Volali babičce a narychlo domluvili zápas. Messi mohl místo Argentiny reprezentovat Španělsko

Zní to neuvěřitelně, ale byly doby, kdy Lionela Messiho (39), dnešní absolutní argentinskou modlu, v jeho rodné zemi vůbec nikdo neznal. Zázračné dítě se s tátou Jorgem ve 13 letech odstěhovalo z rodného Rosaria do Barcelony a úplně se ztratilo z radaru. Ne tak Španělům, kteří na zázrak z La Masie naléhali, aby je reprezentoval. Ponořte se do zapomenutého příběhu, který znovu ožívá díky nedělnímu finále mistrovství světa ve fotbale mezi Argentinou a Španělskem.

Mohlo se totiž stát, že by večer na trávník v New Jersey přivedl tým La Roja drobný mladík s dolíčky ve tvářích a s desítkou na zádech. Messi má po tátovi, jenž má španělské i italské kořeny, nárok na oba pasy, rodokmen jeho maminky Celie Cuccittiniové sahá také do Itálie. Teoreticky má občanství všech tří států. Hrát fotbal v dospělém věku však může jen za jeden. "Pojď k nám!" naléhali na dlouhovlasého stydlivého chlapce od jeho 16 let Španělé.

Někdejší trenér argentinské reprezentační dvacítky José Pékerman, pod nímž pak Messi v roce 2006 debutoval v dospělém národním týmu, loni v rozhovoru pro sportovní deník Diario Olé prozradil, že Španělé byli hodně blízko, aby mladíka ulovili. "Všechny potřebné dokumenty už byly zařízené a připravené. Messimu bylo 18, chtěli ho na světový šampionát dvacítek. V té době ještě byla pravidla FIFA taková, že když hráč nastoupil v juniorském výběru nějaké země, už potom nemohl reprezentovat jinou," líčil Pékerman.

Proto začala argentinská operace, situace byla vážná. Zainteresovaní činovníci se prý každý den báli, že svůj klenot nenávratně ztratí. Už rok předtím mu Španělé chystali místo ve svém výběru pro mistrovství světa do 17 let. Zatímco v jeho vlasti o něm kouč této věkové kategorie Hugo Tocalli dlouho vůbec nevěděl. Ironií osudu se obě země na šampionátu potkaly v semifinále a La Roja vedená Cescem Fábregasem, Messiho tehdejším spoluhráčem z juniorky Barcelony, zvítězila 3:2.

Druhý den nato se v hotelu v Helsinkách, kde oba týmy bydlely, potkali Tocalli s kuchařem španělské výpravy. "Kdybyste měli toho kluka, co hraje za Barcu, slavili byste zlato," slyšel argentinský trenér. "To myslíte Messiho?" opáčil kouč. Ta odpověď dostala kuchaře do kolen. "Cože? Vy o něm víte a nevzali jste ho?" nechápal.

Tocalli se totiž o kouzelném mladíkovi dozvěděl pozdě. Videokazetu, kterou natočil, sestříhal a předal do rukou Lionelova prvního agenta jeho táta Jorge, viděl trenér pouhých 10 dní před odjezdem na šampionát, kdy už byla nominace hotová. A nechtěl z ní nikoho škrtat. Když kazetu poprvé zhlédl tehdejší kouč seniorské reprezentace Marcelo Bielsa, řekl svému asistentovi nabručeně: "Proč mi to přehráváš zrychleně? Pusť to normálně." Nebylo to zrychleně... Bielsa nechápal. "Ten kluk je fenomenální!"

I Pékerman viděl, že má co do činění s mimořádným hráčem, připomínal mu Maradonu. "Nemohl jsem se plést, tohle bylo požehnání pro argentinský fotbal a jeho budoucnost, nový fenomén. Museli jsme spěchat," vyprávěl. Jenže týdny ubíhaly a dlouho se nic nedělo. Tocalli mezitím přesídlil k reprezentační dvacítce. A měsíc před turnajem už měl hotovou nominaci na světový šampionát.

Opět bez Messiho. "Řekl jsem mu, že nepotřebuju, aby hrál, dokud to nebude absolutně nezbytné. Aby ho postavil do nějakého přáteláku, podepsal zápis o utkání a poslal to FIFA. A Španělé budou navždycky ze hry," vzpomínal Pékerman. 

Mezitím odvedl mravenčí práci dlouholetý pracovník argentinského reprezentačního úseku Omar Souto. V začínající éře mobilních telefonů dostal na stůl telefonní seznam obyvatel Rosária, sedl si do kanceláře a volal jednoho Messiho ze seznamu po druhém, až se dobral k Leově babičce. Pak ke strýci a nakonec získal číslo na tátu Jorgeho. "Můžu mluvit s Leonardem?" ptal se do sluchátka. "Je to Lionel. No, konečně jste ho pozvali! Můj syn chce reprezentovat jen Argentinu," slyšel úlevná slova z druhého konce linky.

Co na tom, že pak svaz poslal do Barcelony žádost o uvolnění Leonela Mecciho... Přípravný zápas, zorganizovaný jen kvůli administrativnímu zisku Messiho, se uskutečnil 29. června 2004, pořadatelé v něm rozemleli Paraguay 8:0. A protagonista dne vystřídal o půli Ezequiela Lavezziho, přihrál na pátý gól vítězů, vstřelil sedmý a navždy se svázal s modrobílým pruhovaným dresem.

Když o rok později dostal španělský pas, byla to jen úředničina kvůli snazšímu fungování v Barceloně. Původně byl totiž považován za asimilovaného hráče z Evropské unie, vzhledem k tomu, že byl v zemi už od 13 let. Jenže se ozývali tací, kteří tento status napadali. 

A vzhledem k tomu, že v LaLize platilo pravidlo, že v ní mohou nastoupit jen tři cizinci mimo EU a Barcelona tehdy měla Brazilce Ronaldinha, Kamerunce Eto’oa a Mexičana Márqueze, na osmnáctiletý talent místo nezbývalo. Messi si proto podal žádost o pas, aby spory utišil.

Ve Španělsku strávil během svého života dlouhých 21 let, víc než polovinu. Zatímco už v mládí sledoval, jak La Roja sbírá jednu trofej za druhou, on na tu svou první s Argentinou čekal do roku 2021, do svých 34 let! Pět sezon poté, co skončil v národním týmu kvůli neúnosné kritice médií a fanoušků za to, že zatímco v Barceloně válí, Argentině neumí kýžené úspěchy zajistit. 

Jednou mu jeho kamarád povídá: "Představ si, že bys tehdy kývl Španělsku, už bys byl mistr světa!" Jenže Messi by z toho podle svých slov neměl takový pocit. Nikdy jej to údajně ani nenapadlo. Chtěl ty opojné chvíle zažít v dresu albiceleste. Večer se mu to může povést podruhé během čtyř let. Na úkor země, v níž fotbalově vyrostl.