Ligový zápisník: Svět po Gadžim a musíme si promluvit o Slovácku

Slavia i přes vypadnutí v poháru v lize pokračuje ve velkém stylu, navíc s dobrým pocitem, že Laco Takács svůj debut na stoperu zvládl. Sparta se pomalu zvedá z ligového průměru a Slovácko s Bohemkou odehráli zřejmě nejošklivější mač všech dob. Co se to ale děje v Budějovicích, že se jim tak daří?

Obránce Takács? Nebo záložník Takács? Tak se opravte, chlape!

Takács Laco.

Rána na solar. Famózní posila, která si srdce fanoušků získala rychleji, než by kdokoliv čekal, je mimo hru. David Hovorka si svými výkony jednoznačně říkal o základní sestavu na nadcházejícím mistrovství Evropy, místo toho ale bude reprezentační akci sledovat jen z pohovky. Slavia přišla o skvělého stopera a do akce musel defenzivní univerzál Laco Takács, pro kterého šlo o ostrou slávistickou premiéru.

A vedl si výtečně. Na svoji výšku je neobyčejně pohyblivý a rozumí si i s balonem, navíc zápas zvládl i rychlostně. Jasně, motorka Cagiva, podle které dostal Hovorka svou přezdívku, to tentokrát nebyla - na českou ligu se ale Laco Takács ukazuje jako nadstandardní stoper, se kterým se nemá Slavia vůbec čeho bát.

A vůbec, na českou ligu - neměl by stoper či defenzivní středopolař se slovenskými kořeny dostat příležitost i v Lize mistrů? My říkáme ano, neboť se nám zdá do rozehrávky proti presujícím soupeřům vhodnějším adeptem než Michal Frydrych. Ve dvojici s Ondřejem Kúdelou by to Takácsovi proti Barceloně či BVB mohlo svědčit.

Slavia hroťáka nehrotí

Slavia každopádně ukázala, že i s absencí skvělého hráče se dovede vyrovnat. Jedna otázka však stále zůstává. Co gólový útočník, Jindřichu? Stanislav Tecl se sice konečně dočkal zásahu, který mu ze srdce přejeme a doufáme, že mu dodá pro forvarda tolik potřebné sebevědomí, jeho výkon však sklidil rozporuplné reakce.

Jedni chválili jeho aktivitu, zaměstnávání stoperů Ostravy, dobré náběhy. Druzí však říkali Ano, nebylo to špatné, ale... útočník ve Slavii musí předvádět víc. Aktivně otravovat defenzivu soupeře je samozřejmostí, my od hroťáka nejlepšího českého mužstva očekáváme ofenzivní příspěvek, podíl na množství ofenzivních akcí. Standa je fajn kluk, ale neumí hrát zády k bráně, míč neudrží a když jednou výjimečně ano, tak ho ztratí.

Tak či tak, celá debata o tom, nakolik Tecl splňuje požadavky kladené na sešívanou útočnou jedničku, je vlastně zbytečná, neboť forvardem číslo jedna nyní je a také nadále bude. Trpišovský v něj má evidentně důvěru a je velmi pravděpodobné, že všechny důležité ligové i pohárové zápasy (minimálně do konce podzimu) bude hrát on. A není se čemu divit - je rychlý, je náběhový, a především - je to charakterově skvělý borec, poctivý, skromný, bez hvězdných manýrů. Zkrátka a dobře, Standa z Jindřichova Hradce, ideální hráč pro Trpišovského a Houšteckého.

Jo a protože jsme aktuální, tak dnešní zprávy: Tomáš Souček nikam nejde, ve smlouvě Tomáše Součka bude zvýšena výstupní klauzule. Na první pohled pro Slavii výborná zpráva, protože důležitějšího hráče momentálně vršovický celek nemá. Nabízím ale i jiný pohled.

Slavii čeká jaro, kdy bude velmi pravděpodobně hrát jen jednu soutěž. V té soutěži má Slavia jedenáctibodový náskok a na devadesát devět procent vyhraje mistrovský titul. Žádný Mol Cup, žádná Evropská liga. Pohoda a klídek. Kdy jindy si zvykat na realitu bez Součka, než právě nyní?

Ať už bude náhradou za vytáhlého středopolaře liberecký Oscar nebo nějaká jiná posila, teď je ideální čas na to ji vyzkoušet. Zkusit ji v akci a vidět, jestli je to k tomu. A pokud ne, tak sáhnout po jiném řešení. V létě už na to totiž nebude čas. Jestli Souček zmizí až po sezoně, i kvůli evropskému šampionátu se nový hráč dostane k týmu jen těsně před osudovým dvojzápasem, což bude opět čtvrté předkolo Ligy mistrů. Odehraje jen několik málo zápasů. Jasně, stopery tmavé pleti se také podařilo nahradit a koneckonců se Oscar už teď může s týmem sehrávat vedle Součka tak, jako to dělal Alex Král. Ale přesto, hráč s dvaadvacítkou na zádech je pro Slavii tak zásadní, že by si na hru bez něj měli sešívaní zvykat déle, než jen hrstku ligových zápasů před důležitým milníkem.

Třída i bída ze severu

Fotbaloví novináři by měli umět uznat chybu, tak jdeme na to. Když přišel do Sparty David Moberg Karlsson, myslel jsem, že to bude terno. Inteligentní hráč se zkušenostmi z Anglie, kde si nabil ústa, přicházející z módního severu. Vážně jsem si myslel, že letenský klub tímhle transferem získal skvělé a produktivní křídlo. Zatím to tak ale vůbec nevypadá a švédský záložník nastupuje za sparťanské béčko v ČFL, kde s Talem Ben Chaimem vytvořili zřejmě nejdražší třetiligovou křídelní dvojici na světě. Kde je problém? Těžko říct.

Druhého Seveřana v rudém dresu naopak musíme zmínit v dobrém. Andreas Vindheim do Sparty v květnu přišel a pak ho několik měsíců nikdo neviděl. Že to není novodobý Keyzer Söze, ale skutečný hráč, se tak ukazuje až v posledních pár týdnech. V neděli si poprvé v lize Vindheim zahrál v základu a rovnou se blýskl vítězným gólem.

A to vše z pozice pravého křídla. Na Spartě evidentně změnili taktiku - zatímco doteď dělali místní trenéři pravé obránce ze všeho, jen ne z pravých beků, teď na to jdou obráceně a naopak krajního obránce vysouvají výš. Ale proč ne, zatím to, zdá se, funguje.

Tím spíše, že současný pravý bek Michal Sáček to bude mít teď s návratem na původní post do zálohy docela těžké. Střed pole ve složení Trávník, Hašek, Kanga se rozehrál do dobré formy a vypadá to, že Václav Jílek konečně našel odpověď na otázku, jak má letenská říše středu vypadat.

Zajímavostí je, že jde vlastně tak trochu o návrat na začátek - v sestavě bez klasického defenzivního štítu Letenští sezonu zahajovali, jen na místě Martina Haška byl Michal Sáček. Přišla ale prohra se Slováckem a pak do akce dorazil slibně vypadající Ladislav Krejčí.

Následujících x zápasů tak Jílek hrál na klasické "déemko" a vše vyvrcholilo v utkáních se Zlínem a v derby se Slavií, kde na soupeře nasadil ultradefenzivní dvojici Mandjeck - Krejčí. Zejména zařazení Mandjecka do sestavy vyvolávalo trochu otázky. Ponechme stranou spory, které kamerunský fotbalista na Letné měl, je ale defenzivní středopolař ze staré školy někým, kdo by měl v ambiciózním českém týmu hrát v základní sestavě? Toť otázka.

Tak či tak, Sparta, zdá se, konečně ustálila sestavu a vede to i k bodům - tři výhry z posledních čtyř zápasů ukazují, že by snad Letenští mohli být na dobré cestě. Jistě, zápas v Opavě zejména ve druhém poločase nenabídl zrovna fotbalové hody, tři body z venku se ale počítají a po prohrách se Slavií a s Plzní už se zkrátka rudí hoši zvednout museli - jinak by také už příští sparťanské prohry nemusely být Jílkův problém.

Fanoušci si tak mohou dovolit malinko drobného optimismu. Stoperská dvojice se ustálila, letní posily se s výjimkou lidského memu Libora Kozáka jeví dobře a od začátku října tým inkasoval jediný gól. Sparta nabírá tempo a jakkoliv přehánění po výhře nad Opavou není namístě, tým vážně na Letné nemají špatný. Je načase ukázat to v praxi.

Migréna páteční noci

Páteční ligová předehrávka většinou bývá fialový humus a utkání proběhlého kola mezi Bohemians a Slováckem toho bylo nejkřišťálovějším důkazem. Fotbal se v pátek v podvečer do Ďolíčku nedostavil a diváci si v urputném boji našli fotbalových momentů pomálu. Třetí zápas na lavičce Klokanů to byl pro Luďka Klusáčka, který má tak zatím veskrze "bohemkovskou" bilanci 1-1-1. Žádná sláva, ale mohlo by to být i mnohem horší.

Na hodnocení změn je zatím brzy, ostatně má Klusáček k dispozici tentýž kádr bez produktivních útočníků a zraněného Vacka ve středu pole. Bohemians se zatím jeví o něco důraznější v osobních soubojích a méně času tráví kombinací na vlastní půlce. Jedinou do očí bijící změnou je tak ústup od hry na tři stopery, minimálně v domácích duelech. Na to, jaká Bohemka v éře po Haškovi vlastně bude, je ale brzy. Jen doufejme, že v budoucnu uvidíme co nejméně zápasů, jako byl tento.

Á propos, Slovácko, o tom si taky musíme promluvit. Pětadvacet bodů a čtvrté místo v tabulce? Tým Martina Svědíka příjemně překvapuje a Milan Petržela si asi sám nemyslel, že po nepříliš chtěném odchodu z Plzně zažije takhle příjemný podzim kariéry. Produktivní Zajíc, Kalabiška a Šašinka baví diváky a tým z Uherského Hradiště k funkční defenzivě přidal i solidní útok. Skupina o titul se vůbec nezdá býti nereálným cílem.

A samozřejmě Matouš Trmal. Každým dalším zápasem ukazuje, že jeho dobré výkony nejsou náhoda a my můžeme jen hádat, kdo z velké trojky na něj ukáže prstem. Slavia už se musí pomalu připravovat na odchod Ondřeje Koláře a je otázkou, jestli má odvahu udělat z mladého Markoviče jedničku. Ve Štruncových sadech Aleš Hruška také nemládne, a nebo se do hry o talentovaného gólmana opře i Sparta? Žhavější brankářské zboží v lize momentálně není.

Dynamo stoupá horejš

Čtyři výhry v řadě a posun na deváté místo v tabulce. České Budějovice září. Náhlý zázrak? Spíše štěstí, kterému se šlo dlouhodobě naproti. David Horejš na jihu praktikuje fotbal s ksichtem, který se systémově blíží hře vršovické Slavie (a trápí ho i stejné neduhy, především impotentní finální fáze a neproduktivní hrotový útočník). Na začátku sezony to příliš nevycházelo a cenné body proti Spartě či Jablonci přicházely vniveč, když jihočeský celek nedokázal porazit Opavu nebo Příbram.

Teď se ale Dynamu, paradoxně i přes odchod dosavadního tahouna Lukáše Provoda, daří skvěle. Svou zásluhu na tom nyní má i brankář Jaroslav Drobný. Jak zábavný fotbal dovede být - o jasnou jedničku Jindřicha Staňka se v létě intenzivně zajímala pražská Slavia a teď ho z brány vypudil čtyřicetiletý chlap.

"Když přišel, ptal jsem se ho, jestli chce jít do brány. Jeho reakce byla: A ty snad vidíš v lize lepšího brankáře, než jsem já?" usmíval se na tiskové konferenci po zápase v Teplicích trenér David Horejš.

To mimochodem ukazuje další stránku bývalého gólmana Herthy či Brém. Skvělý gólman, velký profík, ale také pořádný vtipálek a svéráz. Člověk, kterého stojí za to poslouchat, ať už jste fotbalový fanoušek nebo jeho mladší spoluhráč. Proto je velká škoda, že Drobný nechce už médiím poskytovat žádné rozhovory. Prý už všechno řekl.

A je to mrzuté, protože hráč s jeho životopisem, který poznal německou Bundesligu i bouřlivé Řecko a dvakrát mu jen těsně uteklo angažmá v Bayernu Mnichov, by měl čtenářům sakra co říct. Víc než leckteří fotbalisté, které sice na sociálních sítích či v televizních pořadech vídáme neustále, ale nenabídnou nic než fráze.

Snad ještě čtyřicetiletý veterán názor změní. S nejlepším brankářem v lize by přece rozhovory vycházet měly, nebo ne?