Malý průvodce juniorskou Copou Libertadores: Týmy jsou Always Ready

Abych Vás předem navnadil ke sledování tohoto turnaje plného budoucích hvězd, je dobré uvést, že od roku 2023 probíhá také "superzápas" vítěze juniorské Copy a UEFA Youth League. Prvním vládcem světového mládežnického fotbalu se tak stala Boca Juniors, která po nerozhodném výsledku 1:1 po 90 minutách zdolala na penalty nizozemský AZ Alkmaar. Zápasu dvou mládežnických týmů přitom přihlíželo neuvěřitelných 37 386 diváku na nádherném stadionu La Bombonera!

Kvalifikační systém je zcela jednoduchý. Na turnaji se představí vítězové kategorie U19 v jednotlivých ligách zóny CONMEBOL a k tomu vicemistr pořádající země a obhájce titulu z minulého ročníku.

Letos to bude už/teprve 8. ročník mládežnické Copy Libertadores. I za takto krátkou dobu lze ale vysledovat určité stálice této scény. Jsou jimi nepochybně ekvádorské Independiente del Valle, uruguayské týmy Peñarol, Nacional a Defensor Sporting a argentinská Boca Juniors. Objektivně jde o jedny z nejlepších mládežnických akademií na světě. Letos se však na turnaj z těchto týmů kvalifikoval jen ten asi nejméně známý - Defensor Sporting. Boca Juniors se nicméně představí na turnaji automaticky jako obhájce titulu... a argentinskou "juniorku" pro jistotu vyhrála taktéž. V Ekvádoru ligu vyhrál tým SD Aucas, který i s menšími finančními prostředky dokáže produkovat velmi zajímavé fotbalisty (např. Davis Bautista, dnes už patřící Frankfurtu, či Cristhoper Zambrano). Dvěma tradičním uruguayským hegemonům pak kromě vítězného Defensoru vypálil rybník tým Montevideo City Torque, patřící do skupiny City Football Group, který si tak na mládežnické scéně trochu spraví chuť po ostudném vypadnutí z tamní nejvyšší seniorské soutěže.

Skupinová fáze

Predikovat výsledky mládežnického fotbalu na druhém konci světa je vážně těžké, a to zejména proto, že každý ročník je jiný a ti skutečně nejlepší už v takto mladém věku odcházejí do zahraničí. Neočekávejte protentokrát žádnou podrobnou analýzu, spíš krátký předturnajový souhrn šancí jednotlivých týmů podle vývoje mládežnického fotbalu v dané zemi. Do další fáze turnaje postoupí vítězové skupin a jeden nejlepší tým ze druhých míst.

Skupina A: Boca Juniors, Academia Puerto Cabello, Colo-Colo, Always Ready

Což o to, zahrát si se slavnou Bocou Juniors bude pro tři zbývající týmy dobrou zkušeností, nicméně naděje na postup si nemohou dělat velké. Venezuelský fotbal se sice v posledních letech rapidně zlepšuje, těžiště jeho kvality ale rozhodně není v Academii Puerto Cabello, jelikož, expresivně řečeno, co má nohy, to z Venezuely co nejdřív utíká pryč. I samotné vítězství tohoto týmu je poměrně velkým překvapením, jelikož lepšími akademiemi v zemi jsou určitě například Caracas FC a Monagas, kterému ale v souladu s mým nelichotivým vyjádřením o Venezuele nedávno "prchl" do Los Angeles FC supertalent David Martínez (mimochodem nesmírně zábavný hráč na sledování).

Zatímco Venezuela zažívá fotbalový rozkvět (jiný opravdu ne), Chile tak trochu zaspalo vývoj na kontinentu a přesto, že stále dokáže produkovat zajímavou kvalitu a vzhledem k trochu agresivnějšímu a běhavějšímu pojetí chilského fotbalu oproti ostatním fyzicky své soupeře často předčí, nedokáže už nějakou dobu zaznamenat žádný větší mezinárodní úspěch. O postupujícím chilském týmu rozhodovalo finále mezi vítězem první a druhé poloviny sezóny (Colo-Colo vs. Palestino). Colo-Colo není žádným domácím hegemonem. Kvalita chilské ligy je rozprostřená mezi více týmů, o čemž svědčí i postup zmíněného týmu až díky penaltovému rozstřelu. O pozici největšího producenta talentů se pak v posledních ročnících přetahovaly spíš týmy Unión Española (např. skvělý Vicente Conelli) a Universidad de Chile (skvělá budoucnost by měla čekat Daría Osoria, momentálně již hráče Midtjyllandu). Postupu Los Albos moc nevěřím, ale pokud se vyplatí sledovat českým klubům nějaký tým na turnaji, doporučuji právě bílo-černé bojovníky, a to kvůli kombinaci bojovnosti a potenciálně nižší ceny hráčů. Navíc kvůli slabší skupině mohou pomýšlet na postup ze 2. místa.

