Preview kvalifikace o ME 2016 - pondělí 8.9.

Fotbalisté Lucemburska jsou považováni za trpaslíka na evropské reprezentační scéně a v žádném případě nemají postupové ambice na šampionát v roce 2016. Jejich hlavním úkolem bude vybojovat co nejvíce bodů a procházka růžovým sadem to v žádném případě nebude. Nyní budou mít slušnou šanci v prvním zápase proti Bělorusku, což je pro ně hratelný soupeř. Ani hosté nemají ty nejvyšší ambice, ovšem chtěli by se poprat alespoň o baráž.

Lucembursko v loňské kvalifikaci o evropský fotbalový svátek získalo z deseti zápasů čtyři body po výhrách nad Albánií a remíze právě s Běloruskem, v tuto chvíli by chtělo tento výsledek minimálně zopakovat. I tak skončilo v tabulce na posledním šestém místě se čtyřmi body. Bělorusko tutéž kvalifikaci zakončilo na čtvrtém místě se třinácti body, teď si dalo za úkol skončit minimálně o jednu příčku výše.

V přátelských utkáních se Lucembursku vedlo vcelku slušně a na své konto si začátkem června letošního roku připsalo velmi cenný nerozhodný výsledek, když dokázalo uhrát remízu 1:1 s věhlasnou Itálií! Jinak prohrálo s Černou Horou i Belgií a s Kapverdami se rozešlo po bezbrankové remíze. Bělorusové ihned po bojích o světový šampionát porazili v přípravě účastníka brazilského světového svátku z Japonska 1:0, pak už to však šlo z kopce.

Naposledy vysokým rozdílem sice zdolali trpaslíky z Lichtenštejnska či Tádžikistánu, jenomže nestačili na Bulharsko s Tureckem a s Íránem i Albánii hráli nakonec smírně. Bělorusku se na svého středečního protivníka příliš nedaří, kromě již zmiňované remízy před necelými čtyřmi roky to za moc nestálo ani v následné odvetě a výhra 2:0 se nijak výrazněji oslavovat nedala.

Oba dva středeční soupeři se spolu paradoxně potkávají ve třetí kvalifikaci o EURO v řadě za sebou a i tehdy před zhruba sedmi lety odehráli vyrovnané partie. Národní výběr z východní Evropy si nejprve domů přivezl hubené vítězství 2:1 a v následné odvetě před vlastním publikem utrpěl krutou porážku 0:1, nic jednoduchého ho pravděpodobně nečeká ani tentokráte.

První šance pro španělský fotbal navázat tam, kde se nacházel před letošním MS v Brazílii, přichází toto pondělí od 20:45. Soupeřem Del Bosqueho celku bude Makedonie, dějištěm valencijský stadion Levante Ciutat de Valencia a důvodem úspěšná kvalifikace na mistrovství Evropy.

Navzdory ošklivému selhání v Jižní Americe nemíní Vicente del Bosque cokoli měnit na herním stylu, se Španěly již tak srostlém. Nic na tom nezměnila ani prohra v přátelském utkání s Francií před několika dny. Spolu se svým koučem souhlasí i David Silva, playmaker Manchesteru City a dlouholetý reprezentant: "Už jsme díky tomu leccos vyhráli a Andrés (Iniesta), Cesc (Fabregas) a mnozí další jsou na to zvyklí. Věřím, že bychom tak měli pokračovat."

Zatímco hráči jako Xavi, David Villa či Xabi Alonso oznámili konec reprezentační kariéry, někteří další staří pardálové ještě dresu národního týmu vale nedali. Jedním z takových je i brankář Iker Casillas, jenž by se podle Del Bosqueho slov měl objevit mezi třemi tyčemi v základní sestavě proti Makedonii, stále sílícím spekulacím o jeho uvadajících kvalitách navzdory. To však neznamená, že by se na jiných postech v kádru nenašlo místo pro mladou krev, ba naopak. Vedle Daniho Carvajala se takřka šokujícího povolání dočkal Munir El Haddadi, mladičký útočník Barcelony.

"Odešli někteří velmi důležití hráči, ale ti z nás, kteří zde zůstáváme i nováčci jsme stejně tak důležití," pokračuje Silva a k devatenáctiletému supertalentovi Munirovi dodal: "Je to skvělý hráč, dělá správné kroky, byl ve výběru do jednadvaceti let, a proto k nám byl povolán."

Otázkou zůstává, nakolik citelná bude absence hrotového útočníka číslo jedna, Diega Costy. Ostrostřelec Chelsea se v úvodu sezony těší velmi dobré formě, ovšem do zápasu s Makedonií nezasáhne kvůli čerstvému zranění.

Také hosté se musí vypořádat s odchodem několika hráčů, kteří dali reprezentační kariéře sbohem. Zkušený stoper Noveski či pravděpodobně nejznámější tvář makedonského fotbalu posledních let, Goran Panděv, již ve Španělsku a pravděpodobně ani nikdy poté nenastoupí, ovšem hlavní trenér Bosko Gjurovski i tak pevně věří, že jeho svěřenci si poradí. Kvůli zraněním ve Valencii nenastoupí záložníci Ademi se Stjepanovikjem, úplně fit pak není ani křídelník Trickovski.

Slovenský národní výběr v boji o světový šampionát v Brazílii naprosto vyhořel, Řecko i Bosna a Hercegovina získala v kvalifikační skupině téměř dvojnásobek bodů. Cíl Slováků v nadcházející kvalifikaci o EURO 2016 je proto nyní jasný. A k postupu chtějí svěřenci Jána Kozáka nakročit už v pondělí na nebezpečné půdě Ukrajiny.

Ta je nebezpečná hned ze dvou důvodů. Kromě stále neutěšené vojenské situace může slovenský výběr trápit i bezpochyby kvalitní kádr soupeře. Strach už sice kádr složený ryze z domácích fotbalistů nenahání, přesto jsou Ukrajinci poměrně jasnými favority. Osmifinalisté MS 2010 v JAR však nemají v plánu skládat zbraně předem.

"Jsme tu kvůli tomu, abychom ze sebe vydali maximum. Uvidíme, co nám zápas přinese," odmítl poraženeckou náladu útočník Stanislav Šesták v rozhovoru pro šport.sk. Fotbalista bundesligové Bochumy rovněž vyvrátil, že by jeho tým měl z donedávna vroucí bitvy mezi Ukrajinou a proruskými separatisty strach. "Každý o tom ví, není možné, aby vás to minulo. Ale mělo by to být bez problémů," ubezpečil Šesták.

Ani Ukrajina se na mistrovství světa do Brazílie nedostala, přes nadějný vstup do baráže s Francií nakonec o gól na soupeře nestačila. Do Francie by však měla být cesta snadnější, jelikož první dva týmy postupují přímo a třetí jde s největší pravděpodobností do baráže. A právě se Slovenskem by Ukrajinci měli svádět boj o kýženou druhou pozici.

"Slováci nám můžou dělat problémy, nejsou žádnými nazdárky. Mají silný kádr, ale zároveň kvalitní individuality," pochválil prvního soupeře trenér Michajlo Fomenko. "Máme o jeho hře dostatek informací z jejich předchozích utkání," dodal.

Naši sousedé si v letošním kalendářním roce vedou obstojně. Vyhráli 3:1 v Izraeli, doma porazili Černou Horu a před pár dny i Maltu. Jedinou porážkou skončil květnový výlet do Ruska. Ještě lepší zápis má nicméně Ukrajina, jež od března zdolala USA, Niger i Moldavsko.

Se samostatnou slovenskou reprezentací se Ukrajinci utkali už třikrát a ani jednou nemuseli odcházet se sklopenými hlavami. V únoru 2009 vyhráli na Slovensku 3:2 - zbylé dvě střetnutí pak skončila nerozhodným výsledkem.

Úvodní střetnutí skupiny C začne ve 20:45 středoevropského času na Olympijském stadionu v Kyjevě. Hlavním rozhodčím bude Skot Craig Thompson, jemuž budou na čarách pomáhat Graham Chambers a Alan Mulvanny.

Uplynuly téměř přesně tři roky, kdy Estonsko slavilo první vítězství nad Slovinskem v historii a nadechlo se tak k nečekanému finiši, který je vynesl až do promarněné baráže. Současný formát kvalifikace je výrazně příznivější, přesto o úspěchu či konci budou pro obě mužstva vzájemná setkání klíčová.

Neoddiskutovatelným favoritem skupiny je Anglie, kterou by mělo stíhat snad jen Švýcarsko, a tak se ostatní celky budou upínat spíše na možnost postupu ze třetí příčky. Estonci by se bez pochyb rádi vzpomněli na minulé snažení o EURO, kdy po druhém místě vyhořeli až v domácím zápase baráže s Irskem. Slovinci pak budou chtít navázat na druhou polovinu kvalifikace na nedávné mistrovství světa, kdy z pěti zápasů čtyřikrát vyhráli, udrželi tři čistá konta a jen o dva body skončili třetí.

Při zvýšené šanci na účast by tak po šestnácti letech mohli okusit evropský šampionát a připsat si na něm i premiérové vítězství. Pro jejich úvodního soupeře je motivace ještě větší, ten by se na EURO podíval vůbec poprvé. Úvodní krok k přepsání nelibé tradice vede přes zopakování zářijového výsledku z roku 2010, kdy v Lublani vyhrál 2:1 a po remíze a následných pěti prohrách v řadě konečně svého soka přemohl. Co se týče vzájemné statistky v kvalifikacích na mistrovství Evropy, jsou na tom Estonci stále výrazně hůře s bilancí 1-0-3 a se skóre 3:8.

Poprvé si celým sítem bojů o finálový turnaj projde trenér Magnus Pehrsson, který v estonské reprezentaci stále kroutí první rok, poté co kvůli výhrůžkám vlastních fanoušků opustil švédský Djurgaarden. V novém působišti si však před prvním ostrým zápasem výsledkově dobře nevede, když výhru slavil pouze nad Gibraltarem (druhé střetnutí skončilo remízou) a Tádžikistánem. Srečko Katanec na druhé straně pak přesně rok od svého nominování získal cenu pro nejlepšího slovinského trenéra.

V kvalifikační skupině E se veškerá pozornost upírá na Anglii, Švýcarsko, případně na dva jejich menší rivaly, kteří rovněž umí kousat - Slovinsko a Estonsko. Boj o EURO se však týká všech, včetně nejhoršího národního týmu Evropy celé fotbalové historie: San Marina. To začíná svoji honbu za góly (které slaví podobně jako vítězství) či body proti Litvě.

A právě v pondělí mají reprezentanti maličké zemičky v srdci Itálie největší naději na zisk nějakého přívětivého výsledku. Úředník, učitel či instalatér, ti všichni už s nadšením očekávají domácí duel s nejslabším soupeřem skupiny E. Ostatně jediný vzájemný zápas v Serravalle skončil před bezmála deseti lety "jen" nejtěsnější výhrou Litvy 1:0.

Pojďme se ale vrátit k historické bilanci San Marina ve všech oficiálních zápasech jeho fotbalové reprezentace. Od roku 1990 nastoupili celkem ke 122 zápasům, z nichž vyhráli jen jeden jediný - v roce 2004 proti Lichtenštejnsku. Výjimkou jsou v zápasech La Serenissima dokonce i vstřelené góly, jichž dosahují průměrně jednou za šest utkání. Osm z celkových dvaceti gólů zařídil jejich nejlepší hráč historie Andy Selva, jenž by ani v 38 letech neměl chybět v základní sestavě.

To Litevci k otloukánkům v pravém slova smyslu nepatří. Pravidelně sice končí v dolní polovině tabulky kvalifikačních skupin, ale umí i potrápit, což ostatně poznala česká reprezentace přesně před čtyřmi lety v Olomouci. V bojích o brazilský turnaj dokonce bojovali se Slováky o třetí místo ve skupině, když si kromě výher nad Lotyšskem a Lichtenštejnskem připsali i cenný bod za remízu právě s našimi východními bratry.

V konkurenci výše zmíněných soupeřů to sice pro Litvu na postup alespoň do baráže nevypadá, přesto mají při premiérové účasti 24 týmů jedinečnou příležitost. Ze třetího místa se v moderní kopané postupuje na turnaj poprvé v historii. A první povinný krok chtějí Litevci udělat právě na hřišti San Marina.

Z poněkud nezvyklé pozice vstoupí v pondělí večer do kvalifikace o postup na mistrovství Evropy Angličané. Ve Švýcarsku totiž proti zdejšímu národnímu týmu nezastanou roli favorita a nový trenér národního týmu země helvétského kříže Vladimir Petkovic nevidí důvod, proč by nemohl odstartovat vítězně.

"Je to tak trochu posun rolí," prohlásil Petkovic na tiskové konferenci právě k současnému postavení obou národních týmů. "Vyhovuje mi být v zápase favoritem, ale důkaz toho je až na hřišti. Stále máme ve Švýcarsku k Angličanům značný respekt."

A paradoxně značný vliv na tom, jak náročný soupeř jeho celek na úvod kvalifikace čeká, má sám manažer anglické reprezentace Roy Hodgson. Před dvaceti lety totiž působil právě na Petkovicově pozici a během své tříleté štace nejenže položil švýcarskému fotbalu základy, z nichž těží dodnes, ale také si zde připsal svůj dost možná největší trenérský úspěch kariéry. S podceňovaným Švýcarskem se totiž dokázal kvalifikovat na MS v USA, kde mj. rozdrtil Hagiho Rumunsko 4:1 a rozloučil se s šampionátem až v osmifinále na španělských kopačkách. Stejně výtečně si pak Švýcaři pod Hodgsonovým vedením vedli i v kvalifikaci na EURO 96 a vystoupali tehdy dokonce na třetí místo světových tabulek.

"Na začátku si lidé říkali ‚Co to je za chlápka?‘, ale při bližším zkoumání šlo vidět, že má mezinárodní zkušenosti," řekl Marcel Melcher, novinář rádia SRF, jenž má národní tým pod dohledem dlouhých pětadvacet let. "Lidé Hodgsona měli za opravdového britského gentlemana. Opravdu rychle se naučil hovořit v němčině a uměl i francouzsky. Začal zde i lyžovat a byl v tom docela dobrý. Přirozeně vlastním přičiněním zapadl do naší společnosti," vrací se švýcarský novinář zpět do doby, kdy Hodgson působil ve Švýcarsku ať už jako trenér národního týmu, nebo také kouč tamního Neuchatelu.

Celku, který byl zvyklý spíše prohrávat a na hlavní turnaje koukat jen v televizi, vštípil Hodgson novou mentalitu a také rozestavení 4-4-2. "Tlačil nás až na samou hranu, ale byli jsme úspěšní," vybavuje si Alain Sutter, někdejší záložník Bayernu Mnichov. "Mám na to dobré vzpomínky. Švýcarsko se nekvalifikovalo osmadvacet let. Nevěřil jsem, že si někdy zahraji na MS, ale měli jsme talentovaný tým a dobrého trenéra. Šlo o vrchol našich kariér."

Ke chvále na adresu nyní tolik kritizovaného Hodgsona se přidává i komentátor švýcarské televize Beni Thurnheer: "Jsme spolu často v kontaktu, bavíme se i o mimofotbalových věcech, jako literatura, politika... Byl historickým koučem číslo jedna Švýcarska, opravdová celebrita. Myslím, že když se objeví na St. Jakob Parku, dočká se aplausu z tribun. Bude už k naší reprezentaci patřit navždy."

Rusko se v poslední době ocitá pod palbou kritiky, která spojuje politické událost na východ od nás s těmi fotbalovými. A celek pod vedením zkušeného italského stratéga Fabia Capella by rád ukázal, že umí své fanoušky potěšit a svými ambicemi přivést davy nadšenců na jiné myšlenky.

Rusové by rádi konečně promluvili do bojů o trofej. Ambiciózní a hrdá země si vždy zakládala na obrazu úspěchu, který však poslední dobou příliš často nepřichází. Ani aura světoznámého a úspěšného trenéra Fabia Capella zatím nevedla k obdivuhodnému výkonu. Rusko se sice na šampionát dostalo, ale skončilo již ve skupině, neboť si na konto připsalo dvě remízy a jednu porážku. Teď by rád udělalo větší dojem.

Ani to ale nebude snadné. Ekonomická situace spojená s válkou se promítá rovněž do fotbalu, i když motivů je samozřejmě celá řada. Jedním z výsledků je fakt, že trenér Capello je již tři měsíce bez výplaty. Muž jeho renomé sice ani po této zprávě nemusí řešit existenční problémy, ale pro ruskou federaci to vzhledem k plánům na pořádání dalšího šampionátu rozhodně není dobrá vizitka.

A toho si všímá také ministr sportu Vitalij Mutko, který koncem srpna poznamenal: "Dozvěděl jsem se to na schůzce s Capellem. Opravdu mě to štve, ale ty platby jsou záležitostí Ruské fotbalové unie. Nikdo jiný jim nezaplatí," řekl agentuře ITAR-TASS Mutko, bývalý první muž ruského fotbalu. Kromě toho se zmínil také o tom, že ruská federace by na Capellův poměrně vysoký plat měla finance mít. "Rozpočet reprezentace také není malý, tak jakto že neplatí trenérům," tázal se Vitalij Mutko.

Proti fotbalovému trpaslíkovi by si Capello mohl opět poměrně hlasitě říci o proplacení. A může při tom spoléhat na minulá utkání. Rusové hráli proti Lichtenštejnsku čtyřikrát a všechny zápasy vyhráli, navíc s průměrem dvou vstřelených branek na zápas. Když se podíváme na minulé zápasy, je jasné, že Lichtenštejnsko bude nadále outsiderem. Z deseti utkání nevyhrálo ani jedno, naopak devět z nich prohrálo. To sborná je na tom mnohem lépe - ruský celek prohrál jen jedno z posledních deseti zápasů, když na MS v Brazílii podlehl Belgii.

Obě země se potkaly v kvalifikačních utkáních na mistrovství světa, pokud jde o evropskou kvalifikaci, tohle bude premiéra. Rusům se gólově vždy dařilo mnohem lépe na domácí půdě. Zatímco ve Vaduzu v roce 2009 vyhráli jen o jednu branku, doma se jim podařilo přidat další dvě. Vzorem pro Capellův celek může být ruská "devatenáctka", která se s tou lichtenštejnskou setkala celkem dvakrát a vždy zvítězila jednoznačným poměrem - 6:0.

K ruské reprezentaci se připojil Artjom Dzjuba. Útočník Spartaku Moskva je v pořádku po viróze, kvůli níž vynechal poslední přátelské utkání s Ázerbájdžánem. Individuálně se začal připravovat Viktor Fajzulin. Ruský záložník má problémy se stehenním svalem. Stále tedy není jasné, zda utkání s Lichtenštejnskem stihne. Zápas bude mít na starosti belgické trio Sébastien Delferiere, Yves De Neve a Frank Bleyen.

Hostující trenér René Pauritsch začínal s trénováním u celku USV Eschen/Mauren, po němž následovala anabáze u týmů AKA Vorarlberg a SC Austria Lustenau. Odtud se dostal k reprezentaci dorostenců a následně převzal seniorské "áčko". To životní osudy zkušeného Itala jsou mnohem zajímavější. Trénoval AC Milan, Real Madrid CF, AS Řím, Juventus a naposledy Anglii.

Zatímco Švédové se budou opět spoléhat na svou hrající legendu v útoku, Rakušané se mezi 24 úspěšných celků pokusí probojovat i s pomocí legendy lyžařské. Zda motivační proslov Hermanna Maiera bude mít obdobný důsledek jako na Němce před letošním mistrovstvím světa, může ukázat už pondělí.

V přípravných zápasech se lepší statistikou mohou chlubit naši sousedé, kteří během série čtyř neprohraných utkání pokaždé skórovali a porazili USA i výběr Pavla Vrby. To seveřané po třech prohrách prolomili špatnou výsledkovou formu až ve čtvrtek proti Estonsku, když Zlatan Ibrahimovič překonal švédský reprezentační rekord padesátým zásahem.

Na vzájemné střetnutí s puncem důležitosti čekaly tyto celky od roku 1997 až do minulé kvalifikace na světový šampionát. Nejprve se ve Vídni radovali domácí, aby čtyři měsíce poté prohráli brankou hvězdy PSG čtyři minuty před koncem. Právě ten moment rozhodl o tom, že si dvojzápas o závěrečný turnaj zahraje proti Portugalsku Švédsko a Rakušané ostrouhají na třetím místě, a to i přes celkově lepší útok i obranu než jejich přemožitel.

Až nečekaně jasně pak vyznívá vzájemná statistika soutěžních střetnutí na půdě Rakouska, které se Švédy nechalo oloupit jen v přímém souboji o mistrovství světa 1974. Dvacet let poté se pak zrodila remíza ve Vídni, jinak se však hned pětkrát domácí radovali. Vylepší tak slušnou bilanci i svěřenci trenéra Marcela Kollera, který v loňském říjnu odmítl "své" Švýcarsko a zůstal u méně ambiciózní reprezentace?

To Erik Hamrén táhne svou rodnou zemi už téměř pět let, během kterých mu dvakrát těsně unikl Mundial a na EURO 2012 neuspěl v našlapané skupině s Anglií, Francií a Ukrajinou. Přesto se zapsal do vzpomínek mnoha fanoušků, když se jeho svěřencům podařilo během poslední půlhodinky v Berlíně smazat čtyřbrankový náskok Německa v nevídaném kvalifikačním klání.

Ve skupině G by podle papírových předpokladů měly zaujmout první dvě postupová místa výběry z Ruska a Švédska, o to třetí zbývající by ostatní týmy měly svést tuhý boj. Hned na úvod tak spolu sehrají důležité střetnutí Černohorci s Moldavskem a vzhledem k vzájemným zápasům z poslední kvalifikace o světový šampionát v Brazílii se favorit bude hledat jen velmi těžko. Vzhledem k domácímu prostředí by však měla mít mírně navrch Černá Hora.

Černohorci nebyli daleko účasti na EURO 2012 v Polsku a Ukrajině, kde se díky skvělým výkonům dostali až do baráže a tam nakonec vypadli s českým národním týmem. Nicméně kvalifikace o mistrovství světa jim příliš nevyšla, o čemž svědčí i duely s podceňovaným Moldavskem. Černá Hora sice nejprve na půdě soupeře vyhrála 1:0, jenže následnou odvetu vůbec nezvládla a svému protivníkovi podlehla vysoko 2:5.

V přátelských střetnutích po kvalifikaci nejprve Černohorci porazili Lucembursko 4:1 a poté si na svůj účet připsali velmi cenný skalp favorizované Ghany po výsledku 1:0. Jenže následně nestačili na Slovensko v poměru 0:2 a s Íránem se rozešli po bezbrankové remíze. Moldavsko z devíti přípravných duelů zvítězilo jen dvakrát nad Andorrou a Saudskou Arábií celkem přesvědčivě, remízový výsledek zaznamenalo s Litvou a Kanadou.

Na kontě má hned pět porážek s Norskem, Švédskem, Polskem, Kamerunem a Ukrajinou, nicméně na druhou stranu vždy prohrálo pouze o jednu branku a kvality tohoto celku se tak rozhodně nedají zpochybnit. Domácí výběr bude znovu nejvíce spoléhat na kvality útočníků Mirka Vučiniče a také forvarda Manchesteru City Stevana Jovetiče, další oporou by měl být Elsad Zverotić z anglického Fulhamu.

Kouč domácího týmu Branko Brnović pevně doufá, že jeho svěřenci úvodní těžkou zkoušku zvládnout. "Oproti minulé kvalifikaci jsme mnohem zkušenějším mužstvem a za každou cenu se chceme kvalifikovat na evropský šampionát. Na nepovedený zápas s Moldavskem jsme dávno zapomněli a teď začínáme nanovo. Moldavsko je nesmírně kvalitní protivník, v našich silách ale je ho porazit," uvedl odhodlaně.