Buffon přiznal psychické problémy z minulosti. Kvůli panické atace vynechal zápas
Text článku byl v souladu s podmínkami smlouvy s autorem článku, agenturou ČTK, ze systému vymazán.
Text článku byl v souladu s podmínkami smlouvy s autorem článku, agenturou ČTK, ze systému vymazán.
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.
Registrace nového uživatele
Komentáře (320)
Přidat komentářNo furt ´lépe´ se přežívá s miliony a jakoukoliv péčí, než z výplaty na výplatu, kde k tomu řešíš, jestli si můžeš pomoc dovolit a máš vůbec čas...:-)
a pořád lepší žít z výplaty na výplatu než být zavřený ve sklepě rakouského dědka, jaká je tvá pointa? Měl nějaké problémy, nikde neříká že to je nejhorší problém na světě a že nikdo na tom není hůř
hrozna omezenost
ne
proc?
Protože je třeba rozlišovat od klinicky psychických problémů a těch ostatních. Buffonův pocit opuštěnosti a bezesmyslnosti je filosofický problém. Reaguje na povahu (neopravdovost?) společnosti a jejího závratného idylického očekávání a pochybování. Zjednodušeně na její tlak.To není psychologický problém. To je filosofický problém, za kterým až vzniká ten psychologický. Psychologický problém má ten, kdo trpí nějakou vrozenou či vzniklou do dlouhodobosti se protlačenou poruchou - klinickou poruchou. To zaprvé a zadruhé Buffon své těžkosti sděluje prostřednictvím médií globálně - třeba africkému klukovi, který občas dostane možnost zasněně se kouknout na fotbal, ale mimo to se životem spolu se svou rodinou plahočí.Civilizace má taky svou daň, z globálního hlediska ale není uvědomělé hovět si takřka na jejím vrcholu a při tom fňukat. Samozřejmě, že musel Buffon prokázat talent a osobnost a to stojí mnohdy hrozně moc sil, ale pořád měl možnosti úplně někde jinde než jaké mají ostatní dejme tomu 4 miliardy lidí.
tak podle me teda ve chvili, kdy se to co ty nazyvas filozofickym problemem projevi i tak silne fyzicky, ze clovek dostane ve 25 panickej zachvat, pricemz se mu podobny problemy pravdepodobne do ty doby vyhybaly (usuzuju z toho ze to na me pusobi tak, ze mluvi o ojedinelym pripadu), tak se to uz opravdu dostava na jinou nez ciste filozofickou uroven.
zadruhy, byt to sdeluje jak rikas globalne, tak mi prijde, ze z povahy toho sdeleni pomerne zretelne vyplyva, ze neni mireny africkym klukum, ale je to proste 40letej mimoradne uspesnej chlap, kterej se sveruje s tim, ze ho proste potkalo v minulosti velmi neprijemny obdobi a nepusobi to na me jako buhvijaky fnukani, ale spis proste upozornuje i na tuhle stranku nejakyho uspechu, za coz mu podle me dokonce patri i urcity uznani.
ja se jen vymezoval vuci tomu, ze se opakovane v diskuzich posuzuje nejaka kvalita mentalnich problemu podle financnich moznosti danyho cloveka, coz mi prijde strasne hloupy - nikdo samozrejme nepopira, ze Buffonova zivotni situace je na diametralne odlisny urovni nez vetsiny lidi a muze se jinak lecit (a rovnez ma urcity nevyhody oproti ty vetsine, to je podle me vec co se v tomhle kontextu casto podcenuje) - ale dostat panickej zachvat je podle me prece stejne neprijemny, kdyz jsi brankar Juventusu, ridic autobusu, student zemedelky nebo ucetni.
*minkrat "proste"
*mireny na africky kluky
V tom se přece shodujeme.
Otázka perspektivy. Když to Buffonovo sdělení bereš z pohledu informace..
Je to stejně nepříjemné, protože v prožitku bolesti, nemoci či přicházející smrti vnímáme jako svůj jedině skutečně vlastní majetek své tělo. Pokud teda zrovna netrpíme duchaplně pro druhé nebo v příslibu budoucnosti druhým či naopak proti druhým. Ale jinak to stejné není. Odlišná životní perspektiva má taky jiné rozpoložení.
a jak ho beres ty?
ano, v tom to stejne neni, ale to neznamena, ze to je to pro nej nejak kategoricky jednodussi
Asi z nějakých ideálů lidského uvědomění a člověka.
V prožívání toho stavu to pro něj nemuselo být jednodušší, ale podmínky toho stavu už odlišné jsou. Samozřejmě to není jenom černobíle sociální rozdíl a rozdíl perspektivy života, ale naopak se právě kvůli tomu, že měl co ztratit, mohl dostat do daleko hysteričtější reakce než člověk, který se nachází v životní letargii. Ale tady už se jen domnívám a žvaním (čemuž se nevyhne nikdo z nás), protože tu jsou ještě u každého člověka jak duševně esenciální tak tělesně esenciální rozdíly, které dělají ze všeho poznání o živém nominalismus a ze všech výroků o motivacích a prožívání živého domněnky. Proto je poznání o živém tak těžké, zatímco poznání "o mrtvém" (přírodní vědy) je trendy.
ja to tak bral z toho duvodu, ze tim Buffon podle me nesledoval neco az takovyho. neber to spatne, ale rozvedl bys to?
tak od domnenek a zvaneni jsou taky diskuze
celkem s tebou souhlasim, slo mi v my reakci ciste jen o to, ze je mi neprijemny videt shazovani necich problemu ciste na zaklade majetnosti
Já mám Buffona rád, líbí se mi jeho soustředěná touha po velikosti a jeho emocionalita, kterou umí dávat najevo, že na tom co člověk dělá bytostně záleží. Líbilo se mi i, že utekl do PSG, znamenalo to pro mě, že prožívá svůj život, svoji kariéru a svůj osud jako antickou velikost i tragédii zároveň a že touží po nejvyšším, i kdyby tomu měl obětovat pověst a milující prostředí. Že ho emoce neúspěchu zároveň bolí a že ho bolí i posměch, potupa a ztráta sebedůvěry i důvěry prostředí, tedy mezilidské následky, které velké až umíněně dětské emoce v tomhle světě, který stále ctí především věcnost, vyrovnanost a odtažitost od otázky po smyslu života nebo naopak vulgárnost a cynismus, vždy vyvolávají. No ale ty citace v článku, mě naivního, trochu zklamaly. Jinými slovy lehce pohrdám lidmi, kteří nakonec musí k psychologovi a nevybojují si svou uvědomělost sami. A taky trochu od někoho jako je Buffon očekávám hlubší povědomí o stavu skutečnosti, o tom stavu, ve kterém je celá planeta člověkem znásilňována kvůli luxusu a bohatství. Nemám rád zkrátka ztěžování si od lidí, kterých způsob žití může být lehce označen jako materiálně bezuzdný, obzvlášť u člověka, který si bohatství nevybojoval úplně až tak sám jako mu ho vybojovala spíš obliba fenoménu fotbalu.
Jenže problému majetnosti se nevyhneš, když je i v západním světě stále spousta lidí, kteří zažili hlad. Hlad, chudoba a bezvýznamnost ruku v ruce mění uvažování a je velmi těžké té bezvýchodné perspektivě nepodlehnout v cynickém názoru na svět. Lidi potřebují především jedno, být aspoň trochu obecně oceněni. A když se tohle neděje, je nasnadě zpochybnit cokoliv, i kdyby to byla smrt.
Přitom je spousta známých osobností, o kterých si myslíme, že jsou vysmátí a celý život se jen baví a rozhazují peníze. A pak se zastřelil, nebo oběsí. Možná bychom se divili, kdo všechno má podobné problémy a různé deprese a zažívá nekonečné noci, zatímco my spíme. Podle mě těch lidí je mezi celebritami dost.
Jednoznacne. Ja i mam nazor takovej, ze abys byl schopnej vystupovat pred tolika lidma a celkove proste zvaldat tenhle ten zivot, tak jsi zpravidla nejakym zpusobem "narusenej" (nemyslim to zle) a tim padem mozna o dost nachylnejsi k ruznejm zavislostem a i tem depresim treba...
Ti introvertnější (většinou kvalitnější) určitě.
Je třeba rozlišovat kdo skutečně trpí klinickým psychickým problémem, kdo filosofickým (relace s okolním světem, např. opuštěnost, boj s vlastní velikostí a s vlastním selháním, boj s odporem a nepříznivými podmínkami skutečnosti atd, když už jsme u tématu úspěchu nebo slávy) a kdo náboženským nebo uměleckým. Náboženským problémem trpěl třeba Ježíš. Umělec, myslím tím skutečný umělec, takový který není jen součástkou výdělečného systému kultury, ale sám tvoří jedinečnými a novými způsoby, které vycházejí z jeho vlastního prožívání sebe sama nebo světa okolo něj, často dospěje do stádia, kdy se setkává z vlastní neschopností uchopit svět zcela dokonale nebo podlehne tak intenzivnímu uchopování idejí, že pochopí svět jako nekonečný proud masivní těžkopádné bezvýznamnosti s několika skutečně zářivýma osvěžujícíma lidskýma krůpějema, které svět osvěžily nebo proměnily, které však měly velké a tragické osudy, že zatouží po jejich osudech, na jejichž konci musí být zákonitě rozervaná a tragická smrt. Nebo zkrátka už jen nemůže dál nebo se zabije na základě toho, že si umění žádalo vyburcovat vášně až do krajnosti a po jejich opadnutí už se zdá život nudným a bezvýznamným. Nebo je jeho smrt zkrátka vzdorem proti neprostupnosti absolutního poznání skutečnosti, jejíž jedinou pravdou je smrt. Prostě je třeba rozlišovat kdo má skutečně psychické problémy, kdo reaguje na svět, anebo kdo propadl nenasytnosti umění.
*
Já zas nechápu tendenci vměstnat člověka zcela do psychologismu. Spolehání se na to, že lze každý lidský motiv vysvětlit mimo jeho svobodné vědomí dogmatem psychologie, jinými slovy tím, že za jeho ten a ten projev může absolutně jen jeho narušená psyché, je právě omezené a ignorantské. Je třeba rozlišovat co jsou psychické problémy a co už filosofické. Jiné než klinicky psychické problémy jsou totiž už filosofické. Mimochodem Buffonovy uvedené pocity opuštěnosti a bezesmyslnosti jsou už filosofické, jsou reakcí na povahu lidské společnosti, slávy, velikosti atd., to znamená nevrozené. Takže kdyby jsi obhajoval Buffona s lehkou formou roztroušené sklerózy bude to v pořádku. Ale takhle promiň, je to přehánění.
Víš čím to totiž zavání? Tím, že si moderní společnost skrze psychologismus vsugerovala pocit, že jsme všichni psychicky nemocní. Pak se objeví paradoxy, kdy se ze zdravého a silného muže na vrcholu sil dělá chudáček jen proto, že se párkrát cítil z života vyčerpaný.
Všichni se ptali na Buffona, nikdo na Gigiho..Šlo o tohle, hroznej chudák no..Jen píšu, že lidi někdy řeší psychiku a navíc existenční problémy..Buffon má být rád, že když má problém, může ho hned řešit a nebrečet do novin...
Ono třeba může pomoct i to "brečení" do novin, víš ... takový Cris Cornell neříkal do novin nic, jestli se nepletu, a jak to dopadlo.
Tvá výtka je ale oprávněná (
) potud, reaguje-li na slávou zhýčkané Buffonovo vyjádření sebelítosti. Sláva si totiž často skutečně mylně myslí, že na ni utrpení už nemá právo. Utrpení má však na člověka právo vždy, bez rozdílu, a to Buffonovi v tom veřejném postěžování si uniklo. Uniklo mu povědomí o širší skutečnosti, v které musí mnoho lidí bojovat se svou obecnou bezvýznamností. A v tom je Buffonovo vyjádření skutečně protivně nepokorné. Avšak je tu ještě to, za co jsi schytal kritiku, to, že bolest, nemoc nebo smrt prožíváme každý individuálně jako sebeprožívající tělo, a až tady tvá výtka ztrácí moc. Potud jsi ale reagoval zdravě.
Nejlépe si to pochopil..Myšlenka byla taková, že Buffon má přístup k nejlepším odborníkům a prostředky..Svěřovat se do novin spíš vyvolá falešnou lítost, nebo zášť těch, kteří cítí podobné pocity, ale prostředky nemají..V překladu, týpek, který nemá nic, musí každej den makat v práci, třeba dluží a ještě navrch má vrozené psychické problémy, nemá třeba ani čas něco řešit a sílu..Pak vidíš něco od někoho, kdo má vše a možnosti a tak tě to celkem irituje..:-) Jasně, že psychika si nevybírá, ale pořád si myslím ,že má větší šanci nad ní vyhrát..
Tak panická ataka nejsou jenom pocity, ale doprovází je třeba i laicky řečeno extrémní tělesné "předýchání", které může bez regulovaného dýchání (dýchání do plastového sáčku) dospět do fáze křečí a dočasného ochrnutí takřka celého těla, kdy je nutná záchranka. Takže tam už nejde jako jen u psychických problémů o prostředky, ale o to, co jsem psal, že v takových chvílích je bezprostřední tělesná bezmoc univerzální - chudému i bohatému. Takže na vážnost své řeči Buffon obecné právo měl. Psychický problém opuštěnosti a bezesmyslu se totiž nezřídka transformuje na tělesné problémy. Problém je ale v sebelítosti toho vyjádření. Nesděluje ho svým nejbližším, ale jako slavná osobnost skrze média světu. Třeba i tomu našemu světu, ve kterém stále (ač to spousta lidí neví) existuje bída jedinců i rodin na hranici nedostatku a hladu. A třeba i tomu světu, ve kterém nemají africká děcka takřka co pít, zatímco Buffon má možnost pít to nejvybranější šampaňské a darovat svým ženám diamantové ozdoby, kterého těžba uvrhla nejednu africkou rodinu do nerostného otroctví. A třeba i tomu světu, kde jsou lidé zavírání a mučeni či se zdrogovaní střílejí ve favelách. Tomu světu, kde jsou kvičící zvířata vozena na porážku v přeplněných náklaďácích. Nebo tomu světu, kde je třeba válečný konflikt.
Sice neříká, že na tom nikdo není hůř, ale říká to světu, který na tom mnohdy hůř je.
:-) ale zase slivovici mate nejlepsi :-)
V Opavě?
pravda, moc se v tom nevyznam.. ale kamos vozi z Krnova a to ty sou docela v pohode
Valašsko.
Dokazes si predstavit, ze kdyz je nekdo psychicky proste uplne v hajzlu a je v tezkejch depresich, tak je mu u prdele, jestli ma miliardu penez nebo milion fanousku? A ze dost casto tohle je duvod, proc jsou v ty depresi? Sorry, ale tohle je vazne hrozne omezenej nazor, jak psal kluci vys.
No ja teda mám rôznorodú históriu depresií a skôr mi prídu obmedzené tie vaše názory. Radin predsa nikde nepíše, že Buffonovi bolo dobre a v podstate mu nič nebolo. Napisal, že je určite 'lepšie' keď máš počas depresie peniaze ako keď máš depky a ešte k tomu si chudobný. V našom meste stojí jedno hodinové posedenie u psychoterapeutky 40€, to je pre manuálne pracujúcich ľudí niekde pri páse ekonomický likvidačné a bolo by utópiou hovoriť, že nie. Taktiež sa treba zamyslieť nad tým, ako asi prežíva človek, ktorý musí kvôli psychickým problémom marodovať. Dostane v podstate almužnu a ak má rodinu, okamžite musí popri problémov psychických riešiť aj tie finančné.
Ved v poriadku, ale to je argument uplne mimo temy. To mozes pouzit na akukolvek situaciu v zivote.
Lepsie byt bohaty vozickar ako chudobny. Lepsie byt bohaty typek, ktoreho opusti frajerka, ako chudobny. Lepsie byt bohaty typek, na ktoreho padne balkon ako chudobny. Lepsie ked ta niekto obvini, ze si bohaty pedofil ako chudobny.
Z jeho prispevku je bohuzial citit to, ze zlahcuje niekoho vazne problemy len preto, ze je bohaty.
Fakt, že sa to dá použiť na akúkoľvek situáciu v živote, znamená, že je to mimo témy? Prave naopak. Veď u tých chudobnejších ľudí môže finančná situácia depresiu zhoršovať a priamo ju ovplyvňuje, kdežto bohatému sa to nestane. To, že je človek pedofil alebo zavalený balkónom nezávisí od jeho finančnej situácie.
Ano, je to mimo temy. Lebo ani depresia/panicke ataky/uzkost nezavisia od financnej situacie.
Teda samozrejme ti davam za pravdu, ze naozaj chudobny clovek, ktory ma taketo problemy bude tazsie hladat sposoby pomoci ako naozaj bohaty clovek. Na druhej strane plati aj to, ze nas region patri medzi najbohatsie regiony sveta (alebo hornych 5-10%, aby som bol presnejsi), takze to porovnanie by som skor bral ak by sme sa bavili o chudobnych statoch Afriky ci Azie.
Mimo témy si ty, ked si myslíš, že financie nemajú vplyv na psychický stav človeka. To je zbytočné sa s takýmto človekom baviť.
A že jeho koment na vás negatívne pôsobil, tak ste ho tu bez akejkoľvek konštruktívnej debaty označili za obmedzenca, hoci on sám vysvetľuje, že to tak nemyslel, len potrdzuje naopak vašu obmedzenosť. (Týmto odstavcom som, samozrejme, nemyslel vyložene teba.)
Palec je hlavne za poslední odstavec, protože presne takhle to na me taky pusobi.
Radin to vyvrátil, takže teraz nastáva otázka, či má vôbec zmysel viesť diskusiu na taketo témy s ľuďmi ako vy, ktorí si utvárajú názory nie na zaklade faktov ale na základe emócií a dojmov. Očividne nie.
A ty jsi uspesnej sportovec/celebrita, ze tu pises něco o faktech?
Všimol si si, že som písal o Radinovi? Nie? Tak si pozri prvé slovo môjho komentáru.
Písal som o tom, ako ste Radinov komentár zle pochopili a odsúdili iba na základe vášho emocionálneho dojmu z neho, pričom on to tak vôbec nemyslel. Nikto sa ho na názor nespýtal, bol pre vás obmedzený a teraz sa zrazu idete hrať na diskusie.
Som mega zvedavy teda na nejaky fakt/studiu/odborny clanok, ktory potvrdi priamu umeru medzi bohatstvom a psychickymi problemami. Bez ironie.
Lebo ti z rukava vysypem desiatky ludi, ktori trpia psych. problemami a su uspesni sportovci, politici, podnikatelia, umelci atd. Uprimne si nepamatam, ze by som ja cital nejaky podobny clanok/studiu, ale velmi rad si precitam ak mas k dispozicii.
Rozlišuj ale klinické problémy od běžných úzkostí nebo filosofických problémů či problémů, které se týkají umění či slávy.
To je jasne. Takisto ale nepocitam ak si teenagerka da status, ze ma teraz depky kvoli rozchodu alebo ze jej rodicia nekupili iPhone XS, ale len X
No však taky Buffon měl úzkost ze života (to je ta teenegerka akorát v jiné a hlubší perspektivě), neměl dlouhodobý problém s hlavou. Uvádí, že akorát musel chodit několik měsíců k psychologovi. Ale nemocný nebyl.
Ty si očividne nepatril k najlepším čitateľom, však? Pretože mi vkladáš veci, ktoré som nenapísal. Ak si takto čítal tie psychologické štúdie, nečudo, že si si moc nezapamätal. (Nič v zlom, len podpichujem)
Po 1) Nikde nepíšem, že bohatý človek nemôže mať depresie. Píšem o tom, že chudobný človek môže mať depresie sposobené existenčnými problémami. To su dve rozdielne veci. O priamej úmere som nedal ani slovko.
Po 2) Financie majú vplyv na psychiku, nielen z pohľadu primárneho (riešenie ťažkej životnej situácie), ale aj sekundárneho (dôvod hrať automaty - možné riziko zavislosti, trestná činnosť - riziko vzniku baživého vývinu). Zároveň však pripomínam bod 1, financie nie sú jediným faktorom psychického stavu, takže zlý stav môže byť a vo väčšine pripadov aj je spôsobený niečím iným.
Po 3) Financie môžu mať veľký vplyv aj na liečenie dôsledkov psychických problémov (lepšia liečba/doktori).
Po 4) Fakt je fakt. Nemusí to byť len vedecky dokázaný argument, nechápem teda, prečo by som ti tu mal hľadať odborné články. V záujme diskusie by si mohol niečo k téme nájsť aj ty. Tvoj názor má predsa rovnakú váhu ako môj.
5) Skús si prečítať napr. Antona Heretika, súdneho znalca v odbore psychiatrie. Ten jednoznačne potvrdzuje, že na psychiku má vplyv veľmi veľa faktorov, medzi ktorými sa nachádza aj psycho-socialny, do veľkej miery ovplyvnený sociálno-ekonomickym hľadiskom.
Dobra debatka, aj ked som mozno v niecom nezhodneme
Skusim odpovedat.
1) To s tebou absolutne suhlasim. Len ked tvrdis takto A, tak treba povedat aj B.
Takisto bohaty clovek moze mat typy depresii (alebo inych psych. problemov), ktore su takmer vyhradne typicke pre takuto vrstvu ludi - prepad v spolocenskom rebricku, tlak na neustale vysledky, bulvar atd.
Cize suhlasim, len ja dodavam aj to B.
2) Tiez v principe suhlasim. Len dodavam, ze aj ked si pozries napriklad rebricky stastia alebo prieskumy spokojnosti so zivotom a podobne, tak sa casto objavuju na vysokych poziciach krajiny, ktore ekonomicky a financne patria medzi (naj)chudobnejsie. Od Kuby a Latinskej Ameriky, cez niektore azijske staty.. Teda samozrejme celkovo ten rebricek +/- sedi s ekonomickou/financou silou krajin (Skandinavia je top), ale tych anomalii je viacero.
3) To rozhodne
4) a 5)
Skusim to takto zrhnut.. My sa imho na 90% zhodneme. Hlavne sa verim zhodneme, ze psych. problemy su vazny problem (co bohuzial este stale nie je az tak rozsirene). To by som povedal, ze v nasich koncinach je mozno najvaznejsi sucasny problem... Tych 10% kde sa nestretneme je to, ze ty tvrdis, ze financie su dolezitym (aj ked nie jedinym) faktorom pri vzniku, ako aj lieceni tychto problemov. S liecbou sa opat zhodneme, ale problem je pri tom vzniku.
Ja ti davam za pravdu, ale som presvedceny, ze takisto ako su financie neprehliadnutelnym dovodom pri ekonomicky slabsich jedincoch, tak maju dalsie ine skupiny INE neprehliadnutelne dovody, ktore su typicke prave pre tu ktoru skupinu. Cize chudobnejsi clovek bude mat vyssiu sancu vzniku PP kvoli financiam. Takisto bude mat moderator za zenitom svojej slavy vyssiu sancu vzniku PP kvoli poklesu v spolocenskom rebricku. Taktiez hudobnik, ktory bere lahke drogy pre inspiraciu na zaciatku kariery bude mat vacsiu sancu, ze to prerastie do zavislosti a nasledne vzniku PP na zaklade zavislosti. A samozrejme XY dalsich problemov.
Takisto dialkovy vodic kamiona bude mat vyssiu sancu na vznik PP kvoli pocitu odlucenia ako uradnik. Sportovec bude mat vyssiu sancu na PP kvoli tlaku na kazdodenne vykony ako clovek, ktory preraba byty.
Cize ja len tvrdim, ze financie su len jednym z mnohych faktorov a aj ked su vyznamnym faktorom pre vrstvu chudobnych ludi, nie su zdaleka jedinym faktorom.
Ako som napísal v bode 2, financie nie sú jediným faktorom psychického stavu, takže zlý stav môže byť a vo väčšine pripadov aj je spôsobený niečím iným. Takže sa v podstate aj zhodneme.
S tým, že ine skupiny ľudí z iných vrstiev majú taktiež dôvody, ktoré zas nižšie vrstvy nemajú, súhlasím. Je mi jasné, že Buffon musel cítiť enormný tlak na svoju osobu v každom zápase, ako aj s ohľadom na celú kariéru, bol sledovaný médiami, párkrát v mladosti celkom kritizovaný za údajné prejavy extrémizmu. O tom nenamietam, sláva má temnú stránku, ale túto tému som nejak neriešil, lebo diskusia bola v podstate len o vzťahu peniaze-depresie. Že tam je velmi veľa iných dôležitejších faktorov, je jasné.
every fucking time
asi svedomi kvuli bejvalce, dobre mu tak
ve 25?
kde mas cepici mandaku?!
To je tak, když si přečteš nadpis a chceš být hrozně vtipný
Alenka si nezasloužila nějakýho psychouše
Panická ataka. To je prostě kulervoucí výraz.
Je
nevím proč, ale představuju si pod tím poluci
panic buy
Je to hnus.. ale kdo nezažije nepochopí, co lidsky mozek a psychika muže s člověkem udělat a to muže byt úplně zdraví
Přihodilo se ti to až do předýchání jo?
No, dřív jsem psychickými problémy u jinak zdravých lidí s "dobrým" životem taky lehce pohrdal. Až jsem si prošel z ničeho nic obdobím, kdy všechno ztratilo smysl, já neměl motivaci, sílu, šťávu a chuť do života. Teď už tak arogantní a zabedněný v podobných soudech nejsem.
Vůbec nic ve zlým, ale ještě před pár lety by v diskuzi tohle nikdo nepsal. Ne snad proto, že by tyto problémy nikdo neměl, ale zjednodušeně - dnes má každej třetí deprese či co. Ještě jednou opakuju, to není nic proti tobě, jen mám pocit, že řada lidí to v dnešní době ráda používá.
Na druhou stranu tyto postoje jsou odpovědí na bezduchost naší doby
Tak zrovna u mě to o nedostatku nadhledu nikdy nebylo. Spíš jsem jen vždycky moc přemýšlel, analyzoval a hloubal
Já vidím základ tohohle problému v relativním přebytku komfortu - ještě relativně nedlouhlo zpět lidé byli natolik zaměstnáni prací, starostmi atd. o holé přežití, že už prostě neměli ani sílu přemýšlet nad strastmi (třeba i domnělými) duše.
A asi to i souvisí s tím, že náboženstvím dnešní doby je věda. Ta sice nabízí spoustu racionálních odpovědí na drtivou většinu otázek tam, kde náboženství nabízí jen laciná dogmata v která je třeba slepě věřit. Ale zase věda oproti náboženstvím neposkytuje v některých směrech žádnou útěchu či naději.
Dogmata nejsou laciná a i to "slepě/ dodává víře zbytečně negativní konotace.
Tak nechtěl jsem se dotknout věřících, i když to tak asi vyznělo. Je pravda, že pro mě je nemožné věřit v něco, co nemám racionálně či hmatatelně ověřeno, proto si myslím, že v sobě Boha nemůžu nikdy najít a vlastně ani nechci - proto asi ta poznámka o slepé víře, i když si dovedu představit, že i věřící mají své pochybnosti a ta víra nebude tak slepá, jak se mi může občas zdát.
A dogma jako taková mi poněkud vadí z principu své podstaty. I když zase chápu, že věrouky se bez nich asi uplně neobejdou..
Tak Boha lze poznat i rozumem, stačí chtít, dříve nebo později k Němu člověk dojde. Pokud nechce, pak samozřejmě hůře, ale jsou i případy náhlých konverzí po přímém a zásadním Božím zásahu. Navíc je víra o vztahu s živou Osobou, není to jen pasivní věření v něco, někoho.
Přijetím dogmatu vlastně mj. říkáš, že sám nejsi s to všechno poznat, změřit a zvážit, že prostě nemáš páky na vše, a že se dobrovolně podřizuješ učitelské autoritě Církve.
Tak mě k víře asi přivedl jen ten Boží zásah, který je pro mě ale v tuhle chvíli nepředstavitelný. Jinak je pro mě víra v Boha proti mé stávající podstatě chápání a vnímání světa.
Co se týče těch dogmat - tak ta první část je pro mě pochopitelná a vlastně i sympatická. Na druhou stranu mi není sympatické, když se mi něco předkládá jako něco nezpochybnitelného či si někdo uzurpuje monopol na výklad. Což na mě tak trochu působí (ale je to jen můj vnější pohled, reálnou praxi až tolik neznám).
Jinak o hledání Boha se mi hodně líbí Sedmá pečeť, asi tak nějak bych sebe viděl v té době..
Církev si monopol neuzurpuje svévolně, obdržela ho od Krista. Navíc ho nepoužívá k dominanci, ale k vedení věřících k Bohu a do nebe. K tomu slouží i ty nařízení a zákazy - k bezpečnému projití cesty života.
Sedmá pečeť je hodně dobrý film, to určitě jo. A co se týče toho začátku, to chápu, svět vždy lidi přesvědčoval o tom, že mu dostačuje sám a že nic víc nepotřebuje, zároveň člověka, a to neber jako útok na sebe, přesvědčuje i o něm samotném.
No joo, hned tu první větu jako argument ze své pozice prostě nemohu přijmout a tak by tomu bylo asi s většinou dogmat. Trochu mi to přijde jako debata o tom, co bylo dřív - jestli slepice či vejce. Nejdřív věříš v Boha a pak na základě toho přijímáš i vše kolem (jako dogmatika atd.) a nebo nejdřív přijmeš vše kolem a pak až věříš v Boha? Já si teď neumím představit u sebe ani jedno. Tedy snad krom nějakého toho zjevení..
"Nehledals bys mě,kdybys mě už předtím nenašel," uslyšel sv. Augustin. Asi tak to je s tím pořadím. Bůh se dává poznat každému, ne každý je tomuto poznávání otevřen. Je v každém, ale ne každý Mu dá prostor.
Mám moc rád povídky Jana Čepa, vřele doporučuji, kde svým skvostným jazykem ukazuje, jak do života jedince znenáhla zavane realita, která není z tohoto světa, a to ne nějaké zjevení nebo zjevný zázrak, nýbrž tak, že do všedních záležitostí vlétne náhlé poznání, že svět je dvojí a že vše to, co ho dosud uspokojovalo, na čem stavěl a k čemu vzhlížel, je zoufale nedostatečné svou pomíjivostí a konečností. A vyvstane v něm hlad po tom, co k němu zavanulo, po druhém domově, použiji-li stěžejní motiv Čepova díla.
Jakmile člověk uvěří, je teprve na začátku a k řadě věcí se musí probojovat, jiné jdou snadno, včetně toho přijímání věcí. Přirovnávám to s oblibou ke stravě, která je jiná u kojence, jiná u dospělého člověka. A týká se to i autority Církve, mnoho věřících lidí s ní má problém, prostě jen proto, že se domnívá, že ji nepotřebuje, jelikož sami vědí vše lépe.
No, pomíjivost a konečnost se člověku nevstřebává snadno a tady určitě křesťanství nabízí mnohem konejšivější vizi než věda. Takže už jen proto bych "tomu" rád uvěřil, ale to zdaleka nestačí. Muselo by to být čiré a upřímné přesvědčení a tomu jsem (minimálně zatím) na hony vzdálen..
Rozumím, je to o tom poznání a vztahu, bez toho se Bůh zvenčí jeví všelijak.
Vykašli se v tomhle ohledu na všechny Tarkovské a Bergmany, ti hledají otázky boha a víry skrze expresi - uvnitř sebe.
Schopenhauer nazval své hlavní dílo jako Svět jako vůle a představa. V tom názvu je obsaženo vše.
Tarkovský a Bergman pracují především s představou.
Přesměruj se na někoho kdo pracuje s vůlí světa. Znovu a s těmahle hladovýma otazníkovýma očima, co máš, se podívej na Malickovu Tenkou červenou linii a pozorně se vžij do jeho postavy náboženského Witta. A vžij se i do jeho lidsky stejně kvalitního, ale metafyzického protipólu - do přízemní postavy seržanta Welshe (Sean Penn). Vží se taky do Nicka Nolteho - ten představuje tvrdost antiky, jen skrze tu představu poznáš celou velikost antiky. Vží se do Adriena Brodyho, poznáš sympatický strach, do Eliase Kotease (kapitán Staros) a poznáš humanismus v křesťansko-právním smyslu atd. Uvěř v ten film. Extrémní situaci války si převeď na pouliční boj, převeď si to zkrátka celé na reálný život. Na obtíže, na čelení vyhrocené situaci. Ocitni se v tom filmu s těmi postavami. Ale ne jak je běžné s tím pocitem, že válka je něco nepředstavitelného, nežádoucího a zlého. Malick tu mystiku, ten příběh a tu metafyziku postav dal do války, protože válka představuje nejzažší stav prožívání lidského osudu. Uvěř, že ta válka je zobrazením celých dějin a celého lidského osudu, s kterého nejsme vyjmuti ani my, tady u nás v ČR. Že se každý den odehrává ten samý boj, akorát v jiné perspektivě prožívání. Jestli jsi někdy v životě o něco tak moc usiloval, že jsi poznal, že skutečnost tomu usilování kladla odpor, jestli jsi se někdy ocitl na všechno úplně sám, jestli tě někdy zbili, jestli jsi pochopil atmosféru v mužském kolektivu, jestli jsi pochopil, že zástupci moci se jen točí dokola, že život a jeho bída či sláva se točí pořád jen dokola, jen v proměněných tvářích a kulisách, jestli jsi zabíjel aspoň zvířata, jestlis miloval tak, že tě láska povznášela nad šeď skutečnosti, jestli ses někdy obětoval pro svůj cíl nebo pro cíl někoho jiného atd. Prostě v ty postavy a v ten film uvěř a převeď si ho na náš život a otevře se ti pocit, na základě kterého pochopíš nadpřirozeno jako něco ve světě přímo obsaženého. Je to daleko lepší než Tarkovský nebo Bergman, protože Malick pracuje s impresí víc než s expresí. To znamená, že nehledá boha uvnitř člověka, ale hledá ho přímo ve světě a v lidském osudu pomíjivosti.
Jenomže Ježíš není dogma. Ježíš je univerzální ideální pravda a to proto, že každý člověk dřív nebo později začne přemýšlet o vlastní smrti a o smyslu vlastního života. Tenhle individuální strach či otázku většina lidí ale nevyřkne, protože ho buď tají nebo se ještě lépe řečeno nechávají utěšit a ukolébat univerzalitou smrti, tedy toho, že každý život jednou zemře - že každý jednou zemře. Ale ta otázka v lidech je, jako nejvnitřnější strach či bolest. Vyplouvá na povrch, když člověk v životě nějakým způsobem byť jen na chvíli osamí - ocitne se před řešením věcí sám, bez pomoci, s pouhou vlastní zodpovědností za stav svého života. Ta otázka je v každém. Je tedy univerzální. A Ježíš udělal to, že smrt přijal dobrovolně, to znamená, že tento strach porazil, že člověka vykoupil od slabosti, zločinu, násilí a hříchu, který tento strach způsobuje. Proč si člověk ujíždí na slasti, proč chce pro sebe štěstí? Protože si uvědomuje pomíjivost života a strach mu velí udělat vše proto, aby teď byl aspoň nějakým způsobem šťastný, to často dělá na úkor jiných (i zvířat), proto známý výrok, že člověk je člověku vlkem. Tím, že Ježíš strach porazil, porazil zároveň i strach ze života - to znamená, že se stal tím, kým mu jeho nitro velilo. Poražením strachu ze smrti získal život = získal věčný život. Věčný život je metafora. Nebuďme naivní, mysleme si radši, že Ježíš byl člověk a že s jeho tělem umřela i jeho duše. Věčným se však skutečně stal, neboť si ho každý neseme ve svém srdci, v jeho vůli po opravdovém a plném životě. To je první rovina a druhá rovina je, že si Ježíš uvědomil, že je člověk druhová bytost pod jedinou pravdou, pod pravdou smrti. Odtud pak vyvstává otázka proč bychom si měli způsobovat násilí, když jsme vlastně na stejné lodi. Ježíš chtěl v tomhle porazit přírodu v člověku. Chtěl porazit pudy. Opět - s nimiž všichni bojujeme. A na základě tohohle v lidské podstatě objevil to, že každý člověk nejpodstatněji touží po lásce od druhého a že násilí je až projevem nedostatku lásky. V tom je jeho druhá univerzální pravda. Avšak přírodu v člověku porazit nemohl, proto se nikdy nestal absolutně uznávaným. Protože příroda v člověku je hierarchická, to znamená, že vždy zapomene na to, co už získala, a chce získávat znovu a nejlépe více než získala předtím.
A ještě jednu věc Ježíš zapomněl. Zapomněl, že člověk se nesetkává jenom s lidskou smrtí, ale že je taky masožravec a že zabíjet musí, že zabíjení potřebuje. Zvráceným Ježíšem je dneska věda, která vše mechanizuje, aby byl člověk sproštěn jakéhokoliv styku se smrtí zvířat. Aby si nemusel zašpinit ruce a mohl zůstat líbezný a něžný. To vede k tomu, že ztrácíme kontakt s přírodou, s jejími principy a zákony a že pak nemáme zábrany ji drancovat, neboť pro nás začíná být příroda odcizená, mrtvá. Ale to už se děje staletími. Akorát dříve Bůh či bohové upomínali na úctu k přírodě, protože bůh byla příroda, kdežto křesťanský Bůh chce být spíš mezilidským bohem a v tom zapomíná na přírodu. A to dělal i komunismus, který má s křesťanstvím společný ideál rovnostářského principu. Naopak třeba Hitler, který se odkazoval i na pohanskou mystiku uzákonil důstojnost zvířat a obecně se dá říct, že válku vedl kromě svého zájmu i v zájmu přírody. Neboť čím víc lidí, tím víc vyhynulých zvířat, tím míň originálního přírodního prostoru atd. Pro přírodu jsme paraziti. Proč si to nepřiznat. Naše existence je proti přírodě, zatímco ji pokrytecky velebíme a zachraňujeme a máme u toho ještě tunu výsostně mravních a hloupých řečí.
Ježíš na nic nezapomněl, přijal lidství, které v plnosti poznal, a věděl o něm víc než my všichni dohromady.
Jenže svět nejsou jen lidé, ale i příroda, zvířata?
A souvislost? Nechápu.
Bůh je pro mě obsažen v přírodě. Promlouvá skrze její imprese = nálady. Ne pouze v člověku. Je taky v zodpovědném kontaktu s přírodou = dávej a ber v rovnováze. Mám pocit, že křesťanství úplně vyjmulo současného člověka z přírody, strčilo ho do města se všemi supermarkety, jen do mezilidských vztahů, problémů a strádání a skuteční katoličtí světci jsou už jen ti knězi co jezdí Bohu sloužit na vesnice.
Příroda je stvořena pro člověka, člověku k užívání. Je darem pro člověka, ne jeho pánem, resp. paní. A není samospasitelná. Člověk ji má využívat ke svému životu, ne ji zneužívat, ne se jí klanět a zbožšťovat ji. To, jak vypadá současný svět, není dáno tím, že by lidstvo někam nasáčkovalo křesťanství. To naopak umožňuje přežít v džungli civilizace. A kolikrát je těžší žít v samotě přírody než ve vztazích ve městě, přičemž život o vztazích je.
"Příroda je stvořena pro člověka" a už tady se rozejdeme. Ta tvoje morálka mi přijde klasicky subjekt-objektová či v dualitě pána a raba. To jsi nikdy nepřemýšlel nad tím, že člověk musel přírodu ovládnout lstí? Nepřemýšlel, protože vycházíš z Bible. A to je podle mě chyba. Nejen pro člověka, ale i pro přírodu a koneckonců i pro Boha. Výrok "příroda vytvořená pro člověka" je tím nejhorším, co se kdy mohlo těm třem stát. Cožpak nechápeš, že v tom je majetnictví a že to vytváří všechny tyhle rozdíly, zatímco je člověk součástí přírody a ne jejím povýšením. Ach jo, tak strašně smutno mi zabylo. My jsme fakt skuteční čuráci. Opravdu nemůžu být na lidstvo pyšný. Ani piču. Tolik jsem se snažil být na člověka za každou cenu pyšný. A teď už definitivně vidím, že nemůžu. Tím se končí i moje snaha o velikost jako člověka mezi lidmi. Vše se vyjasnilo. Už zbývá jen sebezhnusení a pokora v tomhle sebezhnusení žít.
Vidíš to chybně a i to mé čteš chybně.
Příroda je pro člověka, ale člověk je zde na světě jen dočasně, je zde poutníkem s dočasným místem pobytu. Nemá proto k ničemu přilnout a nic si majetnicky přivlastňovat, k ničemu se vázat, protože vše to je pomíjivě. Má to vše používat jen k tomu, aby žil svatě a spěl k Bohu. Protože i zneužívání své převahy je hříchem. A jsme opět u svobodné vůle.
Člověk je v řádu stvoření nejvyšší bytost na tomto světě, nepočítám-li anděly, z tohoto titulu má právo vládnout přírodě. A ano, vycházím z Bible, vycházím z učení Církve, a to je jediné správné východisko, kterým se chci řídit. Protože to mi pomohlo a pomáhá najít své místo v řádu stvoření, ve vztahu k Bohu, na tomto světě.
Až teď jsem si všiml těchto Tvých komentů:
Přírodu v člověku? Všeobecně uznávaným se nestal, protože každý má svobodnou vůli napadanou satanem. Každý se rozhoduje sám za sebe.
Přírodou v člověku myslím jeho masožravost, jeho pudovost a jeho jak říkáš svobodnou vůli, aniž bych tím myslel, že je to špatně.
Furt nevím, kam tím míříš.
a ty vole, radši toho nech
cirkev? Cize krestania? Preco zrovna oni? A ktora odnoz?
Žádná odnož, Církev založená Kristem na Petrovi. A proč ona? No už jen proto.
akoze ziadna....ved su katolici, pravoslani, evanjelici a dalsich ani neviem presne kolko odnozi, ktoru konkretne mas na mysli? Vsetko su to krestania. A ked uz vyberies preco nie nejaka ina? Jaj aha, proste preto
Ta, založená Kristem na Petrovi, všechny ostatní jsou odštěpy založené jen lidmi.
aha, a preco zalozena Kristom, preco nie nejake ine nabozenstvo...
Protože Ježíš byl Bohem.
ano a Krišna je boh pre niekoho ineho, Allah tiez....znamena to nieco?
Znamená to, že žijí v omylu, stejně jako Ty, který nevěříš.
Ja som nikde nenapisal, ze neverim. A co ak zijes v omyle ty?
Nemohu žít v omylu, držím-li se učení katolické církve. A z Tvých otázek čtu vše, jen ne víru.
Je to vcelku jednoduché. Zatímco Ježíš pro svou iracionalitu zemřel, ostatní se snažili přizpůsobit iracionalitu praktickému životu. Ježíš totiž charakterem a způsobem své smrti do puntíku naplnil co hlásal a za svou víru zemřel, zatímco ostatní za ni chtěli žít či bojovat.
Klíčem k Bohu a k bohům byl vždy jedincův sebepochopený a sebeprožívaný osud. Když se individuální lidský život začne chápat jako naplňování svého velkého osudu skrze činné a láskyplně bojovné naslouchání nejvnitřnějšího hlasu (kterému okolní svět klade odpor), osamí člověk skrze svou uvědoměnou a přijímající smrtelnost, vtělením se do času a prostoru tady a teď, k idejím a k své bytostné budoucnosti, která je pochopením a naplněním esence jeho dosavadního života. Pak jeho nitro otevře dveře i k Bohu, k bohům a začne chápat symbolismus souvislostí svého života takovým způsobem, že začne svůj osud milovat nebo se mu vzpouzet. V každém případě se mu ale otevře záskutečnost, to je takové prožívání, v kterém je sebemenší věc, událost či souvislost symbolem a znamením k naplňování jeho osudu. V takovém na okolí nezávislém pochopení vlastního osudu začne člověk vidět mimo vztahy s ostatními lidmi, včetně těch nejbližších, začne vidět svět takový jaký skutečně je - nekonečně vrstevnatý. Prozře na horizontu své vůle (úsilí) nebo mimo svou vůli (nahá, jen přežít nebo umřít chtějící, existence).
Klíčem k Bohu, nazvu-li to podle Tebe, je poznání a přijetí faktu, že je, plus vlastní nedostatečnosti.
Poznání z víry prosím tě vynech. S přijetím "faktu" souhlasím. Nepochopils jednu věc tak jako většina křesťanů. Poznals Boha jako nutnou příčinu, ale nepoznals Ježíše. Ježíš není o bezpečné cestě. Pokud by byl nemohlo by být mezi ním a třeba Buddhou rozdílu. Ale je, protože Ježíš nebyl pasivním, ale činným rozměrem světa. Byl daleko víc praktickým cítěním a tělesnou vůlí než představou jak v sobě zvládnout a ovládnout bolest z utrpení světa. A byl unikátní právě až v tom, že svou nejhlubší představu spojil s tělesnou vůlí a ne tak, že tělesnou vůli transformoval do mysli. Je rozdíl mezi tím věřit v Kristovo zvěstování a věřit v Ježíše. Ty věříš v Kristovu zvěst, já v Ježíše. Na první pohled se zdá, že v tom není rozdíl, ale je v tom obrovský rozdíl.
Nedělej ze sebe soudce těch, které neznáš. Je to nebezpečné, na to bacha.
Ježíš Kristus byl v první řadě Bohem, Spasitelem, Láskou, Pravdou. Nebyl filozofem, mravokárcem ani ničím na ten způsob. Láskou, která přišla na svět, Mesiášem, který vydal sebe za lidi, aby měli život věčný.
To nikam nepokračuje a asi ani nikam nemá. Já věřím v člověka, který Boha teprve musel/musí objevit, což znamená, že Bůh už tu je (stejně jako ďábel) a to imanentně. Naše jediná konstanta je tedy Bůh. S tím souzením máš pravdu, to je ode mě podlé, ale zatím jsi mě nepřesvědčil o opaku, můj milý Kolovrátku.
Já nemám vůbec v úmyslu tě přesvědčovat o sobě a ani o sobě hovořit nemám v úmyslu. To, jak to mám, je stejně nepředatelné, zvláště pro ty, kdo nemají s Bohem podobnou zkušenost, přímou a osobní jako já.
A jistě že tu Bůh je, však tu je od počátku.
No ale konečně jsi mi bližší. Stačilo napsat dřív, že jsi zažil nepředatelnou zkušenost místo té obvyklé mantry a já bych souhlasně utichl.
Jakou mantru máš teď na mysli? A navíc - mluvit nějak nahlas o nepředatelné zkušenosti nikam moc nevede, je to mluvení spíše o sobě.
Plně souhlasím, stačilo jen to slovo nepředatelný a už bych věděl, že to prožíváš vnitřně. Ono se to nedá předat, protože to je mozaika malých uvědomění si, nálad a událostí, bolestných či povznášejících, až tajemství či zázraků, za které by nás ve vyřčenosti ostatní považovali za blázny, či by nás obvinili ze zanedbatelného všímání si nepatrnosti. Nebo by se nám pokusili naznačit, že jsme ve skutečnosti jen hloupí, protože si nedokážeme věci vysvětlit materiálně mechanicky. Mantrou mám na mysli dogma, jež každý stahuje z obecna, ale přitom nepromluví nic ze sebe samého.Jen zkušenost s dogmatem. To už mě, promiň, unavuje. A místo, abych věřícím přiřknul opravdovost, mám pocit, že se musejí někde klonovat.
Já ale mluvím ze sebe samého i při té "mantře", jelikož mluvím ze svého přesvědčení, poznání i toho prožitku. Jen to neříkám explicitně, tady i proto, že ta debata nebyla o mně a mém vnitřním životě. K tomu obecnému poznání jsem nějak dospěl, postupně nabýval jednotlivé stupně a věřím, že ještě dále nabývat budu, bo jsem pořád na začátku, ale bez toho je to vše jen něco založené na pocitech a prožitcích, které jsou pomíjivé a ve své podstatě ani nejsou důležité, protože ty víru netvoří, jen ji mohou upevnit, povzbudit. Taková Matka Tereza nebo sv. Terezie z Avily žila iks let bez vznosných pocitů a hlubokých prožitků, a jak...
Víra poznaná rozumem nijak nevybočuje z jiných třeba ekonomických způsobů zvládání života, nad které se náboženství tak ráda svou morálkou povyšují a skrze jí pomlouvají bezuzdný západní svět, zatímco v něm pohodlně žijí. Pravá víra se nepoznává rozumem, ale citem, skrze spoluprožívání pomíjivosti a tragiky světa. Pravou víru měl Ježíš a pravou víru nese jeho osobnost, ne zprostředkovatelé jeho nauky. A Ježíš se dá poznat jen citem, ne rozumem, který poznává jeho odkaz těžkopádně.
Rozumem samozřejmě k poznání Boha dojdeš, řešilo se to na přelomu 19. a 20. stol., kde se Církev jednoznačně přiklonila k této po staletí hlásané skutečnosti. City jsou kolikrát i na škodu, protože při jejich absenci může člověk sklouznout ke skepsi, pokud stavěl život z víry jen na nich.
Stokrát radši prohraju s Ježíšovou nedostižnou velikostí citu a sklouznu ke skepsi než abych postavil svou víru na rozumovém pragmatismu.
Má víra nestojí jen na rozumu, ani nikde nepíšu, že je to jediné možné poznání Boha. Tvrdím, že rozumem k poznání Boha lze dospět, což deklaruje i Církev a čehož jsou dokladem četní konvertité. To, že Tobě je to cizí, ještě neznamenám že to není možné.
Bohužel mám v sobě církev evidovanou jako konfesi, ne víru. Víra je pro mě praktické procházení životem, ne teoretické. A daleko víc víry pocítím u matky samoživitelky než u církevního představitele. Boha mám a s Bohem i ďáblem se zároveň střídavě střetávám, Bůh církve to ale není.
Pokud to máš v sobě takto evidované, pak chybně. Církev je Kristovým tělem, živým tělem, je bojující a vítěznou, je Kristovou nevěstou, kterou si sám vyvolil. A jako svěcení nedělá z člověka lepšího křesťana, tak ani něčí osud, jen proto, že je z lidského hlediska politování hodný a ještě víc v sousedství kněze či biskupa (zase ty soudy a škatulkování), mezi nimiž mám řadu opravdu dobrých přátel, takže vím, čím musejí procházet, a je to něco, z čeho člověka mrazí.
Já tu matku samoživitelku ale neuvedl jako politováníhodný osud, ale jako obdivuhodný. Politováníhodný osud, dle toho co píšeš, mají tví přátelé. Stejně tak nedokáže přijmout Boha z jiné mysli než z té své. Skutečně by mě ale zajímala jedna věc. Jíš maso a jedí tví přátelé maso? A zabíjejí si, aby mohli jíst?
To jsme se vůbec nepochopili s těmi příklady, ale vůbec.
Proč bych neměl jíst maso?
Tvé přátele lituju, protože se zdá, že trpí za druhé víc než jak by měli trpět za sebe samotné. Pokud si myslel toto, čím procházejí.
A tu jsme došli k rozdílu. Tvůj Bůh je pouze mezilidský, můj je v celé přírodě. To vytváří obrovské rozdíly v šíři zodpovědnosti a v šíři pojímání živého a života. A taky v šíři utrpení a pociťovaného utrpení v daleko větší šíři smrti. Smrt by měla být ideálně velká. A to i zvířecí. Ale málokdy je. A já na základě tohohle pocítil takovou šíři zodpovědnosti, že jsem musel zabíjet. A poznal jsem před čím člověk celé dějiny utíká a před čím utíká i křesťanství, utíká před vážností smrti, před vážností přímo způsobované smrti. Protože ta vážnost je spalující a my duchovně slabí. Pak se děje a děje se přímo Bohu ta nerovnováha, že zvíře tak člověk ztrácí důstojnost svého života. Zvíře prožije bídný život v zajetí a člověk za jeho smrt nemusí platit zodpovědností. A tu zodpovědnost ti citlivější v sobě cítí a nemohou si sebe sama vážit.
Zajetím nemyslím život na dvorku. Zajetím myslím ty všechny globálně rozseté drůbežárny, prasečáky atd., v kterých je mechanicky z masy poráženo anonymní zvíře - anonymní jedinec, jako anonymní kus pouhé hmotné kvality.
Cítím z toho panteismus, potom jsme opravdu na jiném pólu. Zvířata jsou dána člověku k obživě, a o jak v té "konzumovací" oblasti, tak v té "pracovní", ať použiji takovéto pojmy.
Křesťanství před smrtí neutíká, Kristus ji jednou provždy porazil a vyrval jí tak z rukou všechny zbraně. Vědomí Kristovy výkupné oběti dává člověku naději, zbavuje ho strachu, protože ví, že je jen branou do věčnosti, která bude mít podobu, jakou si zasloužil svým životem. Člověk svou důstojnost ztrácí hříchem, ničím jiným.
A co se toho utrpení přátel či lidí obecně - jde o přijetí kříže, ti, kdo ho přijmou a pomáhají ho nadnášet i druhým, nereptají. A ani já to nemyslel jako stěžování si, jen jako protiváhu té matce samoživitelce, chtěl jsem tím naznačit, že každý má nějaký svůj kříž, a to i ti kněží, které ty stavíš pod tu matku, asi jen proto, že jsou kněží, jak jsem to pochopil. Ale vůbec jsem to nepsal v rovině naříkání.
Tos napsal jak nějaký lovec panteistů. Ne, ty nevidíš. Máš na očích klapky. Anebos jen nedostal příležitost žít v přírodě a pochopit. Ano, k panteismu jsem měl blízko dřív, když jsem si ještě myslel, že patřit do nějakého filosofického či náboženského směru je cool. Teď už je to všechno jedno. Nemá smysl někam patřit, protože jsem poznal, že je všechno lidský výmysl, včetně křesťanství. Já viděl úplně něco jiného. A dnes jsem pochopil, že má smysl to jen žít nebo nežít. A že na to poznání a na život už budu nejspíš do smrti sám.
Klapky z očí mi spadly poté, co jsem přijal do svého života Krista. V Něm má vše smysl, to jsou slova nejen má, ale slova a zkušenost těch. co v přírodě prožili naprostou většinu svého života. Pravda a smysl se nehledají podle mustru, který si sám vytvořím, z životní teze, kterou přijmu za vlastní a ze které vytvořím středobod světa. Jsme všichni rozdílní, proto se té mé tezi nemůže nikdy nic rovnat. Pravda se hledá jinak, člověk se před ní musí sklonit a to i tak, že se vzdá svých přesvědčení. A pravda je i to, že nejsi na nic sám, jen o tom nevíš, resp. to nepřijímáš.
Andy, buď vždy svůj.
V jaká dogmata je třeba slepě věřit?
Noo, tak já ve svém případě záměrně nemluvím o depresích, protože jejich odborné definice jsem nikdy nenaplnil - snad.
A jinak, mluvit o podobných věcech asi není podobné tabu jako dřív - když podobná témata byla minimálně pro chlapy tabu a probíralo se to max v ženských časácích a správní chlapáci se tomu leda vysmáli.
Máš pravdu v tom, že na jednu stranu nejsme žádní chudáci a máme se tak dobře, že mluvit o nějakých depresích na každém rohu je de facto rouhání se. Na druhou stranu skoro každá duše má své stíny a právě pohodlí dnešní doby jim dává větší prostor dostat se na povrch. A tím, že o tom člověk může občas promluvit, si může i pomoci. Jen teda by to s tím mluvením o podobných věcech neměl příliš přehánět
No, je pravda, že těch diagnoz je víc a víc a konce to nemá..
lidé mají úzkost, protože lidé nemohou trávit kvalitní čas se svým smartphonem.
Naštěstí je tu řešení!
https://www.youtube.com/watch?v=T_KxJEyoAVM
https://www.youtube.com/watch?v=khCfk8Z_jbE
ty musíš bejt hrozně slabej člověk
Spíš nejsem debílek jak ty
Proč mi hned nadáváš? To není nic proti přírodě, být slabý.
Fanoušek Juve a Liverpoolu, že se vůbec divím.
A co to znamená?
tak se nerozbreč
Dobry cestin
Naozaj sa povie po cesky panicka ataka?
Ano, co se Ti nezdá?
živim se psaním a tohle mi úplně trhá uši. Na první dobrou bych napsal panické ataky, ale evidentně jsou ta ataka správně. Člověk se naučí na eurofotbalu každý den novou věc, díky za to
Ale to není množné číslo středního rodu
Třeba to myslel tak, že něco napíše, a pak to sní.
Představa, že by to pak vycházelo z jedn. čísla panické atako, je bizarní.
Myslím, že měl na mysli panický atak.
myslím, že ten výraz sa používa aj v slovenčine
V slovenčine sa používa "panický záchvat" alebo "panický útok", ale skôr to prvé.
ne, to si vymyslel docent zmrd aby vypadal důlěžitě
Asi mu přišlo o milion méně, než čekal. Taky bych sezhroutil.
https://www.football-italia.net/132985/leonardo-higuain-must-get-work
Higuain chce odejít do Chelsea a Leonardo ho otevřeně kritizuje v médiích.
Mezitím se proslýchá, že Gattuso blokuje přesup Hakana, což nahrává tomu, že dřív řekl, že pod ním bude vždycky hrát. Klub nemůže nakupovat, protože mu to UEFA zatrhla a stále se čeká na oficiální vyjáření k odvolání. Tuhle situaci považuju za nové dno.
Jaka je sance, ze Gonzalo fakt pujde?
Sarri by chtěl, Marina moc nechce a zase z toho bude bordel jako tenkrát s Contem
Hlavně mě osobně to nepříjde jako řešení...V Anglii nehrál ještě a k tomu max 2 roky mu dávám na top úrovni
Krátkodobé riešenie.
2 roky? ten uz je minimalne dva toky odepsanej
Tak hrozne snad na tom neni ne?
Ne, není
Proti slabým soupeřům je pořád super. Takže na nějaký Burnley, Fulham nebo Cardiff dobrý, ale proti těm silným soupeřům mu vyjde zápas jednou za čas.
Ja si ho hlavne pamatuju jako obrovskeho palice.
Myslím, že záleží na Chelsea. Další dny ukážou.
Podle mě malá, AC dalo 18m za hostování a dalších 36m by muselo dát opci na trvalý přestup, aby vůbec o nějakým dealu s Chelsea mohlo jednat, pořád je to hráč Juventusu. Pokud do toho nějak nezakomponují Moratu (Sevilla) se Silvou (Juventus), o čemž teď italský média píšou. To ale imho ten deal posouvá ještě víc do úrovně sci-fi...
Tak to je jen dobre, snad budes mit pravdu
diskuse
Panická ataka
Co to jako má znamenat? Snad panický útok(y) ne? 
Ty lidi co rozhodujou o českym pravopise jsou pěkný idioti. Stejná blbost jako Williamsová, Liuová, Vonnová, atd... španělé když píšou o češkách tak jim taky nepřidávaj druhý příjmení, aby se jmenovaly podle jejich pravidel, jsou schopný pochopit, že každá země má jiný, ne že musej zprzdit cizí příjmení jako češi.
To je lékařskej termín omg. Člověku s roztroušenou sklerózou asi neřekneš, že prodělal útok.
útok fakt není vhodný překlad do češtiny
slovo "attack" má v angličtině několik významů a není žádný důvod všechny tyto významy překládat jedním slovem, které ses naučil někde na základce. Tady by byl mnohem lepší překlad např. záchvat, nebo cokoliv co správně vystihne význam.
nevím jakým omylem se tam dostaů "
", nemá tam co dělat 
To mi připomnělo, když jsem se nedávno díval na film s dabingem (nedobrovolně), kde přeložili "wish me luck" jako "přej mi štěstí".
jo, přesně ten případ o kterém mluvím
Jak bys to "wish me luck" přeložil lépe? Mně to přijde v pohodě. Jinak ale rozhodně souhlasím s bobisem, mnohoznačnost anglických slov je pověstná a překládat všechno jedním slovem rozhodně nejde.
No já bych spíš použil frázi "drž mi palce", která je v češtině asi víc používaná, než doslovnej překlad "přej mi štěstí".
Hlavně teda ještě, záchvat se latinsky řekne attaca, takže to nebude překlad z angličtiny.
tak skoro vsechno je z latiny, to se neda takhle rict..
Zrovna u lékařství bych si to teda říct troufal.
ok, o latině nic nevím ... ale o důvod víc to nepřekládat jako "útok"
tak ale pouzijem slovo atak nie?
vždyť ho autor použil
My máme taková pravidla a nevidím jedinej důvod proč bychom je neměli v českém textu používat.
lebo je to uletené, tiež to nemám rád to choré prechyľovanie ženských mien, trocha rešpektu.. tiež by sa ti asi nepáčilo keby sa volaš napríklad Kuchár a volať ťa budú Cooker..
Nebuď demagog. S respektem to nemá nic společného. A ten příklad je úplně mimo.
no práveže to o rešpekte je.. a aj tak sa to zle čítata a ešte horšie počúva..
Mě se to špatně nečte ani hůř neposlouchá.
no aj tak je prechyľovanie mien blbosť.. rovnako ako keď niekto napíše Benfika.. proste
ne
no ako myslíš.. zjavne jeden druhého nepresvedčíme..
Paničtí atakové
Ataky paniců
A to sa nájdu aj experti, čo dokážu vytvoriť aj Šarapovová, alebo Kuznetsovová a pod.
Panické atace je strašný. To by bylo lepší kvůli panickému ataku nebo kvůli panické poruše.
* nebo panickému záchvatu jak psal bobis21
Panickému ataku
to je jakoby ho napadl dav borců odcházejících z koncertu Chinaski
Diagnóza, ktorá si nevyberá. Môžeš byť bohatý, úspešný, sebavedomý. Raz prišla a už neodišla. Celoživotný boj. Nehovoriac o depresiách. Zdôveriť sa je občas ťažké, moja diagnóza sa nazýva F41.1.
nemam velmi problem s tym, ze ludia mavaju uzkostlive stavy.( Toto co si pisal som si vygooglil a nieco take som zazival ked som mal mozno 10 rokov.) Je to podla mna naopak prospesne.
Nenarazam tym priamo na teba, ale vadi mi, ked to niekto vezme tak, ze proste sa taky narodil a nebojuje s tym nijako, rezignuje a trpi do konca zivota len preto, ze je slaboch, mozno si to aj zasluzi. Naopak vsetky tieto 'diagnozy' by nam mali pomoct byt silnejsimi a stastnejsimi ludmi.
Ty si to určite nezažil.
neviem ani čo to je len nejake symptomi čo mi vyplul google, takze mozno ano
Trochu mierne mimo tému, ale nie veľmi.
Gigi robil to, o čom obrovská väčšina jeho vrstovníkov iba sníva. Zarábal také prachy, o akých tá istá množina jeho vrstovníkov iba sníva. Mal ženy o... etc
A predsa nebol šťastný,resp.ho to neuspokojovalo.
Šťastie nie je v peniazoch, dokonca ani vo veľmi veľa peniazoch, ani v sláve... často sú títo ľudia osamelejší ako Robinson Crusoe.
Peníze, moc a hmotné věci jsou zrádné právě v tom, že se tváří jako něco, co člověku přinese štěstí. Maximálně to uspokojení, ale šťastnějším člověka určitě neudělají. Dnešní svět ale tlačí na to, že je to v podstatě to hlavní, na čem záleží. Skutečný smysl a podstata je pak zahalena a člověka do 40-50 let snad ani nenapadne ji někde hledat, když přece všude kolem sebe slyší řeči o úspěchu a neúspěchu.
Je zvláštní, že pasujeme do pozice nejvyspělejší společnosti, a přitom to elementární jsme ztratili. Chce li člověk dnes někoho uvést do rozpaků, stačí aby zavedl řeč k tématům jako je smysl, štěstí, Bůh, osud... Přírodní národy to přitom měly jasně vyřešené a zdáli/zdají se být mnohem více spokojenější a vyrovnanější
Peníze, sláva ani neomezená možnost dělat si co chceš není to co člověka může uspokojit celý život. Celkem se mi líbí myšlenka z filmu Jack staví dům. Podle mě vše co si člověk pořídí za peníze jsou jen věci, které udrží svůj stín před sebou a cítí se uspokojení. Příjde ale doba, kdy stín zase bude za tebou a pocit uspokojení najednou je pryč a budeš si muset opět poříditi něco dalšího, aby si na chvílí mohl být štastný nebo si to alespon myslet. Přitom největším darem ve většině případů u nás je ten partner s kterým nám je nejlépe a nepotřebujeme nic víc jen toho druhého člověka s kterým bychom mohli své problémy řešit a mít jeden druhého.
To sou strašné kecy. Štěstí možná není ve slávě ale v penězích určitě je.
Ty seš nejhloupější uživatel Eurofotbalu.
S tebou si v diskuzi vždycky připadám jako ten astrofyzik, kterýho pozvali do rádia, aby diskutoval s chlapem o tom, jestli je země kulatá nebo placatá.
Tak tohle je buď hodně chabej trolling nebo hodně chabá mysl. Jiná možnost snad není.
Jistě.
Čím méně peněz tím lépe. 
Kolik ti je, 16?
Nikdo netvrdí, že čím míň peněz, tím líp. Ale napsat, že v penězích je štěstí, je pičovina jak zvon. 
Jo asi jsem to nenapsal úplně šťastně. Jen peníze ti štěstí nezaručí ale jsem bytostně přesvědčen, že peníze se štěstím úzce souvisí.
Michael J. Fox je podla mna stastny jak kokot teda co...
Porovnej si jeho s nějakým chudším neznámým člověkem, kterej má Parkinsona.
no stastni podla mna nie je ani jeden, akurat jeden nema problem s tym vyzit zato druhy hej...to nic nemeni na tom, ze stastni nie je ani jeden
Každopádně peníze ti pomůžou třeba k lepší léčbě a tedy k lepšímu životu.
ano peniaze ti pomozu k lepsiemu zivotu, ale to neznamena nutne ku stastiu...
Ke štěstí potřebuješ lepší život.
ono to je skor o hodnotach...
Částečně.
podla mna podstatne...ale ono to je aj o tom, ze ty mas inak nastavene hodnoty a pohlad na vec a ja zase inak, uplne sa nedohodneme nikdy....pre teba su peniaze gro, fajn ja tomu uplne rozumiem, inak sa zije, ked zarabas 500€, inak ked 2000€ a inak ked 50000€....v kazdej situacii mas ine problemy a inu mieru problemov a aj inak tie problemy vnimas.
Alebo človek so zmýšľaním Charlieho Harpera z Dva a pol chlapa...
Ked mas peniaze, tak velmi casto mas aj o kopu starosti navyse. Ako si ich udrzat, pripadne ich mat este viacej. A to uz cloveka nuti k tomu, aby nad tym rozmyslal a to ho moze po psychickej stranke dost vycerpat. Ja osobne v peniazoch stastie nevidim, skor naopak. A mozes stratit kvoli peniazom ludi zo svojho okolia a to casom cloveka mrzi o dost viac ako nejake peniaze.
Opravdu ne.
Jj, odhalil jsi základ. Lidi si to někdy neuvědomují, protože pro ně i peníze mnohdy bývají už samozřejmost.
Bez peněz se náš současný člověk nenají, tedy nemůže existovat, tedy se ani nedá mluvit o štěstí, leda že by šťastně trpěl či by pro něho byla smrt šťastným vysvobozením z existence. Otázka pak ale je - co je štěstí. A to už jsme pak u těch hodnot, co jste řešili níž.
Jo, aha. Tys to psal tak, že v penězích je štěstí ve smyslu v mnoha penězích je štěstí. Tak to je pak už jen otázka hodnot.
"Misto srdce odpadkovy kos" G. Buffon
Sabatini se vrátil do práce
Walter Sabatini se znovu ujal povinností technického ředitele Sampdorie. Zkušený funkcionář měl problémy s dýcháním v září byl dokonce hospitalizován v nemocnici. Nyní se rozhodl dát na rady a doporučení lékařů a přestat s kouřením. (football-italia.net)
Itálie právě stáhla svoji míru emisí o třetinu.
Aneb jak na sebe upozornit, když se nedostaneš na hřiště...
Todle bylo už v médií dávno, jeste když hrál za Juve.
v tom případě ČTK
Ti filozofové v diskuzi.
To je pro chocholouška, tolik peněz...z toho se musí člověk zbláznit
ja som sa raz posral vo vlaku
Ataka je lekarsky termin.
Idiocie taky.
Když sleduji zdejší debatu, tak jsem si hned vzpomněl na tenhle obrázek.
https://michalzapletal.files.wordpress.com/2014/07/money-quote.jpg
Ale samozřejmě u těchto problémů nějaká sláva a peníze nehrají roli.
Guingamp
PSG 
Proti PSG písknout 3 pencle to tu ještě nebylo.
4 z 10 penalt proti PSG způsobil Kehrer
Koubek tzv. na Koháka
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele