To nejlepší z Calcia 2011/2012
Sezona v Itálii definitivně skončila finálovým zápasem poháru a nyní nezbývá nic jiného, než si ročník 2011/2012 shrnout a vyhlásit nejlepší či nejoptimálnější sestavu sezony. Scudetto jak je známo opanoval Juventus a má tak v příští sezoně výsostné právo nosit na prsou trikolóru...
Staré dámě se povedl husarský kousek - neprohrát všech osmatřicet utkání. Není tak divu, že v sestavách sezony je právě největší zastoupení hráčů Bianconeri. Vedle Juventusu si základní skupinu Ligy mistrů zahraje druhý AC Milán, v předkole se bude prokousávat jako loni Udinese. Evropská liga zbyla na trojici Neapol, Lazio a Inter Milán. Se Serii A se rozloučily Cesena, Novara a Lecce.
Dvojice redaktorů Ondřej Linhart, Ondřej Pražák pro vás připravila nejlepší sestavy a své volby odůvodnila. Oba také zvolili nejlepšího trenéra, největší překvapení či naopak největší zklamání. Zajímavou rubrikou jsou nejzajímavější momenty.
Ondřej Linhart (4-3-1-2): Handanovič (Udinese) - Lichtsteiner, Barzagli (oba Juventus), Thiago Silva (AC Milán), Chiellini (Juventus) - Nocerino (AC Milán), Pirlo, Marchisio (oba Juventus) - Giovinco (Parma) - Di Natale (Udinese), Ibrahimovič (AC Milán).
Ondřej Pražák (3-4-3): Pegolo (Siena) - Thiago Silva (AC Milán), Silvestre (Catania), Chiellini (Juventus) - Zanetti (Inter), Vidal, Pirlo (oba Juventus), Boateng (AC Milán) - Borini (AS Řím), Ibrahimovič (AC Milán), Cavani (Neapol).
Samir Handanovič (brankář - Udinese Calcio)
Slovinský brankář odchytal všech osmatřicet utkání a byl spolu se střelcem Di Natalem hlavní postavou letošního úspěchu. Handanovič chytá spolehlivě již několik sezon, ale tahle byla přeci jen výjimečná. V oněch osmatřiceti zápasech se podařilo hned sedmnáctkrát vychytat čisté konto! Celkově pak inkasoval pětatřicetkrát, což činí průměr 0,92 branky na zápas. Kdyby Udine nemělo "Il Portiera" Handanoviče, těžko by obsadilo konečnou třetí pozici.
Gianluca Pegolo (brankář - Siena)
Zkušený italský brankář přišel do toskánského celku v roce 2009 za sumu celého jednoho milionu eur. Podle původního plánu měl být druhým brankářem za Željkem Brkičem. A to se přesně stalo. O primát jedničky svého týmu se výrazněji přihlásil až v právě skončené sezoně. Jejich vzájemné skóre je vyrovnané, Pegolo má o jeden start méně. Pegolo je zvláštním typem brankáře. V jednom zápase nevíte, že je v bráně, v dalším přivádí všechny útočníky soupeře k šílenství. Vzpomínáte na zápasy s Fiorentinou, AS nebo Laziem? Ve všech strážce toskánských tyčí doslova čaroval
Matias Silvestre (obránce - Palermo)
Z Boky Juniors se argentinský řízný obránce přesunul do Catanie, kde strávil zatím nejúspěšnější sezony. V letech 2009-2010 se stal pilířem zadní řady, která dokázala za celou sezonu obdržet jen 43 branek! Jeho kvalit si povšiml palermský prezident Zamparini a v minulém roce jej za 7,3 milionů koupil. Palermo nezažilo dobrou sezonu, jedním z mála pozitiv ale zůstaly výkony Silvestreho. Chytrý obránce je v tom nejlepším fotbalovém věku a pravděpodobně se bude znovu stěhovat.
Stephan Lichtsteiner (obránce - Juventus)
V loňských sezonách na pravém beku úřadoval Maicon, loni Abate a letos padla volba na Stephana Lichtsteinera z mistrovského Juventusu. Švýcarský bek byl výborný směrem do zadu a pochopitelně i směrem dopředu. Ofenzívu zásoboval přesnými centry a dokonce zaznamenal i dvě branky!
Andrea Barzagli (obránce - Juventus)
Andrea Barzagli platil vždy za vynikajícího obránce, ovšem jeho kariéru poněkud přibrzdil přestup do německého Wolfsburgu. V této sezoně po něm sáhl Juventus a Barzagli se odvděčil vynikajícími výkony. Vedl si spolehlivě, ve vzduchu byl výborný a výrazně se podepsal pod vizitku pouhých dvaceti inkasovaných branek!
