Preview kvalifikace na MS - 5. hrací den zóny CONMEBOL

Mistrovství světa v Kataru je z mnoha důvodů terčem kritiky z různých stran a ani kvalifikace kvůli nemoci Covid-19 neprobíhá vůbec hladce. Regulérnost asijské kvalifikace například ovlivnilo náhlé odstoupení Severní Korey, už méně pak kvalifikační cyklus ovlivní odstoupení fotbalového trpaslíka ze Svaté Lucie. V Jižní Americe se neúprosné kvalifikační soukolí rozbíhá i přes velice nepříznivou zdravotní situaci mnoha zemí.

Kontinentem však momentálně kromě Covidu-19 rezonují také velmi nejisté přípravy letošní Copy América, která by se podle posledních informací měla odehrát paradoxně v jedné z nejhůře zasažených zemí - Brazílii. Kvalifikační utkání tak budou zároveň přípravnými zápasy pro jihoamerický šampionát.

Pozn. aut.: Zde si dovolím malou (ne)veselou odbočku k jihoamerické logice: Kolumbii odebereme pořadatelství kvůli protivládním protestům, Argentině kvůli špatné zdravotní situaci. Komu pořadatelství předáme? No přece Brazílii, zemi, kde momentálně probíhají kvůli pořádání Copy protivládní protesty a k tomu jako bonus je země téměř paralyzovaná Covidem!

Ale zpět ke kvalifikaci. V nadpise je sice pro zjednodušení uvedeno, že jde o 5. hrací den, ve skutečnosti je to však hrací den číslo 7, jelikož předchozí dva březnové kvalifikační zápasy byly přeloženy na neurčito. Sledovat tak budeme moci utkání (hrací časy jsou uvedeny v letním čase):

3. 6.
Bolívie - Venezuela od 22:00
4. 6.
Uruguay - Paraguay od 0:00
Argentina - Chile od 02:00
Peru - Kolumbie od 04:00
5. 6.
Brazílie - Ekvádor od 2:30

Bohužel tedy hrací časy tentokrát nejsou pro středoevropského fanouška vůbec přívětivé. Správný fanoušek však může spát i ve dne (např. v práci). Pojďme se tedy podívat blíže na jednotlivé zápasy:



Jediný zápas, který se dá sledovat v poměrně přijatelném čase a zrovna jde o, ehm, šlágr kola. Poslední Bolívie přivítá trápící se osmou Venezuelu. Jenže i tento zdánlivě nezajímavý zápas v sobě skrývá potenciál pro sledování se zaujetím. Pro Venezuelu, která má konečně dostatečně zajímavý a silný kádr na to, aby se poprvé v historii probojovala na Mistrovství světa, jde o naprosto klíčový zápas v boji o postup, a to zrovna proti jednomu ze svých nejméně oblíbených soupeřů. Pokud Venezuela prohraje nebo remizuje, bude postup už na začátku cyklu spíš v teoretické rovině, zatímco pokud vyhraje, je zpět v boji o postup. Druhým tipem, proč se vyplatí zápas sledovat, je snaha Bolívie o docela pohledný ofenzivní fotbal. Jelikož obrana není silnou stránkou Bolívijců, trenér César Farías se snaží s týmem hrát nepříjemný běhavý přímočarý fotbal. Po velkých problémech s Covidem v sestavě a absencí většiny klíčových hráčů by měla v příštích dvou zápasech Bolívie disponovat konečně tím nejlepším, co může nabídnout, a já věřím, že tento zápas (pro mnohé překvapivě) bude jedním z nejpohlednějších v tomto hracím dni. Pro mě osobně však bylo velkým překvapením nenominování středního záložníka Raúla Castra a křídelníka Alejandra Chumacera, kteří patřili v předchozích zápasech mezi nejlepší.

Nyní trocha povinné statistiky, jak si proti sobě týmy v historii vedly. Normálně těmto statistikám nelze přikládat zvláštní význam, jenže v tomto zápase se utkává tým hrající na nejvýše položeném stadionu na světě (Bolívie) s týmem, kde většina obyvatelstva žije na pobřeží Karibského moře ve velmi nízké nadmořské výšce. Výše jsem psal, že Bolívie je nejméně oblíbeným soupeřem Venezuely, a to platí jen zčásti. Nicméně platí to přesně pro tu část, kdy Bolívie hraje doma. Z 15 vzájemných zápasů Bolívie doma s Venezuelou prohrála jen dvakrát a třikrát remizovala. Zbývajících 10 zápasů Bolívie vyhrála. Myslím si tedy, že zde statistika své opodstatnění má.

K hernímu systému Bolívie jsem se již zběžně vyjádřil a teď je načase osvětlit herní systém jejího soupeře. Už v předchozích článcích jsem zmiňoval, že velkou ránou pro Venezuelu byl odchod oblíbeného trenéra Rafaela Dudamela, který si tým budoval už v mladších kategoriích. Těsně před začátkem kvalifikace však ve velmi těžké pozici převzal tým José Peseiro. Ten nenavázal na aktivní přístup Venezuelanů v defenzivě a na snahu kontrolovat míč a tým pro kvalifikaci nutí hrát spíš z hlubokého bloku a na protiútoky. Což o to, teoreticky to fungovat mohlo, protože Venezuela disponuje jednou z nejpevnějších defenziv v Jižní Americe a také extrémně rychlými a schopnými ofenzivními hráči jako Machís, Soteldo, Otero nebo Savarino. Kamenem úrazu však byla absence klíčového hroťáka Rondóna, kterého alternující Sergio Córdova absolutně nebyl schopen zastoupit. Když navíc nebyl proti Paraguayi v závěru sporně uznán gól Yangela Herrery, který navíc v nastaveném čase zahodil i penaltu, dostala se Venezuela do prekérní situace. Sám tedy budu zvědavý, jestli se Venezuela vrátí k aktivní hře nebo zůstane u nepříliš hezkého pevného defenzivního bloku. Hlubší blok by proti méně kvalitní ofenzivě Bolívijců propadajících navíc v obraně normálně mohl slavit úspěch, v La Pazu však síly ubývají zpravidla rychleji, než jsou hráči zvyklí.

Orientační sestava Bolívie (4-4-2): Rojas - Flores, Haquin, Jusino, Bejarano - Arce, Céspedes, Wayar, R. Vaca - Moreno, Álvarez,
Orientační sestava Venezuely (4-3-3): Faríñez - Mago, Chancellor, Villanueva, Rosales - Herrera (Moreno), Rincón, Cásseres jr. - Machís, Rondón (Cordova), Savarino,

Tip na výsledek: 1.



Na první pohled zápas favorita s outsiderem, při podrobnějším zkoumání však spíš remízový zápas. Uruguay není v dobré formě a zdá se, že systém trenéra Tabáreze už je definitivně přečtený a překonaný. Tento starý taktik je ale stále mistrem svého řemesla a nebylo by překvapením, kdyby vytáhl proti remízovým králům z Paraguaye nějaký nečekaný trumf. Dlouholetý ofenzivní tandem Cavani - Suárez se tentokrát nepředstaví, protože Edinson Cavani v nominaci na zápas chybí. Uruguay však disponuje množstvím talentovaných borců, kteří tuto legendu uruguayského fotbalu jsou schopní zastoupit. Uruguay dlouhá léta hrála systémem 4-4-2, kde střední záložníci měli téměř čistě defenzivní úkoly a ofenzivu obstarávalo právě výše zmíněné duo zabijáků, kteří si šance sami vypracovávali a i zakončovali. Cílem křídelníků včetně krajních beků pak bylo sypat do nebezpečných prostor jeden centr za druhým. Systém zůstává prakticky stejný, jen se v něm začínají prosazovat mladší hráči. Navíc díky Federicu Valverdemu má nově Tabárez možnost poslat na plac i vyloženě tvořivého záložníka, který je schopen chytrou přihrávkou poslat útočníky do gólové šance. Oproti starým čistě defenzivním záložníkům Pérezovi a Arévalovi jsou noví střední záložníci schopni sami

skórovat buď ranou ze střední vzdálenosti nebo po náběhu do vápna. Naopak bohužel kvalita v uruguayském kádru chybí na křídlech, a to je kámen úrazu celého současného systému. Jiskrou naděje je určitě mladík Brian Rodríguez, kterému ale ještě v 21 letech do elitního křídelníka chybí klid ve finální fázi. Naopak Nicolás De La Cruz na levém křídle je prozatím v kvalifikaci velkým zklamáním. Na pravém křídle pak často operuje i jinak střední záložník Nández, který je ale spíš box-to-box záložníkem než hráčem schopným obejít soupeře v souboji 1 na 1 nebo posílat spoluhráčům přesné centry do vápna.

Zatímco Uruguay zažívá útlum po delším období, Paraguay si asi mnozí z nás pamatují jako pravidelného účastníka MS. Poslední dva šampionáty se však obešly bez účasti červeno-bíle pruhovaného týmu. Prozatím se sice Paraguay nachází na postupovém čtvrtém místě, reálně však domácí remízy s Peru a Bolívií můžou v konečném zúčtování Paraguay hodně mrzet. S trochou nadsázky lze říct, že Paraguay dokáže zremizovat úplně všechno. Nebýt už zmíněného incidentu s neproměněnou penaltou v zápase s Venezuelou, mohla teď mít Paraguay na kontě 4 remízy ze 4 zápasů. Zrovna v tomto zápase by ale určitě remíza fanouškům Paraguaye nebyla proti srsti. V posledních sedmi oficiálních vzájemných zápasech Paraguay ani jednou nevyhrála, zato však třikrát remizovala. Přitom herní systém Paraguaye rozhodně není postavený jen na nějakém urputném bránění. Naopak jde o celkem sympaticky hrající mužstvo s vyváženým poměrem bránění a útočení. Navíc díky angažování mnoha Argentinců paraguayského původu (v Argentině žije docela početná menšina Paraguayců, kteří zde odcházejí za prací) se kádr výrazně zkvalitnil. Obecně kádr působí dobře a vyspěle a pokud si jinak skvělý stoper a kapitán Gustavo Gómez odpustí občasné zbytečné chyby, které zatím soupeř vždycky neomylně potrestal, možná zase po 12 letech uvidíme Guaraní na Mistrovství světa. Zatím kvalifikaci nemají rozehranou špatně.

Orientační sestava Uruguaye (4-2-3-1): Muslera - Viña, Giménez, Godín, Cáceres - Torreira, Bentancur - De La Cruz, Valverde, Rodríguez - Suárez.
Orientační sestava Paraguaye (4-2-3-1): Silva - Arzamendia, Alonso, Gómez, A. Espínola - Cubas, G. Giménez - Á. Romero (Samudio), Almirón, Gamarra - C. González (Á. Romero).
Tip na výsledek: 10.



Fanoušci Argentiny si můžou fotbal po delší době znovu užívat. Po příchodu trenéra Lionela Scaloniho to sice zpočátku nevypadalo na žádnou velkou změnu, nicméně konečně se v posledních zápasech už projevil na Albiceleste jeho trenérský rukopis. Dovolím si poznamenat, že jakýkoliv trenérský rukopis neměla Argentina už hodně dlouhou dobu. Ještě v prvních zápasech pod Scalonim hrála Argentina stylem "všichni se postavíme na svá místa a budeme přihrávat Messimu, on to rozhodne" (samozřejmě s nadsázkou), ale nyní už konečně všichni hráči pochopili, že ke vstřelení gólu je třeba hodně pohybu a nabídky. Dalším pozitivem Scaloniho angažmá je chuť dávat příležitost ne tolik známým mladším hráčům, kteří přinášejí na hřiště tolik potřebný zápal a dravost (např. posledně Nicolás González ze Stuttgartu). Zapomenout nelze ani na velice pevnou defenzivu, která zatím dostala pouze 2 góly, z toho jeden z penalty. Kdybych měl vyzdvihnout jediného hráče, který stojí za zlepšením Argentiny, byl by to pro mnohé překvapivě asi Giovani Lo Celso. V každém zápase pokrývá obrovský prostor a je hnacím motorem celého týmu. Moc nerozumím tomu, že stále není stabilním členem základní jedenáctky a místo něj dostávají přednost hráči jako Palacios, De Paul nebo poctivý běžec Acuña. Po chvále ale přijde i trocha pokárání. Chvála pro ofenzivní fázi platí zejména až pro zápas s Peru. V předchozích zápasech zejména záloha stále působila místy docela bezradně a Ekvádor s Bolívií se prakticky porazili sami svou nezkušeností ve vápně. Pokud se ale podaří Argentině navázat na výkon proti Peru, bude se moct konečně zase rovnat i s těmi nejlepšími na světě.

Bez vytáček přiznám, že od Chile vlastně nevím, co očekávat. Po neuspokojivém začátku kvalifikace, který byl ale do velké míry zapříčiněn nutností přestavby kádru a špatnou formou bývalých opor, u týmu skončil Reinaldo Rueda. Ten byl nahrazen Martínem Lasartem, který naposledy koučoval egyptského giganta Al Ahlí. Pravdou je, že tento pro mě neznámý trenér si už ve své kariéře připsal mnohé úspěchy, na trenérském postu však podle mého názoru chyba nebyla. Chilský národní tým ztrácí velice rychle kvalitu a adekvátní náhrada za stárnoucí reprezentanty je v nedohlednu. Do reprezentace byli sice nominovaní někteří mladí nadějní hráči, např. Tomás Alarcón, ale jádro sestavy budou stále tvořit spíše vyzkoušení třicátníci. Obrovskou ztrátou pak je absence Artura Vidala, který neocestuje na reprezentační sraz kvůli Covidu-19. Pro Chile nemluví ani fakt, že v Argentině ještě nikdy v historii nevyhrálo. V tomto zápase očekávám vítězství Argentiny.

Orientační sestava Argentiny (4-2-3-1): Armani - Tagliafico, Martínez Quarta, Otamendi (Pezzella), Montiel - Paredes, Lo Celso (Palacios) - N. González, Messi, De Paul - L. Martínez.
Orientační sestava Chile (4-2-3-1): Bravo - Mena, Vegas, Medel, Isla - Pulgar, Aránguiz - Meneses, Pinares, Orellana (Sánchez) - Sánchez (Vargas).
Tip na výsledek: 1.



Pro oba týmy jde o veledůležitý zápas. V současné chvíli to totiž nevypadá, že by postupové místo zbylo pro oba týmy, a právě vzájemný zápas může dost napovědět, který tým se vrátí do hry o postup a který se dostane do kritické situace. Blíž kritické situaci je domácí tým, kterému se ale v pravý čas vrací kapitán Guerrero, který může pomoct nejenom svými útočnými schopnostmi, ale zejména uměním strhnout celý tým k bojovnému výkonu. Oba týmy pak musí výrazně zlepšit defenzivu, protože 10 a 11 obdržených branek za 4 zápasy je opravdu příliš mnoho. Peru ještě k tomu drží prozatím skvělý gólman Gallese, který má ze všech gólmanů v kvalifikaci nejvyšší počet úspěšných zákroků. Na obranu Peruánců, los k nim prozatím nebyl přívětivý a mají za sebou už domácí zápasy jak s Brazílií, tak s Argentinou. Proto pouze jeden získaný bod může být trochu zavádějící. Předváděná hra nicméně má k dokonalosti opravdu daleko. Jediný hráč, který snesl skutečně přísná měřítka, byl André Carrillo, který je se třemi góly ze čtyř celkově vstřelených jednoznačně nejlepší střelec týmu. Jednoduše tak Peru pro myšlenky na úspěch musí zlepšit prakticky vše.

To, že pro úspěch musí zlepšit prakticky vše, platí stejně tak pro Kolumbii. Na začátku kvalifikace jeden z jasných favoritů na postup, po čtyřech zápasech velké zklamání. Samozřejmě je stále teprve první polovina kvalifikace, v případě prohry v Peru ale situace rozhodně pro Kolumbijce nebude příznivá. Ke zlepšení má přispět impuls v podobě výměny trenéra. Zkušený trenér Carlos Queiroz překvapivě s Kolumbií pohořel a nyní v pauze tým po něm přebral jiný zkušený trenér - Reinaldo Rueda. Ten se s Chile prezentoval pohledným a rychlým fotbalem, jenže bohužel kvalita chilského kádru už opravdu není to, co bývala a po zisku jen 4 bodů se od týmu poroučel. Aby to Kolumbie náhodou neměla jednodušší, zranila se jim největší současná hvězda James Rodríguez. Právě absence klíčového záložníka a tvůrce hry ale dává zároveň možnost Ruedovi zcela změnit obraz kolumbijské

hry. S Chile hrál diamant, jelikož tvořivého záložníka Chile postrádá, naopak má v kádru spoustu bojovníků, kteří nešetří krokem a neustále se nabízejí pro přihrávku. Přesně stejná možnost se mu teď otevírá i s Kolumbií. Pravda, taková osobnost jako je Vidal ve středu zálohy Kolumbie chybí, zato ale disponuje lepšími defenzivními záložníky a lepšími krajními obránci (tedy za předpokladu, že se brzy uzdraví leví obránci Mojica a Fabra, s pravým bekem Ariasem ještě dlouho počítat nemůže). Jako tvořivější vrchol diamantu se pak dá využít buď trochu náladový Edwin Cardona nebo mladý Luis Díaz. V těchto hráčích by měl taky mít Rueda větší kvalitu, než měl v Chile. Druhou možností je hrát systém 4-3-3, kde by však trio záložníků bylo nejspíš zoufale nekreativní. Každopádně se nechám překvapit, jakým způsobem se Kolumbie proti Peruáncům předvede. Kvalita je na její straně a důležité je pro ni hrát rychle a s patřičným zápalem.

Orientační sestava Peru (4-2-3-1): Gallese - Trauco, Abram, Santamaría, Advíncula - Tapia, Yotún - Peña, Cueva, Carrillo - Guerrero.
Orientační sestava Kolumbie (4-1-2-1-2): Ospina - Tesillo, Mina, D. Sánchez, Cuadrado - W. Barrios - Uribe, Lerma - Cardona (L. Díaz) - Muriel, D. Zapata.
Tip na výsledek: 2



Až se bude hrát v obráceném gardu, tedy až bude Ekvádor doma hostit Brazílii, pravděpodobně to bude mnohem zajímavější zápas. Ekvádor se zatím prezentuje vynikajícími výkony, jenže přece jen mají stále ještě určité kvalitativní limity zejména v defenzivě, které podle mého názoru proti Brazílii vyniknou "v celé své kráse". Brazílie pod koučem Titem hraje už několik let a prezentuje se sebevědomými výkony. Zde je nutné říct, že herní tvář Selecãa působí suverénně jen proti jihoamerickým soupeřům. V případě, že Brazilci narazí na styl, který jim není vlastní, rázem jejich sebevědomí opadá a začnou mnohdy až nesmyslně předržovat míč a taktizovat, což jim není vlastní. Teď je však pro ně nejdůležitější obhajoba Copy a úspěšné zvládnutí dvou "přípravných" kvalifikačních duelů, které by měli s přehledem zvládnout. Co se týče brazilských absencí, nejsou nijak závažné. Chybět bude pouze veterán Dani Alves a Philippe Coutinho. Kreativitu však bude obstarávat navrátilec Neymar a na kraji obrany už se dávno prohánějí mladší hráči než veterán Alves. Velkým plusem je také uzdravení vynikajícího Fabinha.

Na Ekvádor se zatím dívá krásně. Mužstvo, považované dlouhodobě jen za průměrné s nefér výhodou vysokohorského domácího prostředí, rozkvetlo do krásy. Velký podíl na tom má nenápadná, ale zato vynikající práce s mládeží (pravidelní čtenáři této rubriky už vědí). Jestli má někde Ekvádor jasnou slabinu, tak je to stoperská dvojice. Přesto zatím Xavier Arreaga s Robertem Arboledou předváděli dostatečné výkony, aby svůj tým dovedli k vítězství. Nyní se navíc do reprezentace vratí "zlobivé dítě" Félix Torres, který by případně mohl stoperskou dvojici ještě více zkvalitnit. Jako čtvrtý stoper pak jede další z řady mladých obrovských supertalentů Piero Hincapié, aby sbíral zkušenosti. Ekvádor sice v historii ještě nikdy v Brazílii nevyhrál, momentálně má však takovou formu, že nic není nemožné. Osobně očekávám od Gustava Alfara zase nějakou překvapivou rošádu v sestavě. V tom se trochu podobá Jindřichu Trpišovskému, který se také v důležitých zápasech proti favoritům nebál překvapivých tahů. Co třeba nasazení levého křídelníka Fidela Martíneze, který na stará kolena po přestupu do mexické ligy nasázel v 17 zápasech 8 gólů, to není špatné, ne? Přesto si stojím za úvodem analýzy, že zde už opravdu Ekvádor narazí na své limity. Rád bych se však mýlil.

Orientační sestava Brazílie (4-3-3): Alisson - Lodi, Marquinhos, T. Silva, Danilo - Fabinho, Casemiro, Éverton Ribeiro - Neymar, Firmino, Richarlison (Jesus).
Orientační sestava Ekvádoru (4-4-2): Domínguez - Estupiñán, Arboleda, Arreaga, Preciado (Perlaza) - F. Martínez, Noboa, Gruezo, Mena - Estrada, E. Valencia.
Tip na výsledek: 1.