Musíme proti Juventusu předvést dokonalý výkon, nabádá Gattuso
Jasným šlágrem jubilejního 30. kola italské ligy bude bezesporu nedělní utkání mezi Juventusem a AC Milán. Rossoneri chtějí domácím zkomplikovat cestu za dalším Scudettem, podle kouče Gennara Gattusa však musí přednést bezchybný výkon...
AC Milán se pod vedením bývalého reprezentačního záložníka Itálie zvedl a aktuálně drží sérii pěti ligových výher v řadě, díky čemuž se posunul na průběžnou šestou příčku.
Nyní má však milánský velkoklub před sebou opravdovou výzvu v podobě vedoucího Juventusu, jenž na domácí půdě nepoznal hořkost porážky od roku 2015! Naposledy sice "Stará dáma" pouze remizovala se SPALem (0:0), přesto si na druhou Neapol hýčká dvoubodový náskok.
Utkání v Turíně bude důležité pro obě strany, neboť Rossoneri mají na dosah čtvrtou pozici, která zaručuje postup do LM, městského rivala Interu, ten má k aktuálně k dobru pět bodů.
"Juventus je skvělý tým, který je v posledních šesti letech bezkonkurenční," uvědomuje si Gattuso. "Jsem si ale jistý, že odehrajeme skvělý zápas a soupeře budou čekat těžké chvíle," doufá impulsivní lodivod. "Musíme být pokorní a respektovat našeho protivníka, který je silnější než my. Potřebujeme hrát jako tým, nesmíme si dovolit žádné chyby," vyhlásil Gattuso.
AC Milán se pod vedením bývalého reprezentačního záložníka Itálie zvedl a aktuálně drží sérii pěti ligových výher v řadě, díky čemuž se posunul na průběžnou šestou příčku.
Nyní má však milánský velkoklub před sebou opravdovou výzvu v podobě vedoucího Juventusu, jenž na domácí půdě nepoznal hořkost porážky od roku 2015! Naposledy sice "Stará dáma" pouze remizovala se SPALem (0:0), přesto si na druhou Neapol hýčká dvoubodový náskok.
Utkání v Turíně bude důležité pro obě strany, neboť Rossoneri mají na dosah čtvrtou pozici, která zaručuje postup do LM, městského rivala Interu, ten má k aktuálně k dobru pět bodů.
"Juventus je skvělý tým, který je v posledních šesti letech bezkonkurenční," uvědomuje si Gattuso. "Jsem si ale jistý, že odehrajeme skvělý zápas a soupeře budou čekat těžké chvíle," doufá impulsivní lodivod. "Musíme být pokorní a respektovat našeho protivníka, který je silnější než my. Potřebujeme hrát jako tým, nesmíme si dovolit žádné chyby," vyhlásil Gattuso.
Komentáře (131)
Přidat komentářZejtra nechoď :D
ta spravil
nie nie Milanko rec je o tebe uz ti konecne stuplo IQ? lebo co ta tak sledujem sprosty si stale
Co to melou za chcance,šak už doma prohrály s Laziem,Juventus.
Musite najskôr vymeniť manažera kluku
?
AC je v sračkach vďaka Gatussovi :)
Fetujes?
Nepletes si Gallianiho a Gattusa?
Mozno si pomylil piko s mukou.
Tam zalez do PL sekcie a nekomentuj Serie A keď absolútne netušis
Jasným šlágrem jubilejního 30. kola italské ligy bude bezesporu nedělní utkání
na velkonocnu nedelu asi nie Serie A sa nikdy nehra. zajtra je cele kolo
Snad je oberou o body, aby se Neapol vrátila tam, kde si konečně zaslouží být (nic proti Juve, ale všeho moc škodí a je to pak už poněkud nudný, navíc Neapol za ten fotbal posledních let si nějaký velký úpsěch myslím taky zaslouží).
Tohle jsem nikdy nepochopil. Co je nudného na nadvládě jedhoto týmu? Jakože jednotvárnost je nudná? S tím dost dobře nejde souhlasit. Pro někoho může být jednotvárnost, jinými slovy konzistentnost, nějaký daný stereotyp, pojmenujeme-li to i takto, poměrně dobrou jistotou. A lidé přece mají rádi jistoty, něco, na co se mohou spolehnout. A že si někdo něco zaslouží je taky dost nešťastně používané. Když někdo končí stále na druhém místě neznamená, že si pro jednou zaslouží vyhrát. Pokud by si to skutečně zasloužil, tak by toho dosáhl. Pokud si něco zasloužím, tak na to pochopitelně dosáhnu, pokud ne, tak nedosáhnu. Zasloužit si něco, znamená udělat pro to vše, abych k tomu výsledku došel. Výsledek je odraz toho, čeho jsem dosáhl, o co jsem se zasloužil. Tedy pokud skončím druhý, udělal jsem málo pro to, abych si zasloužil být první. To je celkem jasná logika. Takže tyhle subjektivní pohledy o "zasloužení si" něčeho jsou zcestné. Fotbalový titul si zasloužím tehdy, když budu mít na konci sezóny víc bodů než jakýkoliv jiný soupeř. Koukejme na ten pojem skutečně podle toho, jak ho je třeba užívat a ne abstraktním způsobem, kdy mnohdy tvrdíme, že hezký fotbal si zaslouží něc víc než ošklivý fotbal. To zkrátka není pravda. V tomhle cesta nehraje roli, tady je skutečně podstatný jen cíl. Proces a cesta mají svůj význam, ale nejsou idikátorem toho, že si něco zasloužíš, to bohužel (nebo bohudík?).
do urcitej miery mas pravdu avsak vo futbale je tolko premennych ze sa moze stat ze niekedy niekto vyhra nezasluzene
Jenomže takhle můžeš uvažovat v čemkoliv, i v běžném životě. Když vyjdeš ven na ulici, tak tam těch proměnných je ještě víc a může tě přejet auto, stejně jako tě můžeš sundat cyklista, nebo se ti celý život nemusí stát vůbec nic. A když zůstanu zjednodušeně u sportovní dlouhodobé soutěžě, kde všichni bojují ve stejném období, utkají se stejnými soupeři dvakrát, jednou doma, podruhé venku, tak mají ve všech základních věcech rovné podmínky. To, že má někdo větší rozpočet, někdo menší rozpočet, to je v pořádku, to jsou rozdíly, které do toho počítat nemůžeš. Ono totiž nikdy tak docela neplatí, že víc peněz nebo dražší hráč ti právě ten úspěch přinesou. Tenhle prostředek tomu samozřejmě hodně pomůže, ale v konečném výsledku i bohaté týmy jsou mnohdy nemožné a těch příkladů máme z minulosti celou řadu. A stěžovat si třeba na nepříznivou sérii zranění, nebo na počasí, nebo na to, že tenhle zrovna měl formu, tenhle neměl formu, to jsou proměnné, které mohou kdykoliv potkat kohokoliv a je jen a pouze na něm, jak se s těmi překážkami popere. Ukazovat na druhého, že toho to zrovna nepotkalo je právě ten důvod, proč nemusím vyhrát, protože přemýšlím o druhých a ne sám o sobě. Základem úspěchu je nebrat ohledy na druhé, neřešit co druzí, ale jet jen na svoje triko, sám za sebe a řešit svoje překážky. Třeba právě i nízkorozpočtově lze dosahovat zajímavých úspěchů a vytyčených cílů. Ale než abych se oháněl penězi, zraněními, rozhodčími, formou a dalšími z mnoha proměnných, které "mně ničí cestu za titulem" a soupeři přece "pomáhají k cestě za titulem". Překážky mi ukazují jinou cestu, dávají mi jinou příležitost. To je to myšlení, které se má uplatňovat. Dokud si budu stěžovat a přemýšlet (jak rád říkám) "provinčně" (rozhodně teď nijak neútočím na Neapol, tak to prosím určitě nevnímej), tak vysokých cílů nedosáhnu. Kladu si ty hranice sám a můžu vyhrávat jen tehdy, když ty hranice překonávám. Ta posloupnost je celkem jednoduchá, snad až primitivní. A je jen na každém, jak se k tomu postaví, zda opravdu jde a vypořádává se s tím "svým" a nestará se o "ty druhé". To je moje filosofie. Taky jsem k ní hledal cestu, než jsem k ní došel a některé věci si uvědomil. Jiné filosofie samozřejmě nejsou špatné a ta má není jediná správná. Ve výsledku je důležité, jestli každý dosáhl toho, co chtěl, pak je cesta poučná, ale z historie dalšího vývoje zanedbatelná, protože co se stalo už nezměním.
Je to velmi hodnotna filosofie, ale jsou oblasti mimo prakticky zivot, ktera nemaji takove merici nastroje, aby dokazaly byt takto ostre objektivni. Za vsechny oblasti tu uvedu priklad umeni. V umeni je hlavnim meritkem kvality hloubka ducha, ktera se vsak casto nerovna uspechu, nebot meritko je odkazano na obecnou hloubku. Tyto oblasti z tvoji filosofie nejsou vyjmuty, naopak ta apeluje na jedince svym uplnym fundamentem "co je v tomto poznani muj cil", ale kdybychom se drzeli jejiho pragmatickeho prvku, kvalita by se mohla degradovat. Koneckoncu nevim, jestli se tohle tymum jako je Juventus nebo Atletico narozdil od muzstev jako Barcelona, Real nebo Bayern, ktere si jaksi ve sve esenci zachovavaji povahu dominance a kvality jako podstaty, na tom nejobjektivnejsim poli kvality (Liga mistru) nedeje.
Umění je skvělé, ať už se bavíme o umění na poli vytvérného umění nebo třeba hudby nebo i jinde. To jsou čistě subjektivní záležitosti, je to zejména o té hloubce ducha, jak říkáš. S tím souhlasím a vyznávám to taky. To můžeme přenést i do sportu. To, jakým způsobem nebo stylem hry se prezentuje ten který tým, je přece jen estetická stránka, má to estetickou funkci, tu má každý při svém vnímání jinou. Ale když se budeme bavit o něčem "zaslouženém", tak se nebavíme o estetice, nebavíme se o duchu, nejsme na rovině filosofie. Na výsledky měřené počtem nějakých prvků, kde rozhoduje "čím víc tím líp", nelze koukat jinak než pragmaticky. Sportovní výsledek je čistě pragmatický. Jinými slovy to chápu tak, že cesta k výsledku je na esetické, duševní rovině, ale cíl, respektive ten titul je pouze pragmatického rázu. Ale to se bavíme o cíli coby vítězství v nějaké soutěži. A vítězství se zkrátka poměřují čísly a čísla jsou jasně daná, jsou pragmatická, zcela jasná. A právě proto že jsou jasná, mohou rozhodovat o tom, kdo si zaslouží být vítězem a kdo pro změnu poraženým. V práci jsme všichni také oceněni čísly, což je pro nás výsledek našeho úsilí. A tam je jedno, jestli jsem malíř nebo programátor. O úspěchu rozhodují opět jen čísla, ta, která se nám objevují na účtech a díky kterým můžeme pokračovat v životech v této společnosti. Estetická funkce je jen vedlejší prvek, který je v naší společnosti druhořadý.
Jestli je druhorady to nevim, mam za to, ten nejvetsi uspech se neskryva v jejich oddeleni, ale naopak v jejich spojeni. Ba naopak jsou doby, a tato je mozna jedna z nich, kdy je umeni, a emoce vubec, zivotne potrebne. Vedouci (poznavajici) umeni je totiz zastavenim individualisticky naprogramovane spolecnosti a vdechnutim zivota jako produktivniho vztahu mezi jednim a druhym. Na ideach umeni zacinaly vsechny velke spolecenske struktury a systemy. Jen zakony a abstraktni krestanska, komunisticka, nacionalisticka ci jina sounalezitost a pospolitost nestaci. Staci k setrvacnemu chodu, ale je to prave emoce a jakykoliv jeji prakticko-umelecky projev, ktery dava lidske skutecnosti dynamiku. Prudcejsi a produktivnejsi, nez ji muze dat jen osobni zajem. Je to az umeni, ktere dava idejim vrcholnou formu. Barcelona, Real, Bayern nejenze casto zvitezi a nejenze jeste k tomu potesi svym fotbalem sve fanousky, ale naberou prave tou kombinaci obojiho jeste novy zajem o ne. Coz u Juventusu ci Atletica nehrozi. Je to asi tak jako kdyz jsi v pracovnim ci jakemkoliv jinem kolektivu znamy svou profesionalni odtazitosti a kdyz se stane problem, kde je v sazce treba cest tveho kolegy, ktereho treba nejakym zpusobem urazil klient, tak ty toho klienta pustis k vode a zastanes se kolegy. Sice ztratis zakazku, ale muzes ziskat vernost kolegy, ktera treba do budoucna nadobude jeho i vasich spolecnych vyssich pracovnich i mimo pracovnich kvalit.
No a zabredli jsme tak hluboko, ze jsem prestal byt jasny. Jeste jednou. Umeni je pro me projev zivota. Je bytostne provazane s komplexnim clovekem. Neda se vyjmout tak, aby zbyla jen sfera praktickeho zivota. Na svych zakladech je to touha po druhem obsahu - predmetem v takovem umeni jsou buh/bohove, partnerska laska, pratelstvi. To jsou projevy emoci vlastni snad vsem lidem. Forma je na pozadi tehle objektivity subjektivni. Ciste subjektivnim se stava umeni az tomuto puvodnimu nutkani zhrzene. V objektivitu se umeni meni, kdyz je prodchnuto pojmy, predmety poznani jako krasa, svoboda, obet atd. a kdyz je prodchnuto zkusenosti. Takze tim chci rict, ze je s praxi daleko propojenejsi nez predstava nejakeho vyplneni volneho casu. Protoze ale nema umeni meritelne nastroje a jeho predmet muze byt ezotericky, tezko se urcuje kvalita. Ve fotbale objektivni vrchol kvality ale najit lze. Je vysledkove meritelny a zaroven se da o jeho forme rict, ze je objektivne kvalitni nakolik je to ktere muzstvo i herne dominantni. Dominance tam je urcitym meritkem kvality. Kdyz vyhraje Real LM a jeste k tomu da ve finale 4goly, da se rict, ze v ramci moznosti vyjadril objektivni vrchol. Zatimco kdyby vyhral po utrapenem fotbale 1:0, vyjadril jen vitezstvi.
Umeni teda vychazi jako exhibice a touha po tom byt obdivovan. Je to vychazeni z toho, ze svet se sklada jen z meho sobeckeho cile, v kterem jsou hodnotna jen ma pravidla. Je to sebevedome otevreni se svetu, vedomo si svych kvalit, ktere se oteviraji jinym a tim tedy i objektivite. Je to nenamalovana zena, ktera si vyjede do obchodu za ucelem nakoupit a je to ta sama zena, ktera si tam vyjede za tim samym ucelem namalovana. Tim ze se ale namaluje zdurazni svou krasu. Zdurazni s tim nejen sebe samotnou ale da existenci otazce krasy. Otazka krasy je najednou v pohledech druhych objektivnim predmetem. Ma smysl se o ni bavit. Neni necim druhoradym, ale rovnocennym s praktickym ucelem nakupu. Ta zena zaroven vystoupi v ocich druhych jako existujici, zaroven otevre otazku po krase a zaroven si nakoupi. Jedno bez druheho je objektivne omezene, az spolecne vytvari vrchol objektivni individuality. Kdyby se vyfintila na vynaseni odpadkoveho kose, bude to plane. Prave ta psychologicka rovina zvladnuti touhy po obdivu a krase a jeji premena v sebevedomi je ale nejvetsi problem. Vidis to nejen v osobnich a verejnych zivotech, ale vidis to i ve fotbale, kde kdejaka napodobenina Barcelony inkasuje prohru za prohrou a nechape, ze chvastat se jen krasou nestaci. Je to poznani o skutecnosti, o prirozenych esencich jednotliveho. Neni tomu tak, ze by Real, Barcelona nebo Bayern plytvaly svou "krasou", naopak. Kdezto kluby ranku Juventus a Atletico (Juventus je samozrejme vetsi pojem, ale vis co tim myslim) jedou bezohledne za svym cilem nedbaje vubec na esteticky dojem. Z destrukce vytvorily svou vlastni estetiku a sam moc dobre vis, ze je to ten schudek, ktery jim do treba Realu chybi. Tahle estetika samozrejme estetika je, ale je estetikou pro zasvecene, kteri davame prednost vuli - zene, ktera neni tak krasna ani tak talentovana, ale za to je vic odhodlana a v tom kouzelna. Ale ezotericky kouzelna, objektivne ne pokud pojem krasa zustava pozitivni a nedeformovatelny relativismem. Ja jsem zastancem toho, ze ne. Ze neni otazkou vkusu jestli rymuje Rimbaud nebo Verlaine, ale ze Rimbaud je dal.