Thiago Silva (obránce - AC Milán)
Jednoznačná milánská stoperská jednička. Brazilský lídr defenzívy sice neodehrál celou část sezony, v jejím závěru chyběl, ale pokud byl na hřišti, bylo to setsakramentsky znát. Je rychlý, silný v osobních soubojích i dostatečně technický, má skvělou rozehrávku, zkrátka nejlepší atributy, které stoper má mít. Otázkou je, jak dlouho v barvách Rossoneri vydrží, ví se totiž o zájmu Barcelony.
Giorgio Chiellini (obránce - Juventus)
Už sedmým rokem může Stará dáma spoléhat na skálu v obranné řadě. Giorgio Chiellini se z naděje díky talentu i velké porci námahy stal skálou, o kterou se rozbije nejeden útok. Rychlé nohy, perfektní poziční hra i obětavost, to vše činí z univerzálního obránce velmi cennou osobnost. Tři roky do třicítky, základní sestava pro mistrovství Evropy a velká radost ze Scudetta, velmi povedený rok.
Javier Zanetti (záložník - Inter Milán)
Fenomén italských trávníků, muž s více plícemi než Chuck Norris a legenda milánských Nerazzurri, to je kapitán Zanetti. Pro fotbal dýchá, jeho radost z každého pohybu z něj přímo čiší a stále ještě je pro Inter nepostradatelným. Ve svých osmatřiceti letech strávil na trávníku v této sezoně neuvěřitelné čtyři tisíce minut! Elegantní odebírání míčů, přesně pasy a unikátní týmová práce, to vše ze Zanettiho dělá legendárního hráče.
Antonio Nocerino (záložník - AC Milán)
Na levé straně záložní řady se v milánském AC usadil Antonio Nocerino. Silový záložník výborně brání, je silný v osobních soubojích a také dává dost branek! Ve své první sezoně se v lize prosadil jedenáctkrát a stal se druhým nejlepším střelcem AC hned po Zlatanu Ibrahimovičovi. Reprezentační trenér Cesare Prandelli s ním bude počítat i na evropský šampionát.
Arturo Vidal (záložník - Juventus)
Chilský záložník je prototypem moderního fotbalisty, který dokáže skloubit elegantní techniku, silovou bojovnost a rychlý dribling. Už v barvách Bayeru Leverkusen předváděl velmi vyrovnané výkony, pro které jej v minulém roce za 12,5 milionu koupilo vedení Binaconeri. I přes vlažné začátky v dresu Juventusu se ale Vidal vedle veterána Pirla vypracoval do základní osy týmu. Dobře čte hru, velmi rád a přesně střílí a představuje silového hráče, jenž je schopen hrát na mnoha postech. Přesně takový typ Juventusu dlouho chyběl, i díky jeho koupi tak může nyní slavit.
Andrea Pirlo (záložník - Juventus)
O Pirlově odchodu z Milána do Juventusu se toho napsalo dost a tak se pojďme věnovat čistě jeho výkonům v dresu Juventusu. Pirlo patřil bezpochyby k hlavním stavebním kamenům turínského celku, chytrá rozehrávka a přesné pasy určovaly směr hry. Dovolím si říct, že Juventusu přesně takovýto typ hráče chyběl. A koneckonců italský reprezentační záložník ukázal, že ještě není na odpis. V Miláně už ho nepotřebovali, pro Juventus to byl zlatý příchod. Loni vyhrál Scudetto s Milánem, letos si ho obhájil s Juventusem. Sám sem zvědav, jak si povede na evropském šampionátu.
Claudio Marchisio (záložník - Juventus)
Další klíčový článek záložní řady Juventusu i italského reprezentačního výběru. Claudio Marchisio se stal s deseti brankami nejlepším střelcem Juventusu. Vždyť stejný počet branek vsítili i útočníci Matri s Vučiničem. Mimo to, stejně jako Nocerino, odvádí neocenitelné služby ve středu zálohy jak směrem dopředu, tak i směrem do zadu.
Kevin-Prince Boateng (záložník - AC Milán)
Silový hráč s dynamitem v noze a neutuchající touhou vítězit. Buldok, jehož verva ční nad většinou italských fotbalových čivav. Fyzický fond ghanského záložníka ve službách Milána je téměř nevyčerpatelný, osobní souboje s ním bolí a navíc má správný cit pro poziční hru. Jeho neocenitelnou vlastností je široká variabilita, je schopen nastoupit jako defenzivní záložník, hru režíruje také pod útočníky. Zcestovalému záložníkovi složili poklonu i George Weah nebo Dejan Savičevič. Víc netřeba dodávat.
Sebastian Giovinco (záložník - Parma)
Jediným zástupcem fotbalistů v sestavě Ondřeje Linharta mimo pohárové příčky se stal Sebastian Giovinco. Po celou sezonu patřil k tomu nejlepšímu co Parma, potažmo Itálie může nabídnout. Zejména v závěru sezony, kdy Parmě šlo o záchranu, se neuvěřitelně vyšvihl a vytáhl Parmu až na osmé místo. O Giovinca je pochopitelně velký zájem a je dost možné, že se bude stěhovat do některého z předních velkoklubů.
Fabio Borini (útočník - AS Řím)
Mladá hvězda přilétla ze Swansea do Říma, aby hned v první sezoně explodovala. Nikoliv stylem Adriana Ribeira, nýbrž vlastním, skórujícím stylem. Borini jako kmenový hráč Chelsea přestoupil do AS tak trochu jako nouzové řešení v poslední možnou chvíli. Nouzové řešení nakonec ale spasilo Giallorossi, když to bylo třeba. Chvíli se mladá senzace dokonce ucházela o post nejlepšího střelce AS. Vzpomeňme na jeho zápas proti Interu, kdy vstřelil dvě branky. I díky tomu jej trenér Cesare Prandelli předběžně povolal na mistrovství Evropy.
Edinson Cavani (útočník - SSC Neapol)
Ryzí útočník, zakončující predátor se schopnostmi lovce, schopný sám rozhodnout zápas. Takových fotbalistů po italských trávnících moc neběhá. Jedním z nich je ale naprosto zaslouženě Edinson Cavani. Uruguayský hrot ve službách Neapole je skvostným zakončovatelem, jenž s drtivou přesností i elegancí nachází slabinu v obraně soupeře a udeří přesně tam. To se mu v poslední sezoně povedlo už třiatřicetkrát! V pětadvaceti letech má možná pocit, že mu patří svět. Z fotbalového hlediska se ale určitě nemýlí.
Antonio Di Natale (útočník - Udinese Calcio)
Další italský reprezentant v pořádí. Di Natale loni vyhrál korunu střelců Serie A, a i když jí letos neobhájil, jeho góly znovu výrazně pomohly Udinese k úspěchu. Di Natale letos skóroval třiadvacetkrát a spolu s Handanovičem byl největší hvězdou svého týmu.
Zlatan Ibrahimovič (útočník - AC Milán)
Osmadvacet gólů činí ze Zlatana Ibrahimoviče nejlepšího střelce Serie A! Švédský forvard za sebou nechal loňského vítěze Di Nataleho, Milita či Cavaniho. Nutno však podotknout, že velká část vstřelených branek byla dosažena prostřednictvím pokutových kopů. Celkem jich "Ibrakadabra" proměnil devět, což na druhou stranu ukazuje mimořádnou spolehlivost. Ibrahimovič je pro současný AC Milán nepostradatelný a jeho místo v sestavě sezony je zcela neoddiskutovatelné.
Trenér: Antonio Conte (Juventus)
Po dlouhých trenérských rošádách našel Juventusu toho pravého. Antonio Conte, rodák z Lecce, v klubu dlouho hrával a jeho srdce bije pro Bianconeri. Charismatický kouč udělal v týmu pořádek, mužstvo namotivoval a naordinoval tu správnou taktiku - výsledkem je zisk Scudetta bez jediné porážky a účast ve finále Coppa Italia. Teď už zbývá vrátit Juventus mezi evropskou smetánku. Dalšími adepty na kouče sezony byli Francesco Guidolin či Vincenzo Montella.
Zklamání:
Janov, Inter Milán
Inter Milán byl před sezonou jasným favoritem na Scudetto, Janov zase patřil do okruhu adeptů usilujících o evropské poháry. Na tuto sezonu ale nebudou ani v jednom táboře vzpomínat v dobrém. Nerazzurri nakonec obsadili šesté místo a zahrají si alespoň Evropskou ligu, Grifové zase mohou být rádi, že se vůbec udrželi v Serii A.
Pád španělského Ikara
Nemusíte být Harry Potter, abyste uhodli, o kterém člověku je řeč. Správně, španělský toreador Luis Enrique, kterého po roční anabázi dohnali býci konkurentů i vlastních chyb. S velkou pompou a očekáváním rodil se "nový Řím", jehož barvy přišlo hájit jedenáct nových hráčů, do vedení se dostal expert na trh Jižní Ameriky, jehož práci vydatně podporovalo nové americké konsorcium. Další velkou osobností byl návrat Franca Baldiniho, který odešel od anglické reprezentace, aby dal AS pevnou strukturu. Enrique přišel s jasnou vizí - ofenzivní hra s častým držením míče, silnou středovou formací a krátkými přihrávkami. Ale italská Barcelona zapomněla jednu důležitou věc - jednak nemůžete hrát na úrovni Barcy, když v týmu nemáte Messiho, Iniestu, Xaviho, Piqueho a další. A jednak jsou italské fotbalové poměry naprosto rozdílné od těch španělských. A Enrique musel pochopit, že bude třeba určitých modifikací, chce-li uspět. Římští tifosi jsou navíc extrémně nároční, takže tlak na Enriqueho každým neuspokojivým výsledkem vzrůstal, až se stal neúnosným. Velkým problémem se ukázala být absence kvalitních hráčů na stranách, na pozici krajního obránce často hráli Taddei s Perrotou. Velkou čáru přes španělský rozpočet udělalo zranění nekompromisního stopera Burdissa, mimo hru (ne vždy jen doslova) byl také Simon Kjaer. Na italské poměry revoluční pojetí hry nakonec úspěch neslavilo, AS se nepodívá ani do pohárů a to po dlouhých patnácti letech. Sympatické individuální výkony tak nepřekryjí smutný celek - Enrique měl v plánu pomalu stoupat ke Slunci, místo toho jej potkal strmý pád.
Překvapení:
Vincenzo Montella, Atalanta
Podobně jako Juventus našla svého trenéra i Catania. Vincenzo Montella se sicilským týmem předváděl úspěšný ofenzivní fotbal a nebýt menšího výpadku na konci sezony, možná by se i probojoval do evropských pohárů. Atalanta zase zvládla bodový odečet z úvodu sezony a pod Colantuonem se bezpečně zachránila. Také Atalanta předváděla dobrý fotbal.
Mladé pušky na start - Borini a Destro
Dva velcí kamarádi a spoluhráči z reprezentačních výběrů Itálie se střetávají o korunu pro střelecké překvapení Serie A. O Fabiu Borinim již zde byla řeč, nebylo by proto vhodné vynechat také druhou rodící se hvězdu. Mattia Destro je odchovancem Interu Milán, v jeho dresu se ale neprosadil a tak šel sbírat zkušenosti do menších týmů. A tento krok mu, zdá se, vychází. Nyní patří Janovu, v jehož dresu by po odchodu Rodriga Palacia mohl zářit. Své kvality totiž dokázal třinácti brankami v dresu Sieny. Vedle Boriniho tak vyrůstá pro italský fotbal další velký talent.
Nejzajímavější momenty:
Góly Pippa Inzaghiho a Alexe Del Piera
Lepší konec si italští veteráni ani nemohli přát. V posledním utkání vstřelili Inzaghi s Del Pierem poslední gól v dresu Milána, respektive Juventusu. Stadion San Siro jásal a Superpippo poblázněně slavil a líbal klubový znak. "Božskému Alexovi" pak při střídání zatleskal celý stadion ve stoje. Jednoznačně nejemotivnější momenty celé sezony.
Delio Rossi kontra Ljajič
Chápu, že dlouhodobá krize se dá snášet jen s vypětím všech sil, ale i řešení problémů má v rámci profesionálního sportu své hranice. Když jsme si jako malí s někým nerozuměli, případná rvačka mohla nudnou školní docházku pouze osvěžit. Na druhou stranu, vždy se tak dělo civilizovaně a mimo záběry televizních kamer. I vztahy na pracovišti jsou často vypjaté a obecně platí, že rovnice nadřízený - podřízený patří spíše do pejorativně chápaných vztahů typu snacha - tchyně. Ostrou výměnu názorů (a ran) nám v přímém televizním přenosu předvedl teď již bývalý trenér Fiorentiny Delio Rossi, jenž se vrhl na svého svěřence Adema Ljajiče. Bežela 32. minuta důležitého záchranářského utkání mezi domácí Fiorentinou a Novarou, když se zkušený trenér Delio Rossi rozhodl vystřídat svého svěřence Adema Ljajiče, fotbalistu s bezpochyby velkou dávkou talentu. Mladičký Srb ale střídání neunesl a Rossiho počestoval ironickým potleskem. V tu chvíli se kouč do svého svěřence fyzicky pustil a průšvih byl na světě. Rossi u týmu skončil, Ljajič byl vyřazen z kádru a navíc musel uhradit pokutu.
Neuznaná branka Sulleyho Muntariho do sítě Juventusu
Byl to hodně diskutabilní moment. Šlágr mezi Milánem a Juventusem měl hodně napovědět, kdo získá letošní Scudetto. Za stavu 1:0 pro AC vstřelil Sulley Muntari naprosto jednoznačný gól, ale sudí ho neviděl a tedy neuznal. Míč se jasně dostal za brankovou čáru, ale jelikož ve fotbale neexistuje video, mohl si Milán jen znepokojeně vydechnout. Místo výsledku 2:0 Juventus vyrovnal a zůstal ve hře o titul, který nakonec i získal.
Loučení hráčů
Legendární hráči bývalých dekád mnoha klubů již v příštích sezonách neuvidíme. Smutné loučení zažili například Alessandro Nesta, Mark van Bommel, Clarence Seedorf, Gennaro Gattuso, zmiňovaní Pippo Inzaghi s Alexem Del Pierem. Nostalgie byla cítit i mimo Milán a Turín. Loučil se mimo jiné Marco Di Vaio a mnoho jiných hráčů. Letošní ročník Serie A skončil. Boj o nesmrtelnost ale stále pokračuje!
Mnohokráte jsme byli svědky napínavých bojů o setrvání mezi elitou, také o Scudetto se utkali dva velcí šampioni. Další úžasný rok Calcia končí, pevně věříme, že nás ale čeká další skvělý ročník. Ročník úžasných výkonů, planoucích emocí i krásného fotbalu. Děkujeme vám za přízeň i vaše komentáře.
Forza Calcio!
Staré dámě se povedl husarský kousek - neprohrát všech osmatřicet utkání. Není tak divu, že v sestavách sezony je právě největší zastoupení hráčů Bianconeri. Vedle Juventusu si základní skupinu Ligy mistrů zahraje druhý AC Milán, v předkole se bude prokousávat jako loni Udinese. Evropská liga zbyla na trojici Neapol, Lazio a Inter Milán. Se Serii A se rozloučily Cesena, Novara a Lecce.
Dvojice redaktorů Ondřej Linhart, Ondřej Pražák pro vás připravila nejlepší sestavy a své volby odůvodnila. Oba také zvolili nejlepšího trenéra, největší překvapení či naopak největší zklamání. Zajímavou rubrikou jsou nejzajímavější momenty.
Ondřej Linhart (4-3-1-2): Handanovič (Udinese) - Lichtsteiner, Barzagli (oba Juventus), Thiago Silva (AC Milán), Chiellini (Juventus) - Nocerino (AC Milán), Pirlo, Marchisio (oba Juventus) - Giovinco (Parma) - Di Natale (Udinese), Ibrahimovič (AC Milán).
Ondřej Pražák (3-4-3): Pegolo (Siena) - Thiago Silva (AC Milán), Silvestre (Catania), Chiellini (Juventus) - Zanetti (Inter), Vidal, Pirlo (oba Juventus), Boateng (AC Milán) - Borini (AS Řím), Ibrahimovič (AC Milán), Cavani (Neapol).
Samir Handanovič (brankář - Udinese Calcio)
Slovinský brankář odchytal všech osmatřicet utkání a byl spolu se střelcem Di Natalem hlavní postavou letošního úspěchu. Handanovič chytá spolehlivě již několik sezon, ale tahle byla přeci jen výjimečná. V oněch osmatřiceti zápasech se podařilo hned sedmnáctkrát vychytat čisté konto! Celkově pak inkasoval pětatřicetkrát, což činí průměr 0,92 branky na zápas. Kdyby Udine nemělo "Il Portiera" Handanoviče, těžko by obsadilo konečnou třetí pozici.
Gianluca Pegolo (brankář - Siena)
Zkušený italský brankář přišel do toskánského celku v roce 2009 za sumu celého jednoho milionu eur. Podle původního plánu měl být druhým brankářem za Željkem Brkičem. A to se přesně stalo. O primát jedničky svého týmu se výrazněji přihlásil až v právě skončené sezoně. Jejich vzájemné skóre je vyrovnané, Pegolo má o jeden start méně. Pegolo je zvláštním typem brankáře. V jednom zápase nevíte, že je v bráně, v dalším přivádí všechny útočníky soupeře k šílenství. Vzpomínáte na zápasy s Fiorentinou, AS nebo Laziem? Ve všech strážce toskánských tyčí doslova čaroval
Matias Silvestre (obránce - Palermo)
Z Boky Juniors se argentinský řízný obránce přesunul do Catanie, kde strávil zatím nejúspěšnější sezony. V letech 2009-2010 se stal pilířem zadní řady, která dokázala za celou sezonu obdržet jen 43 branek! Jeho kvalit si povšiml palermský prezident Zamparini a v minulém roce jej za 7,3 milionů koupil. Palermo nezažilo dobrou sezonu, jedním z mála pozitiv ale zůstaly výkony Silvestreho. Chytrý obránce je v tom nejlepším fotbalovém věku a pravděpodobně se bude znovu stěhovat.
Stephan Lichtsteiner (obránce - Juventus)
V loňských sezonách na pravém beku úřadoval Maicon, loni Abate a letos padla volba na Stephana Lichtsteinera z mistrovského Juventusu. Švýcarský bek byl výborný směrem do zadu a pochopitelně i směrem dopředu. Ofenzívu zásoboval přesnými centry a dokonce zaznamenal i dvě branky!
Andrea Barzagli (obránce - Juventus)
Andrea Barzagli platil vždy za vynikajícího obránce, ovšem jeho kariéru poněkud přibrzdil přestup do německého Wolfsburgu. V této sezoně po něm sáhl Juventus a Barzagli se odvděčil vynikajícími výkony. Vedl si spolehlivě, ve vzduchu byl výborný a výrazně se podepsal pod vizitku pouhých dvaceti inkasovaných branek!
Thiago Silva (obránce - AC Milán)
Jednoznačná milánská stoperská jednička. Brazilský lídr defenzívy sice neodehrál celou část sezony, v jejím závěru chyběl, ale pokud byl na hřišti, bylo to setsakramentsky znát. Je rychlý, silný v osobních soubojích i dostatečně technický, má skvělou rozehrávku, zkrátka nejlepší atributy, které stoper má mít. Otázkou je, jak dlouho v barvách Rossoneri vydrží, ví se totiž o zájmu Barcelony.
Giorgio Chiellini (obránce - Juventus)
Už sedmým rokem může Stará dáma spoléhat na skálu v obranné řadě. Giorgio Chiellini se z naděje díky talentu i velké porci námahy stal skálou, o kterou se rozbije nejeden útok. Rychlé nohy, perfektní poziční hra i obětavost, to vše činí z univerzálního obránce velmi cennou osobnost. Tři roky do třicítky, základní sestava pro mistrovství Evropy a velká radost ze Scudetta, velmi povedený rok.
Javier Zanetti (záložník - Inter Milán)
Fenomén italských trávníků, muž s více plícemi než Chuck Norris a legenda milánských Nerazzurri, to je kapitán Zanetti. Pro fotbal dýchá, jeho radost z každého pohybu z něj přímo čiší a stále ještě je pro Inter nepostradatelným. Ve svých osmatřiceti letech strávil na trávníku v této sezoně neuvěřitelné čtyři tisíce minut! Elegantní odebírání míčů, přesně pasy a unikátní týmová práce, to vše ze Zanettiho dělá legendárního hráče.
Antonio Nocerino (záložník - AC Milán)
Na levé straně záložní řady se v milánském AC usadil Antonio Nocerino. Silový záložník výborně brání, je silný v osobních soubojích a také dává dost branek! Ve své první sezoně se v lize prosadil jedenáctkrát a stal se druhým nejlepším střelcem AC hned po Zlatanu Ibrahimovičovi. Reprezentační trenér Cesare Prandelli s ním bude počítat i na evropský šampionát.
Arturo Vidal (záložník - Juventus)
Chilský záložník je prototypem moderního fotbalisty, který dokáže skloubit elegantní techniku, silovou bojovnost a rychlý dribling. Už v barvách Bayeru Leverkusen předváděl velmi vyrovnané výkony, pro které jej v minulém roce za 12,5 milionu koupilo vedení Binaconeri. I přes vlažné začátky v dresu Juventusu se ale Vidal vedle veterána Pirla vypracoval do základní osy týmu. Dobře čte hru, velmi rád a přesně střílí a představuje silového hráče, jenž je schopen hrát na mnoha postech. Přesně takový typ Juventusu dlouho chyběl, i díky jeho koupi tak může nyní slavit.
Andrea Pirlo (záložník - Juventus)
O Pirlově odchodu z Milána do Juventusu se toho napsalo dost a tak se pojďme věnovat čistě jeho výkonům v dresu Juventusu. Pirlo patřil bezpochyby k hlavním stavebním kamenům turínského celku, chytrá rozehrávka a přesné pasy určovaly směr hry. Dovolím si říct, že Juventusu přesně takovýto typ hráče chyběl. A koneckonců italský reprezentační záložník ukázal, že ještě není na odpis. V Miláně už ho nepotřebovali, pro Juventus to byl zlatý příchod. Loni vyhrál Scudetto s Milánem, letos si ho obhájil s Juventusem. Sám sem zvědav, jak si povede na evropském šampionátu.
Claudio Marchisio (záložník - Juventus)
Další klíčový článek záložní řady Juventusu i italského reprezentačního výběru. Claudio Marchisio se stal s deseti brankami nejlepším střelcem Juventusu. Vždyť stejný počet branek vsítili i útočníci Matri s Vučiničem. Mimo to, stejně jako Nocerino, odvádí neocenitelné služby ve středu zálohy jak směrem dopředu, tak i směrem do zadu.
Kevin-Prince Boateng (záložník - AC Milán)
Silový hráč s dynamitem v noze a neutuchající touhou vítězit. Buldok, jehož verva ční nad většinou italských fotbalových čivav. Fyzický fond ghanského záložníka ve službách Milána je téměř nevyčerpatelný, osobní souboje s ním bolí a navíc má správný cit pro poziční hru. Jeho neocenitelnou vlastností je široká variabilita, je schopen nastoupit jako defenzivní záložník, hru režíruje také pod útočníky. Zcestovalému záložníkovi složili poklonu i George Weah nebo Dejan Savičevič. Víc netřeba dodávat.
Sebastian Giovinco (záložník - Parma)
Jediným zástupcem fotbalistů v sestavě Ondřeje Linharta mimo pohárové příčky se stal Sebastian Giovinco. Po celou sezonu patřil k tomu nejlepšímu co Parma, potažmo Itálie může nabídnout. Zejména v závěru sezony, kdy Parmě šlo o záchranu, se neuvěřitelně vyšvihl a vytáhl Parmu až na osmé místo. O Giovinca je pochopitelně velký zájem a je dost možné, že se bude stěhovat do některého z předních velkoklubů.
Fabio Borini (útočník - AS Řím)
Mladá hvězda přilétla ze Swansea do Říma, aby hned v první sezoně explodovala. Nikoliv stylem Adriana Ribeira, nýbrž vlastním, skórujícím stylem. Borini jako kmenový hráč Chelsea přestoupil do AS tak trochu jako nouzové řešení v poslední možnou chvíli. Nouzové řešení nakonec ale spasilo Giallorossi, když to bylo třeba. Chvíli se mladá senzace dokonce ucházela o post nejlepšího střelce AS. Vzpomeňme na jeho zápas proti Interu, kdy vstřelil dvě branky. I díky tomu jej trenér Cesare Prandelli předběžně povolal na mistrovství Evropy.
Edinson Cavani (útočník - SSC Neapol)
Ryzí útočník, zakončující predátor se schopnostmi lovce, schopný sám rozhodnout zápas. Takových fotbalistů po italských trávnících moc neběhá. Jedním z nich je ale naprosto zaslouženě Edinson Cavani. Uruguayský hrot ve službách Neapole je skvostným zakončovatelem, jenž s drtivou přesností i elegancí nachází slabinu v obraně soupeře a udeří přesně tam. To se mu v poslední sezoně povedlo už třiatřicetkrát! V pětadvaceti letech má možná pocit, že mu patří svět. Z fotbalového hlediska se ale určitě nemýlí.
Antonio Di Natale (útočník - Udinese Calcio)
Další italský reprezentant v pořádí. Di Natale loni vyhrál korunu střelců Serie A, a i když jí letos neobhájil, jeho góly znovu výrazně pomohly Udinese k úspěchu. Di Natale letos skóroval třiadvacetkrát a spolu s Handanovičem byl největší hvězdou svého týmu.
Zlatan Ibrahimovič (útočník - AC Milán)
Osmadvacet gólů činí ze Zlatana Ibrahimoviče nejlepšího střelce Serie A! Švédský forvard za sebou nechal loňského vítěze Di Nataleho, Milita či Cavaniho. Nutno však podotknout, že velká část vstřelených branek byla dosažena prostřednictvím pokutových kopů. Celkem jich "Ibrakadabra" proměnil devět, což na druhou stranu ukazuje mimořádnou spolehlivost. Ibrahimovič je pro současný AC Milán nepostradatelný a jeho místo v sestavě sezony je zcela neoddiskutovatelné.
Trenér: Antonio Conte (Juventus)
Po dlouhých trenérských rošádách našel Juventusu toho pravého. Antonio Conte, rodák z Lecce, v klubu dlouho hrával a jeho srdce bije pro Bianconeri. Charismatický kouč udělal v týmu pořádek, mužstvo namotivoval a naordinoval tu správnou taktiku - výsledkem je zisk Scudetta bez jediné porážky a účast ve finále Coppa Italia. Teď už zbývá vrátit Juventus mezi evropskou smetánku. Dalšími adepty na kouče sezony byli Francesco Guidolin či Vincenzo Montella.
Zklamání:
Janov, Inter Milán
Inter Milán byl před sezonou jasným favoritem na Scudetto, Janov zase patřil do okruhu adeptů usilujících o evropské poháry. Na tuto sezonu ale nebudou ani v jednom táboře vzpomínat v dobrém. Nerazzurri nakonec obsadili šesté místo a zahrají si alespoň Evropskou ligu, Grifové zase mohou být rádi, že se vůbec udrželi v Serii A.
Pád španělského Ikara
Nemusíte být Harry Potter, abyste uhodli, o kterém člověku je řeč. Správně, španělský toreador Luis Enrique, kterého po roční anabázi dohnali býci konkurentů i vlastních chyb. S velkou pompou a očekáváním rodil se "nový Řím", jehož barvy přišlo hájit jedenáct nových hráčů, do vedení se dostal expert na trh Jižní Ameriky, jehož práci vydatně podporovalo nové americké konsorcium. Další velkou osobností byl návrat Franca Baldiniho, který odešel od anglické reprezentace, aby dal AS pevnou strukturu. Enrique přišel s jasnou vizí - ofenzivní hra s častým držením míče, silnou středovou formací a krátkými přihrávkami. Ale italská Barcelona zapomněla jednu důležitou věc - jednak nemůžete hrát na úrovni Barcy, když v týmu nemáte Messiho, Iniestu, Xaviho, Piqueho a další. A jednak jsou italské fotbalové poměry naprosto rozdílné od těch španělských. A Enrique musel pochopit, že bude třeba určitých modifikací, chce-li uspět. Římští tifosi jsou navíc extrémně nároční, takže tlak na Enriqueho každým neuspokojivým výsledkem vzrůstal, až se stal neúnosným. Velkým problémem se ukázala být absence kvalitních hráčů na stranách, na pozici krajního obránce často hráli Taddei s Perrotou. Velkou čáru přes španělský rozpočet udělalo zranění nekompromisního stopera Burdissa, mimo hru (ne vždy jen doslova) byl také Simon Kjaer. Na italské poměry revoluční pojetí hry nakonec úspěch neslavilo, AS se nepodívá ani do pohárů a to po dlouhých patnácti letech. Sympatické individuální výkony tak nepřekryjí smutný celek - Enrique měl v plánu pomalu stoupat ke Slunci, místo toho jej potkal strmý pád.
Překvapení:
Vincenzo Montella, Atalanta
Podobně jako Juventus našla svého trenéra i Catania. Vincenzo Montella se sicilským týmem předváděl úspěšný ofenzivní fotbal a nebýt menšího výpadku na konci sezony, možná by se i probojoval do evropských pohárů. Atalanta zase zvládla bodový odečet z úvodu sezony a pod Colantuonem se bezpečně zachránila. Také Atalanta předváděla dobrý fotbal.
Mladé pušky na start - Borini a Destro
Dva velcí kamarádi a spoluhráči z reprezentačních výběrů Itálie se střetávají o korunu pro střelecké překvapení Serie A. O Fabiu Borinim již zde byla řeč, nebylo by proto vhodné vynechat také druhou rodící se hvězdu. Mattia Destro je odchovancem Interu Milán, v jeho dresu se ale neprosadil a tak šel sbírat zkušenosti do menších týmů. A tento krok mu, zdá se, vychází. Nyní patří Janovu, v jehož dresu by po odchodu Rodriga Palacia mohl zářit. Své kvality totiž dokázal třinácti brankami v dresu Sieny. Vedle Boriniho tak vyrůstá pro italský fotbal další velký talent.
Nejzajímavější momenty:
Góly Pippa Inzaghiho a Alexe Del Piera
Lepší konec si italští veteráni ani nemohli přát. V posledním utkání vstřelili Inzaghi s Del Pierem poslední gól v dresu Milána, respektive Juventusu. Stadion San Siro jásal a Superpippo poblázněně slavil a líbal klubový znak. "Božskému Alexovi" pak při střídání zatleskal celý stadion ve stoje. Jednoznačně nejemotivnější momenty celé sezony.
Delio Rossi kontra Ljajič
Chápu, že dlouhodobá krize se dá snášet jen s vypětím všech sil, ale i řešení problémů má v rámci profesionálního sportu své hranice. Když jsme si jako malí s někým nerozuměli, případná rvačka mohla nudnou školní docházku pouze osvěžit. Na druhou stranu, vždy se tak dělo civilizovaně a mimo záběry televizních kamer. I vztahy na pracovišti jsou často vypjaté a obecně platí, že rovnice nadřízený - podřízený patří spíše do pejorativně chápaných vztahů typu snacha - tchyně. Ostrou výměnu názorů (a ran) nám v přímém televizním přenosu předvedl teď již bývalý trenér Fiorentiny Delio Rossi, jenž se vrhl na svého svěřence Adema Ljajiče. Bežela 32. minuta důležitého záchranářského utkání mezi domácí Fiorentinou a Novarou, když se zkušený trenér Delio Rossi rozhodl vystřídat svého svěřence Adema Ljajiče, fotbalistu s bezpochyby velkou dávkou talentu. Mladičký Srb ale střídání neunesl a Rossiho počestoval ironickým potleskem. V tu chvíli se kouč do svého svěřence fyzicky pustil a průšvih byl na světě. Rossi u týmu skončil, Ljajič byl vyřazen z kádru a navíc musel uhradit pokutu.
Neuznaná branka Sulleyho Muntariho do sítě Juventusu
Byl to hodně diskutabilní moment. Šlágr mezi Milánem a Juventusem měl hodně napovědět, kdo získá letošní Scudetto. Za stavu 1:0 pro AC vstřelil Sulley Muntari naprosto jednoznačný gól, ale sudí ho neviděl a tedy neuznal. Míč se jasně dostal za brankovou čáru, ale jelikož ve fotbale neexistuje video, mohl si Milán jen znepokojeně vydechnout. Místo výsledku 2:0 Juventus vyrovnal a zůstal ve hře o titul, který nakonec i získal.
Loučení hráčů
Legendární hráči bývalých dekád mnoha klubů již v příštích sezonách neuvidíme. Smutné loučení zažili například Alessandro Nesta, Mark van Bommel, Clarence Seedorf, Gennaro Gattuso, zmiňovaní Pippo Inzaghi s Alexem Del Pierem. Nostalgie byla cítit i mimo Milán a Turín. Loučil se mimo jiné Marco Di Vaio a mnoho jiných hráčů. Letošní ročník Serie A skončil. Boj o nesmrtelnost ale stále pokračuje!
Mnohokráte jsme byli svědky napínavých bojů o setrvání mezi elitou, také o Scudetto se utkali dva velcí šampioni. Další úžasný rok Calcia končí, pevně věříme, že nás ale čeká další skvělý ročník. Ročník úžasných výkonů, planoucích emocí i krásného fotbalu. Děkujeme vám za přízeň i vaše komentáře.
Forza Calcio!
Komentáře (315)