Rooney dozrál. Třikrát sláva!
Gary Neville si vzpomíná, jak baculatého a pihovatého teenagera poprvé zahlédl, když hrál za rezervu Evertonu. V šestnácti letech. Jenom za necelých 24 měsíců si ho už do Manchesteru tahal sám Sir Alex Ferguson. Letos koncem října Rooney oslaví 26. narozeniny. A vesměs všichni se shodnou na tom, že právě dosáhl na vrchol sil...
Nevyklubal se z něj čistokrevný kanonýr. Přestože už letos ve čtyřech ligových zápasech vsítil osm branek a stal se teprve čtvrtým fotbalistou v historii Premier League, kterému se povedlo zaznamenat hattrick ve dvou po sobě jdoucích utkáních. I když předloni zatížil konto soupeřů neskutečnými 34 góly, jeho úloha ani zdaleka nespočívala v pouhém pasování míčů do sítí. Rooney vždy zvládal být i pátým záložníkem. Původně to možná Manchesteru mírně škodilo, neboť na křídle kouzlil Ronaldo a pak se obě mimořádné autority mnohdy rušily, případně nepříliš efektivně doplňovaly. To ale populární Wazza míval vedle sebe Bulhara Berbatova, který je rovněž zvyklý operovat na velkém prostoru. Zato teď mu sekundují jiné typy - Hernandéz, případě dřív Wellbeck. Nejvíc se ale stejně změnil sám muž, o kterém celou dobu referuji. Rooney se stal prostým králem mezi dvouokými, což se odjakživa cenilo třeba Zlatými míči.
O nich je ještě moc brzy hovořit. Přesto ... Rooney se zatím letos jeví jako naprosto kompletní fotbalista. Jestli se dřív dovedl vztekat a mračit i pár zápasů po sobě, což z něj pochopitelně dělalo docela dobře polovičního hráče, letos právě on nejvíc ze všech Fergusonových oveček vyzařuje pohodu, klid a vyzrálost. Na tu poslední vlastnost se u něj přitom čekalo jako na smilování. Teď je s ní Rooney prakticky schopen suplovat Scholese i Nistelrooye zároveň. Góly střílí s chirurgickou neomylností a pestrostí pavího ocasu - jenom od začátku sezony se trefil hlavou, z přímého kopu (do vzdálenějšího i bližšího horního růžku) i z penalty, levačkou i pravačkou. Zároveň plní roli neomylného distributora. Přesně ví, kdy je třeba přenést hru ze strany na stranu (jako Scholes), kdy ji efektně zrychlit patičkou nebo jinou technickou vychytávkou, kdy se stáhnout do hloubi pole a vypomoct Andersonovi se samotnou rozehrávkou. Nad jeho kopací technikou a citem pro balon leckdy zůstává rozum stát. A k tomu, samozřejmě, spolyká nespočet kilometrů, takže i jeho fyzickou připravenost nelze nekvitovat.
Jestli si vzpomínáte, vloni po mistrovství světa byl Rooney hodně kritizovaný. Já ho stejně bránil, protože jsem viděl tuny odpracované černé roboty za neschopný střed pole. Rooney se do šancí musel dostávat vlastně sám. Tato kritika se nicméně na liverpoolském rodákovi podepsala a daň si vybrala zejména tradičně na konstantnosti výkonů. Ta byla dost chabá. Gól - osm zápasů pauza - gól - tři zápasy pauza - pak silné dva tři měsíce - a na závěr jeden gól na šest utkání. Na Rooneym se jistě podepsaly i určité zdravotní trable (hlavně na podzim), ovšem o první takový nevyrovnaný ročník v žádném případě nešlo. Kromě fenomenální sezony 2009/10 tu máme případy, kdy pravidelně čekal na další zářez tři až čtyři zápasy. Někdy i více. Což zkrátka není vizitka světového útočníka. Letos má každopádně nakročeno brilantně, doteď se mu v lize povedlo zatížit konto každého soupeře.
Rooneyho fotbalový život je poznamenaný turbulencemi, možná i proto nikdy nedokázal svět o svých kvalitách přesvědčovat zápas od zápasu. Naposledy si před 11 měsíci řekl o pozornost vyjádřením touhy opustit Manchester. "Dostalo se mu špatné rady. Úplně by se to vymykalo jeho charakteru. Ale špatně chápal situaci, o tom nemůže být sporu," vrací se k Wazzově poslednímu vrtochu Gary Neville. A každý si beztak hravě spočítal, že šlo právě o následky deprese po zpackaném světovém šampionátu.
"Nemyslím si, že by si procházel skvělým obdobím. Právě mu skončilo hodně složité mistrovství světa, leccos se o něm napsalo, v jeho životě se udály velké věci (právě vrcholila manželská krize Waynea s Coleen - pozn. red.). Když nemyslíte střízlivě, uděláte špatná rozhodnutí. To se děje nám všem. Důležité je, že se za ně omluvíte a vypořádáte se s nimi - což on rozhodně udělal," pokračoval v Rooneyho obhajobě v únoru skončivší pravý bek.
Podle Nevilla - jednoho ze zastánců názoru, že Rooney konečně opravdu dospěl - lze datovat návrat jeho staronového já na začátek letošního roku, kdy úžasnými nůžkami, které záhy obletěly celý svět, pokořil konkurenční City. "Sebevědomí se mu zase vrátilo do těla, opět vypadal relaxovaně. To dokáže jedině čas," míní nynější expert stanice Sky Sports. "Právě složil maturitu. Ve své mysli je stále dvacátníkem, ale už teď je starší než většina hráčů. Za poslední rok jsme ztratili pět třicátníků," připomíná Sir Alex Ferguson a možná zjemna naznačuje to samé, co jsem předeslal v úvodu - že Rooney už vážně je schopný být tahounem mužstva na všech frontách, snad i po té psychické stránce. Tu vždy u 25letého forvarda podpírala především nezměrná píle a chuť bojovat do posledních chvil.
"Hráči jako Wayne a Steven Gerrard, Paul Scholes a Ryan Giggs, by se díky jejich vrozenému charakteru pořád vraceli a pomáhali týmu. To je prostě naše kultura. Wayne je inspirací pro fanoušky, pro spoluhráče. Když vidíte, jak nejlepší fotbalista dře tak, jak dře, není omluvy pro menší nasazení. A to je to, co definuje velké hráče a lídry," přidává další pohled na Rooneyho přínos hře již citovaný Gary Neville. A samozřejmě není sám, kdo to takhle vnímá. Pro teď nemůže být pochyb o tom, že 72násobný reprezentant MU dokonale táhne...
Otázkou ale stále zůstává, jak se bude Rooney chovat v těžších časech, v klíčových fázích sezony či jiných vyhrocených okamžicích. Dosud se United vezou na vlně euforie. Benfica, proti níž si Wazza odkroutil celých 90 minut, představuje první klopýtnutí. Nejspíš nevýznamné, i tak bude dnes nesmírně zajímavé sledovat, jak Rooney obstojí tentokrát - proti silné Chelsea. Kurzy na další hattrick se pohybují většinou kolem 30. Takže pokud byste si chtěli vsadit na prozatímního krále letošní sezony...
Nevyklubal se z něj čistokrevný kanonýr. Přestože už letos ve čtyřech ligových zápasech vsítil osm branek a stal se teprve čtvrtým fotbalistou v historii Premier League, kterému se povedlo zaznamenat hattrick ve dvou po sobě jdoucích utkáních. I když předloni zatížil konto soupeřů neskutečnými 34 góly, jeho úloha ani zdaleka nespočívala v pouhém pasování míčů do sítí. Rooney vždy zvládal být i pátým záložníkem. Původně to možná Manchesteru mírně škodilo, neboť na křídle kouzlil Ronaldo a pak se obě mimořádné autority mnohdy rušily, případně nepříliš efektivně doplňovaly. To ale populární Wazza míval vedle sebe Bulhara Berbatova, který je rovněž zvyklý operovat na velkém prostoru. Zato teď mu sekundují jiné typy - Hernandéz, případě dřív Wellbeck. Nejvíc se ale stejně změnil sám muž, o kterém celou dobu referuji. Rooney se stal prostým králem mezi dvouokými, což se odjakživa cenilo třeba Zlatými míči.
O nich je ještě moc brzy hovořit. Přesto ... Rooney se zatím letos jeví jako naprosto kompletní fotbalista. Jestli se dřív dovedl vztekat a mračit i pár zápasů po sobě, což z něj pochopitelně dělalo docela dobře polovičního hráče, letos právě on nejvíc ze všech Fergusonových oveček vyzařuje pohodu, klid a vyzrálost. Na tu poslední vlastnost se u něj přitom čekalo jako na smilování. Teď je s ní Rooney prakticky schopen suplovat Scholese i Nistelrooye zároveň. Góly střílí s chirurgickou neomylností a pestrostí pavího ocasu - jenom od začátku sezony se trefil hlavou, z přímého kopu (do vzdálenějšího i bližšího horního růžku) i z penalty, levačkou i pravačkou. Zároveň plní roli neomylného distributora. Přesně ví, kdy je třeba přenést hru ze strany na stranu (jako Scholes), kdy ji efektně zrychlit patičkou nebo jinou technickou vychytávkou, kdy se stáhnout do hloubi pole a vypomoct Andersonovi se samotnou rozehrávkou. Nad jeho kopací technikou a citem pro balon leckdy zůstává rozum stát. A k tomu, samozřejmě, spolyká nespočet kilometrů, takže i jeho fyzickou připravenost nelze nekvitovat.
Jestli si vzpomínáte, vloni po mistrovství světa byl Rooney hodně kritizovaný. Já ho stejně bránil, protože jsem viděl tuny odpracované černé roboty za neschopný střed pole. Rooney se do šancí musel dostávat vlastně sám. Tato kritika se nicméně na liverpoolském rodákovi podepsala a daň si vybrala zejména tradičně na konstantnosti výkonů. Ta byla dost chabá. Gól - osm zápasů pauza - gól - tři zápasy pauza - pak silné dva tři měsíce - a na závěr jeden gól na šest utkání. Na Rooneym se jistě podepsaly i určité zdravotní trable (hlavně na podzim), ovšem o první takový nevyrovnaný ročník v žádném případě nešlo. Kromě fenomenální sezony 2009/10 tu máme případy, kdy pravidelně čekal na další zářez tři až čtyři zápasy. Někdy i více. Což zkrátka není vizitka světového útočníka. Letos má každopádně nakročeno brilantně, doteď se mu v lize povedlo zatížit konto každého soupeře.
Rooneyho fotbalový život je poznamenaný turbulencemi, možná i proto nikdy nedokázal svět o svých kvalitách přesvědčovat zápas od zápasu. Naposledy si před 11 měsíci řekl o pozornost vyjádřením touhy opustit Manchester. "Dostalo se mu špatné rady. Úplně by se to vymykalo jeho charakteru. Ale špatně chápal situaci, o tom nemůže být sporu," vrací se k Wazzově poslednímu vrtochu Gary Neville. A každý si beztak hravě spočítal, že šlo právě o následky deprese po zpackaném světovém šampionátu.
"Nemyslím si, že by si procházel skvělým obdobím. Právě mu skončilo hodně složité mistrovství světa, leccos se o něm napsalo, v jeho životě se udály velké věci (právě vrcholila manželská krize Waynea s Coleen - pozn. red.). Když nemyslíte střízlivě, uděláte špatná rozhodnutí. To se děje nám všem. Důležité je, že se za ně omluvíte a vypořádáte se s nimi - což on rozhodně udělal," pokračoval v Rooneyho obhajobě v únoru skončivší pravý bek.
Podle Nevilla - jednoho ze zastánců názoru, že Rooney konečně opravdu dospěl - lze datovat návrat jeho staronového já na začátek letošního roku, kdy úžasnými nůžkami, které záhy obletěly celý svět, pokořil konkurenční City. "Sebevědomí se mu zase vrátilo do těla, opět vypadal relaxovaně. To dokáže jedině čas," míní nynější expert stanice Sky Sports. "Právě složil maturitu. Ve své mysli je stále dvacátníkem, ale už teď je starší než většina hráčů. Za poslední rok jsme ztratili pět třicátníků," připomíná Sir Alex Ferguson a možná zjemna naznačuje to samé, co jsem předeslal v úvodu - že Rooney už vážně je schopný být tahounem mužstva na všech frontách, snad i po té psychické stránce. Tu vždy u 25letého forvarda podpírala především nezměrná píle a chuť bojovat do posledních chvil.
"Hráči jako Wayne a Steven Gerrard, Paul Scholes a Ryan Giggs, by se díky jejich vrozenému charakteru pořád vraceli a pomáhali týmu. To je prostě naše kultura. Wayne je inspirací pro fanoušky, pro spoluhráče. Když vidíte, jak nejlepší fotbalista dře tak, jak dře, není omluvy pro menší nasazení. A to je to, co definuje velké hráče a lídry," přidává další pohled na Rooneyho přínos hře již citovaný Gary Neville. A samozřejmě není sám, kdo to takhle vnímá. Pro teď nemůže být pochyb o tom, že 72násobný reprezentant MU dokonale táhne...
Otázkou ale stále zůstává, jak se bude Rooney chovat v těžších časech, v klíčových fázích sezony či jiných vyhrocených okamžicích. Dosud se United vezou na vlně euforie. Benfica, proti níž si Wazza odkroutil celých 90 minut, představuje první klopýtnutí. Nejspíš nevýznamné, i tak bude dnes nesmírně zajímavé sledovat, jak Rooney obstojí tentokrát - proti silné Chelsea. Kurzy na další hattrick se pohybují většinou kolem 30. Takže pokud byste si chtěli vsadit na prozatímního krále letošní sezony...
Komentáře (319)