O Banksovi s Bonettim a síle jednoho momentu

02.05.2020, 00:02
Profily, historie
Jejich kariéry jsou pro většinu pamětníků neodmyslitelně spjaté, ale jen jeden z nich vůči tomu mohl být relativně lhostejný. Utvářeli takřka neotřesitelný gólmanský tandem napříč nejlepším čtyřletým cyklem anglické reprezentace i uprostřed zlaté éry britské brankářské školy, ale jen jeden z nich pravidelně sbíral starty. Nyní se s rozestupem zhruba jednoho roku obě nerozlučné legendy odebraly do fotbalového nebe...

Ani nedávná historie není skoupá na památné bitvy o výsostné postavení mezi třemi tyčemi. Jednu z těch vyrovnanějších sváděli bezprostředně po mistrovství světa 1998 Francesco Toldo s Gianluigim Buffonem. Na Lehmannovo odkládané sesazení Olivera Kahna tak akorát pro domácí světový šampionát se bude ještě dlouho vzpomínat. Iker Casillas v závislosti na tom, koho se zrovna ptáte, během své kariéry 'zacláněl' možná až čtyřem kvalitním brankářům. A občas se to sejde i v méně výrazné fotbalové krajině — nebýt Samira Handanoviće, Jan Oblak v 27 letech klidně mohl mít na kontě dvojitou porci reprezentačních startů.

Jenom v tuto chvíli se hojně diskutované brankářské rivality odvíjejí v Německu a Brazílii, ovšem taková koncentrace kvality, jakou se pyšnil Albion v 60. a 70. letech minulého století, jen stěží nachází obdoby.

Sir Alf Ramsey vedl anglický národní tým v letech 1963-74 a takřka po celé toto období měl k dispozici Gordona Bankse, dle mnohých nejtalentovanějšího brankáře své generace, takže se nikdy nejednalo o kdovíjak nezáviděníhodné dilema, ale kolik potenciálně rozdílových startů muselo být v daném období uvrtáno na lavici/tribunu, je kór při pomyšlení na pozdější desetiletky lemované průměrností až mrazivé.

Však posuďte sami: pod Ramseym postupně debutovali jednička prvního a posledního pozlaceného Albionu (Gordon Banks), strůjce prvních triumfů Chelsea v FA Cupu i Ligovém poháru (Peter Bonetti), tahoun posledních týmů Busbyho Manchesteru United a prvního anglického vítěze Poháru mistrů evropských zemí (Alex Stepney), držitel klubového rekordu v počtu čistých kont (21) na cestě za druhým poválečným titulem Evertonu (Gordon West), ústřední tvář fenomenálního Cloughova Nottinghamu Forest z konce 70. let (Peter Shilton) a opora ještě déle dominujícího Liverpoolu téže dekády (Ray Clemence).

Poslední dva jmenovaní se již alespoň narodili po utichnutí zbraní a bok po boku navazovali na éru definovanou jedním Gordonem Banksem. Ten sám však stihl zmíněné trio Bonetti-Stepney-West omezit na pouhých 11 startů. Posbíraných dohromady. Kdoví, byl to možná i Banksův nepřekonatelný stín, a nejen oficiálně deklarovaný "stesk po domově", co přimělo Gordona Westa k odmítnutí pozvánky na MS 1970.

Tentýž mexický mundial, který navždy orámoval kariéru i celý odkaz Bonettiho i Bankse...



obrázek

Gordon Banks slavně odmítá Pelého. Zdroj: thedailystar.net




"Zákrok století" to nebyl ani tak pro Banksův tvrdohlavý vzdor fyzickým zákonům, když mírně zpoza těla vyhrabával precizní Pelého hlavičku, o níž si sám autor ve vzduchu pomyslel, že musí být gólová. Upřímně, z opakovaných záběrů se zdá, jako by sebou Banks spíše jen zoufale plácnul a doufal. I sám protagonista později přiznával, že se s balonem potkal jenom vršek jeho ruky, a že si byl tedy téměř jistý, že balon i přes jeho zásah skončil v síti. Banks v daném momentě spíše jen instinktivně prodával svou tréninkovou mantru — vrhej se po všech střelách, včetně těch, které jdou daleko mimo tebe; nikdy nevíš, jestli se to nestočí.

"Zákrok století" to byl spíš proto, že se pro mnohé britské rodiny, a mnohé malé kluky, stal prvním výrazným momentem zachyceným v celé své kráse, ve všech konturách, zkrátka jaksepatří. BBC sice svůj první revoluční program spustila už roku 1967, avšak ještě toho léta 1970 barevné televize platily za luxus, který si nemohl dovolit každý. Těm, kdo takové štěstí měli, se nicméně Banksův tygří skok vryl do paměti jako máloco. Od rozpadu Beatles uplynuly pouhé dva měsíce; sám Banks z nich učinil zdánlivou věčnost.

"Zákrok století" se též záhy nevyhnutelně stal silnou inspirací pro mnohé brankáře vyrůstající v příštích dvou dekádách v čele s Gianluigim Buffonem, a také jakousi slovníkovou zkratkou pro kompletní kariéru Bankse samotného. To dokonce do takové míry, že se prý do konce života neustále střetával s lidmi, kteří jeho krádež Pelého gólu automaticky zasazovali do roku 1966 — snad aby pestré resumé šestinásobného FIFA brankáře roku příhodně umetli na ještě úhlednější hromádku.

Přitom zlaté domácí MS je daleko přiléhavějším, jakož i pyšnějším odkazem Gordona Bankse; čtyři čistá konta v řadě a první gól ze hry až z památného finále, které by se dodnes mohlo pouštět na gólmanských seminářích jako příklad chladnokrevného strážení svatyně. Banks si ostatně po vzoru Lva Jašina vždy zakládal na vytříbené poziční hře, aby příliš takových heroických skoků nemusel absolvovat. Nenadarmo si ho ihned poté spoluhráči Alan Mullery a Bobby Moore svorně dobírali, že už zjevně stárne, protože normálně by přece takové míče nevyrážel.

Přesto se něčí tendenci spojovat do jednoho dva různé světové šampionáty, během nichž se fotbalový lid Banksově umu uctivě klaněl, nelze až tak divit. Podobně hmatatelných úspěchů totiž zbytek gólmanovy kariéry nenabízí.

Na dvě prohraná finále FA Cupu zkraje kariéry (1961, 1963) se obvykle nevzpomíná, podobně jako na dva po sobě jdoucí semifinálové krachy ve stejném poháru o celou dekádu později. Ligový pohár sice ovládl jak s Leicesterem City (1964), tak se Stoke City (1972), ale zároveň ve svých třinácti prvoligových sezonách zakončil v první desítce všehovšudy pětici z nich. Průměrným umístěním jeho mužstev je po sečtení všech kompletních ročníků až dvanáctá příčka, tedy zhruba přesně polovina tabulky.

Navíc, jakkoliv nefér se to v daném okamžiku i ve zpětném zrcátku mohlo jevit, faktem zůstává, že jenom rok po slavném triumfu ve Wembley byl Banks šéfem Leicesteru Gilliesem umístěn na přestupovou listinu a označen za postradatelného. Ve 29 letech prý měl ty nejlepší dny za sebou — a v závěsu už dvě sezony nervózně přešlapoval klubový odchovanec a leicesterský rodák Peter Shilton. Po Banksovi sáhl Stoke, s nímž v příštích dvou letech bojoval o záchranu.

Devětadvacetiletý Banks samozřejmě na odpis tak úplně nebyl. Další vydařené mistrovství světa mu už definitivně vyneslo Řád britského impéria (OBE; o povýšení na rytíře ho později připravila administrativní chyba), aby pak ve 34 letech ve finále Ligového poháru výrazně pomohl Stoke City k první a dosud jediné významné trofeji. Náhoda tomu chtěla, že proti němu tenkrát stanul o čtyři roky mladší Peter Bonetti v bráně favorizované Chelsea.

Ani v národním týmu to s nástupnictvím Shiltona nebylo tak žhavé jako v Leicesteru, který se mezitím poroučel do druhé ligy. Svůj reprezentační debut si pozdější rekordman odbyl teprve koncem listopadu 1970, více než tři roky po Banksově odchodu, a jedničkou Anglie neměl být ani pro kvalifikaci na MS 1974...



obrázek

Okamžik, který zlomil všechna anglická srdce. Zdroj: twitter.com




Ten večer vešel do dějin jako konec nejúspěšnější éry Anglie. Pokud měl někdy hrdý Albion ustavičně dobývat svět, a skutečně dostávat tradičním slovům o značné kvalitě kádru, měl tak činit právě na přelomu 60. a 70. let. Šestašedesátý rok mu už sice nikdo neodpáře, ale ten sedmdesátý měl být jeho skvostným pokračováním; potvrzením toho, že předešlý triumf nebyl pouze dílem domácího prostředí a kontroverzního úsudku pomezního. Když Telegraph roku 2017 posuzoval, ve které dekádě měl anglický výběr nejlépe obsazené jednotlivé posty, 60. a 70. léta po zásluze dodávala své brankáře, krajní beky i střední obránce. Stopeři Brian Labone a Bobby Moore byli konkrétně roku 1970 na vrcholu svých sil, Alan Ball s Martinem Petersem pořád zdatně podpírali stárnoucího Bobbyho Charltona, vpředu dál pálil ostrými zlatý hrdina Geoff Hurst.

Ten večer vešel do dějin jako jeden z těch nejvíce frustrujících v britských dějinách. Nejen pro fotbalisty a všechny, koho kopaná jakkoliv 'tankovala', ale také pro vůdce labouristů Harolda Wilsona. Když úřadující britský premiér s předstihem zhruba tří týdnů vyhlásil parlamentní volby, v průzkumech se těšil zhruba 7,5% náskoku. Pak přišel šokující kolaps v mexické výhni, Anglie sborově přišla o náladu a za čtyři dny urnám poměrně jasně kralovaly volební lístky pro opoziční konzervativce. Wilsonova strana senzačním způsobem ztratila 60 křesel, a byť se odcházející premiér snažil možný vliv fotbalové kocoviny odpálkovat, jeho kolegové měli jasno. Anglický čtvrtfinálový krach se SRN byl "zlomovým okamžikem" pro Wilsonova ministra sportu a Denis Healey, tehdejší ministr obrany, později ve svých memoárech přiznal, že se premiér už v dubnu kabinetu obezřetně tázal, zda by případný neúspěch na MS nemohl ovlivnit i výsledek voleb.

Ten večer, a události jemu předcházející, zároveň dodnes málokdo chápe a leckdo považuje za spiknutí.

Ještě před začátkem turnaje tu bylo záhadné obvinění Moorea s Bobbym Charltonem z krádeže náramku a následné uvěznění prvního jmenovaného na několik dní v Bogotě. Situace byla natolik vážná, že Alf Ramsey již spřádal plán B bez účasti klíčového kapitána a zvažoval předání pásky Alanu Mullerymu. (Moore nakonec do Mexika z Kolumbie dorazil jen čtyři dny před výkopem zahajovacího klání s Rumunskem.)

Potom tu máte zvláštní zákaz letu z Guadalajary do Léonu, neboť prý tamní ranvej byla "příliš krátká" na anglické letadlo (přestože to německé ve stejný den pojala), pročež obhájci titulu museli vpředvečer čtvrtfinále absolvovat úmornou pětihodinovou cestu autobusem bez klimatizace.

A na závěr ta největší jobovka: otrava jídlem/pitím, která z osudového čtvrtfinále vyřadila do té doby nedotknutelného Gordona Bankse. Ten se prý původně veškerým konspiračním teoriím smál, ale postupem času v něm přeci jen uzrály — všichni ostatně požívali to samé jídlo, tytéž tablety, a nikdo nepohrdl ani výjimečným pivem k páteční večeři. Přesto se za půlhodiny přitížilo pouze Banksovi; a jenom on též v neděli nemohl nastoupit.

Stěží uvěřitelný byl i samotný průběh utkání. Ve 49. minutě Martin Peters zvýšil už na 2:0 a anglická pozice tak vypadala neotřesitelně. V soutěžním utkání přeci Angličané naposledy dvakrát inkasovali v dubnu 1967; ani Pelé a spol. to ve skupině nezměnili. Na předešlých šesti velkých turnajích Albion držel celkem sedm dvoubrankových vedení a ztratil přitom jen jedno jediné — to v rámci osmigólové přestřelky s Belgií na MS 1954. Sám Peter Bonetti v brance užuž sahal po šesté reprezentační nule. Při svém sedmém startu.

První komplikace se dostavila v 69. minutě, když Beckenbauerova rána zpoza vápna trestuhodně proklouzla pod Bonettim do sítě. Ani to však Alfa Ramseyho neodradilo od dvojího taktického střídání — okamžitě nato stáhl Bobbyho Charltona, kterého za deset minut z placu následoval další obvyklý tahoun Martin Peters. Ihned po Petersově vystřídání přišlo podivné vyrovnání, když Uwe Seeler nečekaně uspěl s hlavičkou za sebe. Třetí rána přišla v prodloužení a šla již především na vrub obrany, která nechala obávaného Gerda Müllera zakončovat z malého vápna zcela osamoceného.

Přesto média o hlavním viníkovi neměla pochyb (i při třetím gólu mohl být Bonetti minimálně lépe postavený), až brankářova maminka musela psát do novin, aby jejího kluka nechali na pokoji. Nebylo mu ještě ani třicet, a na reprezentační fotbal mohl zčistajasna zapomenout.

Banks ani s odstupem času Bonettimu nic nevyčítal. Krom toho, že vlastně ani nemohl, protože celý druhý poločas prospal a nikdy se na něj zpětně nepodíval, tak hlavně moc dobře věděl, co pro sebezkušenějšího gólmana znamená pouhá hodina mentální přípravy na start v tak důležitém zápase. Ještě toho rána navíc Banks absolvoval fyzické testy, které tentokrát — navzdory Ramseyho pověsti nesmlouvavce — sestávaly z pouhého poklusu k nedalekému stromu a zpátky (cca 20 metrů) a několika střel na rozchytání, které prý "jako by kopal otec batoleti". Výpovědní hodnota nulová; a taky že Banks na předzápasové poradě opět začal blednout a skučet. Až tehdy se Bonetti dozvěděl, že ho čeká teprve druhé soutěžní klání za národní tým.

A tak si Peter Bonetti rovněž zadělal na jeden okamžik, který měl nadosmrti lemovat jeho odkaz. A pokud v případě Banksova zákroku ze stejného MS šlo o menší křivdu, zde se jednalo o křivdu monumentální.

Klubová sezona 1969/70 byla ostatně tou Bonettiho nejvyvedenější, přičemž už před jejím výkopem byl oceněn coby nejlepší hráč více než 60leté historie Blues. To záhy na jaře 1971 akorát potuploval, když sehrál klíčovou úlohu při dalším ikonickém pohárovém tažení, tentokrát završeném skalpem Realu Madrid s obávanými Gentem a Amarem na křídlech ve finále PVP. Až do Mourinhova příchodu neexistovalo, že by kdokoliv tehdejší týmy Davea Sextona z přelomu 60. a 70. let nestavěl na samotný piedestal klubových dějin, a tahle 'kočka ze Stamford Bridge' byla jejich pýchou. Kde si urostlý Banks vystačil s natažením ruky, tam musel Bonetti se svými 177 centimetry urputně prodávat svou nadlidskou agilitu, pročež platil za vzor mnohým nepříliš vysokým brankářům, kteří přišli po něm. Bonettiho klubový rekord o 208 soutěžních čistých kontech pokořil teprve Petr Čech zkraje roku 2014.



obrázek

Banksova socha před Britannia Stadium. Zdroj: stokecityfc.com




Když se jednou z postele natáhl k nočnímu stolku pro hrnek s čajem a o pár čísel minul, nemělo cenu si dál cokoliv nalhávat: s chytáním na té nejvyšší úrovni má definitivně utrum. Ani tři stovky menších či větších stehů nedokázaly jeho pravé oko zachránit; střepy z bočního okna auta nezvratně poškodily jeho sítnici.

Přesto byl již za šest týdnů spoluhráči vítán zpátky na Victoria Ground a zhruba po půl roce začal s lehkým tréninkem. Ovšem když se ho v létě 1973 — více než půl roku po zdrcující bouračce — dlouholetý kouč Stoke City Tony Waddington konečně otázal, zda se cítí na to postavit se do branky, Gordon Banks mu zkrátka nemohl dát kladnou odpověď. "Chytat bych mohl, ale nebylo by to jako dřív, a to já nechci, Tony. Musím k tobě, klubu i sobě samotnému být upřímný," vysoukal ze sebe legendární brankář, kterému v době osudové havárie nebylo ani 34 let. Se Stoke zrovna oslavil historický triumf v FA Cupu a do nové sezony radostně vykročil po boku svého zlatého parťáka z MS 1966, o čtyři roky mladšího Geoffa Hursta.

Sám tvrdíval, že si byl za jednu sezonu ochoten připustit vinu na maximálně čtyřech gólech; 21. října 1972 proti Liverpoolu vyrobil jednu takovou chybu, a na mysli jí měl i tehdy, když se druhého dne vracel domů z ošetřovny na Victoria Ground. Na chvíli vypnul, jal se ledabyle předjíždět, a v tu ránu ho smetlo protijedoucí auto.

Což o to, Banks se ještě k řemeslu po pár letech vrátil, aby si v zámoří zavzpomínal na staré rivality s Pelém, Carlosem Albertem, Eusébiem, Franzem Beckenbauerem či Gerdem Müllerem. Nakrátko se dokonce mihl i v irské lize. Ale to nic nezměnilo na jeho krutém, spěšném odchodu z blyštivé scény. Stoke City v době jeho havárie vypadal přinejmenším jako adept na první osmičku, což v daném období rozhodně nebývalo zvykem. Nakonec sezonu 1972/73 završil na mnohem obvyklejší patnácté příčce. Banks samotný by pak nebýt osudové bouračky určitě s počtem čistých kont i startů za reprezentaci nezaostával za duem Joe Hart-David Seaman. A nadcházející světový šampionát 1974 by se možná bez anglické účasti nakonec neobešel.

Pokud Banksův čas na výsluní byl drasticky zkrácen v důsledku fyzické újmy, u Bonettiho nejspíš nešlo jen o ní. V sezoně po nešťastném mexickém mundialu kvůli různým nemocím a zraněním odehrál pouze 28 ligových utkání a vůbec poprvé od svého nástupu do pozice jedničky Chelsea (v 19 letech) registroval vážného konkurenta v Johnu Phillipsovi, který také v obou semifinále Poháru vítězů pohárů 1970/71 vynuloval Manchester City. Pro obě finálová klání se již sice mezi tři tyče vrátil Bonetti, a zejména druhé polovině odvety (kdy Chelsea hájila dvoubrankový náskok) kraloval jako za starých časů, ale to se již ukázalo být pouhým závěrečným záchvěvem, chcete-li snad jakousi posmrtnou křečí. Už v průběhu ročníku 1970/71 bylo zřejmé, že je Bonetti jen svým stínem, a že ho tíží hrubě nevyvedené představení v Léonu.

Chelsea jako celek začala dramaticky upadat. Dvojice Peter Osgood-Ian Hutchinson v sezoně 1969/70 dokupy nasázela úchvatných 53 branek a ve věku 23, respektive 21 let slibovala do budoucna velké věci. Již na podzim 1972 byl ovšem Osgood po nevydařeném startu zařazen na přestupovou listinu, zatímco Hutchinson zabředl do začarovaného kruhu těžkých zranění (postupně si zlomil nohu, ruku i palec), z něhož se už nikdy nevymanil. Ačkoliv Osgood na Stamford Bridge ještě pár let setrval a zhruba v polovině sezony 1972/73 se vrátil do své nejlepší formy, Chelsea výjimečně finišovala blíže sestupovým příčkám než Top 3, což hned záhy zopakovala. Bonetti už tou dobou zase neplatil za pevnou jedničku a brzy o svou pozici dočista přišel. Na jaře 1975 se Chelsea v prvním ročníku bez 'Ossieho' či Alana Hudsona neubránila sestupu.

Po krátkém intermezzu v zámoří se Bonetti na Stamford Bridge vrátil pomoci po finanční i kvalitativní stránce zcela odšťavněné Blues vytáhnout zpět do nejvyšší soutěže. Svůj účet v Chelsea definitivně uzavřel v květnu 1979 svým 729. vystoupením; ve dvou třetinách z nich přitom nekapituloval více než jednou.




Jak Gordon Banks, tak Peter Bonetti se posléze angažovali také v trenérských kruzích, v jejichž rámci měli přirozeně co rozdávat, přestože sami své vrcholné výkony podávali v době, kdy specializovaný trénink brankářů prakticky neexistoval.

Bonetti, jakožto jeden z průkopníků dlouhého hodu namísto tradičního výkopu a lapání centrů do rukou namísto typického boxování, pracoval vedle 'své' Chelsea rovněž pro všechny kluby Kevina Keegana (Newcastle, Fulham, Manchester City). Banks byl též nadčasový už během hráčské kariéry, když se například zkraje 70. let nechal inspirovat latinskoamerickými brankáři a nechal si zřejmě jako první britský gólman vyrobit rukavice větších rozměrů s ďolíčkovaným gumovým povrchem, a trendy udával i v roli kouče. Neville Southall, brankářská ikona 80. a 90. let, vzpomínal, jak nezvyklou porci času Banks věnoval technickým aspektům profese, zatímco jinde se nadále "do zblbnutí" cepovaly fyzické dovednosti.

Jak Gordon Banks, tak Peter Bonetti zároveň po konci svých profesionálních kariér dál prohlubovali pověst laskavých, nezištných legend, která je předcházela.

Bonetti, jenž při příchodu na hřiště nikdy nezapomněl mávnutím ocenit všechny, kdo si ten den našli cestu na stadion, v jednu chvíli návštěvníky Stamford Bridge také sám obsluhoval a během svého krátkého angažmá ve Skotsku po ostrově Mull se svým charakteristickým úsměvem rozvážel poštu. Banks byl pro změnu až do konce života vždy k dispozici poblíž Britannia Stadium. Současný brankář Stoke City Jack Butland, jenž z úcty k legendě po její loňské smrti oblékl prostý zelený dres bez klubového znaku i sponzora (který, ironicky, poprvé začal nosit Bonetti), vzpomínal, kterak mu Banks po telefonu mimo jiné do detailu radil jak vyzrát na rohové kopy, jež platily za jeho královskou disciplínu.

Oba nerozluční kolegové, spoluhráči i rivalové byli zkrátka o tolik víc než pouhými aktéry dvou různých zápasů jednoho MS se stejným výsledkem — těsnou prohrou — a přece diametrálně odlišným nádechem.

To vážně nikdy nesmí zapadnout.

Autor: Tomáš Daníček

Komentáře (155)

Přidat komentář
smazaný uživatel

Autor v pokusu o slohovou práci si zas plete rivalitu s tím když v jedné generaci vyroste více top jedniček na post repre gólmana.

Kahn-Lehman možná, ale Toldo ? A to věčné přeceňování Buffona za největšího brankáře historie mi už taky leze krkem. Jistě, patří mezi ně a obdiv jak dlouho vydržel na vrcholu ale první sotva..To už se divím že nepíšeš Cechovo reprezentace do které se nedostalo na Vaclíka Pavlenku Heču Hejníčka ...

Rivalové byli spíš Illgner a Kopke třeba

Reagovat
Neutron

co mas proti Toldovi? Bol to skvely brankar. Pretoze so vsetkym respektom voci Vaclikovi to nie je top brankar, je kvalitny, ale brankari, ktori boli menovani su podla mna teda o cosi kvalitnejsi.

Reagovat
20DollarsInMyPocket

Hlavně EURO 2000, tam byl Toldo famózní.

Reagovat
Neutron

To bol jeho turnaj proste tam bol fakt neskutocny.

Reagovat
Shevchenko

Nedávno jsem se díval na sestřih finále a musím říct, že ten gól Wiltorda byl jednoznačně jeho.

Reagovat
fantomas

No nevim, jestli jednoznačně, Wiltord to trefil do dost debilního místa pro golmana. (A jen pár sekund předtim zas Toldo vyrazil celkem jasnej gól Trézégueta do protisměru.)

Reagovat
smazaný uživatel

Já neřekl že mám něco proti němu byl výborný, ale spíše se mu povedlo jedno Euro a nemůžete ho řadit mezi nejlepší brankáře historie

Reagovat
fantomas

Dyt to ale prece nikdo neudelal, stejne jako nikdo - kdyz uz jsme u toho - neoznacoval Buffona za nejlepsiho brankare historie ci co. Nastinil sem akorat par zajimavych bitev o repre jednicku, pricemz Toldo vs Buffon cca 1998-2002 se mezi ne pro me rozhodne radi. Kazdej at si tam pripadne dosadi svy vzpominky.

Reagovat
20DollarsInMyPocket

Reagovat
fabec1222

Vždyť Toldo chytal na ME jen díky tomu, že se Buffon zranil, jinak by chytal on.

Reagovat
fantomas

Vim, ale chytal tak dobre, ze pak nacal pristi kvaldu. :)

Reagovat
smazaný uživatel

neztapnuj se pls

Reagovat
smazaný uživatel

Na rozdíl od tebe mlíko ty gólmany znám a pamatuju živě tak vím o čem mluvím. To tys ani nepochopil ironií s vesnickým Hejníčkem

Reagovat
smazaný uživatel

neztapnuj se pls

Reagovat
smazaný uživatel

Viktor-Vencel...detto Banks-Bonetti

Reagovat
valloire

o tom moc neví, když byl jednou schopnej napsat, že byl Viktor kapitán mistrů Evropy

Reagovat
valloire

Daníček samozřejmě

Reagovat
fantomas

Coze?

Reagovat
uff

Tiež ma to napadlo. Len s tým rozdielom, že Vencel ak sa nemýlim žiadny veľký zápas nepokazil a aj mal viac štartov za repre ako Bonetti. No neviem či vôbec v európe bola iná dvojica ktorá to spolu ťahala tak dlho. No tí starší a skúsenejší ma možno opravia

Reagovat
Zark

Na skákajícím Bonettim je cosi znepokojivého.

Reagovat
valloire

Banksův zákrok proti Pelému.

https://www.youtube.com/watch?v=HNLam4RAbg8

Reagovat
johan14

To som vtedy nechápal ako to chytil, a nechápem doteraz.

No najefektnejší zákrok všetkých čias je Higuitov škorpión

Reagovat
Puskas

Reagovat
Kily

mně se vždycky jako první vybaví Coupet proti Barceloně

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
valloire

Reagovat
smazaný uživatel

Zas takové mirákolo to nebylo,šlo to na ňho,tak to chyt,lepší byl ten 2.zákrok

Reagovat
Zark

nejvíc "mirákolo" jsou ty tvoje videa co tu přidáváš ale

Reagovat
Pablos

To berete všichni z pohledu minulosti ale né ? Jinak nechápu... krkolomný zákrok, který by dnes vypadal spíš jak groteska.

Reagovat
Puskas

Tak působily zprvu i Haškovy zákroky v NHL.

Reagovat
Pablos

to máš pravdu... uznávám.

Reagovat
patas92

Nechceš doufám srovnávat Higuitova škorpióna s Haškovým brankářským stylem

Reagovat
Pablos

já teda mluvil jen o tom zákroku Bankse

Reagovat
Puskas

tak jsem to chápal i já

Reagovat
patas92

Aha. Myslel jsem, že je řeč o Higuitovi. Na tom Banksovým zákroku mi krkolomného nepřijde vůbec nic.

Reagovat
Puskas

ne

Reagovat
valloire

co?

Reagovat
Pablos

No jako možná za to může i ta kvalita toho videa... ale vidím tam, že v tom zákroku skákal bokem k tyči... což mi krkolomné příjde v dnešním pohledu, protože tím postavením sám sebe zahnal do zákroku na poslední chvíli . Ale jako možná to moc pitvám, čekal jsem nějákou bombu a celý mě to hodně zklamalo, z toho asi vycházím Zákrok Čecha proti United mi příjde tak o 5lvl jinde

Reagovat
valloire

on to vyškrábl konečky prstů, byl to jasnej gol a povedlo se mu to dostat nad břevno pomalu z čáry, jestli tohle není skvělej zákrok, tak nevím

Reagovat
Pablos

To video je fakt hrůza na to, abych tam viděl, že šlo o konečky prstů. A neříkám, že to není skvělej zákrok, na tu dobu úplně mimořádnej. Ale jelikož jsem v té době já nevyrůstal, tak to pro mě není nic co by plácnu např. takovej Blažek nepředváděl běžně.

Reagovat
valloire

no to si nemyslim

Reagovat
Pablos

no já soudím jen z nekvalitního videa a bez nějakého vztahu k fotbalu z těchto dob ...takže to, že mám zaručeně pravdu si určitě nemyslím... přesto je to můj názor.

Reagovat
Pablos

btw: Higuitova škorpióna považuji za senzaci ... z toho jsem si na prdel sednul a je to pro mě nej top co jsem kdy viděl.

Reagovat
valloire

https://www.youtube.com/watch?v=i2ybr7djfww

tady to máš jak to máte vy mladší rádi, v PC...to je těžkej zákrok

Reagovat
Pablos

dík. Ale nemůžu si nevšimnout, že ta animace právě dává golmana do správného postavení a zákroku, než je tomu v reálu Né jako je to skvělej zákrok, určitě uznávám... ale všimni si toho schválně, že v reálu to chytá jinak

Reagovat
valloire

Jo, o fous jo. On ale stál správně, přesouval se po centru Jairzinha a jestli sis všiml, musel sledovat ještě Tostaa , kterej byl před Pelém, na kterýho ten centr nakonec šel. Ten zákrok na rozdíl od animace proběhl blíž čáře, proto je to vytáhnutí balonu nad břevno zázračný. Samozřejmě že v dějinách by se podobný i stejný zákroky našly, ale tohle je prostě MS a tam se tvoří legendy. A je to tak správně.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Nejlepší obranu předvedly USA proti Brazílii v osmifinále MS 1994

Reagovat
smazaný uživatel

Čili Tony Meola je asi nejlepší brankář všech MS,co jsem sledoval

Reagovat
Largo

Reagovat
adalbertus

nádhera

Reagovat
smazaný uživatel

A tu niečo, ako George Best pocvičil s Gordonom...

https://www.youtube.com/watch?v=2D8IW_3_6D8

Reagovat
Nikikrew

ale aj tak prihravka do kraja, to bol luxus

Reagovat
valloire

Carlos Alberto - kapitán.

Reagovat
uff

Inak veľmi pekne popisuje ten zákrok Ivo Viktor vo svojej knihe.

Reagovat
valloire

V 10. minutě si Pelé perfektně naběhl zleva na centr Jairzinha, a třebaže je mnohem menší postavy než angličtí stopeři, přehrál je v jejich nejsilnějším místě, v hlavičkování. Dostal se k míči dřív než oni a zblízka ho prudce umístil na zem k tyči. Bylo to fantastické, snad vůbec nejhezčí moment celého mistrovství. Všichni jsme už viděli gol, nedalo se proti tomu nic namítat - ale Banks v mohutném skoku, celý ve vzduchu, stačil ještě zareagovat rukou a vytáhl míč od země ven ! Byl to výjimečný brankářský zásah, Pelé taky žasl a označil později Bankse za nej golmana mistrovství. Snad žádný jiný brankář by to nechytil. Téměř stejná hlavička se Pelému povedla ve finále a tam z toho byl gol. Albertosimu se nepodařilo zopakovat Banksův ojedinělý zákrok a byl to nějaký pan golman. Zajímavé je, že Pelé charakterizoval tuto situaci tak, že ho Banks překonal - tedy ne střelec brankáře, ale brankář střelce.

Asi tak....

Reagovat
Puskas

Reagovat
uff

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Pokud to byl nejhezci moment mistrovstvi, tak to muselo stat zato..

Reagovat
smazaný uživatel

Je to popsáno dost pohádkovým stylem, ostatně jako vše ohledně Peleho. Opravdu žádné úžasně hlavičkující stopery nepřeskočil. Jen si to o neuvěřitelných 5cm vyšší borec špatně načasoval.

Ale zákrok top, to bezesporu.

Reagovat
Puskas

Je to psáno v době, kdy ostrovní hráči byli ve vzduchu považováni přinejmenším u nás za nepřekonatelné, resp. za ty, kdo to ve vzduchu umějí lépe než kdo jiný a zřídkakdy prohrají hlavičku. Viz i jiné pasáže z té knihy o Angličanech. Tu bych hledal důvod té ódy.

Reagovat
smazaný uživatel

Většina lidí jej zná převážně z takových textů, stejně tak valloire. A takoví lidé pak shodí Messiho a vytahnou to, jak někdo říkal, že Pele přehlavičkoval celé hřiště a zavěsil nebo co za blábol tu byl nejednou zveřejněn.

Reagovat
Puskas

Nepleteš si to s tím pokusem překonat Viktora v Mexiku střelou z kruhu? O hlavičce přes celé hřiště jsem tu nikdy nečetl. A s Messim je to u něj jasná provokace, že na to ostatní skáčete, je jiná věc.

Reagovat
smazaný uživatel

To nebyl Pelé, ale José Andráde.

Reagovat
valloire

Většina lidí samozřejmě čerpá od těch, co ho sledovali jeho kariéru. Plus ze záznamů, které jsou k dispozici. Ten gol, o kterým mluvíš, je rekonstrukce pamětníků z roku 59. Těžko uvěřitelný co?

Reagovat
Puskas

Počkej, Andrade v 59.? Hrál přece ve 20. letech.

A pokud vím, mělo jít o to, že s míčem na hlavě prošel přes půl hřiště.

Reagovat
valloire

Jj, to byl Andrade. Ale Bola asi mluví o tomhle.

https://www.youtube.com/watch?v=xD70ECy5E2k

Reagovat
Puskas

V tom případě mě mate, že nenapsal přes celé malé vápno, ale přes celé hřiště.

Reagovat
valloire

upřímně taky nevím přesně co má na mysli...ale je to jedno, pochybuje o všem, to je hlavní

Reagovat
valloire

Napsal to novinář a skvělej, na rozdíl od dnešních rychlokvašek. O těch cm jsme se už bavili. O tom, že měl Pelé na svou výšku úžasnej výskok se všeobecně ví. Nemůže za to, že Leo to neumí.

Reagovat
smazaný uživatel

Nevidím na tom nic extra. V té době možná, ale dnes tohle chytá kdejaký Franta v okresu.

Reagovat
valloire

tak tedy názorně vidíš, že nemůžeš diskutovat o historii

Reagovat
smazaný uživatel

S tebou zřejmě ne.. unudil bych se k smrti.

Reagovat
valloire

hlavně bys nevěděl co říct, to je to hlavní a kdybys nevěděl o čem mluvím, patrně by ses nudil

Reagovat
johan14

Banks, Fillol, Gigi

Najlepší brankári čo som videl

Reagovat
smazaný uživatel

Hodne dobre

Reagovat
Hokaido

Když už jsou tu ty zákroky, tak musím zmínit i Čecha.

https://www.youtube.com/watch?v=N03Jqzfrxq0

Reagovat
risk je zisk

Reagovat
Whitemedia
Reagovat
Svatej

heh, to je ono

Reagovat
andrew96

Reagovat
Svatej

Za mě je teda nejlepší ten, co udělal proti Chicaritovi. To v mých očích bylo to úplně nejlepší, co kdy předvedl.

Reagovat
Hokaido

Ani to nemusím hledat, hned se mi to vybavilo. Taky luxusní zákrok. Ještě se mi u něj vybaví chycená penalta Bastimu ve finále LM a jeden zákrok proti Holandsku na ME 04.

Reagovat
Hokaido

https://youtu.be/PkMywZrmcO8?t=168

Tohle je ten z Eura. ♥

Reagovat
Pablos

a ta hlavička Nistelrooye jak vykopnul byla taky dobrá.. tam jsem už viděl jasnej gól.

Reagovat
smazaný uživatel

Z té Nedvědovy bomby ze snad 35 metrů vždycky nemůžu, šíleně to nakouřil

Reagovat
FUnk

roteiro proste nejlepší balon, ten aspoň lital

Reagovat
Whitemedia

Ta penalta proti Bastimu.. Sáhl si na ten míč a nebo ne? Nikdy jsem to nezjistil

Reagovat
Hokaido

Jop, na sto procent si na ní šáhnul. A vzhledem k odrazu míče o tyč by ten míč určitě skončil v síti.

Reagovat
Svatej

na tom zákroku bylo skvělý i to, jak na to zeragoval sám Chicarito, nádhernej moment

Jo vidíš to, na tu proti Holandsku jsem zapomněl.. Úžasnej zákrok

Reagovat
Mastný Chobot

keď už sú tu tie zákroky, tak musím spomenúť aj Androsa

https://www.crownclinic.co.uk/uploads/files/Screen_Shot_2018-11-27_at_11.18.12.png

Reagovat
Hokaido

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
FUnk

Reagovat
vodka

Reagovat
Pablos

Jinak já vzpomenu jinak dost zapomínaného brankáře Caňizárese ....ten zápas Valencie v LM (už nevím kdo byl soupeř) jak tam sypal jeden úžasnej zákrok za druhým, to bylo neskutečný.

Reagovat
smazaný uživatel

velká rivalita byla taky Abbiati a Dida, tam to bylo hodně drsný, byť na klubové úrovni

nebo Grigar proti Slavíkovi, to nejsou žádné hvězdy, ale v Teplicích byli oba dost proti sobě, skoro na nože řek byc

Reagovat
Zark

Abbiati

Reagovat
fabec1222

Však Slavík snad ani nikdy nechytal ne? Grigar byl jasná jednička

Reagovat
uff

Reagovat
Jolly Roger

Výtečný článek. Na MS 1970 tento týden zavzpomínala ČTsport záznamem finále. Poprvé jsem to viděl celé a nadchnul mě zejména výkon Gersona. Snad nikdy jsem neviděl takovou dominanci jednoho muže v zápase. Asi jen Maradona 1986 může konkurovat. Gerson je možná dost nedoceněný. Fenomenální špílmachr.

Reagovat
Reggie

Za toho Gersona, tak jsem koukal a byl jsem z nej odvarenej.

Reagovat
Error

Thor 501 kg

Reagovat
Lacko_Boh

akurat na Grznarovu padesiatku

Reagovat
smazaný uživatel

trosku skoda ze za takych kontroverznejsich podmienok. Ludia by nemali spochybnovat ze toto je svetovy rekord.

Reagovat
Lacko_Boh

toto je fakt celkom zaujimave, lebo to ze to dal zdvihol ferovo, o tom niet pochyb ale zaroven suhlasim s kritikou ze WR by nemal byt z vlastneho gymu, mimo sutaz..Ofiko by som to urcite neregistroval, nebezpecny precedens. Hahah, jak keby som to cele nemal v pici

Reagovat
smazaný uživatel

Inak neskutocne. Pri Eddiem bolo vidiet ze to je strop. Thor ma v sebe aj malinko viac si trufnem povedat

Reagovat
EXoRcIsT

from this day on, he shall be called Halfton Bjornsson

Reagovat
FUnk

silene, ale tohle ještě není jeho max.

Reagovat
ttopi

Nejlepší zákrok všech dob? Aha Míč do země, gólman tam celkem v klidu byl. Viděl jsem teda už mnoho lepších zákroků.

Reagovat
Lacko_Boh

Reagovat
cristiano.K.

Reagovat
ttopi

Jen doplním, že bych pochopil, kdyby ten zákrok něco znamenal v kontextu zápasu, ale Brazilci stejně vyhráli a jednalo se o zápas ve skupině.

Reagovat
Puskas

Krom toho, že právě míč od země je těžší chytat, tak pokud jde o ty věci kolem, ty byly hodně napjaté - hráli proti sobě dva předchozí šampioni, předcházely tomu útoky Brazilců na Anglány za nefér MS u nich doma, pocit ublíženosti za vyřazení i zranění Pelého, causa vylhané krádeže B. Mooreho atd.

Reagovat
smazaný uživatel

To vse se stalo behem toho zapasu?

Reagovat
valloire

jj, během zápasu zatkli a odvedli ze hřiště Bobbyho Moora, kapitána Anglie

Reagovat
smazaný uživatel

Ty jsi urcite sedel v 5 rade, sedadlo 32

Reagovat
valloire

neznáš souvislosti a hodnotíš...typický

Reagovat
ttopi

I bez znalosti souvislostí si troufnu tvrdit, že na zákroku není nic speciálního. Zápas ve skupině, kdy tento zákrok stejně prohře nezabránil, to je fakt ujetý tomu říkat zákrok všech dob - sorry

Reagovat
Puskas

Krása zákroku či gólu nezávisí na jeho důležitosti. A to hodnocení bude vždy subjektivní, tak je zbytečně shazovat názory druhých výsměšnými smajly.

Reagovat
ttopi

V tom případě pokud se máme bavit čistě o zákroku a neřešit důležitost zápasu, tak tím spíš platí, že to byl obyčejný zákrok. Chápeš vůbec, co znamená, že je něco "nejlepší všech dob"? To znamená, že z těch milionů zápasů, které se kdy odehrály, nebyl v žádném k vidění lepší zákrok. To bych si o tomto zákroku fakt tvrdit neodvážil.

Reagovat
Puskas

Ne, nebyl to obyčejný zákrok, byl zcela výjimečný, sám Pelé to tak viděl případně Viktor. A chápu, co znamená ten termín, jen Ty z toho děláš zbytečnou kovbojku. Je to subjektivní záležitost, měj si klidně jiné adepty, já mám tento.

Reagovat
ttopi

OK dohodnuto.

Reagovat
Puskas

fajn

Reagovat
valloire

neznáš souvislosti a hodnotíš...typický

Reagovat
ttopi

Souvislosti už znám a názor neměním.

Reagovat
valloire

ne neznáš

Reagovat
fantomas

Ten kontext, proc je to dulezitej milnik, je v prvnich trech odstavcich relevantni "kapitoly" clanku, kterej komentujes.

Reagovat
smazaný uživatel

Zakrok je to super, ale stejny hype jako van bastenuv volej

Reagovat
valloire

na Van Bastenovo voleji ve finále ME je hype přesně co?

Reagovat
smazaný uživatel

No hype jako strela ok, ale prijde mi, ze ten golman tam jakoby ani nebyl, se tam divne mota, dnesni dobe by to 90% brankaru melo

Reagovat
uff

Hlavne, že to bol jeden z najlepších brankárov 80tych rokov.

Reagovat
Puskas

Reagovat
valloire

Dneska by to ale chytil i Kuča, co na tom, že takovou střelu nečekal nikdo na stadionu a u TV. Kuča by to měl i tak. To je jasná věc.

Reagovat
uff

Este by spravil aj skorpiona

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
valloire

Reagovat
naheCZ

Jako ty Čechovi zákroky zmíněné víš mi přijdou daleko lepší. To jsou zákroky, které by bez problému figurovali mezi nejlepšími zákroky všech dob.

Reagovat
ttopi

Samozřejmě. Ale tohle byl přece zákrok ve skupině, kde Anglie stejně 0:1 podlehla. V tom je ta speciálnost asi..

Reagovat
valloire

asi jako zbytečný Messiho goly ve skupině

Reagovat
Generalní Gladiator

Gólmani udělali obrovskej pokrok od té doby, nejde to porovnávat se současnejma, na tu dobu to mohl bejt fakt top zákrok, věř pamětníkům.

Reagovat
ttopi

Ale to je mi jasný. Já něříkám, že ten zákrok nebyl efektní. Pelé viděl gól, brankář vyškrábl. V tu dobu velká událost. Ale když to mám hodnotit dnes, již to nemůžu nazvat zákrokem století.

Reagovat
Generalní Gladiator

to souhlasím,ve světle toho,co předvádí gólmani dnes, to ve mně žádnej údiv nevyvolává, je to jasná ukázka toho,že dřív byli brankáři na mnohem nižší úrovni

Reagovat
Antijazvec

Trochu mi to pripomenulo gigantickú nenávist v Anglicku proti Beckhamovi po MS 1998.

Reagovat
smazaný uživatel

To platilo i v 80. a 90.letech,že kdo nehrál za Spartu,tak měl minimální šanci se dostat do reprezentace

Reagovat
Puskas

Reagovat
smazaný uživatel

Teda,později začli hrát ty ze zahraničních klubů,ale ti většinou předtím taky hráli za Spartu

Reagovat
Puskas

Příklad za všechny - Martin Čížek. Pro Uhrina neměl žádné zkušenosti, dokud byl v Baníku, proto ho nepovolával.Jen co přestoupil, už asi zkušenosti nabral, protože ho začal povolávat.

Reagovat
valloire

"Ale stejně tak nezapomenu na zápas proti Pelému na Octagonalu v Chile, na němž jsme v osmašedesátém roce hráli s národním mužstvem. Obdivuhodný fotbalista, který v sobě měl všechno. Techniku, dynamiku, myšlení, inteligenci... Však jsme také s jeho Santosem prohráli 1:4."

Franta Plass

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele