V CALCIU STOUPÁ NAPĚTÍ!

Juventus pokračuje na čele tabulky, ale Milán je znovu za ním jen o dva body, zklamali Inter a Řím. Toto kolo, jako celek, nepřesvědčilo svou úrovní, padlo pouze 25 branek, 6 nerozhodných výsledků znamená rekord této sezóny, dva zápasy skončily bez branek a byly nudné... Ale ne vše se odehrálo v barvě šedé, propagací fotbalu se stal zejména souboj AC Milán s Udinese.

Livorno - Messina a Lazio – Palermo byla další dvě utkání, která rozhodně nadchla příznivce dobré kopané, zato Inter v Regině a AS Řím na stadionu Chieva toho moc nepředvedli. I když v tom druhém zápase byly kořením ony 4 branky, některé opravdu exkluzivní. Jak jsem si dovolil předpovědět minulý týden, zvedla se Parma, její výhra znamená rozšíření zóny ohrožených sestupem, od devátého místa dolů se bojuje o udržení! Naopak se vytvořila skupina týmů, které se již dnes připravují na vstup do pohárové Evropy.


Juventus "nezklamal" a potvrdil, že jeho forma má daleko k té optimální. Krizi, zejména ve fyzické připravenosti, potvrdilo také utkání v Cagliari. Capello se snažil bojovat proti tomuto zlu změnou v tréninkové zátěži, zaměřil se více na rychlost, než na výdrž. Dá se říci, že výsledek se dostavil, ale stále to není ono. Nebyla vidět ona únava z posledních zápasů, reakce se zrychlila... Ale i tak je nutno říci, že Juventus víc bojoval než hrál, dynamika a síla byly snad jediné argumenty vedoucího celku ligy.

Je to již asi obehraná písnička, ale na výsledku se znovu podepsal rozhodčí. Tentokráte Racalbuto, který je jedním z řady těch, o kterých Zdeněk Zeman s oblibou tvrdí, že Juventusu přinášejí štěstí, aneb jsou jeho amuletem. Pískal tomuto celku 16 utkání, z toho 11 vítězných, ani jedna prohra Juve... Gól z jasného postavení mimo hru, chyba pomezního, který se ani nesnažil zdvihnout praporek, benevolence vůči hostujícímu celku, jistá agresivita spojená až se známkami pohrdání vůči domácím. Ale i tak se povedlo Cagliari vyrovnat, urvat jeden bod, v poslední minutě, když Buffon dvakrát zachránil svou svatyni zákroky, které byly jakoby z jiné planety, prostě galaktické! Zejména ten druhý byl až neskutečný, jednou rukou ukradl radost Langellovi.

Ale objevil se největší idol tohoto ostrova, Gianfranco Zola, a hlavou, při svých 168 centimetrech!, udělal z trojice gigantů Zebiná – Thuram - Buffon trpaslíky... Utkání asi tou remízou muselo skončit, i kdyby neplatil onen gól Emersona, Cagliari by se nikdy nepustilo do bezhlavého útočení v posledních minutách a v poklidu a bojácně by hájilo jeden bod.


Kolikrát jsme slyšeli a četli, že italský fotbal je veden až příliš takticky, že utkání a speciálně ta, ve kterých se jedná o přímý souboj sousedů v tabulce, nejsou hrána pro diváky, jsou nudná, nezáživná. Ti, kteří s tímto tvrzením nesouhlasí, mohou vytáhnout do boje a jako štít jim zcela jistě poslouží zápas AC Milán - Udinese. Ano, je pravdou, že oba týmy do puntíku plnily taktické pokyny trenérů, ale i tak se jednalo o souboj zcela otevřený a pro diváky atraktivní, útočný, čtyři góly jsou toho nejlepším důkazem a mohlo jich padnout mnohem víc.

Buďme objektivní a přiznejme, že na tom všem měl větší zásluhu celek z Udinese. Proč? Stal se jediným týmem, který v první polovině sezóny přijel na San Siro aby hrál s AC Milán jako rovný s rovným, něco, co Inter v derby a Juventus, dokonce na vlastním hřišti, nedokázali! Mužstvo Luciana Spallettiho málem dosáhlo toho, co si před zápasem předsevzalo. Vedlo nádherným gólem Antonia Di Nataleho, pokračovalo v hledání druhé branky dokonce i po vyrovnání Ševčenka a zlomil ho až nešťastný vlastní gól. Dal ho Marek Jankulovski asi tím nejklasičtějším způsobem, hlavičkou, která nedala šanci De Sanctisovi v brance. Udinese ale i tak mohlo z protiakce vyrovnat, míč po střele Iaquinta skončil na tyči, pokračovalo v náporu, nedbajíc nebezpečí pocházející z rychlých protiútoků domácích.

Oněch konečných 3:1 není opravdovým vyjádřením poměru sil na hrací ploše, remíza by nikoho nepohoršila ani nepřekvapila a byla by spravedlivější. Na druhé straně AC Milán si vytvořil celou řadou gólových příležitostí, ale pokračoval ve svém prokletí a tím je jejich neproměňování. Zejména hra v "šestnáctce" je plná kouzel, kliček, vše ozdobeno různými fintičkami, ale skutek utek... Ale je nutno uznat, že Milán je ve skvělé formě, Ševčenko, který definitivně vymazal ze svého života slovo únava, Kaká jednoduše vynikající, navíc se potkal s gólem... Co dodat?

Moment, na který celá naše generace nikdy nezapomene, ozdobil tuto fotbalovou lahůdku jako třešínka na dortu. Paolo Maldini slavil 20 let v Serii A a po celou tu dobu nastupoval v dresu AC Milán! Jeho fotbalová kariéra začala 20. ledna 1985 a věřte tomu nebo ne, právě proti Udinese. Je to jen náhoda? Dnes se rozrostl počet jeho zápasů na více než 500, jen v první italské lize, opravdu něco až neskutečného. Maldini je příkladem věrnosti klubu, něco nevídaného ve světě dnešního fotbalu. Gratulace nás všech patří na dálku tomuto veteránovi italského a světového fotbalu, bravo Paolo Maldini!


Roberto Mancini řekl, že stále vidí pro Inter možnost zisku titulu v letošní sezóně jako reálnou. "Jediné, co potřebujeme, je šňůra 7-8 výher v řadě," dodal. Opravdu dosáhl třech výher za sebou a dokázal tak nakazit všechny okolo tohoto klubu. Dokonce do té míry, že výlet do Reggio Calabria bral každý jako navlečení dalšího korálku na pomyslný náhrdelník. Remíza číslo 13 tak zapůsobila jako studená sprcha. Odstup za vedoucím Juventusem se sice nezvětšil, ale všem musí být nad slunce jasné, že poslední vlak do stanice Scudetto definitivně odjel a zanechal Inter na opuštěném nástupišti.

Co je na tom pro jednoho z favoritů této soutěže nejbolestivější? Asi způsob, jak k tomu došlo. Fotbal v jeho podání postrádal nápad, chudý nedostatkem myšlení, bez vyvinutí tlaku, ač Inter hrál posledních 25 minut proti deseti, nedokázal toho využít ani se čtveřicí světově uznávaných útočníků, kteří se postupně objevili na hrací ploše. Jejich jména? Vieri, Adriano, Martins a Recoba! Nakonec Mancini děkoval všem svatým, kteří míči směřujícímu za záda Toldova, postavili do cesty pravou tyč jeho branky... Tedesco se jen držel za hlavu! Inter pláče, Regina se směje. Deváté místo je historicky nejlepším pro tento klub po první polovině ligy.


AS Řím je dalším klubem, který zklamal své příznivce. Někdo může namítnout, že oněch konečných 2:2 je po prvních dvou gólech z kopaček domácího Chieva uspokojivým výsledkem, ale je nutno dodat, že výkony Říma postrádají vyrovnanost, která by klubu dovolila zahájit cestu na lepší pozici, než je ta současná. A to znamená dostat se do první čtveřice, do Ligy mistrů. I tak jsem přesvědčen, že svěřenci trenéra Del Neriho tento cíl splní, ale zklamáním je nevyužití ofenzivního potenciálu a někdy až tragická hra obrany. Příkladem nad slunce jasným byly oba góly Chieva, Řím nevěděl co hrát proti rychlým a lehkonohým fotbalistům, které do úvodu zápasu postavil trenér Beretta.

A co říci o ostatních soubojích... Skončila minisérie Lazia, které po dvou vítězstvích v lize a jednom v poháru prohrálo doma s Palermem. Trenér Papadopulo přiznal, že se stali obětí vlastní únavy a velkého množství chybějících hráčů. Palermo vyhrálo zaslouženě, jedná se o jeho první výhru na stadiónu Lazia po 43 letech a zároveň i nejlepší umístění po první polovině, pátá příčka.

Parma se probudila, po těžké krizi, je znovu ve hře, ale tentokráte potřebovala doslova skandální výkon rozhodčího, aby se jí podařilo, v šesté minutě prodloužení, zlomit odpor Lecce. Zemanův tým tak pokračuje v zápasech, ve kterých dostává branky v samém závěru, což zcela znehodnocuje snahu po dobrém výkonu v průběhu předchozích minut a nebezpečně ho přibližuje sestupu.

Livorno pod vedením nového trenéra Donadoniho dosáhlo pohodlného vítězství nad Messinou v poměru 3:1, drží se ve středu tabulky se stejným bodovým ziskem jako Lazio a Fiorentina, ale důležité je, že hraje dobře, zejména na vlastním stadiónu. Naopak Messina není ani stínem onoho překvapení z úvodu sezóny a propadá se do zóny sestupu.

Sampdoria znovu ukázala svou střeleckou impotenci, ironicky ve chvíli, kdy Bazzani, zapůjčený do Lazia, střílel svou první "bleděmodrou" branku. Bologna se nadechla, trochu vzduchu dostala až do plic, ale zápas byl nudný a nekvalitní.

Brescia - Fiorentina, další fotbalová mučírna, oba celky od začátku hledaly remízu, dosáhly jí, ale ani jednomu to nepřineslo nic dobrého.

Atalanta Bergamo vedla nad Sienou, ale nechala si dát vyrovnávací branku snad z jediné příležitosti, kterou hosté měli. Je to pro domácí dvojnásobná ztráta, Siena je rivalem v boji o poslední příčku, Atalantě nezbývá nic jiného než v dohrávaném zápase porazit Messinu a dostat se znovu na dostřel celkům, které jí pomalu ale jistě unikají...