Před začátkem jara: FC Viktoria Plzeň

Podzim v Lize mistrů zvládli na jedničku, když v těžké skupině vybojovali třetí místo, připsali si cenný skalp Římských vlků a zajistili si postup do jarní fáze Evropské ligy. V lize je z toho zatím druhé místo, výborná bilance před domácím publikem, ale naopak častější ztráty venku, včetně dvou vysokých proher. Jak bude plzeňská Viktoria pod vedením trenéra Pavla Vrby zatápět dosud první Slavii? Které posily úřadujícího mistra mají blízko do základní sestavy a kdo bude dávat góly místo Michaela Krmenčíka? O tom uvažuje tento rozbor.

Příprava se FCVP zrovna nepovedla, po třech povinných výhrách proti slabým českým soupeřům přišlo soustředění ve Španělsku, na kterém viktoriáni netriumfovali ani jednou. Upřímně řečeno, Plzeňany by spíše mělo děsit, kdyby se týmu Pavla Vrby naopak přípravné období povedlo. Až na pár výjimek totiž pravidelně Západočeši končí přípravnou fázi s nepříliš veselou bilancí. Tým povzbuzený povedeným podzimem, doplněný o několik posil určitě nebude pro Slavii snadným soupeřem. Dva nejlepší české týmy, které se škádlí na hřišti i přes sociální média (viz instagram Davida Limberského) se na jaře v lize díky nadstavbové části potkají dokonce dvakrát. A nezbývá než doufat, že další setkání No Alcohol vs. Mr. Twitter budou opět pěkně epické bitvy.





Pavel Vrba se sice tváří, že má dva vyrovnané brankáře, blíže do branky by ale měl mít Aleš Hruška. S trochou nadsázky se dá říct, že v letním přestupovém období 2017, kdy do Sparty i do Slavie mířily vysloužilé hvězdy, byl nejlepší posilou právě příbramský gólman. Ten svými skvělými zákroky držel akcie Viktorky nahoře v lize i v evropských pohárech a proto by měl být jedničkou. Na straně Matúše Kozáčika je na druhé straně více zkušeností na nejvyšším levelu.

Šéfem obrany je Roman Hubník. Je to možná trochu smutné (pro jeho mladší konkurenci), ale i v požehnaném věku patří mezi nejlepší stopery v lize. Když bude fit, bude lídrem stoperské dvojice. Jeho parťákem bude Lukáš Hejda, posila z Jablonce Luděk Pernica výkonnostně zaostává. Na stoperu je použitelný i krajní bek Radim Řezník.

Ten jinak bude působit na pravé straně defenzivy, nalevo pak bude řádit David Limberský. Kontroverzní "Limba" je milovaný i nenáviděný, fotbalově však stále patří mezi nejlepší beky v lize. Pokud se někdo loni smál, jak si bude z hráče, proslulého svými excesy, dělat jedna hvězda vedle druhé v Lize mistrů dobrý den, nestalo se tak. Limberský stále patří mezi nejlepší hráče Viktorie.

Kvalitní alternativou na oba kraje obrany je Milan Havel. Bývalý hráč Bohemians si překvapivě na podzim nejvíce zahrál v LM, určitě ale není od věci, aby ho Vrba začal využívat i v ligové soutěži.

Na levém beku se případně může objevit i poctivec Jan Kovařík. Tahle varianta navíc může nastat už za týden v EL proti chorvatskému Dinamu, neboť jak by řekli v Simpsonech, viktoriánský opiliáno řidičáno má distanc a je otázkou, zda bude Radim Řezník fit. V takovém případě by mohl Kovařík naskočit vlevo a Havel vpravo. V přípravě se na pravém beku zkoušeli i Ubong Ekpai a Milan Petržela, to by byly ale opravdy jen varianty pro případ nouze.



Už za týden se na trávníku střetnou dva nejlepší hráči české ligy. Na jedné straně Tomáš Souček, na druhé Patrik Hrošovský. Slovenský středopolař po letech nenápadné, ale výtečně odváděné práce konečně sklízí širší obdiv. Na podzim zazářil v duelech LM, vysoký standard si ale "Hrošo" drží už delší dobu. Českou ligu nepochybně přerostl a dá se čekat, že v létě zamíří za lepším angažmá.

Jeho parťákem na double pivotu by nejčastěji měl být Roman Procházka. To je rozhodně příjemné překvapení aktuální sezony. Příchod 29letého téměř neznámého fotbalisty z bulharské Sofie vypadal jako přestup z kategorie WTF, nakonec je ale pravdou opak. Procházka si vedl velmi dobře a ze sestavy vystrnadil Tomáše Hořavu. Jeho výhodou navíc je, že na defenzivně založeného hráče je poměrně produktivní (na podzim 4 branky a 2 nahrávky) a solidně zahrává přímé kopy.

Výhodou Tomáše Hořavy na druhou stranu je využitelnost na dvou postech - kromě CM může zahrát i na pozici podhrotu. Tam má ale solidní konkurenci. Za prvé do hry po zranění opět naskočí Daniel Kolář a ze Slovenska se navrátil Marek Bakoš. Jedničkou na pozici AM by ale měl být Aleš Čermák.

Bývalý mládežnický reprezentant přicházel ze Sparty jako CM, nakonec je to ale právě vyšší post, který mu sedí více. Umí rozdávat pasy do stran, obstará nejeden předfinální pas. Na druhou stranu ve zkušeném Kolářovi má stále konkurenci, neboť viktoriánský oblíbenec má lepší zakončení a je i silnější v osobních soubojích.



Zranění Michaela Krmenčíka se ukázalo jako veliký problém. Za prvé z hlediska jeho zpeněžení, protože najednou si mohli o milionech za vytáhlého forvarda nechat Šádek a spol. jen zdát a i přes zimní náznaky nakonec rodák z Kraslic v Bruggách po vzoru Colina Farrella a Brendana Gleeesona neskončil. Za druhé pak proto, že jednoduše zaznamenal za poslední roky ohromný progres a pro hru Viktorie byl klíčový. Najednou bylo třeba ho nahradit ze dne na den a Tomáš Chorý musel plavat rovnou bez kruhu.

Podle toho to nejprve vypadalo a žádná sláva to nebyla, s postupnou herní praxí se ale na hrotu víceméně našel. Jenže to stejně z hlediska pozice v základní sestavě nebude mít snadné, Krmenčík sice zůstává na marodce do konce sezony, ze Zlína ale dorazila posila Jean David Beauguel. Ten aspoň v přátelácích v přípravě působil sebejistějším dojmem a šikovnější na balonu, je tedy otázkou, zda jedničkou na hrotu nebude on.

V záloze (resp. na hrotu) je pak starý známý Marek Bakoš. Využitelný coby second striker i jako hroťák, byť samozřejmě na devítce nabízí trochu jiné komponenty, než "bijci" Krmenčíkova typu.

Na křídlech by pak za normálních okolností byl zleva nejlepší hráč minulé sezony Jan Kopic, toho ale zatím na trávník nepustí zranění. Na pozici levého záložníka tak zřejmě začne Jan Kovařík, kterému se zejména v závěru podzimu velmi dařilo. Jeho výhodou je, že může zaskočit i na levém beku, navíc je to pracovitý poctivec a daří se mu centry. Na levém kraji tak může najít uplatnění na obou postech.

Napravo zřejmě sezonu začne Joel Kayamba. Posila z Opavy má za sebou vydařenou přípravu a umí všechno, co vlastně od hráče na pozici křídla chcete. Je rychlý, rozumí si s míčem, umí dát balon bleskově od nohy, narazit si se spoluhráčem a mezitím si naběhnout do lepší pozice. Tohle přesně Viktoria na kraji zálohy potřebuje a nováček v její kabině to zatím splňuje na výbornou.

Alternativou na pravou zálohu je samozřejmě Milan Petržela. Ano, stále je tady. Oblíbenec trenéra Vrby už má svá léta a na své nejlepší sezony už může jen vzpomínat, čas od času ale vytáhne parádní výkon jako za starých časů - třeba jako proti Římu v LM.

Naproti tomu letní přírůstek Ubong Ekpai zatím moc nezaujal a na svou šanci si tak asi bude muset počkat, ligu v základu téměř jistě nezahájí. Velkou neznámou je pak další nový hráč Viktorie Erik Pačinda. Rodák z Košic na první pohled vypadá jako další posila z kategorie WTF - téměř třicetiletý hráč, který navíc z Dunajské stredy zmizel už v říjnu a od té doby nehrál soutěžní zápas.

V přípravě se mu ale dařilo, bohužel pro Viktorii se ale pak zranil. Čas ukáže, zda se bude jednat o podobnou trefu, jako v případě příchodu jeho krajana Romana Procházky do středu pole.



Na moc postech v sestavě není třeba váhat a pokud si někde Vrba může drbat bradu, jde o starosti víceméně příjemné. Neotřesitelnými jistotami jsou za normálních okolností Hubník a Hrošovský, velmi silnou pozici má stále i Limberský a povedený podzim má za sebou i Procházka. Na křídlech se pak o dvě místa pere hned pětice hráčů a v útoku to účastníci konkurzu na Krmenčíkova následovníka nemají jednoduché, ani jeden z dvojice Beauguel - Chorý určitě nemá nic jistého.

Jestli je třeba za něco Adolfa Šádka pochválit, je to příchod posil. Jejich přínosnost ukáže až čas (byť se zatím Pačinda, Beauguel i Kayamba na omezeném prostoru v přípravě jevili velmi dobře), jde ale o to, že všechny nové tváře měli ve Viktorce vyřešené dávno předtím, než vůbec zimní pauza začala. Kayamba září, Pačinda říjen, JDB listopad. Běžel teprve ligový podzim a GM Viktorie místo toho, aby si dělal selfíčka na San Bernabéu, tak už spřádal plány na jaro a dumal, jak kádr svého týmu co nejlépe posílit. Další důkaz toho, jak výbornou práci ve Viktorii s omezenějším rozpočtem, než jaký mají pražská S, který je navíc do velké míry závislý na výnosech z evropských soutěží, klubový šéf odvádí.

Co se týče taktiky jako takové, Viktoria nemusí vymýšlet kolo. Aspoň tedy v domácích utkáních. Na podzim před vlastním publikem válela, z deseti utkání zaznamenala devět výher a jedinou prohru, celkové skóre 18:4. Nebyla to sice tak impozantní zábava, jakou v Edenu servíruje "totální" Jindřich Trpišovský, to ale Vrbu mrzet nemusí. Viktoria soupeřům nenadělovala debakly, hned šest z devíti domácích triumfů bylo o jediný gól, často viktoriáni skóre na svou stranu přiklonili až v posledních minutách. Právě v tom je ale obrovská síla FCVP - Vrbův tým připomíná United z Fergusonovy éry, může hrát celé utkání příšerně, nakonec ho ale dovede do vítězného konce a klíčovou branku tam prostě dorve. A i bez Krmenčíka, což je cenné zjištění.

Už taková bomba to není venku, výprasky 0:4 v Edenu, kam si v posledních letech viktoriáni pravidelně jezdí pro anální sondu, a 0:3 v Jablonci si rozhodně Hubník a spol. za rámeček nedají. Na druhou stranu se také jednalo o jediné dvě podzimní prohry - a s oběma silnými týmy už se na jaře v základní části Plzeňští utkají před vlastními diváky.

Sílu současné Plzně ukázal i podzimní duel proti Spartě. Dlouho bezbrankový zápas ve Štruncových sadech by klasik mohl označit za fialový hnus - proklamovaný šlágr ligy nabídl stopové množství fotbalových momentů a naopak maximální nálož soubojů a okopávání. Tahle MMA bitva ale nakonec zásluhou rány Romana Procházky a teče Uroše Radakoviče skončila třemi body pro Plzeň - a to se počítá. Vyhrávat klíčové zápasy, zvolit správnou sestavu, okysličit utkání správnými náhradníky, kteří pak zápas rozhodnou ve váš prospěch. Právě v tom je velká síla Pavla Vrby. Někdo tomu může říkat štěstí, Vrbova trenérská bilance ale napovídá, že jde spíše o kumšt hodný obdivu a respektu.



Viktoria má silný kádr, sebevědomí z povedeného účinkování v nejprestižnější soutěži světa, výborného trenéra a moudrého funkcionáře. Na první pohled jasně titulová kombinace, jen kdyby v cestě nestála supersilná Slavia, která podzimem profičela téměř bez ztráty kytičky. Do jara jde Trpišovského tým se čtyřbodovým náskokem a je jednoznačným favoritem na celkový triumf. Na druhou stranu pozice druhého vzadu může Viktorce vyhovovat. Zní to sice jako to nejstarší fotbalové klišé - ale vždycky je lepší dýchat lídrovi na záda (nota bene s příjemným pocitem, že sezona už je teď díky milionům z LM a jistému druhému místu úspěšná), než hájit náskok. Slavia je navíc větší klub než Plzeň a Pražané jsou tak pod daleko větším tlakem. Byť samozřejmě je vše otevřeno, řekněme si na rovinu, že nezisk titulu by se pro Slavii i její vedení rovnal velkému failu.

Na to může Vrbův tým sázet. Především ale musí vyhrát domácí utkání, které proti Slavii Hubníkova parta sehraje už příští týden. Pokud rozdíl mezi týmy po tomto víkendu zůstane čtyřbodový, bude se hrát o hodně - sedmibodový náskok by už mohl být pro Viktorii neřešitelným rébusem, dotáhnout se na jediný bod by naopak znamenalo vytvoření solidního tlaku na Pražany. Viktoria by se každopádně měla snažit, aby do nadstavby šla coby lídr tabulky - výlet do Edenu totiž rozhodně není něčím, co by chtěli Vrbovi hoši nutně opakovat.