Posledním do čtveřice je pak tým s poetickým názvem Always Ready. Tento tým jsem měl loni možnost vidět i v živých přenosech a bohužel musím konstatovat, že tým byl připraven hlavně prohrávat. Zároveň ale evidentně dle velmi nízkého věkového průměru základní sestavy bylo zřejmé, že Bolívijci chtějí své talenty do budoucna "otrkat". A teď jsou zpět, o něco (pravda, o cca půl roku) starší a zkušenější. Velkou nevýhodou je ale opravdu zoufalá úroveň bolívijské ligy s naprosto příšerným zázemím a hřištěmi, ze kterých by českého hráče bolely klouby už při pohledu na ně (představte si zimní Jablonec, po kterém se projel traktor). Odhlédneme-li od mizivých šancí Bolívijců na postup, jsou zde alespoň bratři Moisés a Emanuel Paniaguové, subtilní ofenzivní hráči, které stojí za to pozorovat. Zejména mladší Moisés je považovaný za největší talent Bolívie od Marcela Morena Martinse, legendárního útočníka, který nedávno ukončil svou kariéru.

Tip na postup: Boca Juniors, Colo-Colo

Skupina B: Rosario Central, Olimpia Asunción, Águilas Doradas, Montevideo City Torque

Zatímco první skupina má svého superfavorita, skupina B je naopak nepředvídatelná. Postoupit může opravdu každý z týmů. Začnu tedy tím, kterému věřím nejméně, tedy kolumbijskému Águilas Doradas.

V Kolumbii je fotbal jednoznačným sportem číslo jedna a zároveň je druhou nejlidnatější zemí Jižní Ameriky. Kdekdo by tedy čekal, že bude sbírat úspěchy na světové scéně. A když už ne na světové, tak alespoň na té domácí. Kdepak, opak je pravdou. OK, dobře, mají jeden kontinentální titul z roku 2001. Vzhledem k tomu, že jde ale o turnaj s více než 100letou tradicí a v Kolumbii žije zhruba 17x víc obyvatel než v nesrovnatelně úspěšnější Uruguayi, jde spíš o jakýsi "diplom za snahu". Proč vám přináším tento historický exkurz, když s ním Águilas Doradas nemají nic společného? Protože dosud nejlepším výsledkem kolumbijského týmu na juniorské Copě je 3. místo z roku 2016 a od té doby nikdy kolumbijský tým ze skupiny nepostoupil.

Loňské vystoupení Envigada by se pak dalo shrnout jako "nepříliš zapamatováníhodné". Kolumbijský tým do 23 let, který se pokusil kvalifikovat na olympijské hry, si dokonce uřízl pořádnou ostudu. Je otázkou, jestli je tím pádem dobře nebo špatně, že do nepříliš úspěšných juniorských národních týmů Águilas moc hráčů nedodávají. Nechci Kolumbijce nijak shazovat, faktem ale je, že s tamním fotbalem je něco v nepořádku a Kolumbie se potýká podobně jako Venezuela se značným odlivem kvalitních mládežníků do zahraničí.

Opačnou situaci zažívá po delší dobu stagnující Paraguay, kterou bude reprezentovat tradiční velkoklub Olimpia. Pravda, Olimpia má silný hlavně ročník 2003, který už se na turnaji představit nemůže. Hlavní hvězdou paraguayských mladíků by tak měl být brzy 19letý útočník Matías Almeida, který už sbírá minuty v A-týmu. V době tvorby článku nicméně stále nejsou známy oficiální soupisky týmů, takže je možné, že Almeida zůstane natrvalo v "áčku" a na turnaj se nepodívá. Paraguay nicméně konečně po delší době produkuje zajímavé ofenzivní hráče, kteří jí posledních 10 let citelně scházeli. Abych se ale vrátil k turnaji, ani k postupu Olimpie z vyrovnané se nepřikláním.

Montevideu City jsem se už v úvodní pasáži krátce věnoval. Nedůležitou zajímavostí pro fajnšmekry je fakt, že ve skupině se tak setkají dva stále relativně "mladé" týmy. Kolumbijští Águilas vznikli až roku 2008, Montevideo City Torque jen o rok dříve. Důležitější informací je, že od roku 2017 patří Torque pod skupinu City Football Group. Po 7 letech jde vlastně o první větší úspěch tohoto klubu, který ale lehce kalí fakt, že nekonat se turnaj v Uruguayi, tak se na něj Torque jakožto vicemistr stejně nepodívá. Už v úvodní pasáži jsem navíc zmiňoval, že A-tým Torque i přes neporovnatelně kvalitnější zázemí "dokázal" sestoupit z uruguayské nejvyšší soutěže, jejíž kvalita je ve spodních patrech přece jen kolísavá. Abych City jen nehanil, tak je třeba říct, že naopak ve výchově mládeže je Uruguay i díky odkazu legendárního Óscara Tabáreze světová velmoc, tudíž druhé místo v tamní juniorce je kvalitním počinem. Prozatím ovšem jediným hráčem, který se z Torque dokázal prosadit i v nároďáku do 20 let (jen tak mimochodem jde o tým mistrů světa), je Nicolás Siri. No a ten je bohužel momentálně v rekonvalescenci po vážném zranění. Nikdy ale nepodceňujte bojovné uruguayské Charrúas (ačkoliv hlásit se k odkazu národa, který jste sami prakticky vyhladili, je tak trošku chucpe). Přece jen hrají doma.

Největší neznámou je pro mě argentinský vicemistr Rosario Central. Vystoupení tohoto týmu bude záležet hodně na tom, zda se k týmu připojí záložník Tomás O’Connor, dynamický střeďák se skvělou technikou a dobrou rozehrávkou. Ten už patří stabilně do kádru A-týmu Rosaria, takže jeho účast zůstává nejistá. I tak ale El Canalla zvládla výborně jednu z nejnáročnějších juniroských soutěží na světě a společně s Montevideem bude patřit mezi favority.

Tip na postup: Rosario Central

Skupina C: Defensor Sporting, Aucas, Flamengo, Sporting Cristal

Závěrečná skupina opět poskytne docela zajímavou podívanou. Na první pohled by mělo být favoritem slavné Flamengo, ale potíž s brazilskými kluby často bývá, že ti skutečně nejlepší hráči okamžitě s dovršením 18 let odcházejí do Evropy (např. brankář Kauã Santos), případně už hrají stabilně v A-týmu, jako například Victor Hugo, který rozhodně není žádný bídník. Šance se tak naskýtá dvojici Defensor Sporting a Aucas. Při vší úctě k peruánskému šampionovi, vzhledem k absolutně tragickému stavu peruánského mládežnického fotbalu nelze očekávat nic lepšího než alespoň ztížení situace některému z kvalitnějších týmů.

Věnovat se budu chvíli uruguayskému týmu. Ačkoliv většina fotbalových fanoušků slyšela o Nacionalu a Peñarolu, o tomto klubu vyznávajícímu fialovou barvu pravděpodobně ne, ačkoli jde o třetí nejúspěšnější klub Uruguaye. Několik hráčů nedávné úspěšné generace je ale produktem právě akademie Defensoru. Jde například o Martína Cácerese, Diega Péreze nebo Maxiho Pereiru. Defensor má za sebou už i na kontinentální klubové juniorské scéně jeden úspěch, a to druhé místo z roku 2012. Loňské vystoupení ale bylo ovlivněno opravdu nesmírně těžkým losem, kdy vyfasoval pozdějšího vítěze Bocu Juniors a brazilské Palmeiras. Letos šanci na postup má, Aucas ani Sporting Cristal nejsou nepřekonatelnými soupeři. Bude ale záležet nejspíš také na vývoji ostatních skupin, protože Flamengo bude nejspíš nad síly Uruguayců.

Dnešní článek zakončím šancemi ekvádorského týmu Aucas. Tým před dvěma lety vyhrál svůj první mistrovský titul, i přes velmi dobrou práci s mládeží na něm měli ale podíl převážně zkušení hráči. Tahouny týmu by měli být ofenzivní hráči Cristhoper Zambrano (nejde o překlep autora článku, onen překlep ve jméně se udál už před 19 lety v matrice), tahový, rtuťovitý útočník, a křídelník Ronald Perlaza. Do silné generace Aucas by patřil i stoper s velmi kvalitní rozehrávkou Davis Bautista, ten ovšem loni přestoupil do Eintrachtu Frankfurt. Aucas rozhodně nebudou takovým postrachem pro své soupeře, jakým byl už tradiční finalista Independiente del Valle. Jde spíš o mírně nadprůměrný tým v rámci turnaje, který ale stále může pomýšlet na postup díky přítomnosti velmi slabého Sportingu Cristal. Bude záležet, zda Aucas dokáží porazit domácí Defensor Sporting. Dle mého názoru spíš ne, pro některé hráče ale může jít o dobrý odrazový můstek do kvalitnějších klubů.

Tip na postup: Flamengo