NARODILA SE HVĚZDA

Cesc Fábregas. Při procházce letním Londýnem je jedním z tisíců mladých Španělů, kteří každým rokem přijíždějí do hlavního města Velké Británie zdokonalit svou angličtinu. Ale s míčem na zeleném trávníku Highbury a v dresu Arsenalu si ho všimne každý. V 17 letech Fábregas začal psát zlatým písmem historii nové hvězdy světového fotbalu...

V jeho věku by se dalo očekávat, že bude po tréninku žadonit Patricka Vieiru o autogram. Není tomu tak. On ho totiž dokáže nahradit v jedenáctce neporazitelného Arsenalu. Jeho herní vyspělost a vynikající technika okouzlí každého. Od chvíle, kdy na podzim loňského roku přišel z Barcelony, nepřestal lámat jeden rekord za druhým. Stal se historicky nejmladším debutantem v dresu Arsenalu. Bylo mu 16 let a 177 dní, když nastoupil proti Rotherhamu v Carling Cupu. O měsíc později, ve stejném poháru, se v zápase s Wolves stal zase nejmladším střelcem klubu. A do třetice všeho dobrého - proti Blackburnu vsítil gól rovněž, tentokráte v ligovém souboji, a to mu vyneslo titul nejmladšího střelce Arsenalu v Premier League. Podílel se tak na prodloužení, do této chvíle nepřerušené, série mistra Anglie bez porážky. Jaká bude další meta v jeho skvěle začínající fotbalové kariéře?

Jeho krajan v dresu Gunners José Antonio Reyes o něm říká: "Je to vysoce kvalitní fotbalista. V 17 letech umí mnohem víc, než všichni jeho vrstevníci. Tomuhle dítěti vychází opravdu všechno!" Ale Cesc, jak ho znají ve Španělsku, nebo Fábregas, jak na něj volají a pějí ódy v Anglii, tvrdí, že zůstává pevně na zemi a nevznáší se na obláčku slávy. Věří si, ale není to ona přehnaná sebedůvěra. "Dostat se nahoru je poměrně snadné. Daleko těžší je udržet se a létat stále vysoko," jsou jeho slova. Statistik, kde láme ony výše zmíněné rekordy, si nevšímá. Jeho sny se plní jeden za druhým, ale nikdy nezapomeneme na osobu, které za vše vděčí. Trenéru Arsenalu Arsenu Wengerovi. Byl to on, kdo věřil v jeho talent a schopnosti a poslal ho na hřiště, aby nahradil jeden ze svých idolů, Patricka Vieiru.

Tento středopolař s tahem na branku a čichem na góly se ukázal v dobrém světle již na mistrovství světa do 17 let ve Finsku v roce 2003. Tam ho akreditovaní novináři jmenovali nejlepším hráčem turnaje a od firmy Adidas dostal Zlatý míč. Obdržel 76 bodů. Jen pro srovnání, Brazilec Evandro na druhém místě měl těch bodíků o 35 méně. Ale to nebylo zdaleka vše. Aby měl čím do toho zlatého míče kopat, vyhrál také soutěž o nejlepšího střelce a dostal i Zlatou kopačku! Trefil se do sítě soupeřů pětkrát, jednou na gól přihrával. Zlata bylo ale více. V semifinále dal "zlatou" branku Argentině! Medaile pro Španělsko však zůstaly stříbrné. Rozhodl o tom zásah Leonarda z Brazílie hned v úvodu finálového utkání. Cesc zářil i na dalším šampionátu, tentokráte evropském, stále do 17 let. Branka z penalty proti Anglii rozhodla o postupu do finále, kde se Španělsko střetlo s domácí Francií. Byl to znovu on, kdo vzal na sebe všechnu zodpovědnost a od první minuty velel k útoku. Ale znovu chyběl onen rozhodující krok, a proto titul zůstal pořádající zemi. Tento turnaj ukázal, že Fábregas ční vysoko nad stejně starými vrstevníky.

Když se Iñaki Sáez po "výbuchu" u seniorské reprezentace vrátil k "jedenadvacítce", začal tým stavět od základů. A tak v polovině srpna mohl Cesc udělat ne krok, ale hned obří skok, ze "sedmnáctky" do této rezervy A celku Španělska. "Jeho povolání do této kategorie je uznáním jeho kvality, kterou musí dokazovat daleko od domova. A to je vždy mnohem těžší. Dávám mu příležitost přeskočit dva stupínky a nyní záleží jen a jen na něm, jak se s tím vyrovná!", říká Iñaki Sáez.

A co trenér španělského "áčka" Luis Aragonés? Už se i k němu doneslo, jakou sílu v sobě skrývá tento mladíček? Arséne Wenger mu na dálku vzkazuje: "Nebylo by to bezhlavé rozhodnutí povolat ho do reprezentace. Nemusí mít strach, má všechny předpoklady zářit i v ní! Jeho snaha, vůle a to, jak se věnuje fotbalu, to vše je vzhledem k jeho mládí až neskutečné." Samotný hráč to ovšem vidí trošku jinak: "Pro mne je vyznamenáním již pozvánka na soustředění jedenadvacítky! Jsem na to patřičně hrdý, ale vím, že na vrchol je ještě pořádný kus cesty."

Mít důvěru trenéra jednoho z nejlepších klubů současnosti, hrát po boku tak vynikajících fotbalistů jako Henry, Vieira, Reyes a další, postavit se jako rovný s rovným do soubojů s borci Chelsea, Manchesteru United nebo Liverpoolu, to vše mluví o kvalitě tohoto 17letého mladíka. Fanoušci Arsenalu si ho oblíbili a i proto mu zpívají tento chorál: "Fábregas, Fábregas, he's only seventeen, and he's better than Roy Keane." Tedy že v 17 letech už je lepší než Roy Keane...

Jeho hvězda začíná zářit. Záleží nyní jen na něm, zda se ve V.I.P. salónu fotbalové slávy usadí jako stálice a naplní tak naděje, které jsou do něj vkládány...