visí na krku jedna závažná žaloba — vždy je nutno mít na paměti osvědčenou mantru, že cokoliv fotbalové si přirozeně zaslouží prostor na úkor čehokoliv, co se odehrává mimo zelené pažity.

Když v dubnu 2017 německý list Der Spiegel poprvé vyšel na světlo světa s dokumenty obdrženými skrz fotbalovou obdobu Wiki Leaks (Football Leaks), ještě na přání Kathryn Mayorgy — oběti údajného znásilnění — operoval s pseudonymem "Susan K". Nikdo tenkrát ani nemrkl; #MeToo bylo v nedohlednu.

Svědectví již nezakryté Mayorgy ze září 2018, publikované rovněž Der Spiegelem, už vzbudilo aspoň nějaký ohlas a vyvolalo silnou reakci z Ronaldovy strany, která německému týdeníku začala vyhrožovat i soudem.

Když pak v říjnu vše následovala také žaloba právníků Mayorgy a znovuotevření vyšetřování případu ze strany lasvegaské policie, s reakcemi se rázem roztrhl pytel. Nebo tedy "roztrhl". Spíš se tak líně rozpadl. Sponzoři jako Nike či EA Sports vyjádřili obligátní znepokojení, ale co je veřejnosti známo, tak žádný z více než 30 Ronaldových sponzorů, kteří se dohromady skládají na roční příspěvky ve výši 47 milionů dolarů (dle Forbesu), s portugalskou modlou vazby nepřetrhal. Se zpožděním několika měsíců byl akorát CR7 odstraněn z obálky počítačové hry FIFA 19, což byl bezprecedentní, ale také nanejvýš symbolický krok.

Turínský Juventus, jenž od loňského léta Ronalda zaměstnává, mezitím ani ono znepokojení nevyjádřil. Tímhle oficiálním klubovým prohlášením na Twitteru to celé haslo:

"Cristiano Ronaldo v nedávných měsících ukázal svou skvělou profesionalitu a odhodlání, což každý v Juventusu oceňuje. Události staré téměř 10 let nic nemění na tomto postoji, který sdílí každý, kdo s tímto skvělým šampionem přišel do styku."

Aha. Tak to pak jo.

Italská média mezitím příklad Juve vzorně následovala a o celou událost se začala zajímat teprve ve chvíli, kdy se začala propadat tržní hodnota turínského giganta (trend, který se vrátil do normálu ještě koncem října). V den Ronaldova obvinění měl národní kanál Rai připravený tradiční segment s největšími událostmi dne. Řada přišla na uzavírku silnic, tsunami v Indonésii i novou módní řadu Karla Lagerfelda. O Ronaldovi ani slovo. "Ukřižovaný Cristiano", hlásal pro změnu titulek v listu Corriere dello Sport. Když už se někdo v Itálii vůbec začal s celou kauzou jakkoliv obtěžovat, pravou obětí byl samozřejmě Cristiano Ronaldo.

Co na to český tisk? Netřeba si dvakrát lámat hlavu, výsledky jsou bolestně předvídatelné a frustrující.

Jak je možné, že se na stránkách iDnes.cz může objevit komentář s titulkem hlásajícím, že "Ronaldo pro triumf v Lize národů dokázal obětovat své ego", a zároveň se tam krom kopírování neustále recyklovaných textů z dílny České tiskové kanceláře (ČTK) neobjeví ani jeden text o možných úletech téhož ega?

Deník Sport na svém webu věnoval více prostoru Portugalcově "senzační dovolené" než jeho trablím před zákonem včetně zmíněných a Ronaldem přiznaných daňových úniků. Ba co víc, jeden nepřesný text ČTK o stažené žalobě u civilního soudu (k čemuž nedošlo) dokonce otitulkoval ještě lživěji "Žena, která obvinila Ronalda ze znásilnění: už je všechno jinak!" (zdánlivá parafráze výroku, k němuž ani omylem nedošlo).

Hospodářské noviny zacházejí ještě dál. Od loňského podzimu, kdy se případ znovu vynořil na světle, Ronaldovi věnovaly všehovšudy dva články. Jeden uzavírá jinou kontroverzní kapitolu jeho počínání mimo fotbalová kolbiště — krácení daní — a ten druhý je prosincovým op-edem Josefa Káninského o "odvážném, impozantním, bravurním CR7". Já tedy popravdě nemám předplatné HN a nevidím tudíž dále než za první tři odstavce, ale samotný úvod, který nebývale razantně tlačí Cristiana Ronalda za Zlatým míčem pro nejlepšího fotbalistu Evropy, dává nebývale razantně tušit, že se o probíhající kauze zase nic nedočteme.

Všechna čest náleží Karolíně Bulisové a Esther Idris Beshirové, které pro Seznam Zprávy loni v říjnu, respektive začátkem tohoto týdne, sepsaly aktuality delší a na informace bohatší, než na jaké se v obou případech zmohla ČTK (a tedy i ostatní zdroje). Kdo ví, možná kdyby sportovní redakce zaměstnávaly více žen...

V zahraničí a zvláště v USA, kde se měl Cristiano Ronaldo sexuálního násilí roku 2009 dopustit, se naštěstí o celé věci píše. Stále ne v adekvátním rozsahu, ale pro naše dnešní potřeby stále dostatečně. Jenom proto — díky článkům, které vyšly na stránkách SB Nation, ESPN, Vice, Yahoo, SB Nation, New Republic či Sports Illustrated — mohl tenhle výčet mnohdy opomíjených hledisek celé kauzy vůbec vzniknout. Případ Ronaldova údajného znásilnění je nevšední stejně jako závažný a pro jednou si tak zaslouží naši plnou pozornost.



Začněme ale hlubokým nádechem a 3+1 osobními doznáními, které je radno mít celou dobu na paměti:

✱ Plně si uvědomuji, nakolik se tenhle článek rovná autorskému harakiri. Nadcházející kritikou jednoho z nejoblíbenějších, ba nejuctívanějších fotbalistů historie se nevyhnutelně pouštím na mimořádně tenký led. Idealizace hlavních hvězd fotbalových klubů je koneckonců v popisu práce každého správného fandy a hájení osobních oblíbenců je rovnou jedním z jeho nepsaných přikázání. Abych byl úplně fér, i já sám jsem se jím dříve řídil, když jsem se vydal křečovitě hájit svého hráče číslo 1, Thierryho Henryho, po zcela očividné hře rukou. Tenhle článek si tedy nedává za cíl přivést fanoušky Cristiana Ronalda či Juventusu "na rozum". Ba co víc, tenhle článek si ani nedává za cíl Cristiana Ronalda definitivně obvinit z činu, který mu nebyl prokázán. Tenhle článek sleduje mnohem obyčejnější cíl: vnést do věci perspektivu, která zatím v českých médiích zcela schází; kontext a "detaily", které se pohodlně přehlíží.

✱ Nejsem právníkem a dopředu se omlouvám za mnohdy laický jazyk textu. Některým právnickým termínům se možná dokonce i úmyslně vyhýbám a všelijak je opisuji. Rozumím, jak by se takový postup mohl jevit neprofesionálním, a připouštím, že z tohoto pohledu neprofesionální je, na druhou stranu jsem alespoň celou záležitost konzultoval s články a osobami, které americkému právu rozumí. Nehledě na to, že výše vyčtené ignorování/zamlčování mnohých aspektů případu a publikování polopravd mi přijde jako podstatně závažnější prohřešek vůči zásadám žurnalismu. Takže... remíza?

✱ Na argumenty typu "Ronaldo je hvězda prvního formátu, vydělává miliardy, randí se supermodelkami... ten nějaké znásilnění nemá zapotřebí" následující text nebere nejmenší zřetel, protože nesplňují ani ty minimální požadavky pro pádný argument. Do znásilnění se typicky promítá mocenské postavení a s tím spojený pocit neohroženosti; pachatelé jsou tradičně ve výhodě, a to nejen z hlediska fyzické síly. Že je tedy Cristiano Ronaldo "pohledný a slavný", mu v tomto případě nikterak nenahrává.

✱ Od věčné debaty nad tím, zdali je lepší Lionel Messi nebo Cristiano Ronaldo, se dlouhodobě distancuji, a tak aby náhodou nedošlo k mýlce, raději předesílám, že do ní ani tímto nepřispívám.



obrázek

Cristiano Ronaldo se svými Zlatými míči. Zdroj: 90min.com




1. Rozhodnutí formálně neobvinit Ronalda ≠ deklarace jeho neviny

Téhle záměny se po nedávném vývoji dopustil kdekdo, a popravdě se tomu ani nelze příliš divit. Sám selský rozum k takovému závěru tak trochu svádí. Pokud se žalobce — v tomto případě státní zástupce Las Vegas (District Attorney, dále DA) — rozhodne formálně nežalovat, jak by potom druhá strana mohla být vinna?

Inu zaprvé, bavíme se o sexuálním násilí, které se při absenci videozáznamu dokazuje velice složitě. To potvrzuje i sám DA ve zveřejněném opodstatnění svého rozhodnutí, kde píše, že Ronaldovu vinu při zvážení všech důkazů nelze "nezpochybnitelně" (v originále "beyond a reasonable doubt") dokázat. Jistěže. Málokterý případ je tak přímočarý jako ten zpěváka R. Kellyho, kde žalující strana může operovat rovnou se dvěma videonahrávkami. A i v daném případě R. Kelly před soudem zkonstatoval vlastní nevinu.

Zadruhé, "nevinen" (innocent) nefiguruje ani v legálním slovníku soudní poroty, před níž by se Ronaldův případ dostal ve chvíli, kdy by se DA rozhodl Portugalce obžalovat, natožpak v legálním slovníku státního zástupce. Verdikt americké poroty zní buď "guilty", anebo "not guilty"; nikoliv "innocent". To se sice může zdát jako slovíčkaření (zvlášť, když v češtině oba termíny jaksi splývají), ale ve skutečnosti se jedná o důležité rozlišení — verdikt "not guilty" jednoduše vypovídá o přetrvávajících pochybách, kdy nelze kategoricky vyloučit něčí nevinu. Jinými slovy "guilty" je termínem vyhrazeným pro jednoznačný přečin. "Not guilty" je tu pro vše ostatní. Aby byl někdo prohlášen za nevinného ve smyslu "innocent" (tedy ve smyslu očištění jména), musel by si projít úplně jiným, ještě komplikovanějším a výjimečným procesem.

Zatřetí, bavíme se o třetím nejbohatším sportovci planety, který si tudíž může dovolit jakkoliv hvězdné a početné právní zastoupení. Pokud vás jako prokurátora hlodá i ten nejmenší červíček, je v zájmu vaší kariéry nepřikročit k formální obžalobě. Státní žalobci jsou ostatně voleni z velké části na základě jejich úspěšnosti u soudu, a pokud zrovna dotyčný žalobce sám před vlastními volbami nemá, můžete vzít jed na to, že alespoň pro někoho takového pracuje. Jít v takové pozici po superstar Ronaldova formátu by si troufl jen někdo nekonečně šlechetný, obětavý a nesobecký; čili možná tak někdo na prahu důchodu.

2. Poslední zpráva ≠ konec boje Mayorgy

Tenhle bod svým způsobem souvisí s tím předchozím. Ačkoliv nás česká média o minulém pondělí krmila titulky jako "Je rozhodnuto! Ronaldo může slavit..." (Sport.cz) nebo "Ronaldo má štěstí. Znásilnění učitelky už soud nebude řešit!" (TN.nova.cz), ve skutečnosti rozhodnuto není a Ronaldo vyhráno určitě nemá.

Vše pramení z obyčejné záměny dvou odlišných případů.

Zkraje června se rozšířila informace o tom, že Kathryn Mayorga, respektive její tým právníků, stáhla svou žalobu od nevadského státního soudu a povýšila ji na záležitost federálního soudu. Taková je trajektorie jednoho případu, který je stále otevřený a řídí se občanským, nikoliv trestním právem. Naopak případ, který čerstvě pohřbilo rozhodnutí státního prokurátora, vyvěral ze soukromého šetření lasvegaské policie, jež neodhalilo dostatek důkazů pro to, aby se přistoupilo k podání obžaloby v trestním řízení.

Federální soud vs státní prokurátor. "(Not to press) criminal charges" vs "(pending) lawsuit". Nápovědy by tam byly, ne že ne. Ale ani takové indicie, zdá se, nemohou zastavit česká média v dezinformování.

Přitom je to docela jednoduché a člověku to nezabere víc než pár minut hledání na internetu. Sama Larissa Drohobyczer, jedna z právniček Mayorgy, pro ESPN před necelými dvěma měsíci (5. června) vysvětlovala, že se k přesunutí na federální úroveň přistoupilo čistě proto, že se takhle umazávají právní mantinely, které do té doby prakticky znemožňovaly doručení soudní obsílky. Americký federální soud nemá tak přísná pravidla pro předvolávání cizinců jako ten státní, a proto také Ronaldo po téhle změně rázem "papíry" obdržel po pouhých osmi dnech. Předtím se právníci o totéž marně pokoušeli přes jeden celý rok.

Bylo by samozřejmě pošetilé si myslet, že hned za další měsíc rázem bylo po všem. Přesto právě takhle veškerá česká média tento zvrat vykládala. Znovu se přiznám, že netuším, jak k tomu došlo. Ale stalo se.

3. Pokračující případ má větší šanci na úspěch než ten pohřbený

Znovu se svým způsobem vracíme k prvnímu bodu, kde jsme si vysvětlili, jak naivní to všechno vlastně od počátku bylo. Pak jsme si ve druhém bodě vysvětlili, že to nebylo tak úplně "všechno". A nyní ve třetím bodě přichází řada na to, jak tedy vypadá ten "zbytek", a v jak husté kaši se díky němu Ronaldo nachází.

Faktem je, že sám Ronaldo je implikovaný jen minimálně. Provinit se měli spíše jím najatí lidé.

Zatímco lasvegaská policie na podzim 2018 znovuotevřela vyšetřování samotného aktu znásilnění (tedy toho, zdali došlo k trestnému činu v podání Cristiana Ronalda), jen o pár dní dříve bylo zároveň podáno obvinění z "konspirace, očerňování, porušení smlouvy, nátlaku a podvodu", což je pořádně dlouhý seznam, na jehož sestavení se docela přirozeně musela podílet celá řada aktérů, od tzv. "goril" až po právníky.

V téhle žalobě kráčí o více věcí naráz. Zaprvé jde o to, že Ronaldova strana připustila únik detailů důvěrného finančního odškodnění na veřejnost. Tímto se vracíme do ledna 2010 — do doby zhruba půl roku po incidentu — kdy Mayorga s Ronaldovým týmem podepsala tzv. non-disclosure agreement (NDA; dohodu o mlčenlivosti) a obdržela finanční kompenzaci v odhadované výši 375 tisíc dolarů. Takový je jeden element; ten druhý se týká toho, jak k samotné dohodě došlo. Zde Leslie Mark Stovall, další z Mayorginých právníků, hovoří o nátlaku ze strany "fixerů", kteří dělali vše pro to, aby ochránili Ronaldovu reputaci.

Proč má právě tento civilní případ větší šanci na úspěch je docela jednoduché: trestní čin operuje s pravděpodobností, že k němu došlo (pokud ta existuje, dochází k žalobě), a na úrovni soudu potom rovnou s nezpochybnitelností, že k němu došlo (pokud ta existuje, dochází k uložení trestu). Mezitím civilní, tedy občanský případ operuje s takzvanou "převahou důkazů" (preponderance of the evidence), což se pro laiky jako já obvykle zjednodušuje na "spíše pravděpodobné než nepravděpodobné".

To znamená, že tenhle druhý, nadále živoucí případ musí automaticky překonávat nižší metu. Ano, případným Ronaldovým obviněním z trestného činu v souběžném případu by se tento posílil, ale nutný požadavek to není. Občanský případ existuje sám o sobě, nezávisle na tom čerstvě zameteném případu.

Na druhou stranu, ani u civilního soudu to Mayorga nebude mít jednoduché. Ronaldův tým už ostatně podle informací Sports Illustrated přichystal 46stránkový návrh na zproštění obžaloby, který prozatím nebyl podstoupený jedině proto, že při překročení limitu 24 stránek je nutné speciální povolení soudu.

V případě úspěchu by tato žaloba vedla k anulování NDA a nového finančního odškodnění v minimální výši 200 tisíc. To se může zdát jako relativně malá částka, ale taky se jedná o pouhou technikálii. Mayorga takhle automaticky splnila minimální požadavky pro to, aby se stoprocentně vyhnula nezávazné arbitráži. Pokud na to přeci jen dojde, lze dozajista počítat s požadavky na kompenzaci v řádech milionů.

Tenhle případ se každopádně od toho prvního, pohřbeného liší tím, že ačkoliv Ronaldo vzhledem k dřívější finanční kompenzaci určitě bude vzdorovat opětovnému řešení situace sáhnutím hluboko (a tentokrát hlouběji) do kapsy, právě takové řešení je zároveň tím de facto nejhorším možným vyústěním. Usvědčen ze znásilnění už nebude, a to je pro někoho s hodnotou v údajné výši 450 milionů dolarů teprve ta pravá úleva. Finanční újma se ve výsledku zdá spíše formalitou a samotné reputace se tolik nedotýká.

4. Ronaldo možná je nevinný, ale celý jeho tým se tak rozhodně nechová

Při posuzování toho, zdali jsou výše nastíněná obvinění ze stále probíhajícího případu legitimní, už se dostáváme na tenký led. A pravdou je, že za normálních okolností by šlo o klasickou situaci "jedno tvrzení proti druhému". Problém nastává ve chvíli, kdy si uvědomíme, že Ronaldova strana vlastně... nic netvrdí.

A bodejť by ne; ona totiž sotva existuje. Když se dva reportéři ESPN vydali po stopách jednoho z právníků Cristiana Ronalda, jistého Petera Christiansena s pracovním sídlem přímo v Las Vegas, tak bizarním způsobem narazili. Po vstupu do Christiansen Law Offices s rutinní žádostí o naplánování schůzky s jedním z Peterů Christiansenů (v dané kanceláři krásnou shodou náhod pracují Peter J. a Peter S.) se totiž nesetkali s nejmenším pochopením. První reakce domnělé paní recepční zněla "Musíte okamžitě odejít". Následovalo ještě ráznější "Tady nemáte co dělat". A když Sam Borden z ESPN slevil ze svých požadavků a začal se pídit po holém potvrzení, že pan Christiansen skutečně zastupuje Cristiana Ronalda, přišla na řadu rovnou pohrůžka policií.

Aby advokát odmítal potvrdit, že někoho zastupuje? To Borden ani jeho kolegyně nikdy nezažili. Většinou to prý spíš vypadá opačně; celebritami najatí advokáti si v záři reflektorů libují.

Tahle epizodka ale sedí. V libovolném článku z libovolného měsíce se koneckonců typicky dočtete, že "Peter Christiansen byl kontaktován a nebyl k zastižení / odmítl situaci komentovat". Celý Ronaldův tým se mezitím vyjadřoval jedině k původním odhalením německého listu Der Spiegel, který díky Football Leaks v letech 2017 a 2018 publikoval obsah dokumentů, jež měly "narušit soukromí" fotbalisty či být přímo "zfalšované". Sám Ronaldo se pak docela pochopitelně hájil v první řadě z toho, že nikoho neznásilnil.

Pokud bychom se rozhodli zveřejněným dokumentům bezpodmínečně uvěřit, můžeme celý případ v mžiku uzavřít. Vždyť Ronaldo svůj trestný čin v jedné ze zaznamenaných konverzací se svým právníkem vlastně sám dosvědčil, když incident popsal jako "hrubý" (rude) a přiznal, že Mayorga v několika bodech pohlavního styku křičela "ne" a "stop". Stejně tak na základě zaznamenaných konverzací můžeme usuzovat, že se dopis, v němž Mayorga krátce po incidentu popisuje svou bolest a mírně řečeno Ronalda kárá, k portugalské modle nikdy nedostal — přestože právě tak zněl jeden z pilířů dohody o mlčenlivosti.

S tímhle scénářem jsem se ovšem pro potřeby tohoto textu rozhodl dále neoperovat, pro což mám zhruba dva důvody. Jednak by to bylo až příliš jednoduché a v zásadě naduté; jednak diskuze pod minulým článkem o této kauze jednoznačně odhalila převládající názor, že podváděl Der Spiegel a nikoliv Ronaldo.

<< Nedělám si naděje, že něčí přesvědčení o "výmyslech falešného" Der Spiegelu najednou šmahem vyvrátím, ale na pár věcí si poukázat dovolím. Zaprvé, Football Leaks už hrálo svou roli v odhalení Ronaldových daňových podvodů, k nimž se nakonec sám fotbalista přiznal, takže minimálně v jednom případě už tělem neklamalo. Zadruhé nemám dojem, že by se podvodníci obyčejně mohli přetrhnout, aby na prostoru 24 tweetů transparentně popsali, jak ke svým podvodům přišli. >>

Ale dejme tomu. V zájmu většího dramatu tedy řekněme, že všechny zveřejněné dokumenty jsou jen výplodem něčí bujné fantazie. Lepší? Ne, ani tehdy podezření na nekalé praktiky Ronaldova týmu nemizí.

V první řadě je tu záhada postupně mizejících důkazů. Když byla Mayorga jen pár hodin po údajném znásilnění hospitalizována se silným traumatem, jedním z výstupů vyšetření byly dle svědectví přítomné zdravotní sestry také fotografie dokumentující anální styk a pohmožděniny kolem řitního otvoru. Tyto snímky už vyšetřovatelé k dispozici nemají, přičemž státní zástupce nyní zároveň zmiňoval i ztracenou videonahrávku, která ve výsledku přispěla k jeho rozhodnutí Cristiana Ronalda formálně nežalovat.

Takhle... ztráta důkazů v průběhu jedné celé dekády určitě není novým, ba zarážejícím jevem. Ale pokud se slehne zem hned po dvou klíčových záznamech poté, co Ronaldo hned na startu vyšetřování roku 2009 složil svůj vlastní investigativní tým... je na místě přinejmenším jedno zdvižené obočí, nemyslíte?

V druhé řadě je tu potom vícevrstevná otázka frustrující netečnosti, nespolupráce Ronaldova týmu.

Příklad č. 1: rutinní požadavek na vzorek Ronaldova DNA, jenž ani nemohl mít zásadní funkci při rozhodování DA, neboť zrovna na tom, že té noci došlo k sexu, se obě strany vzácně shodují. Přesto na vzorek lasvegaská policie čekala ještě čtyři měsíce po podání své původní žádosti na začátku ledna 2019.

Příklad č. 2: neznámá italská adresa. A tím se teď nepodivuji nad tím, že Ronaldo v Itálii žije neznámo kde; to dává smysl. Za zvážení spíše stojí ta skutečnost, že byť Stovall speciálně najal doručitele s působištěm výhradně v Itálii, ani ona zvláště pověřená osoba nebyla měsíce a měsíce schopná se k Ronaldovi jakkoliv dostat. V tréninkovém centru Juventusu, kdekoliv. Lhůta na doručení soudní obsílky přitom zní 120 dnů; i proto Stovallův tým přikročil k povýšení případu na federální úroveň, aby získal nějaký ten čas navíc. Samozřejmě, Ronaldo též k převzetí mohl autorizovat svého amerického právníka, ale proč by to dělal?

Tohle je koneckonců naprosto klasická taktika těch "silnějších" v soudním procesu — všechno co možná nejvíce pozdržet, a slabší protistranu pokud možno kompletně vyčerpat, ať už finančně nebo psychicky.

Coby bonus je tu pak ještě jeden "detail", který se tolik netýká Ronaldova týmu, jako spíš jeho klubu. Narážím konkrétně na tu příhodnou skutečnost, že Juventus po dvou letech zrovinka odřekl účast na International Champions Cupu, tradičním předsezonním turnaji ve Spojených státech amerických. New York Times už v březnu spekuloval, že turínský celek k takovému rozhodnutí přikročil jednoduše proto, aby Cristiano Ronaldo nemusel vstoupit na americké území, kde by ho autority teoreticky mohly zadržet.

5. Fandové odhlédněte — Ronaldo zde nehraje roli důvěryhodného sympaťáka

Neodpustím si to a neodpustím. Vzdoroval jsem, jak dlouho to jen šlo, ale zcela vypustit tenhle bod prostě nejde. Ono by totiž bylo přeci jen jednodušší nad vším mávnout rukou, kdyby za sebou Ronaldo neměl takovou historii, jakou má. Lépe řečeno: i kdyby celý život sekal dobrotu (a čerstvě se nedopustil třeba tohoto), byla by to stále jen polehčující okolnost, ale i ta by se mu počítala k duhu. Jenže taková situace není. Pokud se oprostíte od výkonů na hřišti, Cristiano Ronaldo vážně není vzorným jedincem.

Chápu (respektive si uvědomuji), že to ve společnosti aktuálně máme nastavené zhruba tak, že se důkladnějšímu zkoumání a větší nedůvěře a priori podrobuje údajná oběť znásilnění, nikoliv údajný pachatel. Presumpce neviny (pachatele) se v takových případech elegantně převléká za presumpci lecjakého neadekvátního jednání (oběti), a to až zarážejícímu počtu lidí přijde naprosto v pořádku a fér.

<< A podívejte se: pokud právě takhle vypadá vaše výchozí pozice pro posuzování každého případu sexuálního násilí, potom můžete neprodleně přestat číst, jelikož já se právě hotovím udělat tu školáckou chybu, kdy celý tento případ a jeho aktéry zvážím v izolaci, jako unikátní případ... >>

Rozložení sil vypadá zhruba následovně:

Na jedné straně máme Cristiana Ronalda. Dlouhodobě jednoho z nejbohatších sportovců planety, který zůstává jedním z nejbohatších sportovců planety i poté, co letos v lednu španělské vládě po přiznání daňových podvodů splácel dluh ve výši 21 milionů dolarů.

Na druhé straně máme toho času aspirující 25letou modelku, později učitelku, která znásilnění nahlásila během pár hodin a "známého fotbalistu" konkrétně nejmenovala na důrazné doporučení zdravotní sestry i policejního detektiva na stanici v Las Vegas. Veřejnost by ji prý v takovém případě vyobrazila jako "ženu, která se chce přiživit skrze falešná obvinění".

Dále tu máme na jedné straně téhož Cristiana Ronalda, který ji přesně takhle sám vyobrazil, když chvíli po oznámení připravované žaloby na Instagramu hovořil o "fake news" (stejné sousloví použil také při prvotním nařčení z daňových podvodů), které jsou "normální" a důsledkem toho, že "někdo chce být slavný — říct mé jméno". Ba co víc, takové situace jsou prý rovnou "součástí (jeho) práce", čemuž lze vlastně docela lehce uvěřit, když si vybavíme, že Ronaldo již jednomu obvinění ze znásilnění čelil roku 2005, coby dvacetiletý mládenec, a formální žalobě se tenkrát rovněž vyhnul "pro nedostatek důkazů".

Na druhé straně, naproti stoicky klidnému Ronaldovi, opět nacházíme tutéž Kathryn Mayorgu, která ještě letos v březnu dle svých právníků trpěla na silné deprese a musela trávit několik měsíců mimo svůj vlastní domov v Nevadě, aby se vyhnula mediálnímu nátlaku. Její psychologická újma utržená oné noci roku 2009 přerostla do diagnózy posttraumatické stresové poruchy (PTSD) a nespočtu sezení s psychiatrem.

Mayorga byla dle svých slov nucena brát medikamenty, které ji učinily "extrémně emocionální, emočně nestabilní, nerozhodnou, podrážděnou, nervózní, hyperostražitou a nevypočitatelnou". Vlastně i proto — argumentují její právníci — existuje solidní předpoklad, že se roku 2010 nenacházela ve stavu, který by ji před zákonem opravňoval k podpisu NDA, jejíž anulování je středobodem aktuální soudní pře...



obrázek

Novináři Der Spiegelu a mezi nimi Kathryn Mayorga. Zdroj: spiegel.de





Závěrem opakuji: ani ten poslední bod nesleduje Ronaldovo definitivní nařčení ze znásilnění. Jedná se spíše o prostý výčet toho, co víme (nebo nemáme dobrý důvod zpochybňovat), byť naformulovaný tak, aby spolu obě strany sporu kontrastovaly. To by se mohlo zdát jako nefér manipulace, ale z mého pohledu je nefér spíše to, že zatímco jeden aktér trpí depresemi, ten druhý v jedné chvíli s lehkostí střílí góly, aby pak ve chvíli jiné těšil svých 177 milionů followerů na Instagramu fotkami z bezstarostné rodinné dovolené.

Tohle se nikterak nepodobá případu Kevina Spaceyho, jedné z nejrozpoznatelnějších hereckých tváří, která po svém vlastním sexuálním skandálu obratem přišla o ikonickou seriálovou roli a momentálně se jeví stěží zaměstnatelnou. Kdepak, až na krátký exil mimo portugalskou reprezentaci (do níž se na jaře vrátil a vyhrál s ní Ligu národů) Cristiano Ronaldo svou práci nadále bez omezení vykonává. Podobně jako dříve basketbalista Kobe Bryant či hráč amerického fotbalu Ben Roethlisberger, kteří však aspoň na vrcholu sil přicházeli o lukrativní sponzorské kontrakty. Ronaldo byl pokárán a odebrán z obálky PC hry.

Jak je tohle možné? Kde se v nás bere taková kolektivní apatie? A jak taková apatie pasuje do kontextu, kdy se tomu samému Cristianovi Ronaldovi v listopadu 2018 — pouhé dva měsíce od obvinění ze znásilnění — napříč internetem sborově aplaudovalo pro jeho vstup na hrací plochu s rudou rtěnkou na tváři v rámci kampaně proti domácímu násilí. Jak se vůbec stalo, že se tehdy mnozí aplaudující jaksi zapomněli zarazit nad tím, že se Ronaldo na základě čerstvé žaloby sám mohl násilným aktem provinit?

Možná jsme jen jako celá společnost ve stavu dočasné konsternace; možná brzy procitneme. I Kobeho Bryanta, který se před zákonem očistil skrze mimosoudní vyrovnání, přeci stín minulosti dohnal. Ani změna čísla dresu, dva další tituly pro vítěze severoamerické NBA či zlatá olympijská medaile už jeho reputaci nevrátily do původního stavu. Ještě loni v říjnu — více než dva roky po vlastním ukončení kariéry — byla ikona L.A. Lakers na protest animátorské komunity odvolána z poroty pro festival kreslených filmů.

Na zmíněného quarterbacka Pittsburghu Steelers Bena Roethlisbergera se časem vrhla dokonce i velká část jeho skalních fanoušků. Jakmile na povrch vyplynul druhý případ znásilnění za 12 měsíců, zasypaly ho ohlušující pokřiky "She said no!" (Říkala ne) v narážce na průběh pohlavního styku bez souhlasu druhé strany.

Cristiano Ronaldo už mezitím kvótu dvou obvinění též sám naplnil, a přece je vesměs ticho jako po pěšině.

Dá se tedy vůbec věřit v eventualitu, kdy se s Cristianem Ronaldem fotbalová veřejnost též "vyrovná" s určitým zpožděním? Dá se odvolávat na potřebu nejprve všechno řádně přežvýkat? Těžko, protože v tomhle bodě se zase nabízí stará, lakonická otázka: je vůbec v tuhle chvíli co zpracovávat? Jak jsme si ukázali výše, přinejmenším v Itálii, kde Ronaldo působí, nebo v naší české kotlině toho materiálu rozhodně není dostatek.

A nebude to nakonec tak, že Cristiano Ronaldo zkrátka zosobňuje příliš vlivnou postavu svého sportu, kterou jen tak něco neskolí. Co my víme. Možná by jeho reputaci nenávratně poškodila teprve formální žaloba státního zástupce, ke které nakonec dotyčný státní zástupce nepřistoupil také, ne-li hlavně proto, že se jedná o nesmírně vlivnou postavu svého sportu. Tak jako tak se nacházíme v začarovaném kruhu.

Anebo se my, fotbaloví fanoušci, jednou provždy musíme naučit občas zapomenout na svou dědičnou nekritičnost vůči největším hvězdám tohoto sportu, nedej bože rovnou naším vlastním favoritům...
Autor: Tomáš Daníček
Počet zobrazení: 23248
Komentáře (1571 / 0 nových)
Komentáře k článku naleznete zde
Našli jste v článku chybu? Můžete nám ji oznámit.