Maâzou je doma za hvězdu, ve světě ale zatím nezáří

Niger je národ, který rád vzpomíná na hráče z předcházejících generací. Z devadesátých let to byli především Mounkaila Idé, Brah Tahir Djibo nebo Lambo André Zakari. Nicméně pokud se zeptáte v ulicích hlavního města Niamey, koho lidé považují za největší současnou star, odpoví vám jednohlasně: Moussa Maâzou.

Právě odsud totiž útočník a kapitán národního týmu pochází. "Je to místo, odkud jsou ty nejlepší nigerští hráči," vyjádřil se ke svému rodišti pro oficiální stránky FIFA Maâzou.

Celým jménem Ouwo Moussa Maâzou se narodil 25. srpna 1988. S fotbalem začal až ve svých deseti letech, kdy nastupoval za místní ASFAN. "Zde chytal i můj starší brácha. Byl to velký fanoušek Ulricha Ramého. Jeho plakáty mu visely snad po celém pokoji," práskl Maâzou na svého o šest let staršího sourozence Moussu Alzoumu.

Na rozdíl od něj Maâzou nastupoval v útoku. Po přestupu z mládežnického výběru do hlavního týmu se u něj naplno projevil instinkt zabijáka. V první sezóně se trefil sedmnáctkrát, v té druhé dokonce dvacetkrát. Jistě, bylo to pouze v domácí soutěži, ale i tak si ho všimli v 5 464 km vzdálené Belgii. V lednu 2008 ho podepsal Lokeren.

Rasistické narážky při derby

Po příchodu mu trvalo celkem dlouho, než si zvykl na evropský fotbal. Tehdejší kouč Lokerenu Georges Leekens mu stále nepřestával důvěřovat. To se mu vyplatilo v následujícím ročníku. Maâzou vstřelil ve 23 střetnutích úctyhodných 14 gólů, což neuniklo ruskému CSKA. Bohatýři z Moskvy za 185 centimetrů vysokého forvarda zaplatili více než 4 milióny liber. "Odejít z Belgie tak rychle nebyla moje volba, ale nelituju toho. Zde ze mě udělali silnějšího a odolnějšího člověka i fotbalistu," vysvětloval Maâzou.

V nabitém kádru se příliš neprosadil. Dohromady si připsal patnáct startů a tři branky. Putoval tak na hostování do jiných koutů Evropy. Po opětovném Lokerenu, Monaku, Bordeaux, zase Monaku, Zulte Waregem až po Le Mans. Nakonec, když z jeho kontraktu zbývalo šest měsíců, přestoupil v červenci 2012 do tuniského Étoile Sahel.

Tam také nevydržel příliš dlouho. Po dvanácti měsících se vrátil zpátky do Evropy. Po belgické, ruské a francouzské okusil ligu portugalskou. V barvách Vitórie SC Guimarães si letos zahrál i Evropskou ligu, ve které zaznamenal dva zásahy. V pětadvaceti letech můžeme nigerského snajpra považovat za světoběžníka. Za svou kariéru vystřídal už devět klubů.

Na ruskou metropoli Maâzou vzpomíná s rozporuplnými pocity. "Na začátku mého působení trenér Zico používal systém 4-3-3, se mnou na křídle. Dost mi to vyhovovalo. Navíc jsem si na hřišti dost rozuměl s Vágnerem (Love)," připomněl jejich vzájemnou spolupráci. Oba dva se však také setkali s rasistickými urážkami od fanoušků Dinama při jejich vzájemném derby 10. května 2009. "Je to moje nejhorší zkušenost. Doposud jsem se s tím nesetkal," líčil Maâzou. "O půli jsem trenéra žádal, aby mě vystřídal," pokračoval. Zico to ale neučinil. Maâzou odehrál celé utkání a CSKA tehdy, i s přispěním Tomáše Necida, vyhrálo 2:1.

První branka jako milník v historii Nigeru

Nejslavnější moment v jeho dosavadní kariéře přišel v reprezentačním dresu. Desátého října 2010 zařídil svou úplně první trefou v národním družstvu vítězství 1:0 proti Egyptu. Ve 34. minutě utekl obraně a placírkou vedle padajícího gólmana zavěsil. V tu chvíli se stal hrdinou. Po závěrečném hvizdu měli hráči obrovskou radost a jejich lodivod Haroun Doulla novinářům řekl: "Něco takového se povede jednou za 50 let. Tento den se zlatým písmem zapíše do historie nigerského fotbalu."

"Kouč nám před začátkem říkal, abychom věřili v sama sebe, ve své schopnosti. Tvrdil, že Egypt můžeme porazit a my jsme ho poslechli," sdělil Maâzou. "Jsem na nás velice pyšný. Vždyť jsme zdolali sedminásobného afrického mistra," dodal na závěr.

Zápas byl součástí kvalifikace na Africký pohár národů (APN), kam se nakonec Niger probojoval, ale posléze skončil bez zisku bodu už ve skupině. Výběr trenéra Doully podlehl 0:2 Gabonu, 1:2 Tunisku a 0:1 Maroku. Pro Niger to byla vůbec první účast na tomto turnaji.