Dramatická africká kvalifikace zlomila srdce Salahovi i Alžířanům

Druhý penaltový rozstřel během necelých dvou měsíců, druhá rozhodující penalta Sadia Maného - a Egypt nejen, že nemá africké zlato, ale ani se nepodívá na mistrovství světa do Kataru. Tam putuje Senegal, západní Afriku reprezentuje také Ghana a arabské vlajky pro změnu po velice odlišných postupech hrdě drží Maročané a Tunisané. Alžírsko užuž sahalo po postupu, který si nechalo vzít Kamerunem ve čtvrté minutě nastavení prodloužení.

Samotné utkání na novém stadionu v Diamniadiu, uprostřed senegalské džungle, příliš nenabídlo, pouze Fathi vlastním gólem ve stejné minutě (!) vrátil Senegalu laskavost z prvního utkání. Lepším týmem byli rozhodně Lvi z Terangy a brankář El Shenawy musel předvést leccos ze svého umění, ale už delší dobu bylo na pohled patrné, že vše spěje k dalšímu rozstřelu.

Ten se odehrával v prostředí připomínajícím diskotéku, když se každý exekutor musel potýkat s desítkami laserových paprsků v obličeji. Možná i proto jsme na první úspěšný kop čekali až na pátý pokus, přičemž hvězdný Mohamed Salah - který se ve finále Afconu jako pátý střelec vůbec nedočkal a tentokrát trápení pro Egypt načínal - dokonce ani netrefil bránu.

Největší šlágr dne představovalo tzv. "Jollof Derby” hrané před vyprodaným stadionem v Abuji mezi Nigérií a Ghanou. Toto prestižní utkání bylo svým způsobem rozhodnuto už v 10. minutě, když Partey slabší ranou zpoza vápna zaskočil brankáře Uzoha, který se po nízké střele vrhal rukou namísto nohou. V tu ránu Nigérie potřebovala udeřit ne jednou, ale dvakrát.

Domácí sice poměrně brzy, ve 22. minutě, vyrovnali prostřednictvím penalty Troost-Ekonga nařízené po Odoiově přišlápnutí špičky Lookmanovy boty, ovšem dalších šancí už Nigerijci příliš neměli.

Zápas rozhodlo taktické rozhodnutí začínajícího kouče Otta Adda, který udělal v poločase hned tři změny, přešel na rozestavení s pěti obránci a jeho protějšek Augustine Eguavoen si s něčím takovým nevěděl rady. Centry nefungovaly a druhé míče pravidelně sbírali Ghaňané. Nigerijci nakonec ani neměli pořádný, soustavný tlak, což po závěrečném hvizdu přimělo rozčarované fanoušky k hromadnému vtrhnutí na hrací plochu. Super Eagles budou na MS chybět po třech po sobě jdoucích účastech a teprve podruhé od dávného roku 1990.

V dalších dvou utkáních si poradili favorité. Maročané proti DR Kongo výborně odstartovali a nerozhodila je ani nutnost dvakrát vystřídat ještě před poločasem, jednou dokonce v bráně. Svěřenci Vahida Halilhodžiće nakonec za přispění tří různých střelců soupeře smetli 4:1 a stali se nejdominantnějším postupujícím. Příliš starostí s postupem zároveň neměli ani Tunisané, byť drželi míč pouze 36 % času. Mali potvrdilo, že mu dělá střílení branek dlouhodobě velké problémy, když z pouhých šesti střel ani jednu nevtěsnalo mezi tři tyče.

Jako poslední se odehrálo střetnutí afrických šampionů z let 2017 a 2019. Kamerunci ve 22. minutě umazali soupeřův náskok díky dříve odstavenému veteránovi Choupo-Motingovi a blízko postupu byli už v 67. minutě, to by se však brankář M’Bolhi nesměl vytasit s famózním dvojzákrokem proti Tawambovi a Honglovi. Jednou míč vykopl, podruhé vyrazil rukavicemi.

V prodloužení byli přeci jen aktivnější domácí, kterým dokonce nebyl uznán jeden gól. Slimani ve své druhé větší šanci podle videa zahrál ve výskoku rukou. Další zákroky, jež musel Onana v prodloužení vytasit, už byly spíše rutinního charakteru, až dokud se nedostavila 118. minuta a žolík Ahmed Touba konečně neproměnil jeden z mnoha hlavičkových pokusů.

Alžířané v tu chvíli museli cítit velkou satisfakci. A zjevně také uspokojení, neboť v poslední minutě nastavení Kamerun rozehrál obyčejnou standardní situaci a stačil jeden vyhraný hlavičkový souboj, jeden jednoduchý volej a alžírská historická neporazitelnost v Blidě vzala za své. Rok 2022 pro Alžírsko nadále připomíná noční můru. Hráči byli po závěrečném hvidzu neutišitelní, ale především v koncích se zdál trenér Belmadi, který dost možná nyní bude následovat Carlose Queiroze jako druhá trenérská oběť poslední fáze kvalifikace.