Vida se za video oslavující Ukrajinu dočkal pískotu fanoušků

Dialektický materialismus je naopak jedním z dosažených vrcholů filosofického poznání. Vychází z Marxova hlubokého teoretického poznání skutečnosti, ať už byl Marx sám o sobě jakkoliv kontroverzní. Jeho výjimečnost narozdíl od pouhé akademické filosofie spočívá v morálním poznání základních principů zkušenostního společenského světa, čímž nepřímo navazuje na křesťanskou existenciální a ideologickou linii v čele s Ježíšem. Ona jeho vytoužená představa ideálního fungování společenského světa však ztroskotává už na své fundamentální myšlence druhové podstaty. Univerzální vědomí druhové podstaty, jinými slovy jakéhosi nutného (a v tom poznání svobodného) bratrství lidí, ztroskotává už na svém stavebním kamenu. Zatímco jeho přímý předchůdce Hegel počítal s fenomenologií (v tomto významu s vývojem) ducha nejen na historické, ale ještě i na jedinečné úrovni jedinců, Marx rozmanitost jedinců přeskočil a ustanovil jediným cílem naplnění vývoje dějin. V tom významu je jeho teorie opravdu utopická, nemluvě o tom, že úplně přeskočil možnost, že každý člověk může mít svou vlastní esenci (nejen tu univerzální druhovou podstatu), která mu vývoj jeho vlastního ducha umožňuje nebo naopak která mu jej zabraňuje. S tím snad vůbec nepočítal. Samozřejmě se zde opět setkáváme s obrovským náboženským předpokladem pravdy, akorát nyní se silně agnostickým nádechem. Na hranicích praxe, kde Marx působil ještě vrcholně naivně, se téhle teorie ale chytil Lenin a byl to až Lenin, kdo naplnil Marxe a započal přeměnu světa prohlášením, že je zde vládnoucí síla vykořisťujícího rozumu, kterou je třeba zničit, aniž by samotní vykořisťovaní byli kdy schopni pochopit, že ta síla na nich participuje na jejich úkor. Zkrátka se Lenin stylizoval do role toho, který tuhle propast překlene a to by nikdy nešlo takhle rychle (ještě za jeho života) bez použití násilí. Jakkoliv se to zdá odsouzeníhodné, když si někdy přečteš o tehdejších podmínkách fyzické práce nejen v Rusku, nabídne se ti pochopení. Stačí jen trochu empatie. Ve středu celého sporu je práce a budoucnost člověka v jejím područí. Paradigma práce se bez dabaty proměnilo. Samozřejmě násilím, tedy opět úkorem na jiných. Celkově se ale nic neproměnilo. Největším problémem stále zůstává nominální touha jedince po slasti a materiálnu, jinými slovy vize pozitivismu a pokroku, který vykořisťuje sám o sobě a zase jiné (v ekonomice lidi třetího světa). Takže marxismus se, správně postavený na negativitě vůči společenskému a morálnímu řádu světa, nevyhnutelně transformoval v pozitivismus a v jeho útlak, tedy opět v to proti čemu v základu bojoval. Dialektický duchovní matarialismus je ale jinak vrcholným filosofickým poznáním.

A čo v Číne? :-)

Otázka je, co je normálnost.

Je to stejná pitomost, jako když provokovali Xhaka s Shaqirim, je to naprosto zbytečné a ve fotbale to nemá co dělat.

což nebyl můj případ

Já moc nerozumím tvému argumentu, že kdyby byl Ukrajinec, je to v pořádku a když není, tak není.

Žil tam 5 let, tak to vnímal podobně jako Ukrajinec a navíc má spoustu ukrajinských přátel.