Africký pohár národů 2019 - Představení skupiny D

20.06.2019, 09:02
Názory a komentáře
Hervé Renard načne marockou pouť za svým třetím triumfem na Africkém poháru národů ve skupině D, kterou sdílí s jedním ze svých starých zlatých týmů, Pobřeží Slonoviny. Postoupit ovšem bude chtít také Jihoafrická republika, kterou čeká menší derby s Namibií a hordou hráčů z jihoafrické nejvyšší soutěže...

Africké poháry národů pro vás pokrýváme každým ročníkem od roku 2012, od zambijské pohádky Hervého Renarda. Za těch sedm let jsme si už dovolili mnohé — od slovních hříček v titulcích po mohutnou podporu kultu Aristideho Bancého. Emmanuelovi Mayukovi jsme roku 2012 tleskali a další léto jsme se mu smáli. A tak dále.

Věříme, že jsme si za ta léta i přes neustálé účasti Mali a Ghany v semifinále společně užili pořádnou kupu legrace, a zároveň si získali nějaké věrné příznivce, s nimiž si zpestříme i letošní šampionát. Ten taky hned od počátku s ohledem na zmíněné tradice pojímáme trochu jinak; zase s o něco větším nadhledem.

Z určité části je to nicméně dílo nutnosti — s rozšířením počtu účastníků na 24 se na letošní turnaj do Egypta probojovaly i mančafty, o nichž jednoduše nic moc relevantního dohledat nelze, a tak je zapotřebí částečně kompenzovat informacemi ne až tak užitečnými. Snad nám tedy prominete. Za dva roky se polepšíme, slibujeme.

Pro zpestření jednotlivých profilů potom představujeme tzv. "Index Henryka Kasperczaka", celosvětově užívanou jednotku pro srovnávání trenérů afrických národních týmů.

Premisa je jednoduchá: takový normální Henryk Kasperczak začal trénovat někdy v devadesátkách, teď mu je kolem 70 let a po celém kontinentě se už řádně nacestoval, aniž by přes vyplýtvání několika pokusů získal jediné zlato z APN. Jinými slovy je to bílý, starý Evropan bez doopravdy velkého úspěchu.

Sám Henryk Kasperczak je od posledního Afrického poháru již (snad, doufejme) v důchodu, ale to opravdu neznamená, že na tomto šampionátu nenarazíme na žádného z jeho nohsledů.

Pojďme si tedy všechny účastníky, jednoho po druhém, jaksepatří představit...


Maroko

Program zápasů - skupina D

23.06.2019
16:30
Maroko
1:0
Namibie
Káhira
28.06.2019
19:00
Maroko
1:0
Pobřeží slonoviny
Káhira
01.07.2019
18:00
Jihoafrická republika
0:1
Maroko
Káhira

Konečná nominace

Brankáři
Datum nar.
Klub
Yassine Bounou
05.04.1991
Girona FC
Munir
10.05.1989
Málaga CF
Ahmed Tagnaouti
05.04.1996
Académie Mohammed VI
Obránci
Datum nar.
Klub
Yunis Abdelhamid
28.09.1987
Stade Reims
Abdelkarim Baadi
14.04.1996
Hassania d'Agadir
Medhi Benatia
17.04.1987
Al-Duhail SC
Manuel da Costa
06.05.1986
Al Ittihad FC
Nabil Dirar
25.02.1986
Fenerbahçe SK
Achraf Hakimi
04.11.1998
Borussia Dortmund
Noussair Mazraoui
14.11.1997
AFC Ajax
Romain Saïss
26.03.1990
Wolverhampton Wanderers
Záložníci
Datum nar.
Klub
Youssef Aït Bennasser
07.07.1996
AS Saint-Étienne
Nordin Amrabat
31.03.1987
Al Nassr FC
Younès Belhanda
25.02.1990
Galatasaray SK
Sofiane Boufal
17.09.1993
Celta Vigo
Mehdi Bourabia
07.08.1991
US Sassuolo
Mbark Boussoufa
15.08.1984
Al Shabab
Karim El Ahmadi
27.01.1985
Al Ittihad FC
Fayçal Fajr
01.08.1988
SM Caen
Hakim Ziyech
19.03.1993
AFC Ajax
Útočníci
Datum nar.
Klub
Khalid Boutaïb
24.04.1987
Zamalek SC
Youssef En-Nesyri
01.06.1997
CD Leganés
Oussama Idrissi
26.02.1996
AZ Alkmaar

Lekce z minulosti:

Loni na MS patřili Maročané v očích mnoha komentátorů mezi potenciální černé koně. A herně to z jejich strany skutečně nebylo vůbec špatné. Jenže nakonec získali jeden bod. Na kontinentální scéně pak v roce 2017 sice dokázali postoupit aspoň do čtvrtfinále, čímž přerušili sérii čtyř exitů po základních skupinách, nicméně pořád platí, že posledním velkým úspěchem byla stříbrná medaile z Afconu 2004, kdy ještě v týmu běhali borci jako Noureddine Naybet a Marouane Chamakhovi bylo čerstvých 20 let (mimochodem, tato živoucí legenda letos definitivně ukončila kariéru... minutu ticha prosíme).

Dokážou Lvi z Atlasu letos konečně naplnit potenciál? Fanoušci chtějí zlato, první od roku 1976, a nic jiného jim nejspíš stačit nebude. Prezident marocké asociace Fouzi Lekjaa určil právě letošní šampionát jako ten, kdy má Renardův tým zaútočit na trofej. Od toho tam Hervé Renard ostatně je - jediný kouč, který dokázal vyhrát Afcon se dvěma různými týmy (Zambie 2012 a Pobřeží slonoviny 2015) má jasný úkol. Navíc sám po turnaji pravděpodobně skončí a bude se chtít rozloučit na vrcholu.

Kvalifikace proběhla bez problémů, Maročané v podstatě postoupili už loni v listopadu díky desetibodové šňůře ze čtyř podzimních zápasů. Jenže od té doby se řada věcí změnila. Atmosféra v kabině není ani zdaleka ideální, venkovní kvalifikační remízy na Komorách a v Malawi fanoušky zrovna nepřesvědčily, a zdá se, že na to, jakým je Renard renomovaným taktickým odborníkem, zůstávají Lvi pořád zoufale závislí na individuálních výkonech svých ofenzivních hvězd. Ne že by neměli systém - ten mají, je propracovaný, funkční a zábavný na pohled (jak jsme ostatně viděli na MS). Problém je v tom, že v něm zatím neumí vítězit v klíčových zápasech.

Nejlepší scénář:

Přeložení turnaje z Kamerunu do Egypta bude Maročanům vyhovovat; ať už díky familiérnímu severoafrickému podnebí nebo díky fanouškům, kteří jsou tradičně nesmírně loajální a cestu napříč Saharou si určitě najdou.

Jednou z výhod Renardova fotbalu je jeho intenzita a důraz na herní prvky jako gegenpressing nebo fluidní pohyb hráčů mezi jednotlivými řadami. Maročané v tom trochu připomínají Liverpool. Statisticky nebyl loni na MS žádný tým, který by absolvoval více sprintů na zápas. Francouzský kouč se navíc poučil ze svých pověstných šarád z klubových angažmá v Sochaux a Lille a operuje s úzkou, loajální skupinou hráčů, což je v tomto systému klíčové - bez dokonalé sehranosti to zkrátka nepůjde. A Maročané sehraní rozhodně jsou.

Vynikající klubová forma dvou klíčových ofenzivních borců Ziyecha s Belhandou (skvěle se na jaře prezentovali i Ait-Bennasser nebo Fajr) pak dává Lvům důvod k sebevědomí - základní skupinu by zvládnout určitě měli. Ani Sloni, ani Jihoafričané nejsou týmově lepší, nemají tak vycepovanou strategii a nepůsobí jako celek ani zdaleka podobně "hotovým” dojmem.

Nejhorší scénář:

Jenže dění na hřišti ovlivňují i mimofotbalové faktory - a tady už se to Maročanům začíná povážlivě sypat.

V přáteláku proti Gambii, který Maroko 12. června prohrálo 0:1, se dva hráči - Faycal Fajr a Abderrazak Hamdallah - pohádali o to, kdo bude kopat penaltu. Fajr sebral Hamdallahovi balon, neproměnil, oba borci na sebe následně štěkali na tréninku a uražený Hamdallah dokonce opustil tréninkový kemp a zmizel zpátky do Saúdské Arábie, kde hraje za Al-Nassr.

Oficiální communiqué marocké FA vydalo zprávu, že Hamdallah je zraněný... a možná by tomu i někdo uvěřil, kdyby si následně s Fajrem nevyměňovali omluvy přes Instagram a nedostalo se to do médií.

Bez Hamdallaha tak Maroko přišlo o svého nejlepšího útočníka a fanoušci na Twitteru už rozladěně brblají, že s takovou atmosférou v kabině nemá cenu do Egypta vůbec jezdit. Fakt, že Lvi v roce 2019 ještě ani jednou nevyhráli a ve všech předturnajových přátelácích (s Argentinou, Gambií a Zambií) odcházeli ze hřiště jako poražení, jejich náladě zrovna nepomáhá - zvlášť když předtím padli pouze dvakrát ze sedmadvaceti (!) pokusů.

V nejhorším scénáři tak rozklížené Maroko končí na Afconu už ve skupině, případně (realističtěji) v osmifinále. Pravděpodobně to bude díky gólům inkasovaným z centrů do vápna, protože ty Maročané bránit prostě neumí - prakticky všechny branky v jejich síti se rodí právě takhle, což jsme viděli už na MS a od té doby se nezměnilo vůbec nic.

Tvář týmu:

Marocká obrana je správně agresivní, zkušená a sehraná, ale stárne, a ani Benatiova velitelská ruka nevyřeší všechno. Renard tak trochu bojuje s vlastními problémy ubránit se vysokému pressingu tím, že sám aplikuje ještě vyšší pressing; to sice znamená, že marocké zápasy budou dostatečně zábavné, ale klade to extrémní nároky na rozdílové ofenzivní hráče.

Což je v první řadě Hakim Ziyech. Který, mimochodem, na posledním Afconu nehrál, protože se předtím s Renardem pohádali. Teď už se ale uklidnil a loni na podzim působil v národním dresu jako naprosté zvíře - pokud se této formě na turnaji přiblíží, mají Lvi napůl vyhráno.

Ziyech přijíždí na turnaj jako jedna z jeho nejzářivějších hvězd; má v nohách vynikající sezonu v Ajaxu, se kterým došel až do semifinále Ligy mistrů a následně byl vyhlášen hráčem roku poté, co se přímo podílel na více než 40 brankách ve všech soutěžích. Navíc se bude chtít ukázat v lepším světle než na MS. Renardův systém mu nechává vepředu dostatečnou volnost, což mladý ofenzivní univerzál - díky své nepředvídatelnosti a skvělé technice - dokáže využít. V kvalifikaci platilo jednoduché pravidlo: Když byl Ziyech na hřišti, Maroko bralo tři body. Když nebyl, Maroko body ztratilo.

(A kdyby bylo nejhůř, mohou se Lvi vždy spolehnout aspoň na útočné standardky, ve kterých tradičně excelují. Technických hráčů mají dost a zbytek zařídí ve vápně Benatia a spol.).

Trenér Hervé Renard
Index Henryka Kasperczaka: 10/10, akorát je mladší, hezčí a má úspěchy

Přímočarost, pressing, vertikální fotbal, individuální kreativita a problémy s efektivitou a řešením známých problémů. Základní charakteristiky tohoto týmu jsou pevně dané.

Maroko bude nastupovat v systému 4-2-3-1 s ofenzivními krajními beky a dvěma defenzivními záložníky schopnými dirigovat hru s míčem na noze. Absence klasického "čističe” je pro Renardovy Lvy typickým znakem, stejně jako schopnost hrát proaktivně (kumulovat držení míče) i reaktivně (hrát bez míče a čekat na chybu soupeře). Tady ale žádné Španělsko nečíhá, takže očekávejme, že Maročané budou spíše držet míč na svých kopačkách a hledat skulinky.

Renard už v minulosti několikrát ukázal, že mu nedělá problém od základů překopat fungující systém, pokud má pocit, že to povede k úspěchu. Zlato se Slony takto získal poté, co v play-off "přepnul” na bezprecedentní 3-4-3. Momentálně to sice vypadá, že má Maroko mnohem více problémů než ještě půl roku zpátky, ale pořád platí, že Renard na lavičce rovná se obrovská strategická výhoda.

Předpokládaná sestava (4-2-3-1): Munir — Hakimi, Benatia, Da Costa, Baadi — Saïss, Aït Bennasser — Ziyech, Belhanda, Amrabat — En-Nesyri (Boutaïb).

(dz)




Pobřeží Slonoviny

Program zápasů - skupina D

24.06.2019
16:30
Pobřeží slonoviny
1:0
Jihoafrická republika
Káhira
28.06.2019
19:00
Maroko
1:0
Pobřeží slonoviny
Káhira
01.07.2019
18:00
Namibie
1:4
Pobřeží slonoviny
Káhira

Konečná nominace

Brankáři
Datum nar.
Klub
Sylvain Gbohouo
29.10.1988
TP Mazembe
Badra Ali Sangaré
30.05.1986
Free State Stars
Eliezer Ira Tape
31.08.1997
FC San Pédro
Obránci
Datum nar.
Klub
Serge Aurier
24.12.1992
Tottenham Hotspur
Mamadou Bagayoko
31.12.1989
Red Star FC
Cheick Comara
14.10.1993
Wydad AC
Wonlo Coulibaly
22.12.1991
ASEC Mimosas
Souleyman Doumbia
24.09.1996
Stade Rennes
Jean-Philippe Gbamin
25.09.1995
1. FSV Mainz 05
Wilfried Kanon
06.07.1993
ADO Den Haag
Ismaël Traoré
18.08.1986
Angers SCO
Záložníci
Datum nar.
Klub
Victorien Angban
29.09.1996
FC Metz
Franck Kessié
19.12.1996
AC Milán
Ibrahim Sangaré
02.12.1997
Toulouse FC
Geoffroy Serey Dié
07.11.1984
Neuchâtel Xamax
Jean Michaël Seri
19.07.1991
Fulham FC
Útočníci
Datum nar.
Klub
Roger Assalé
13.11.1993
BSC Young Boys
Wilfried Bony
10.12.1988
Al Arabi SC
Maxwel Cornet
27.09.1996
Olympique Lyon
Max Gradel
30.11.1987
Toulouse FC
Jonathan Kodjia
22.10.1989
Aston Villa
Nicolas Pépé
29.05.1995
Lille OSC
Wilfried Zaha
10.11.1992
Crystal Palace

Lekce z minulosti:

Poté, co Sloni vypadli na posledním Afconu coby obhájci už ve skupině a následně poprvé od roku 2006 chyběli na mistrovství světa - a (jako bonus) zahájili kvalifikaci na letošní šampionát domácí prohrou s Guineou - přišel čas na radikální krok. Jeden z papírově nejsilnějších afrických týmů sice definitivně přišel o svou zlatou generaci, pořád v něm ale zůstalo příliš talentu na to, aby se na mezinárodní úrovni takhle ztrapňoval. Co s tím?

První krok - zbavit se hochštaplera Marka Wilmotse, jehož trenérské vedení Slonů vypadalo vyloženě amatérsky - proběhl celkem bez problémů. Tým následně v létě 2018 převzal Ibrahim Kamara, kterému se podařilo stabilizovat výkony i výsledky; v kvalifikaci už ani jednou neprohrál a zvládl i tři ze čtyř předturnajových přáteláků, naposledy proti Zambii (4:1).

Zdá se tedy, že nejdůležitější lekci (Wilmots není trenér) si už Sloni odnesli a mohou začít budovat nový hvězdný tým kolem borců jako Pépé, Kessié a Seri. Letošní Afcon by mohl poskytovat ideální příležitost: poprvé po více než deseti letech neplatí Pobřeží za jasného favorita na zlato. Tato tíha letos leží na bedrech severských týmů, Egyptu a Maroka. Kamarův manšaft nicméně představuje optimální mix zkušenosti a dravého mládí, na velkých turnajích je dostatečně ostřílený a má ve svém středu několik rozdílových hráčů.

Nejlepší scénář:

V obligátní "skupině smrti” samozřejmě není jisté nic (kromě toho, že všichni vypráskají chudáka Namibii); ideální scénář pro Slony každopádně začíná zjištěním, že potenciálně klíčový hráč a typologická náhrada za dříve nenahraditelného Yayu Tourého - Franck Kessié - v národním dresu konečně dorostl do role lídra a dokáže na hřišti předvádět mnohem lepší výkony než předloni. V AC Milán si letos připsal sedm gólů a tři asistence a držel si průměr kolem 50 přihrávek na zápas; nároďák právě na něj spoléhá jako na dirigenta.

Takže tak. Soupeři už v základní skupině zjistí, že dynamické duo Kessié - Jean-Michael Seri dokáže zkrotit střed pole proti komukoliv, Pobřeží v klidu postoupí do osmifinále a bez svazujícího "drogbovského” tlaku potichu dokráčí až k medailím. Tolik nejlepší scénář.

Na tomto místě se vyplatí zmínit i Maxe Gradela, který kolem sebe v jednatřiceti letech už dávno nemá takovou auru jako během svého působení v Saint-Étienne, pro Kamaru je ale volbou číslo jedna na levé křídlo a v týmu, který měl v posledních letech problémy s vyrovnaností výkonů, si konstantně drží velmi vysokou herní úroveň. Wilfried Zaha i Maxwel Cornet jsou sice mladší a papírově lepší, ale Gradel má na kontě 67 startů (nejvíce ze všech) a dá se říct, že právem patří mezi stálice základní sestavy.

Nejhorší scénář:

Kamarovo jednoduché, přímočaré 4-3-3 by mělo na papíře fungovat jak proti vyrovnaným soupeřům, tak proti "betonářům”, kteří proti Slonům zalezou na vlastní vápno. Problém však může přijít v okamžiku, kdy někteří klíčoví hráči nezvládnou plnit svoje úkoly na patřičné úrovni - a vzhledem k tomu, že se tento otazník poměrně realisticky vznáší nad kompletní záložní trojicí, neměli by fanoušci jásat předčasně.

O Kessiého ne úplně stoprocentní (kulantně řečeno) bilanci v nároďáku už řeč byla; aby střed pole fungoval, bude ale zapotřebí i vydatné pomoci od Seriho. Jinými slovy - pokud do Egypta přijede ten Seri z Nice, můžou si Sloni pískat. Pokud to bude ten z Fulhamu, hrozí průšvih. Pobřeží potřebuje na CM hráče, kteří umí hrát inteligentně a přihrávat Pepému s Gradelem do šancí, ne Seriho z Fulhamu. Navíc jsou oba borci zezadu jištěni poněkud kalamitním kapitánem Serey Diém, který se ani ve čtyřiatřiceti letech nenaučil zcela vyhýbat pozičním kiksům, a nemají za sebe ani žádnou náhradu. Pokud by to Kessiému nebo Serimu nešlo, kdo půjde na plac místo nich? Victorien Angban? Uch.

Dál: Zraněný kotník Erika Baillyho znamená, že Sloni jsou bez svého nejlepšího (a vlastně jediného opravdu kvalitníhoú stopera, a jinak docela silná a sehraná obrana najednou vypadá o dost vachrlatěji. A co Serge Aurier? Najednou je právě Aurier nejlepším obráncem v sestavě, bude na něm ležet nejvíc zodpovědnosti, a do toho ještě celá ofenziva spoléhá na jeho centry.

Dál: Kdo bude hrát v útoku? Bony je nejlepší střelec v nominaci, ale vypadá to, že už (v pouhých třiceti letech!) definitivně "odpadl”. Startující devítkou by měl být spíš Jonathan Kodjia, což... no, řekněme, že Drogba to úplně není.

A to je ten největší problém - Sloni jsou životně závislí na hráčích, na které se nemohou stoprocentně spolehnout. Pokud budou Aurier, Kessié, Seri a celá útočná trojice ve formě, může z toho klidně být finále. Jenže z tohoto výčtu lze pochybovat o všech. Kromě křídel. Křídla jsou boží.

Tvář týmu:

Nicolas Pépé. Jednička na pravé křídlo, čtyřiadvacetiletý zázrak z Lille, jeden z nejžádanějších fotbalistů v celé Evropě a ideální "tvář” nové sloní generace. Pobřeží má brutální ofenzivní potenciál a právě Pépé je aktuálně vůbec nejnebezpečnějším Slonem ze všech.

V uplynulé sezoně nasázel v Ligue 1 dvaadvacet gólů, přidal jedenáct asistencí a v průměru více než 3 střely na bránu za zápas. K tomu můžeme přičíst vysoký průměr přihrávek vedoucích do šance (1,8 na zápas), individuálních průniků (2,7) nebo cen pro hráče zápasu podle statistického serveru WhoScored (13).

Tohle je profil komplexního forvarda, kreativního a smrtícího zároveň, který právě vstupuje do ideálního fotbalového věku a má v zádech životní sezonu. Dobré výkony na Afconu ho klidně můžou katapultovat do jednoho z největších světových velkoklubů.

Trenér Ibrahim Kamara
Index Henryka Kasperczaka: █████████

Všechno, co bylo řečeno výše, pak má samozřejmě ještě jeden háček: Když Sloni před čtyřmi lety brali zlato, trénoval je geniální Hervé Renard. A zrovna Sloni, podobně jako Nigérie, platí za tým, který je papírově silný tak nějak permanentně, ale skutečné úspěchy sbírá pouze s opravdu erudovanými stratégy u kormidla.

Ibrahim Kamara nikdy netrénoval mimo Pobřeží Slonoviny, nikdy nevedl ani žádný klub, a toto je (logicky) jeho vůbec první štace u seniorského nároďáku. Trenéřinu dělá šest let a za tu dobu stihl postoupit od sloní U-17 k U-20, následně k U-23 a pak rovnou k áčku. Nevyhrál samozřejmě nikdy nic.

Na druhou stranu: Kamara je ve specifickém prostředí tamní fotbalové scény známou postavou, fotbalová asociace mu dlouhodobě věří a on sám moc dobře ví, jak se potýkat s problémy a výzvami, které způsobovaly třeba Wilmotsovi s Dussuyerem poměrně nepříjemné problémy. A horší než poslední Afcon (kam Dussuyer přijel v podstatě bez jakéhokoliv herního plánu) nebo Belgičanova krátká éra to nebude.

Předpokládaná sestava (4-3-3): Gbohouo — Aurier, Gbamin, Kanon, I. Traoré — Dié, Kessié, Seri — Pépé, Kodjia, Gradel.

(dz)




Jihoafrická republika

Program zápasů - skupina D

24.06.2019
16:30
Pobřeží slonoviny
1:0
Jihoafrická republika
Káhira
28.06.2019
22:00
Jihoafrická republika
1:0
Namibie
Káhira
01.07.2019
18:00
Jihoafrická republika
0:1
Maroko
Káhira

Konečná nominace

Brankáři
Datum nar.
Klub
Bruce Bvuma
13.05.1995
Kaizer Chiefs
Darren Keet
05.08.1989
Bidvest Wits
Ronwen Williams
21.01.1992
SuperSport United
Obránci
Datum nar.
Klub
Daniel Cardoso
06.10.1988
Kaizer Chiefs
Sfiso Hlanti
01.05.1990
Bidvest Wits
Thulani Hlatshwayo
18.12.1989
Bidvest Wits
Innocent Maela
14.08.1992
Orlando Pirates
Thamsanqa Mkhize
18.08.1988
Cape Town City
Buhle Mkhwanazi
01.02.1990
Bidvest Wits
Ramahlwe Mphahlele
01.02.1990
Kaizer Chiefs
Záložníci
Datum nar.
Klub
Dean Furman
22.06.1988
SuperSport United
Hlompho Kekana
23.05.1985
Mamelodi Sundowns
Tiyani Mabunda
17.04.1988
Mamelodi Sundowns
Kamohelo Mokotjo
11.03.1991
Brentford FC
Thulani Serero
11.04.1990
SBV Vitesse
Sibusiso Vilakazi
18.09.1989
Mamelodi Sundowns
Bongani Zungu
09.10.1992
Amiens SC
Themba Zwane
03.08.1989
Mamelodi Sundowns
Útočníci
Datum nar.
Klub
Thembinkosi Lorch
22.07.1993
Orlando Pirates
Lebohang Maboe
17.09.1994
Mamelodi Sundowns
Lebo Mothiba
28.01.1996
Racing Strasbourg
Percy Tau
13.05.1994
RU Saint-Gilloise
Lars Veldwijk
21.08.1991
Sparta Rotterdam

Lekce z minulosti:

Ani ne dekádu zpátky se Jihoafrická republika stala první africkou zemí, která kdy dostala možnost uspořádat mistrovství světa. Její fanoušci se řadí k nejnáročnějším na kontinentu. Mezi lety 1996 a 2000 bralo JAR na Africkém poháru celkem tři sady medailí, vždy od každé barvy jednu.

Bylo by tedy přirozené je teď automaticky řadit k hlavním kandidátům na celkový triumf, ale s takovými unáhlenými soudy zase opatrně.

V tomto bodě je nutné mít na paměti, že tohle je teprve druhý případ za posledních 11 let, kdy se JAR vůbec na Africký pohár kvalifikovalo (plus ještě jeden pořádalo). Roku 1996, kdy mladíci Mark Fish a Shaun Bartlett sehrávali své role ve zlaté pouti při historicky první jihoafrické zkušenosti s kontinentálním svátkem (protože apartheid), byl jinými slovy zahájen dokonale postupný propad jihoafrické kopané: od stříbro roku 1998 přes bronz z roku 2000 až po pouhé tři výhry z následujících šesti ročníků. Vskutku tristní vývoj.

A pokud je tu jeden společný jmenovatel všech nedávných jihoafrických neúspěchů, je to váhání před brankou soupeřů. Neschopnost Bafana rozvlnit síť je do značné míry stála postup ze skupiny na posledním Afconu roku 2015 (tři vstřelené góly) či roku 2006, kdy parta kolem Benniho McCarthyho (technicky v 28 letech na vrcholu sil, ale uprostřed nezvykle špatné sezony v Portu) dokonce v Egyptě senzačně vyšla střelecky úplně naprázdno.

Nejlepší scénář:

Jihoafrická živelnost a přímočarost tentokrát povede jak k zábavným utkáním (které jsou takřka zárukou), tak k potřebným gólům a bodům. Ono tohle je sice v jádru neokoukaný, ale zároveň zkušený mančaft; útočník Lebo Mothiba je jediným členem nominace do 23 let, což je na tomto šampionátu naprostá výjimka. Mothiba zároveň v letošní sezoně Ligue 1 nasázel 10 branek i přes velmi omezené množství šancí (svůj očekávaný gólový příspěvek na základě algoritmu expected goals dokonce přestřílel o 3,71 branek!), takže určité základy pro potenciálně nevídanou jihoafrickou efektivitu v koncovce by tu přeci jen byly.

Jihoafričané jsou nyní pod Baxterem o něco pragmatičtější a s balonem u kopaček zdatně kombinují ve velkém tempu. To by rozháranému Maroku s čím dál pomalejším El Ahmadim či Pobřeží Slonoviny bez prvotřídního štítového záložníka mohlo dělat značné potíže; Bafana budou útočit v rychlosti a střílet nevybíravě z každé lepší pozice. Klasickou otázkou teď jen zůstává, zdali se bude jednat o to pravé smrtící kombo. Potenciál to rozhodně má.

Nejhorší scénář:

Jihoafrická sestava je stále poseta mnohými otazníky. Otázkou je, kdo bude hrát na pravém beku, když tradiční startér Ramahlwe Mphahlele dramaticky vypadl z formy. Otázkou taky je, jak se při zranění Itumelenga Khuneho s rolí jedničky popasuje Darren Keet — naposledy roku 2015 vydržel jen jeden zápas a JAR nakonec protočilo všechny tři gólmany, což samozřejmě nikdy není dobrým znamením. Baxter má dále veskrze nepříjemné dilema rovněž vpředu, kde může krom Taua a Mothiby postavit zhruba šest dalších hráčů, kteří v kvalifikaci buď téměř nehráli, nebo nijak konkrétně nepřispěli. Odhadovat, kdo ty zbylé dva posty před double pivotem Furman-Mokotjo (který taky není stoprocentní) obsadí, je vážně holým tipováním.

Spolehlivý stoper Thulani Hlatshwayo navíc Baxterovi v klubu hraje mimo pozici (na pravém beku), jeho partner Buhle Mkhwanazi neprožil dobrý závěr sezony, a společně jsou zvlášť zranitelní ve vzduchu (čehož Maroko a Pobřeží Slonoviny mohou velmi snadno využít, kór Ziyech ze standardek). A takhle bychom mohli pokračovat donekonečna. Ve finále pak vlastně ani nevíme, v jaké formaci se nám JAR v Egyptě představí, když Baxter nedávno zkoušel i 4-4-2 (listopadový přátelák s Paraguayí) či 3-5-2 (poslední kvalifikace s Libyí).

Tvář týmu:

To musí být buď Itumeleng Khune, nebo Aaron Mokoena. Ne? Steven Pienaar už tam asi není, co? Tak Siphiwe Tshabalala! Taky ne? Dobrá, tak Tokelo Rantie, to je přece úplná jistota... *marně rozhodí rukama*...

Nene, jihoafrická skvadra nečítá snad vyjma Deana Furmana vůbec žádný tradiční záchytný bod. Thulani Serero je takovou stálicí evropských fotbalových vod, ale v reprezentaci se prominentní roli nikdy netěšil. A dál už je to v podstatě jen směska elitních hráčů domácí ligy a několika legionářů stranou pozornosti. Pro zjevně nejihoafrické důvody vyčnívá Lars Veldwijk, na poslední chvíli naturalizovaný Nizozemec ze Sparty Rotterdam. JAR zkrátka na tomto turnaji tak trochu mačká tlačítko restart; akorát výběry Madagaskaru (300), Mali (259) a Guiney-Bissau (195) se složí na méně reprezentačních startů než ten jihoafrický (352).

Přesto o hlavním tahounovi ofenzívy týmu Stuarta Baxtera a hlavní tváři reprezentace není nejmenších pochyb. Percy Tau v kvalifikaci vstřelil čtyři góly a přidal jednu asistenci, čímž pohodlně předčil všechny spoluhráče, a zasadil se též o dvě třetiny jihoafrických branek do sítě favorizované Nigérie. Zároveň u něho začíná veškerý presink JAR a obránci s jeho vířivým pohybem neustále musí počítat i bez balonu. Nejlepší hráč uplynulého ročníku druhé belgické ligy, který by už dávno působil ve Velké Británii nebýt zpropadeného pracovního povolení, se dá čekat na neukotvené pozici druhého, zataženějšího útočníka a pevně ve středu pozornost.

Dále pak nelze nezmínit ještě Thembinkosiho Lorche, pro změnu nejužitečnějšího hráče uplynulé sezony domácí Premiership. Lorch si prozatím za reprezentaci odbyl jediný soutěžní start (29 minut listopadového klání s Nigérií), třebaže mu je už 25 let a není tak žádným mlíčňákem, ale právě proto je taky tím nejvhodnějším zosobněním "nového JAR". Šikovný pravý křídelník je schopný Orlando Pirates vyhrávat zápasy takřka na vlastní pěst a neexistuje větší důvod, proč by totéž nemohl dělat rovněž pro Bafana zde v Egyptě.

Trenér Stuart Baxter
Index Henryka Kasperczaka: v celé Africe 1/10, v samotném JAR 10/10

Stuart Baxter je prototypem kouče, o němž si podvědomě myslíte, že už přece dávno musel být vyhozený, protože zas tak kvalitní zkráka není, ale když vám někdo řekne, že daný tým stále/opět trénuje, vaše přirozená reakce zhruba odpovídá následovnému: "Vlastně bodejť by ne, jasněže je trénuje, to dává smysl".

Stuart Baxter se v JAR těší poměrně slušnému renomé, když dvakrát vyhrál ligu s Kaizer Chiefs a SuperSport United na dva roky proměnil v učiněného specialistu na domácí pohár, ale u reprezentace je to přeci jen trochu jiná písnička.

Napoprvé se zapsal do dějin jako ten kouč, který před domácím mundialem přetrhl šňůru po sobě jdoucích účastí Bafana na světových šampionátech, což ústilo v dosti hořký konec Shauna Bartletta. Podruhé pak 65letý stratég k jihoafrickému nároďáku nastoupil s rázným dupnutím, aby se odrazil ke dvěma trapným prohrám s Kapverdami v rámci kvalifikace na loňský světový šampionát. Na druhou stranu, na Africký pohár už Bafana dostal, což v minulosti přestalo být samozřejmostí; i když si k tomu tedy musel v klíčovém duelu s Libyí dopomoci postavením rovnou šesti defenzivně laděných fotbalistů.

Předpokládaná sestava (4-2-2-2): Keet — Mkhize (Mphahlele), Hlatshwayo, Mkhwanazi, Hlanti — Furman, Mokotjo — Lorch, Serero (Maboe) — Mothiba, Tau.

(td)




Namibie

Program zápasů - skupina D

23.06.2019
16:30
Maroko
1:0
Namibie
Káhira
28.06.2019
22:00
Jihoafrická republika
1:0
Namibie
Káhira
01.07.2019
18:00
Namibie
1:4
Pobřeží slonoviny
Káhira

Konečná nominace

Brankáři
Datum nar.
Klub
Lloyd Kazapua
25.03.1989
Maccabi
Maximilian Mbaeva
14.04.1989
Golden Arrows
Ratanda Mbazuvara
15.08.1989
African Stars FC
Obránci
Datum nar.
Klub
Dynamo Fredericks
04.04.1992
Black Africa
Ananias Gebhardt
08.09.1988
Baroka FC
Charles Hambira
03.06.1990
Tura Magic
Riaan Hanamub
08.02.1995
Jomo Cosmos
Denzil Haoseb
22.01.1987
Highlands Park
Ivan Kamberipa
03.02.1994
African Stars FC
Ryan Nyambe
04.12.1997
Blackburn Rovers
Peter Shalulile
23.10.1993
Highlands Park
Záložníci
Datum nar.
Klub
Isaskar Gurirab
03.01.1998
Life Fighters
Larry Horaeb
12.11.1991
Tura Magic
Deon Hotto
29.10.1991
Bidvest Wits
Absalom Iimbondi
11.10.1991
United Africa Tigers
Joslin Kamatuka
22.07.1991
Cape Umoya FC
Ronald Ketjijere
12.12.1987
African Stars FC
Marcel Papama
28.04.1996
African Stars FC
Petrus Shitembi
11.05.1992
Lusaka Dynamos
Willy Stephanus
26.06.1991
Lusaka Dynamos
Útočníci
Datum nar.
Klub
Itamunua Keimuine
01.05.1993
Dire Dawa City
Benson Shilongo
18.05.1992
Ismaily SC
Manfred Starke
21.02.1991
Hansa Rostock

Lekce z minulosti:

První oficiální zápas v roce 1990. Nula účastí na mistrovství světa. Počet zápasů sehraných (v historii) proti týmům mimo Afriku: 4 (jednou s Libanonem, jednou s Indií, dvakrát se Saúdskou Arábií). Počet účastí na Afconu: 2 (1998 a 2008). Počet výher na Afconu: 0.

Minulost Chrabrých Válečníků (nebo... já nevím, jak přeložit Brave Warriors, aby to neznělo legračně, tak budeme prostě říkat Brave Warriors) nepatří zrovna k těm nejnabitějším. A vzhledem k tomu, jak brutální k nim byl turnajový los, můžeme asi s klidem prohlásit, že si to do Egypta jedou hlavně užít.

Na rozdíl od Mauritánie nebo Madagaskaru totiž Namibijci nepatří ani mezi ty outsidery, kteří k kvalifikaci nepokrytě zazářili - daleko spíš to působí dojmem, že na ně šampionát tak nějak "zbyl”, a nebýt rozšíření formátu z 16 týmů na 24, stoprocentně by se na něj nepodívali. Když odpůrci nového systému mluví o tom, že kvalifikačním sítem takto propadávají i podprůměrné týmy, mají tím na mysli právě Namibii.

Brave Warriors získali v kvalifikaci osm bodů, což je mezi všemi postupujícími týmy vůbec nejméně, a do Egypta je víceméně katapultovala šťastná dalekonosná rána Deana Hotta v posledních vteřinách zápasu s Mozambikem, kterou si ještě Mozambičani museli do brány sami tečovat.

Nějaké velké překvapení se tady asi opravdu čekat nedá.

Nejlepší scénář:

Hráči budou pečlivě poslouchat trenéra Ricarda Mannettiho a vstoupí do nich jeho sebevědomí. Kouč totiž veřejně odmítá poraženecké nálady a mluví o tom, že Namibie bude "nejlepším outsiderem” na celém turnaji. Nějaké postupové fantasmagorie tím na mysli asi nemá (to v této skupině snad ani nejde), ale i jedna výhra nebo dvě remízy by znamenaly obrovský úspěch.

Je fakt, že Brave Warriors mají poměrně solidní defenzivu, vedenou zkušeným Denzilem Hoasebem; v týmu, který je složený převážně z borců z domácí ligy a průměrných či podprůměrných jihoafrických klubů, je schopnost obětavě a poctivě bránit naprostým základem. Reálně to bude znamenat maximálně upachtěnou remízu 0:0 s JAR, kdy Jihoafričané budou mít 40 střel všude kolem tyčí a Namibie jednu skákavou z půlky. I to by se ale počítalo.

Nejhorší scénář:

Jak moc zklamat může tým, od kterého vlastně nikdo nic neočekává?

Namibie je nejen slabá, ale navíc i "marketingově” mdlá: nemá žádný výrazný příběh, žádnou hvězdu, žádný jedinečný a vyčnívající herní styl, nemá úchvatnou formu a nakonec není historicky ani tak slabá, aby se její samotná účast dala brát jako šok. Když dostane třikrát výprask, nestane se nic. Jakýkoliv další úspěch bude navíc.

Nejhorším scénářem by tak asi musel být nějaký mimosportovní výbuch - kdyby Brave Warriors hráli jako prasata, chovali se nesportovně, hádali se mezi sebou, nevystřelili ani jednou na bránu, případně se (tzv. "po kamerunsku”) poštěkali se svazem o prémie za výkony, které si zaslouží maximálně prémie za trapnost.

To se ale taky nejspíš nestane. Namibie jsou slušňáci.

Tvář týmu:

Tým.

Ne, vážně, Brave Warriors mezi sebou žádné hvězdy nemají. Největšími oporami bude dvojice nejlepších střelců v nominaci, záložník Deon Hotto z Bidvest Wits a forvard Benson Shilongo, jeden z mála borců, kteří nehrají namibijskou ani jihoafrickou ligu (nastupuje za egyptské Ismaily FC). Právě na Shilongovi leží největší ofenzivní zodpovědnost. Zmínku si zaslouží i jeho kolega Peter Shalulile a zkušený kapitán a štítový záložník Roland Ketjijere.

Trenér Ricardo Mannetti
Index Henryka Kasperczaka: ʞɐzɔɹǝdsɐʞ ʞʎɹuǝH

V roce 1994 se Ricardo Mannetti stal nejmladším hráčem, který kdy oblékl namibijský národní dres; o čtyři roky později byl na soupisce týmu, jenž oslavil svůj velký turnajový debut. A po dalších patnácti letech, v roce 2013, už přebíral jeho otěže coby hlavní trenér.

Technicky vzato své angažmá od té doby jednou přerušil, když se pohádal s namibijskou FA, to ale trvalo jen pár měsíců a následně byl rychle dosazen zase zpátky. Pokud (ehm) zapomeneme na tuto epizodku, je právě Mannetti nejdéle sloužícím koučem na celém Afconu. Jedno tak Brave Warriors rozhodně upřít nelze: Jejich kouč svůj tým dokonale zná. To není vůbec k zahození.

Jako jeden z mála manšaftů na turnaji hraje Namibie striktně na dva útočníky; Shilongo a Shalulile by se tak na hřišti měli objevovat od prvních minut bez ohledu na rozestavení. Mannetti umí svůj tým postavit jako do "klasického” 4-4-2, tak do defenzivněji laděného 3-5-2. Zpočátku se asi bude spoléhat na první systém, i když není vyloučené, že v konfrontaci s výrazně silnějšími soupeři (což jsou ve skupině všichni tři) přece jen zatáhne za záchrannou brzdu a povolá na hřiště pět obránců.

Tak jako tak můžeme očekávat snahu o co nejvíce přímočarý fotbal: cílem celého týmu je v první řadě bránit a následně dostat míč co nejrychleji k útočníkům, kteří jej dokáží podržet a buď vystřelit, nebo vrátit nabíhajícím záložníkům, případně wing-backům. Namibijci nebudou vymýšlet nic složitého.

Předpokládaná sestava (4-4-2): Mbaeva — Hoareb, Hoaseb, Gebhardt, Hanamub — Stephanus, Ketjijere, Shitembi, Hotto — Shalulile, Shilongo.

(dz)




Tip na vývoj skupiny:


Maroko bude na úvod turnaje ještě tak rozhozené, že nedokáže dobýt neprostupný namibijský val. Sloni si s JAR body pro začátek podělí poté, co se bude hrát 90 minut nahoru-dolů, ale nikdo nebude umět zakončit. Jihoafričané následně nedají gól ani v derby s Namibií, která naschvál postaví všech osm nahecovaných borců, kteří berou výplaty v JAR.

Maročané se mezitím srovnají a stejně jako předloni porazí Slony, kteří si spraví chuť alespoň na dočista vyšťavené Namibii. JAR završí turnaj prohrou s Marokem vinou jediného gólu ze standardní situace.

(td)

Autor: Tomáš Daníček, Dominik Zezula

Komentáře (28)

Přidat komentář
Stannis Baratheon

Nejzajímavější skupina.

Reagovat
smazaný uživatel

Sice nevím, proč to cpeš pod naprosto nesouvisející články, ale doufám, že je to pravda, pořád se trochu bojím, ale Florentinovi nejeblo.

Reagovat
Messi the Genius"10"

Reagovat
Frick

Nosí u sebe Hervé Renard kouzelnou pušku?

Reagovat
paver

Ano, slonobijku

Reagovat
sk333

V nominácii Pobrežia mi chýbajú Hamed Traoré z Empoli a Boga zo Sassuola.

Reagovat
adoxx

Mně tam chybí i třeba Konan, Dabila a Kouamé

Reagovat
fantomas

Zapominate na Siaku Tieneho

Reagovat
smazaný uživatel

A co Simon Deli?

Reagovat
uff

Keby máš tipnúť víťaza celého pohára tak koho by si tipol?

Reagovat
fantomas

Tipy budou v poslednim preview. A oba se s domingem vzacne shodujem

Reagovat
El-Pistolero-68

Nebo Djidji z Turina.

Reagovat
adoxx

Ten taky

Reagovat
fenixLFC

kks clovek caka ze zaha bude tvarou timu a on nie je ani v predpokladanej zostave . gradel je ten isty co hral za cherries?

Reagovat
fantomas

Jj, ten isty. A Zaha hral pravy kridlo za CIV, pokud si dobre pamatuju, takze ma s Pepem smulu holt.

Reagovat
adoxx

Ale tak Zaha může hrát na hrotu a vepředu můžou hrát ve složení Gradel - Zaha - Pepe, ne? Nebo taková varianta ani není?

Reagovat
fantomas

Teoreticky, tezko pokud budou hrat do plnych ale

Reagovat
John Obi Mikel

Tak když mají s hrotem problémy.

Reagovat
sk333

No a perlička pre fanúšikov futbalu zo Slovenska.Dlhoročný bývalý obranca Slovana Bratislava Mamadou Bagayoko je v nominácii Pobrežia Slonoviny.

Reagovat
Modroočko

Sranda.

Reagovat
eder

Kdo je ta buzna na fotce?

Reagovat
Fill

VIVA Maroko! Herve nejlepší trenér, kdyby vyhrál APN 3x se 3 zeměma to by přepsal historii a ještě by se opřel u toho o lavičku :D

Reagovat
John Obi Mikel

Kde je Deli?

Reagovat
Eichel

Prečo je na titulnej fotke Jaime Lannister?

Reagovat
John Obi Mikel

To to Maroko za rok až tolik kleslo? Minulý rok údajně mělo vyřadit Írán, Portugalce i Uruguay a letos jen remizují s Namibií (i když další dva soupeře porazí) ?

Reagovat
John Obi Mikel

Nebo jsou stejně silní a jen psychicky na dně?

Reagovat
fantomas

Spis to, plus blbe nacasovana forma hracu (Benatia, Dirar, Boussoufa, El Ahmadi)

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele