Slepá ulička na Letné: Priskeho návrat ztratil kouzlo, žít z minulosti se nedá

Tomáš Rosický nerad střídá trenéry. Jednak kvůli tomu, že věří na dlouhodobou práci a pak, především, musí mít v záloze nachystanou náhradní náhradu. Jenže když věci stagnují či nefungují vůbec, občas se razantnímu řešení vyhnout nedá. Něco mi říká, že na Letné k němu dřív nebo později v průběhu této sezony dojdou.

Když se Brian Priske v létě 2025 vracel do Sparty, šířil se narativ, že se vrací domů. Muž, který dal Spartě hrdost, vyhrál titul po devíti letech čekání... Euforie byla pochopitelná. Lidé chtěli věřit, že stačí dosadit toho správného člověka na klíčovou pozici a vše se vrátí do starých kolejí.

Upozorňoval jsem už tehdy, že sentiment ligu nevyhrává. Že Sparta vstupovala do sezony s nedořešeným kádrem, pomalým přestupovým procesem a trenérem, který vaří z toho, co mu tu zbylo, ne z toho, co by měl mít k dispozici.

Dnes dánský kouč od svého comebacku rozjel už druhou sezonu a Letenští se i nadále zmítají v problémech. Neřekli byste o nich, že se od loňského léta rapidně zlepšili. Spíš bych řekl, že se Priske dostal s týmem do slepé uličky, ze které se složitě couvá a tak Sparta schytává na startu sezony nepříjemné direkty.

Nejde ani tak o výsledky, byť jsou samozřejmě obrovským průšvihem. Primárně ale vše začíná u toho, jaký Sparta hraje fotbal.

Když se o něm budete bavit s více lidmi, najdou se tací, kteří jej budou obhajovat. Řeknou vám, že Sparta hraje kombinační, trpělivý a technický fotbal. Chce dominovat držením míče, budovat útoky od brankáře a postupně rozebírat blok soupeře.

Zní to hezky, že?

Jenže názor z opačného spektra je mnohem blíže realitě. Sparťanský fotbal je snadno čitelný. Silné zbraně Priskeho družiny se dají eliminovat a výrazná převaha na balonu se často míjí účinkem, protože tým si složitě vytváří nebezpečné střelecké příležitosti.

Plán B neexistuje. Ačkoliv má Priske hráče na rychlý fotbal, na hřišti to tak nevypadá. Dynamičtí hráči jsou často eliminováni. A na balonu hrají ti, kteří neohrozí protivníka.

O tom, jaká data Spartě vychází v této sezoně či od Priskeho prvního angažmá na Letné, jsem za poslední měsíc psal už několikrát. Zřejmě si nemusíme připomínat závěry o tom, že sparťané zpomalili, nemají šance z otevřené hry a soupeři je často nachytávají na hruškách díky promyšlené taktice.

Podobný obraz hry byl k vidění i v Hradci Králové. Vlastně nic nového. Určitě jste se dočetli o tom, jak bídný vstup do sezony Sparta má a jak dlouhou dobu tak špatná na startu nového ročníku nebyla.

Není to dobrá vizitka. Co mě však nenaplňuje přesvědčením ještě víc jsou poslední výstupy a zápasové reakce dánského kouče. Jako by se po několika měsících znovu dostal do polohy, kdy se musí obhajovat. Kdy po něm veřejnost chce, aby prokázal svou erudici kroky, které budou jasně zřetelné a účinné, ale ty nepřichází.

Dál naopak přichází pro někoho už otřepané fráze, které mají sloužit k motivaci hráčů, ale i prostí lidé už jim těžko uvěří. Chtějí výsledky. Pravda stále leží na hřišti a za své výkony se sparťané spíš musí zpovídat.

V lednu před jarní části Chance Ligy v rozhovoru pro Livesport Zprávy mi Priske vyprávěl, jak rudí plánují rozjet stíhací jízdu za Slavií a že jeho náplní je postavit novou úspěšnou Spartu.

Ani jedno se (dosud) nenaplnilo.

Realita je taková, že klub v létě de facto provedl masivní a nečekaný rebuild za pochodu. Odešla silná osa Haraslín, Kuchta, Kairinen, Sörensen, Vindahl a postupně dorazilo 11 nových tváří. Některé dřív, některé později. Leckdo dodnes namítá, že vybraná místa v kádru jsou stale nevyřešena kvalitou hodné Sparty.

To naopak Priskemu přináší alibi, protože může namítat, že v červenci na kempu v Německu rozhodně neměl uzavřený kádr, se kterým chtěl uspět v lize a evropských pohárech. Naopak řada hráčů tehdy o přesunu do Sparty dost možná ani ještě netušila.

Čímž se otevírá linka sportovního ředitele Tomáše Rosického, který je za tuto část sportovního úseku zodpovědný.

To samé platilo pro Priskeho druhé angažování. Z velké části se odehrálo z nouze. Spartě nevyšly jiné zamýšlené varianty či na trhu neviděla lepší kandidáty na post trenéra. A uvolněný starý známý se zkrátka nabízel.

Dnes víme, že to nejspíš nebude mít šťastný konec a možná i Priske už nejspíš tuší, že vyvézt Spartu ze současné šlamastyky může být nad jeho síly. Nyní je to však o tom, jak celé situaci hodlá vedení Sparty přistoupit. Bude dál prodlužovat Priskeho životnost u prvního týmu, nebo pragmaticky zasáhne a začne konat?

Kdybych si měl tipnout, bude ještě trpělivé a počká. Osobně ale vnímám situaci na Letné tak, že by si Pražané měli přiznat jednoduchou věc: Brian Priske není jediným trenérém v Evropě, který může sedět na lavičce Sparty a být úspěšným.

Žít z minulosti se nedá. A vykrádat dávné úspěchy už vůbec ne. Za mě není vlastně ostudné dojít k poznání, že opětovné spojení Priskeho a Sparty je dnes bez dalšího potenciálu. Uleví se oběma stranám. Aspoň dle toho, jak se situace dá číst zvenčí.

Myslím, že by Spartě bylo lépe, kdyby se vydala novou neprobádanou cestou. Nevím, jestli to má být s českým trenérem nebo opět někým ze zahraničí. Těžko ale čekat, že přijde někdo, kdo Spartu totálně překope na fyzický a soubojový tým.

To se za vlády Rosického rozhodně nestane. Spíš se bude volat po někom, kdo bude zásadně optimalizovat a kdo bude mít sílu a ochotu prosadit si odlišné pohledy pro to, aby Sparta opět byla v Česku úspěšná, což se o posledních dvou sezonách i té aktuální rozhodně říct nedá.

Vlastně ani nechci být tím, kdo bude lidem z Letné radit o tom, jakou cestou se mají vydat. Zda mají hrát jiný fotbal. Ale je evidentní, že současné nastavení je pro největší klub v zemi limitující.

Ať už jde o časovou osu tvoření kádru či trenéra u kormidla, jehož konzervativní přístup ho dělá čím dál zranitelnějším. Nějakým způsobem je to totiž v Česku napříč společností spíš slabina než přednost. A ve fotbale to platí obzvlášť. Priske přitom stále může odejít jako člověk, který zkusil podruhé v krátké době opravit rozbitou Spartu a postavit ji na nohy.

Kdo za posledních 10 let to kromě něj dokázal?