* jsem zastancem toho, ze zustava nedeformovatelny relativismem.
Stejne tak, ze je Real formou sveho fotbalu dal nez Juventus. A muzeme v nastavenem tonu pokracovat Juventus dal nez Neapol.
Aa a skvele tam ted zapada prezdivka Stara dama. Ted jsem pochopil, ze to je mozna vubec nejlepsi prezdivka.
Kdybych fandil Juventusu (coz v LM bez Atletica delam) tak bych na tu prezdivku byl hrozne pysny. Protoze si myslim, ze krome formy je taky objektivni mira obsahu ve vuli. Mam radsi zeny, zkusene zeny, ktere nejsou formou objektivne hezci, ale kdejake prirozene krasce se svym vnitrnim kouzlem vyrovnaji a kdejakou jinou krasku tim samym srazi na kolena, i kdyz mladistva krasa se prirozene sape ji nahradit. Takrka ztelesneni moudrosti same. To je asi esencialni prvek, ktery me k Juventusu vzdycky tahl. A kvuli kteremu jsem si asi nevedome vedome vybral Atletico, protoze v Simeonem jsem pocitil cosi jako tohle v mladistvem a dynamickem provedeni. Subjektivne by pro me bylo finale LM Juventus - Atletico asi to nejvic sympaticke co by mohlo byt.
* vychazeni ve smyslu otevirani se
* rymuje lip
chapem ako to cele myslis ale na druhej strane nevidim dovod ignorovat externe vplyvy ktore maju na vytyceny ciel vplyv, to by som nedokazal. nechcem ta nejak podcenovat ale bol by som zvedavy ci by si sa rovnako vyjadrol ak by si nebol v pozicii fanusika timu ktory vyhral titul 6 krat po sebe
V dětství - 90. letá - jsem spolu s dědou fandil na české scéně Slavii. Vím, jaké to je, být v pozici fanouška, který nevyhrává tituly. Pokora mi rozhodně nechybí. Zůstal jsem fanouškem Juventusu i v dobách Calciopoli a po ní, kdy to bylo všechno špatné. Pokud se budu vymlouvat na štěstí, formu, zranění, pak jsem zkrátka looser. Poražení hledají výmluvy, vítězové hledají cestu, jak znovu vyhrát.
rozpocet, zranenia, forma - to vobec nepovazujem za veci na ktore sa da vyhovorit, to su presne tie veci za ktore si moze kazdy klub sam, ale stale som toho nazoru ze stale sa najdu veci ktore mozu mat vplyv na vysledok a klub na ne nema dosah, preto som napisal ze s tvojim pohladom na vec sa da do urcitej miery suhlasit ale nie na 100%
Nikdy není nic 100%. Ale dobře. Tak mi jmenuj ty věci, které se podle tebe najdou a mají vliv na výsledek a klub na ně nemá dosah.
kalendar, pocasie, rozhodca a vlastne aj zranenia pokial sa jedna o zlomenini sposobene umyselnym zakrokom supera
To myslíš vážně nebo si ze mě děláš srandu? Pokud to myslíš vážně, pak se jen tak z lodi poražených nedostaneš. Ale taky pohled, neberu ti ho. Pro mě to jsou jen výmluvy nic jiného.
ze lod porazenych, to si ma pobavil
S tou části o zasluhování souhlasím, ale ten úvod je pěkná blbost. Ptáš se "Co je nudného na nadvládě jednoho týmu," a přitom to je prostě samo o sobě jasné. Čím víc týmů se na špici za onen časový úsek vystřídá, tím atraktivnější pro většinu fanoušků. Když vyhrál Leicester, narušil tím nadvládu "obvyklých vítězů" tak brutálně, že se o tom ohromeně píše ještě dnes (a zjevně ještě nějakou dobu bude). Nadvláda jednoho týmu je sama o sobě strašně nudná. Líbí se to pouze fanouškům jednoho týmu, zatímco ostatních cca 19 fanouškovských táborů zůstane neuspokojeno. Když pět sezón po sobě budou vyhrávat různé týmy, bude se to líbit fanouškům více týmů ergo bude to populárnější časový úsek ergo bude to méně nudné.
Vidíš to, a to je právě ono. Proč by mě mělo zajímat, zda je to atraktivní pro většinu fanoušků? Každý se především stará sám o sebe, každý tým chce vyhrávat, každý fandí o život svému týmu "Forza" moji chlapci, "Merda" soupeři. V tom je tak skrytá a nepopsatelná vášeň fotbalu (ale i kolektivního sportu obecně). Když se jako fanoušek Serie A podívám vedle do Bundesligy, kde pořád pravidelně vítězí (až na pár výjimek) Bayern, tak se nad tím nepozastavuju. Prostě to tak je. Ukazuje mi to, že Bayern je konzistentní, že dokáže pracovat koncepčně, že tam je management, vedení, které dokáže během dekát měnit hráče a stále vyhrává. To je přece ohromně sympatické, ukazuje to sílu, vypovídá to o tom, že ti lidé odvádí perfektní práci, a když někdo takovou práci odvádí, zaslouží si respekt a ne pohrdání za to, že jeho vítězství dělají ligu jednotvárnou, ne?
*dekád
Ne Bayern vidí konkurenci a vykoupi ji, to je zase něco jiného.. Ale jde o to, že jaký ten titul má váhu, když na ty lavičce může být opravdu kdokoliv a víš, že nakonci sezóny slavis titul, navíc každou sezónu je rozhodnuto ve 30 kole a 2 měsíce se to dohráva jen. A pak z toho jde vidět treva finále Juve proti Realu, Real takticky úplně nejde jinde, Juve absolutně nesoustředěný na to finále protože 2 měsíce před finále hráli jen pro zábavu.
Tohle je zajímavé tvrzení s ohledem na to, že Juvetnus vloni vyhrál ligu o pouhé 4 body před druhým a o 5 bodů před třetím týmem. Jestli si něco takového dovolíš tvrdit, pak tvůj názor příliš velkou váhu mít nemůže, to se na mě nezlob.
Ale většinou to mají jistě poslední roky. A letos se mi především nelíbí a to je důvod, proč to přeji Neapoli ten fotbal Juve. Loni ve čtvrtfinále ste nás doma úplně zničili, nevěděli jsme ani Messi co s vámi máme dělat a letos?? Promiň, nechci do tebe útočit, ale tohle tu píšou fandové Realu, týmů z PL, Juve ke letos uoone nudný tým, ale super nudný. Juventus by určitě se neměl nechat válcovat od Sportingu, my jsme v Řecku remizovali, ale drtili jsme Olympiskos, by ste s nimi hráli herně vyrovnaně, že získáte nejspíš titul, ale tahle sezóna se herně nepovedla a tohke mi nevezmes a víme to všichni moc dobře.
Ale mě vůbec nezajímá, co píší fandové Realu nebo týmů z PL. Real hrál na začátku sezóny taky s prominutím hovno a dneska v LM zase válí. Týmy z PL váleli na podzim a teď se pro změnu jen válí "v krvi svých proher". Hrajeme ošklivý fotbal. Podle mě jsme za poslední kalendářní rok odehráli 5 slušných zápasů, jinak hrajeme nebytečnou sračku a máme hromadu štěstí. Ale už tak skutečnost, že i přes to, že každý soupeř se zvlášť na Juve extra připraví, protože jsou pro každého výzvou a chtějí ho udolat - taková je zkrátka mantra fandů v Itálii - dokážeme vyhrát. Soupeř může v předešlém kole rupnou 5:2, ale v dalším kole hraje tak zodpovědně, že nám nedovolí vyhrát víc než 1:0 nebo s námi uhraje remízu a obere nás o body. A co se týče "ale tahle sezóna se herně nepovedla a tohke mi nevezmes a víme to všichni moc dobře", pak je to úplně jedno. Sezóna se nehodnotí podle předvedené hry, ale podle výsledků.
Ale shodneme se na tom, že herně je to výrazně horší nez minulé sezóny, já vím že se hodnotí podle výsledků, ale jsem rád, že aspoň férové uznáš, že dost bídu máte díky štěstí a hrajete víc zatažené než by bylo zdrávo, ale bídy máte, ty vám neberu. Já tvůj pohled fanouška Juve chápu, já na sérii a skoro vůbec nekoukám, jen zápasy AS zapínám, když to stihnu a myslím, že nezávislý fandové prostě přeji Neapoli a i z jejich pohledu to je pochopitelné, ty jsi fanoušek Juve tak prostě chceš titul, jasné chápu tě, stejně jako ty bys měl chápat, tě člověk co sérii a nesleduje tolik raci přeje útočnéjsi Neapoli.
Moc mě netankuje, co si myslí nějaký nezaujatý fanoušek. Člověk, který danou ligu nesleduje pravidelně v celé její šíři, nemá zrovna moc co povídat k tomu, kdo si v dané lize zaslouží nebo nezaslouží vyhrát titul. Titul si v první řadě zaslouží ten, kdo má na konci nejvíc bodů, tečka. Přes to nejede vlak ať už se nám to líbí nebo nelíbí. Každý tým má 38 příležitostí na tříbodový zisk a je jen na něm, kolik jich promění. Taková jsou zkrátka fakta, nehledě na tom, komu titul přeju. Že někomu něco přeju neznamená, že si to zaslouží.
S tím Bayernem s tebou souhlasím, platí to i pro Juve, to o té dobré, konzistentní práci atd. (i když je to pak vždy i otázka konkurence). Ale přece když jako fanoušek fotbalu řekneš, že je nudný, že to vyhrává v nějaké lize furt ten samý tým, tak nijak nepodrýváš ten tým samotný, jeho úspěchy či způsob, jak k titulům dospěl. Jen prostě poukazuješ na dle mého logický fakt, že ta soutěž dominancí jednoho týmu (minimálně pro nezaujaté fanoušky) ztrácí na atraktivitě tím, že je předvídatelná.
Nemyslím si, že by předvídatelnost nebyla atraktivní. Když to přenesu na lidi. Jsou nám sympatičtí lidé, kteří jsou konzistentní ve svých názorech, postojích, chování. Daleko spíš nás vykolejí, když vystoupí z té konzistence a udělají něco, co nečekáme, protože mnohdy můžeme reagovat negativně. A možná proto, že to takhle máme ve svých životech, žijeme stereotypem, tak hledáme to drama ve sportu a chceme, aby v něm to bylo jiné, aby se to stále měnilo a my měli odlišné podněty, abychom měli tu rozmanitost v životech alespoň prostřednictvím něčeho. Jenomže dokud nebudou rovnější podmínky ve finanční sféře (kupříkladu platové stropy v NHL), nesrovná se ten rozdíl mezi jednotlivými týmy a budou tak moct vznikat dynastie a jednotvárnost i právě v tom sportu. Pro mě je změna milým překvapením, ale jednotvárnost je pro mě formou konzistence. Když pak vidíš, že s body, které vloni Řím nebo Neapol uhráli, mohli být před deseti lety mistry ligy, tak je to o něčem jiném. Vidíš, že tvůj tým jako vítěz ještě víc vyrostl, protože měl silnou konkurenci, i když se v porovnání celé ligy se dnem ligy nemusí úplně scházet. V minulosti bylo mezi středem tabulky a sestupujícími menších rozdílů, ale taky to neměl mistr tak naročné při cestě k vítězství. On celkově ten pojem "nezaujatý fanoušek" je pro mě trochu přitažený. Vždycky je ten člověk z nějakého důvodu zaujatý, přece si nezapne televizi a nekouká jen tak na zápas, který by ho nezajímal, nějaký podnět či zaujetí tam být musí, jinak by to zase vypnul a šel dělat něco, co by pro něho bylo vhodnější a zajímavější.
Tak jasně, nezaujatý fanoušek patří taky trochu do uvozovek, většinou má člověk k nějakému týmu o fous blíž než k tomu druhému. Ale není to až takové to fandovství, co by tě úplně pohltilo a ty chtěl za každou cenu, aby vyhrál tvůj tým, i kdyby to mělo být jedinou náhodnou střelou.
V životě je konzistentnost obecně dobrá vlastnost, lidé díky tomu mohou předvídat, co druhý udělá a to usnadnuje fungování ve společnosti. Sport je hra, když přichází o napětí, ztrácí do jisté míry na atraktivitě. Když třeba sleduju zápas, kde nehraje můj tým a třeba už v poločase je o postupujícím rozhodnuto, tak kolikrát už nemám chut se dívat na zbytek zápasu, i když je to dobrý fotbal, tak čistě pro to, že "vím", jak to ve finále skončí, tak už to pro mě ztrácí náboj. )
Ten trend, že týmy potřebují k vítězství (minimálně v TOP ligách) víc bodů než dřív je posledních 5-10 let patrný. Strašně se rozevírají nůžky mezi průměrnými a lehce nadprůměrnými tými v lize a těmi opravdu nejlepšími. Je to vidět i v lize mistrů, kde jsou každoročně mezi hlavními kandidáty týmy v posledním desetiletí prakticky pořád stejné týmy a do téhle společnosti se dostane nový tým snad jen tak, že se za něj postaví nějaký mecenáš s neomezenými zdroji. Něco na principu platových stropů by určitě bylo na zváženou. Protože takhle asi víc než dřív o úspěšném období klubů rozhoduje to, jak moc mají bohatého a ochotného pumpovat peníze majitele.
Podle mě je nemožné, aby platové stropy fungovaly napříč ligami. Musí být uzavřená soupeř, tak jako to mají v USA - NHL, MLB, NFL, NBA - aby to fungovalo. Jedině v jasně ohraničené společnosti může platový strop fungovat, protože tam jsou jasná pravidla. Ve fotbale to fungovat nikdy nemůže, pakliže týmy z nepřeberného počtu ligových soutěží různých zemí následně proti sobě hrají mezinárodní klubovou soutěž.
Já jimi nepohrdám za to, že dělají ligu nudnou. Ale nebudu je za to obdivovat. Je zřejmé, že v Bundeslize nemají konkurenci a je tu i kvůli jejich charismatu a tomu, že jsou zvyklí vyhrávat, kvůli jejich mentalitě. Skutečně zajímavé by pak bylo, jak by si vedli v jiné ligové soutěži (PL se přímo nabízí), ale vzhledem k tomu, že se to stejně stát nemůže, nemá větší cenu to nějak vyloženě pitvat.
Samozřejmě že tým, který pravidelně opanuje soutěž a dělá ji tak nudnou, musí být výjimečně kvalitní ve všech oblastech. Rozhodně netvrdím opak. 
Jo, ten příběh Leicesteru je strašně atraktivní a zábavný a i když PL z hlediska čistě fotbalové kvality není tou nejlepší soutěží, tak mimo mnohé jiné i takovýhle příběh, který je v jiných TOP ligách nemyslitelný, z ní dělá divácky nejatraktivnější/nejzajímavější ligu.
Tak chápu, že tě jako fandu Juve baví ten stereotyp titulu za titulem a samozřejmě, že kdyby to takhle stereotypně měl i Real či Sparta, tak mi to vadit nebude
..všechna čest před Juve, že tu Itálii v posledních letech tak opanoval, tím, že říkám, že je to pro mě trochu nudné rozhodně nechci srážet kvality či úspěchy Juve.
Nicméně pro mě, jako spíš nezaujatého fandu či někoho, kdo Juve historicky úplně nemusí (i když v posledních letech hlavně díky dvojce Gigi + Chiello a jejímu zápalu jsem lehce pozměnil názor) je tahle dominance už trochu nudnější. Obecně si myslím, že platí, když něco sleduješ a nemáš tam jasného favorita, tak si přeješ, aby to bylo co nejvyrovnanější, nejnapínavější a nejdramatičtější. A když to už nějakých 7 let či kolik dokola vyhrává ten samý tým, tak je to pro spíše nezaujaté fanoušky dle mého poněkud fádní. A to mi přijde přirozené. To samé třeba ted ve Francii s PSG či v Německu s Bayernem, prostě když už dopředu skoro jistě víš, kdo to zas vyhraje, ztrácí to na dramatičnosti.
Ta část o těch úspěších za zásluhy je asi věčné téma. Pro mě jsou dva pohledy - první, pragmatický, že kdo dal víc golů či posbíral víc bodů si prostě vyhrát zasloužil. Ok, někdo to má rád takovou jasnou černobílou logiku, já zas radši přihlížím i k dalším okolnostem a nuancím, proto mi spíš sedí (samozřejmě tam, kde nemám "svůj tým", který by přebil rozumový přístup) "logika zásluh" ve smyslu toho, kdo mě svými fotbalovými výkony víc pobavil - samozřejmě je to dost subjektivní kritérium, takže ty názory, kdo si co "zasloužil", se taky mezi různými lidmi mohou lišit. V tomhle směru mě Neapol poslední roky fotbalově dost baví, z Itálie určitě nejvíc. Navíc Neapol kolem té špičky krouží už nějaký ten rok za sebou, dobrý fotbal hrají taky delší dobu a i některým hráčům to přeju, třeba jako Hamšíkovi. Nebo ty třeba nikdy neřekl, že by si Gigi zasloužil vyhrál LM (i když to nedokázal, tudíž je teda správně, že ji nevyhrál)?
Podle mě je ta optika "zasloužit si výhru" zvlášt u nezaujatých fandů celkem pochopitelná. Ale jedna věc je jistá, na zásluhy se nehraje a to respektuju, i když mě občas něco lehce naštve
Když chci drama, zajdu si do divadla.
Samozřejmě to říkám s nadsázkou. Nevím jak u druhých, za ně mluvit nemůžu a nechci, ale já sleduju především to, co sledovat chci kvůli těm hráčům a týmům. Nejdu a nevyberu si zápas, kde bych si řekl "jooo, to by mohlo být drama, na to kouknu". Když se rozhodnu koukat na El Clasico, nebudu na to koukat proto, že je to jeden z největších zápasů na světě, ale proto, že mě budou zajímat ti hráči, ty kluby, k někomu budu mít sympatie. Bez toho by mě zápas nebavil, kdybych tam neměl něco, k čemu bych se upnul, i jako "nezaujatý divák", protože hra sama mě nevtáhne. Když půjdu na fotbalový zápas v české lize, kde nikomu nefandím, české prostředí mě nebaví, tak stejně budu hledat něco, co mě na tom kterém týmu vtáhne. Takže kdy se mi bude líbit, jak hraje jeden tým hezký útočný fotbal nebo naopak pěkně odzadu, budu fandit jemu. Ale nemůžu přece i jako nezaujatý fanoušek, když se mi nebude líbit, jak soupeř hrál beton a pak to rozhodl v poslední minutě z penalty, že by si nezasloužil vyhrát. Proč si to nezasloužil? Protože přistoupil na hru soupeře, nechal ho hrát, sám se příliš aktivně neprezentoval a čekal? To už je jen o těch sympatiích, co se mi líbí, ale není to o tom, co si kdo zaslouží.
To věčné téma je dobré, aspoň je o čem diskutovat a názory a pohledy lidí mě zajímají, i když je dost dobře mnohdy nechápu. Jen proto, že mě něco baví přece neznamená, že si to zaslouží úspěch. Úspěch závisí na míře úsilí, protože samotné předpoklady k něčemu nestačí. Když mám talent a nebudu ho rozvíjet, tak zakrní. Nebo ten talent ani nemusím objevit. Když budu mít peníze a nebudu je investovat, nebo s nimi nějak nakládat a dám si je doma pod polštář, taky to bude k ničemu. Jen to, že mám nějaký prostředek neznamená, že ho využiju tím nejvhodnějším způsobem. Fotbal Neapole mě taky baví, ale podle mě si titul zatím nezasloužili v tom pravém slova smyslu vyhrát, protože kdyby ano, tak ho mají. Ono je to asi o tom, jak člověk bere to "zasloužit si". Pro mě je to věcná záležitost a nikoliv abstraktní pojem. A myslím si, že spousta lidí to asi tedy, pokud si to vykládám správně, bere právě abstraktně. Emoce, vášěn, nadšení a další prvky jsou hodně důležité, ale konečný výsledek závisí na věcných bodech, jinými slovy "branky, body, vteřiny". Gigi muž Ligu mistrů ohromně přeju. Třeba finále s AC v roce 2003 bylo o štěstí, kdo penaltu promění a kdo ne. Ale nikdy bych nemohl říct, že si to AC nezasloužilo vyhrát a Juve naopak ano. AC vyhrálo LM zcela zaslouženě, i když pro mě, další fanoušky a především hráče to bylo hořké. S Barcelonou a Realem to bylo to samé, resp. tam nás soupeř zkrátka přehrál. V obou případech jsme ale odešli ze zápasů sami, druhé poločasy byly v obou případech špatné a nedostačující, padli jsme kvůli vlastní neschopnosti. A nemůžu jen kvůli Gigumu říct, že by si zasloužil vyhrát, protože se o to musí zasloužit všech 23 hráčů, ať už více či méně, každý má svou roli.
Neazujatý fanda je stejný jako zaujatý. Je to úplně jedno. Ani jeden z nich výsledek neovlivní. Oba si můžou po utkání plkat co chtějí, ale fakta budou vždycky jasná. Jeden tým vyhraje, druhý prohraje (případně plichta samozřejmě). A že hrál vítěz beton a z jedné standardky dal vítězný gól, zatímco poražený hrál na pohled krásný kombinační fotbal a přece prohrál, tak to zkrátka je. To je ovšem cesta, kterou si ten či který tým vybral k cestě za úspěchem. Jestli hraju beton nebo kombinační krásný fotbal není měřítko úspěchu. Úspěch si zaslouží ten, kdo k němu dojde pomocí počitatelných a rozhodujících měřítek, které o něm rozhodují.
Jsem velký optimista, idealista, snílek, ale mám v sobě velký kus pragmatika, protože bez toho bych byl v životě asi budiž k ničemu.
I podle mě ten princip, kdo si co zalouží, je čistě subjektivní, protože každý oceňujeme něco jiného. Já to obyčejně beru tak, že jakoby výhru si zaslouží ten tým, co měl podstatně více nebezpečných šancí. Ale je jasný, že i tohle může být třeba zkresleno vývojem zápasu.
No vidíš, a já bych třeba klidně řekl, že si Gigi v rámci své kariéry ligu mistrů vyhrát zaloužil (teda samozřejmě ne zrovna proti Realu, ale proti Barce klidně
)
Joo, tak každý si volí cestu k úspěchu i dle svých možností, kde není v silách každého vyhrát tím, že soupeře přehraje. Proto asi ani nemáme právo odsuzovat týmy, které jdou za úspěchem spíše defenzivnějšími taktikami (protože stejně jako ve válce si myslím, že i ve fotbale je jednoduši bránit než-li útočit). Jenže ono s těmi zásluhami a nezásluhami dost souvisí ještě jedna věc - štěstí. Když vidíš, že jeden tým má na vrch, víc šancí, ale sem tam nějaká tyčka, břevínko a ten druhý vyhraje z jediné šance, tak prostě pro mě si ten tým v ideové rovině prostě nezasloužil vyhrát, jakoliv je to v podstatě irelevantní kritérium. Ale jinak rozhodně souhlasím s tím, že je dobře, že fotbal se rozhoduje pomocí "počitatelných a rozhodujících měřítek". I když občas mám pocit, že si někdo nezasloužil vyhrát, neznamená to, že bych chtěl, aby se tak fotbal posuzoval. Tím spíš, když zásluhy by každý mohl vidět v něčem jiném. A je fakt, že z jiného uhlu pohledu je to zase něco, co přináší sportu další kouzlo ve smyslu prvku překvapení.
Pro mě je sport o hlavně o měření výsledků a počítání čísel. Budu citovat (spíš parafrázovat, doslovně to asi neřeknu) Jimmyho Fallona z Fantaticky zamilován: "Baseball je jako matematika, má to řád. Vyhrát a prohrát. Můžeš mít šťastný den, měsíc, rok, ale ne šťastnou celou kariéru." A já jsem hlavně "baseballový dítě". Čísla pro mě hrají v určitých věcech velkou roli a mají hodně vypovídající charakter. A sport je pro mě o měření soupeřů a vypovídající jsou ve výsledku jen a pouze čísla. Na fotbale se mi právě líbí, že je úplně jedno, jakým způsobem dojdeš k vítězství, že těch cest je celá řada, je to rozmanité. Ostatně jsem příznivcem defenzivního pojetí fotbalu, mám rád hru odzadu, pevnou obranu, vítězství 1:0 pro mě má z mého estetického pohledu větší kouzlo než třeba 3:2. To, že můj tým dokáže uhrát vzadu nulu a vyhraje, mi přidává pocit vyšší kvality. Ale zase není bránění jako bránění. Stejně jako není útočení jako útočení. Těch pohledů je kupa, kolik lidí tolik chutí. Žádnou chuť neberu jako špatnou. Ale nakonec je stejně z pohledu čísel - měřitelného prvku - vítěz a někdo poražený. A to je pro mě podstatou toho, zda si někdo něco zaslouží nebo nezaslouží. Ten řád a pravidla mám na konci zápasu rád. I porážka může člověka vnitřně uspokojit.
Nejsou zcestne jsou logicke. Dle logickeho predpokladu nemusi tym kvality A vynalozit pri stejnem bodovem zisku takove usili jako tym kvality B. V bezprostrednim logickem mineni o zasluhach hraje casto hlavni roli meritko vule na ukor kvality. Takove sympatii samozrejme stejne tak casto chybiva casova analyza, ktera by tuhle sympatii zrelativizovala, protoze by se ukazalo, ze si to z hlediska historie prace zaslouzi tym kvality A, protoze uspech je dedictvim jen na urovni ideje a ceka narozdil v primeru s kralovskym dedictvim krve a titulu, na sve naplneni.
Vždyť píšeš přesně to, co já.
Je to jednoduché, kdo dá víc gólů, vyhrál. Kdo vyhrál, musel dát víc gólů. A vítězství si zaslouží jen ten, kdo soupeře předčí v tomto ohledu. Ať už to přeneseme na cokoliv. Trofeje získáváme za dosažené výsledky, které jsou měřitelné a rozhodují. Morální vítězství získáváme na úplně jiné rovině. Poražený na úrovni branek, bodlů a vteřin může být morálním vítězem na úkor právě vítěze na tom měřitelném poli. A "nezaujatí" fanoušci inklinují především k té morální stránce, která je podle nich na základě jejich emocí, pocitů a subjektivních dojmů rozhodující.
Ano, na urovni obecneho principu pisu to same co ty. Ale v detailech ne. Konkretne tvrdim, ze ta moralni stranka ma svou casove "bezprostredni" logiku, takze neni zcestna.
Ale my se nezabýváme detaily, řešíme podstatu věci. Morální stránka je hezká, ale výsledky, čísla, tedy tituly ve sportovních soutěžích nevyhrává. Ano, úsílí, tedy morální stránka, jsou prostředkem, ale ne nutně prostředkem, respektive cestou, která znamená cíl. Cesta = cíl je hezké rčení, které to staví na detailech. Ale pakliže jsem ve sportu, kde mi jedině titul zajistí to, co chci (slávu, peníze, prestiž,...), pak i když mám krásnou cestu a skončím druhý, nebyl jsem dost dobrý a nezasloužil jsem si vyhrát. Proto musím příště jít jinou cestou, která mě k tomu cíli, resp. vítězství dovede.
Aha. Takze jsem spatne pochopil tvoji perspektivu, v ktere jsi pouzil slovo "zcestna". Uz to chapu. Svadelo to k tomu myslet si, ze subjektivni prani je zcestne. A myslim si, zes to neupresnil az dodatecne retoricky, ale zes to myslel v takovem vyznamu ihned. Mas velke mysleni, miris k podstatam veci. Ja jsem miril k psychologickemu fenomenu. Souhlasne si rozumime, jen otazka perspektivy.
Subjektivitu určitě neberu jako zcestnou. Naopak ji považuju za důležitou. Kdyby bylo vše stejné, nikam bychom se neposouvali a dopadli bychom špatně. Moje chyba, že jsem to nepodal úplně přesně ale trochu neobratně. Pořád se mám v ledasčem co učit. Ale za mě aspoň dobrá diskuse, kterých se tu ve většině případů zrovna nedočkám.
Konzistentnost není jednotvárnost.
...
Jinak jednotvárnost (monotónnost) může vést k tomu, že člověk zpohodlní a přestane dostatečně vnímat rizika a stane se průser. V celospolečenském kontextu může dokonce preference jistoty skončit totalitou.
Takže odchylky od "normálu" nejsou vůbec od věci, ba dokonce jsou nutná, aby se druh vyvíjel a nezakrněl.
...
Ovšem chápu, že ve sportu může být taková monotonnost vítaná, obzvláště když oblíbenec je takovým hegemonem. Na druhou stranu opakovaná vítězství téhož snižuje atraktivitu dané soutěže pro "nezaujaté" diváky a tedy i výdělečný potenciál takové soutěže. Což může pochopitelně uškodit i takovému hegemonu.
Konzistentnost (stálost) vede k jednotvárnosti (monotónnosti). Když to převedu ale do fotbalu, nemůžeš být dlouhodobě úspěšný, když nejsi konzistentní (Bayern, Juventus), a když jsi konzistentní, pak ti "nezaujatí diváci" hovoří o tom, že je ta liga jednotvárná. A konzistentnost vyžaduje velké úsilí, protože když zpohodlníš, vítězit přestaneš a konzistence pak tedy skončí.
Nezaujatí diváci na zápas zavítají v minimálním procentu případů. Nezaujatý divák pro klub z výdělečného pohledu příliš mnoho neznamená. Zaujatí diváci jsou ti, kteří jsou potenciální finanční podporou klubu. Ti nezaujatí nechodí na zápasy pravidelně, nekupjí si suvenýry, nekoukají pravidelně na zápasy v televizi. Stačí se podívat na veřejnoprávní televizi viz Česká televize. Nakupují balíky sportů k vysílání podle toho, oč je zájem. Táhnou čeští fotbalisté a proto vysílají Basilej se City, než aby koupili Chelsea s Barcelonou. Onen "nezaujatý divák" chce vidět české fotbalisty, ale fotbaloví nadšenci by raději než průměrné české hráče viděli dva přední celky z dvou nejlepších lig na světě.
Při monotónnosti nepřitáhneš nezaujatého diváka, aby se stal zaujatým.
Úspěchy táhnou, úspěchy přitahují lidi, úspěch je sám o sobě magnet. Když člověk není vítězem v životě a jeho život mu nepřináší pomyslná vítězství, hledá je jinde, třeba i ve sportu, kde se realizuje. A nemusí se realizovat aktivně, ale klidně pasivně. Nemusí mu jít o krásu ducha, o estetickou funkci, ale o to, být součastí něčeho většího, něčeho, co mu to vítězství přinese. Takhle mnohdy vznikají gloryhunteři (ale ne nutně). A lidé nekoukají na zápasy jen kvůli vítězství, nebo kvůli atraktivitě hry. Je spousta jiných důvodů, které se dají najít.
Pochopitelně, že úspěchy táhnou. Ale neúspěchy "odtáhnou". Ten můj koment byl o tom, že neměnnost (tj. stále stejný vítěz) redukuje výdělečný potenciál soutěže jako celku a v konečném důsledku též i daného hegemona. Bohužel dost těžko to lze testovat na empirických datech. To půjde, až budeme schopni se přemisťovat v paralelních vesmírech.
...
Na druhou stranu nebude náhoda, že v hlavních severoamerických profesionálních ligách mají pravidla, která omezují ustanovení dlouhotrvající dynastie.
To je pochopitelné, proč to mají v severoamerických profesionálních ligách ochráněné pravidly. Jsou to uzavřené společnosti o určitém počtu týmů. Jiné ligy jim v tom daném sportu nemohou konkurovat. Tím pádem musí regulovat samy sebe. Zatímco ve fotbale je to mnohonásobně rozšířenější, už jen ta několikanásobná velikost trhu to daleko víc rozmnělňuje. Na druhou stranu, anglická liga má podstatně víc peněz než italská, těží z vysílacích práv a marketingu mnohonásobně víc. Poslední celek v Premier League si může dovolit to, co druhý tým v Serii A. A rozhodně to není kvalitou fotbalu. Poslední tým v Premier League nedosahuje fotbalové kvality druhého týmu Serie A.
U PL je těch faktorů více, přičemž hodně vysoko bude i angličtina. Na druhou stranu i ta šíře špičky a relativní obměny na vedoucí pozici dělá svoje. Pokud by SA byla vyrovnanější (a zejména pokud by se na vrchol dostaly zase ACM a Inter), bylo by určitě více peněz pro celou ligu a větši šance na konkurenceschopnost s PD a PL. Ostatně (nejen) italské úspěchy v pohárech byly historicky vždycky spojené se silnou a širokou ligovou špičkou - viz přelom 70/80, kdy řežby o anglický titul byly současně spojeny s bonusem vítězství v PMEZ v další sezoně a obdobně - byť v menším rozsahu - Itálie v 60. letech a Nizozemí v 70. letech a nyní Španělsko.
To je silno individualne. Uznavam, ze väcsina nezaujatych fanusikov danej ligy si casom najde svoj tim. Casto to je tim, co ma sancu kazdy rok na titul ci to, ze na konci ligy bude na spicke ligy a ma moznost si zahrat v poharovej europe. Ale potom mas ludi, ktore tieto dovody nenadchnu a pozeraju sa do hlbky a peclivo si vyberaju. Tito ludia su samozrejme v mensine, pretoze si na konci sezony nemozu zakricat na oslavu titulu ci sa ich tim nekvalifikuje do CL ci EL. Stale ale predstavuju nezanedbatelnu cast futbalovej populacie, ktoru nemozes odpisovat ci podcenovat. Napriklad ja fandim Werderu preto, lebo ked dostali sedmicku od Lyonu, tak neupustili od ofenzivnej hry a nemali snahu po tretom ci stvrtom gole zavriet kram a do konca zapasu odkopovat loptu. A uprimne...z mojho pohladu je viac vzrusujuce sa zachranit v lige ako kebyze mam fandit timu, co cca na 70% bude na vrchole v lige a do tej spicky patri. Bavi ma sledovat progres SVW po tom, co ten klub bol takmer na dne, nemal kvalitu v time a v klubovej kase kvoli rekonstrukcii stadionu neboli miliony ojro. To vsetko clovek vnima a tesi ho postupne zlepsovanie a posun tabulkou. Mna ot naplna maximalne a nemenil by som to vobec. Fandit BVB by ma po case uplne omrzelo. Samozrejme ze tento pohlad nechcem nikomu nutit, fandit si kazdy moze komu chce. Len objasnujem priciny toho, ze nie kazdy si chce vybrat spickovy tim danej ligy.
To není jenom o špičce. Pokud by Werder např. jednu sezonu sestoupil, další postoupil, pak zase sestoupil, atd., tak by tě to asi brzo přestalo taky bavit. Holt je potřeba občas nějaká odchylka (ať již k lepšímu, nebo horšímu).
Myslis, ze by po zostupe prestal Werder byt pre mna zaujimavy a aj by som svoju pozornost obratil na iny BL tim? Tak to ani nahodou.
Len jeden klub väcsinou ma clovek v srdci a pre mna je to prave SVW. Ja neuznavam to, ze opustis svoj klub kvoli tomu, ze sa mu prestalo darit, odisiel sponzor ci majitel alebo ze klub spadne o patro nizsie. Preto si strasne vazim BL a toho pravidla 50+1. Bez neho by to dopadlo ako v Cardiffe ci ako na Arsenale, kde vidis tisicky arabacov a aziatov s fotakmi. Ten klub je presna definica slova biznis. Identita klubu sa vytraca a ti fans, co maju ten klub v srdci, tak chodi len na vyjazdov. Nastastie toto nikdy Werder dufam nepotka. A este kvoli jednej veci si vazim svojho klubu...nikdy nezapredal nazov stadiona. Einmal Weserstadion, Immer Weserstadion!!!
Ale já nepsal po jednom sestupu. Ale pokud by se 10 let monotónně střídal sestup, postup, tak nevěřím, že by "vášeň" zůstala ve stejném rozsahu.
Fuuu...tak to nedokazem odpovedat, ako by som to prezival.
Asi by som ten klub sledoval o nieco menej a nebolo by to asi kazdy zapas. Celkom zaujimavy tim by na toto bol Nürnberg. Ten hraval BL, spadol ale dokazal zasa postupit do BL. Aktualne uz nejaky ten piatok hraju 2.BL a okrem jednej baraze proti Frankfurtu sa im nepodarilo urobit ten krok vyssie. Skoda ze tu nie je ziadny ich aktivny fanusik aby nam o tom mohol napisat.
Mám to tak nejak podobne, keď som bol decko tak som fandil Juve, Bayernu a Man U, respektívne ich sledoval v LM a bavilo ma to, tak trošku som sledoval aj Lazio, no nefandil im, to začalo až v momente keď im hrozil krach a za Lazio hrali úplne sračky futbalisti čo nemali ani poriadne na Seriu A, to obdobie od nejakého roku 2003 po 2009 bolo proste najlepšie, ten team bol v sračkách no hráči bojovali a nikdy nezabudnem na remízu v LM proti Realu, síce sme tuším skončili posledný v skupine no bola to paráda.
Ked som bol decko, tak mna nikdy ziadny velkoklub neoslovil natolko, ze by som mu prial. Skor naopak, zaujal ma Zenit a doteraz mam jeho plakat vylepeny na zdi.
Sledoval som ich vysledky v ruskej lige a ked boli v CL ci EL, tak aj tam. Hernym prejavom mi bola sympaticka Barcelona ked tam bol Ronaldinho, Deco, Giuly, Beletti, Edmilson, Etoo ci Sylvinho. Nie uz ten tim, kde bol Busqets a trenoval ich Guardiola. V ten moment som tomu timu prestal fandit, pretoze ma ovela viac naplnal futbal v podani Ronaldinha. No a samozrejme som Werderu zacal fandit aj kvoli tomu, ze oni dokazali mat skore na konci sezony 79-38 a clovek sa u ich zapasov nikdy nenudil. Cim som ale starsi, tak tym viac ocenujem kvalitnu defenzivu. Pretoze je len minimum timov, co dokazu v dlhodobej sutazi hrat ofenzivny futbal kazdy zapas a na konci sezony vyhraju ligu. Preto som v minuosti celkom casto nadaval na Juventus ci taliansky styl futbalu obecne v priamej konfrontacii s nemeckym futbalom. Nemci do tych zapasov vzdy chodili stylom, ako keby prehravali uz pred zapasom o dva goly a taliani hrali pragmaticku hru. Casom som ale tento sposob hry dokazal docenit a ocenit a dnes uz to vnimam uplne inak ako v minulosti. Preto sa smejem tym nastrocnym chlapcom, co bezproblemov odsudi Juventus len kvoli tomu, ze nepristupi na blaznivy styl hry supera a neotvori to vzadu. 
Totální náhul to číst ovíněn. Nechceš založit nový náboženství? Hlásím se jako posel nové viry
, bez sarkazmu.
...něco ti řeknu. Vycházíme-li ze základní premisy, že veškerá geomatematika je založena na limitující představě, že jedna plus jedna rovná se dvě a ne, jak postuluje Astermeyer, že jedna plus dvě je ve skutečnosti jedna a táž věc nahlížená z různých úhlů, tvary popsané Siddusem musí tudíž být poly-doc-dec-al-hoi-hadron-hexa-sexa-hedro-dibi-doly-deca-dodron. Všechno ostatní jsou plky. Nemám pravdu?
Meh, na matfyz jsem nešel přesně kvůli tady tomu a hlavně už sem se z ovíněnosti vyspal.
Já jsem realista pro mě bude vždy 1+1=2. A každej kdo tvrdí, co 0, to dokážu pochopit ale že 1 nebo dokonce i 2 - není číslo. No tak takovou víru já hlásat nebudu!
Az na tu prvni cast, ktera mi prijde nesmyslna, souhlasim.
Odhodlal som si prečítať jeden z tvojich slohov a lutujem. Keď opomeniem fakt, že som v polke zaspal píšeš samé nudné sračky, omáčky okolo a strašne dlho to trvá sa vygrcat + hráš veľmi múdreho a to nikoho nezaujíma son. Skús sa viac realizovať v reálnom živote...
To samé bych doporučil já tobě, chlapče.
Ani ja s ním nesúhlasím, ale osobne mám tieto názory čo majú hlavu a pätu rád. Aj keď nesúhlasím...
S cim konkretne nebo to tak jenom citis? Ted to nemyslim sarkasticky - pocit je pro me predpoznani. Ale jestli s necim konkretnim napis, to je zajimave.
Na zasluhy se nehraje.
To ví každej, ale pro mě to ještě není důvod, proč o těch (samozřejmě subjektivně vnímaných) zásluhách nemluvit..
A vlastne to ma jako psychologicky fenomen objektivni obrysy. Citi to tak prece vic lidi.
Ja teda nadvladu jedneho timu v lige vnimam tak, ze konkurenti nenaplnaju vlastny potencial a umozni Bayernu, Juventusu a v minulosti Lyonu udrzat si poziciu dlhodobeho hegemona danej ligy. S tym samozrejme uzko suvisi aj financna situacia klubov, co nahanaju v BL Bayern. Tie kluby sa nemozu z dlhodobej perspektivy rovnat Bayernu, pretoze ten ma väcsiu ekonomicku silu a moznosti si od konkurencie v pripade dobrych vykonov hraca kupit. Alebo kupi hraca z inej ligy za peniaze, ktore si iny klub v BL nemoze dovolit zaplatit. Ale ked Bayern poslal peniaze za Hummelsa ci Götzeho, tak to neboli drobne a Dortmund si taktiez mohol dovolit kupit kvalitu. Ci uz to bude kvalita z BL alebo z inej sutaze je irelevantne. No a BVB to nezvladlo, oslabilo sa predajom a nahrada za odchadzajucich hracov nebola adekvatna. To ale nie je problem Bayernu. Pre mna BL nebude nikdy nudna, pretoze sa rozsirila spicka o RB, takze na prve styri miesta(vlastne tri kvoli Bayernu...)tam mas BVB, Bayer, RB, Schalke, Gladbach a tuto sezonu zatial SGE. Ta liga ma stale naboj a niekolko kol spät to bolo celkom vyrovnane aj na spodku tabulky. Tam uz sa to ale vyselektovalo na styri kluby co este maju o co hrat.
Nemam rad oznacenie, ze si ten a ten tim zasluzi uz vyhrat len kvoli tomu, ze niekolko rokov skoncil druhy. Ukazuje ot na neschopnost toho timu dotiahnut dobre rozohratu sezonu na uplny vrchol. A mam taky dojem, ze SSC tie sezony predtym hrala s 12-13 hracmi a aj kvoli tomu odpadli na jar. To Juventus ma lavicku sirisu a aj vdaka nej dokaze tu sezonu dohrat do uplneho konca a titulu. Takze zasa to je o kvalite v managementu a to sa v dlhodobej sutazi prejavi. Jasne, Neapol sa placala v druhej lige a nema ani taku poziciu v ramci ligy ako Juventus. Ten si ale tie tituly naozaj vyhraj sam a vyhral ich naprosto popravu. Mal na konci ligy najviac bodov a to jedine sa rata. Za herny prejav nikto nikdy nic nevyhral.
kde si konečně zaslouží být? za co si to jako zaslouží? že se vždycky v důležitým momentu poserou? že mají 1 variantu hry? že doma s Juve prohráli, že tam dostali čtyřku od AS?
Juve ich rozprasi
Nejlepší klub, si zaslouží tu nejlepší stránku - https://www.facebook.com/Rossonerifans.1899/
Najlepšia stranka by nekopirovala vsetko z Eurofotbalu.
Za ten najlepší klub
Určite sme
Osm bodů ti to dosvědčí
Fino alla fine...
2-1 pre nás.
Nechcel by admin prepísať sekciu "komenty" na "slohy"?
Proc slovo sloh pouzivas pejorativne? A tenhle resentiment a zase ty. Nebud zhrzeny, radsi prispej necim co by otevrelo diskuzi. Vzdyt ta diskuze nahore je krasna. Josifek s Bianconerem tam otevreli obrovske tema, tema takrka byti. Ne takrka, plnohodnotne tema byti. Otazky uspechu a zasluhy jsou mozna vubec nejvetsim tematem byti.
Tieto filozofické sračky nikoho nezaujímajú ale. To si môžte blabolit na prednáškach, aj tak všetci skončíte v tescu...
Jj, skoncime ako zakaznici v tom Tescu. A ty budes za kasou.
Nemas pravdu, zajima to vic lidi nez nezajima. Mnozinu tech, kteri se nevyjadrili nema cenu resit, stejne tak si to mohl nekdo a chuti precist. Opalcovali ti to 3 lidi, takze s tebou nesouhlasi 4. Zatimco do toho vlakna se zapojilo aktivne asi 11 lidi. Ten pomer je docela jasny. Ve faktech jsi prohral. Jsou to pro tebe sracky, protoze nerozumis jak moc jsou provazane s praktickym zivotem, pro coz mam pochopeni, byl jsem stejny morous. Cloveku totiz mnohdy zbyva jedina svoboda a to prave na urovni vlastniho mysleni. Jestli si nevsimas, ze jsi v moci cizich sil vcetne vlastniho nevedomi, tezko budes nekdy vyrovnanejsi. Manualni praci neurazis. Ja delam rukama a vubec se za to nestydim. Naopak v tom citim cest. Ze je to mnohdy prace na picu je jasne, ale lepsi nez se zivit ochcavanim lidi. Nepotrebuju hodne penez, potrebuju tolik abych prezil a abych si mohl koupit trochu casu a trochu alkoholu. Zeny jsem mel. Zazil jsem cestovani, picoviny jako skok z letadla atd. Nic me ale tolik nenaplnilo jako pocit svobody, pocit sebevlady. Co delas ty? Krome toho, ze kolem sebe prskas jed.
sebevědomí a drzost totálních výmazů jako ty mě vždycky dojme
Mňa dojme ako musíš všetko komentovať a stavať sa nad niekoho pričom mi nesiahas ani po členky ty zobracik...
jo, to tady naznačuješ v každým příspěvku, ty tupý dítě
U teba urcite
Jeď José, jeď
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele