Riyad Mahrez a jeho trnitá cesta za úspěchem

Kvůli jeho muší váze zprvu jen málokterý kouč věřil, že by se mohl prosadit v profesionálním fotbale. Ještě před dvěma lety o něm věděli snad jen fajnšmekři sledující druhou francouzskou ligu. Řeč je o Riyadu Mahrezovi, letošní kometě Premier League, která se nechystá zhasnout.

Ahmed Mahrez měl pouhých čtyřiapadesát let, když jej srdeční příhoda připravila o život. Jeho druhý syn Riyad měl tehdy patnáct. Psal se rok 2006 a mladičký teenager se v těžké životní situaci zachoval tak, jak by si otec přál: vrhnul všechny síly do snahy zužitkovat svůj fotbalový talent, který v něm Ahmed do té doby trpělivě rozdmýchával. Devět let nato již jméno Mahrez nefiguruje v amatérské okresní lize v Paříži, nýbrž jde o hráče Leicesteru City a jednu z hvězd letošní sezony Premier League, stejně jako právoplatného člena alžírské reprezentace s účastí na brazilském mistrovství světa v zádech.

"Táta mě vždycky podporoval a chtěl, abych se stal fotbalistou," povídá Mahrez v rozhovoru pro britský deník Guardian. "Vždy stál při mně. Chodil se mnou na všechny zápasy a pomáhal mi. Sám dříve hrával za menší kluby v Alžírsku i Francii, takže v tom uměl chodit a já mu naslouchal," pokračuje čtyřiadvacetiletý záložník a přiznává, že právě otcovo úmrtí mu svým způsobem nakoplo kariéru. "Nevím, jestli jsem kvůli tomu začal brát všechno víc vážně, ale po tátově smrti se mi začalo dařit. Možná jsem pak chtěl uspět ještě více."

Dosáhnout na tento cíl se však zprvu nezdálo příliš pravděpodobné. Mahrez nastupoval za Sarcelles, drobný klub ze severního předměstí Paříže, kde byly s vysokým zastoupením imigrantů podmínky na pracovní uplatnění přinejmenším nejisté. "Rozhodně jsme nebyli bohatí, ale ani chudí," popisuje Mahrez zážitky z dětství. "Máma vždycky chodívala domů z práce a o všechno se postarala, takže jsme netrpěli hladem."

Přesto nikoho nepřekvapí, že mladý Riyad se vyznačoval výrazně pohublou postavou, která odrazovala nejednoho fotbalového kouče. "Říkali mi, že jsem příliš vyzáblý, že mě každý odstaví od míče. Měl jsem dobrou techniku, ale fyzicky jsem moc silný nebyl. A ani jsem nebyl rychlý. Zato jsem však na sobě vždycky tvrdě pracoval," líčí Mahrez své krušné fotbalové počátky.

Jeho slova ostatně potvrdil v loňském rozhovoru pro francouzský L’Equipe i klubový ředitel Sarcelles Mohamed Coulibaly: "Byl velice křehký, ale nikdy to nevzdal a nyní se mu to vyplácí. Na hřišti si u něj můžete všimnout, že se nikdy neschovává. Už odmalička se naučil brát na sebe zodpovědnost. Má v sobě něco víc než jen techniku, má i kuráž a povahu, které provázejí velké hráče."

Mahrez ostatně dodnes vypadá, že by se mohl převlékat za bičem, ovšem jeho dynamičnost a především rychlost jsou nyní jednou z jeho hlavních předností. Asi nejvíce ze všeho letos čtyřiadvacetiletý míčový kouzelník uhranul anglickým fanouškům i obráncům soupeře svými nepředvídatelnými průniky s balonem přilepeným k noze. Oklamání protivníka je něco, co Mahrez piloval nejprve v pařížských ulicích, pak v Sarcelles a dále v Quimper, francouzském neligovém celku, který jej angažoval v roce 2009.

"Když je někdo hubený nebo malý, tak nemůže jen tak chodit do soubojů," vysvětluje Mahrez. "Jeden z trenérů v Quimper mi pověděl: ‚Musíš hrát bezkontaktně a chytře, protože nejsi dostatečně silný."

Mahrezovou reakcí byla bezmezná herní drzost, která podle něj většině hráčů z fotbalových akademií schází. Jako příklad uvádí nejen sebe, ale také spoluhráče z týmu Foxes Jamieho Vardyho (po sedmi odehraných kolech nejlepšího střelce Premier League) a letní posilu N’Gola Kantého, kteří se oba také na počátku své kariéry museli protloukat mimo zavedené ligové pořádky.

"Nejsme tak naprogramovaní. Když jste v akademii, každý den začínáte v devět ráno a je to jen samé ‚Udělej tohle, udělej tamto‘, zato my představujeme ryzí fotbal. Když mě sledujete na hřišti, může vás napadnout, že hraju, jako bych byl na ulici. To celému týmu přináší něco nového. Je lepší mít v kádru spoustu odlišných kvalit, tvoří to pak dobrý mix," tvrdí Mahrez, jenž svůj fištrón prokazuje nejen na hřišti, ale také co se výběru klubů týče.

Když se o mladého Alžířana po úspěšném půlroce v Quimper začaly zajímat věhlasné francouzské adresy jako Paris Saint-Germaine či Marseille, Mahrez se neukvapil a místo ambiciózního skoku výše raději zvolil cestu přes druholigové Le Havre. "Byla to správná volba, protože mají kvalitní mládežnický systém," vysvětluje.

"Hrál jsem nejprve v lize do jednadvaceti let a poté za první tým. Zpočátku to pro mě bylo náročné, protože francouzská druhá liga je vždy velmi defenzivní, jako by se každý snažil hrát na 0:0. První rok byl obtížný, druhý povedený. Pak jsem tam pobyl ještě šest měsíců a přestoupil do Leicesteru. Můj život je prostě takový, vždycky to musí být pěkně krok za krokem," líčí Mahrez svůj neměnný přístup.

Ovšem přestoupit do Championship, tedy anglické druhé nejvyšší soutěže, kde Leicester v roce 2014 figuroval, se Mahrezovi zprvu vůbec nepozdávalo. "Všichni mi říkali: ‚Riyade, Anglie není nic pro tebe, je to tam příliš fyzické, příliš silové. Španělský fotbal by ti seděl více.‘ Takže by mě ani nenapadlo, že budu hrát právě v Anglii. Jenže pak jsem se bavil se svým agentem a ten mi tvrdil, že by mi to prospělo. Probral jsem to i s rodinou a řekl si: ‚Tak dobře, dám tomu šanci.‘ A když jsem přestoupil, vážně se mi tu líbilo. Poté, co mi začaly tréninky a zápasy, hned jsem si pomyslel, jaká byla hloupost, že jsem vůbec váhal."

Nyní již lze s jistotou říci, že ze strany Leicesteru šlo o mistrovský kousek, když Mahreze koupili za pouhých 450 tisíc eur. Kolik jen může činit jeho hodnota na přestupovém trhu nyní, šedesátinásobek? "Klub se mi o vše postaral," pochvaluje si čtyřiadvacetiletý Alžířan. "Objevil jsem díky němu Premier League a zahrál si na mistrovství světa. Hrál jsem sice v Championship, ale byli jsme celou dobu první a v kuse vyhrávali, takže mě v Alžírsku začali sledovat. Kdybych tehdy hrál pořád v druhé francouzské lize, nikdo by si mě nevšiml." Přestože se Riyad narodil ve Francii a jeho matka je Maročanka, chtěl reprezentovat zemi, odkud jeho otec emigroval. "Jezdíval jsem s ním i s bratrem do Alžírska na prázdniny každý rok. Mám tam pořád spoustu příbuzných. Žil jsem sice ve Francii, vyrůstal tam a dodnes tam žije moje matka, ale mé srdce je spíš alžírské."

To však neznamená, že by si Mahrez nenašel místo i pro náklonnost k Leicesteru. Červnová zpráva o vyhození manažera Nigela Pearsona, jenž Foxes v nováčkovské sezoně dovedl k záchraně díky senzačnímu závěru sezony, jej patřičně rozesmutnila. "Nigel byl pro mě jako druhý otec, protože se mnou po přestupu často mluvil a dodal mi hodně sebevědomí. Někdy na mě i křičel, ale bylo to pro moje dobro. Byl jsem z jeho odchodu zklamaný, protože to on si mě sem přivedl. Je to dobrý člověk. Místo něj přišel nový manažer, kterého jsem neznal."

Netrvalo však dlouho, než Mahrez zjistil, že i Claudio Ranieri mu dokáže značně pomoci s rozvojem herních kvalit. "Hodně nám pomáhá s taktikou, takže se díky němu zlepšuju. Také na mě naložil zodpovědnost, a tím mi i přidal na sebevědomí. Nechává mě kontrolovat zápas. Chce po mně, abych si odváděl práci jak dopředu, tak dozadu, abych byl kompletní hráč. Dost mi pomáhá na trénincích a často se mnou mluví."

Ranieri se navíc stejně jako Pearson snaží mírnit humbuk okolo svého klíčového hráče, který letos prožívá přímo raketový vstup do sezony. Jako dobrý příklad poslouží zápas Lišek na půdě Bournemouthu ze čtvrtého kola, kdy se italský manažer nebál Mahreze (pod veřejnou záminkou drobného zranění) stáhnout z trávníku hned v poločase. "Pověděl mi: ‚Bylo to pro tebe náročné, pohlídali si tě. Ne vždy se ti podaří být tím nejlepším hráčem na hřišti, ale to je v pořádku, není na tom nic špatného," líčí Mahrez s odstupem. Týden nato následoval domácí zápas s Aston Villou a všichni dobře víme, jak ono utkání dopadlo a kdo byl znovu ve středu dění.

A jak to bude s Riyadovou budoucností? Střelec pěti ligových branek odmítá hledět dál než na svého momentálního zaměstnavatele. V Leicesteru se cítí doma, což dal v létě najevo nejen podpisem nové smlouvy do roku 2019, ale také svatbou s Angličankou. Co na tom, že se objevil v hledáčku římského AS či Villarrealu a tiskem poté dokonce proběhla i senzační zpráva o zájmu Barcelony. "O tyhle věci se nezajímám. Jsem hráčem Leicesteru City a jsem tady šťastný. Pokud v životě musíte jít dál, tak prostě jdete, ale o tom nyní vůbec nechci přemýšlet."