Louis Nicollin a jeho válka proti nudě

Existuje spousta excentrických majitelů fotbalových klubů, ve Francii však má na šílené výroky patent pouze jeden z nich. Seznamte se: Louis Nicollin, šéf Montpellieru, člověk, který si s korektností nikdy hlavu nelámal. Díkybohu.

Je tak trochu příznačné, že tento exotický pán vede právě Montpellier; ke klubu, který trénuje svérázný "rybář" Rolland Courbis a k jehož fanouškovské obci se hrdě hlásí i šílený youtube komik Rémi Gaillard, Nicollinova vyřídilka tak nějak pasuje. Zatímco většina jeho vrstevníků užívá podzimu života v papučích se sklenkou portského a dobrou knihou, Nicollin vzbuzuje vášně prakticky pokaždé, když se dostane ke slovu. Brzy poznáte proč.


Tvrdá láska ke klubu

Nicollin se vypracoval na vrchol v rodinném byznysu, nešlo však o žádnou nudnou úřednickou práci - předmětem jeho podnikání byl svoz odpadu. S Les Pailladins je jeho jméno pevně spojeno od začátku 70. let, zažil vzestupy i pády, historický titul i premiérovou účast v Lize mistrů. Když však šlo do tuhého, neměl nikdy potíže své pečlivě piplané dítě pořádně profackovat.

"Rolland Courbis je lepší kouč než Carlo Ancelotti. Ti opravdu nejlepší nepotřebují hvězdné hráče k tomu, aby vyhrávali. Courbis postoupil do Ligue 1 s týmem plným mongoloidů," ocenil práci svých fotbalistů poté, co v roce 2009 úspěšně zvládli nástrahy druhé ligy. Populární kouč přitom v té době už u HSC vůbec být nemusel; dvě sezony předtím totiž vypukla aféra ohledně toho, jestli z jeho strany nedošlo k podplácení. Montpellier byl jednou nohou v Championnatu, zachránilo jej až utkání s Ajacciem, které obestíraly podivné zvěsti. "Dokud vyhrává, je mi to úplně jedno. Kdyby prodával drogy nebo znásilňoval malé holčičky, nestrpěl bych to, ale s podobnými prkotinami mi dejte pokoj," vyjádřil se jasně Nicollin.

Když potom skromný klub kráčel v sezoně 2011/12 za prvním titulem v historii, dostávalo se mu z nejvyššího místa skutečně originálních slov podpory. "Stejně to nevyhrajeme, to je nemožné. Hlavní je udržet Ligu mistrů, protože Evropská liga je soutěž na h***o," strachoval se rozložitý funkcionář. "Ať už to skončí, na takový tlak nejsem stavěný. Jsem už starý muž," hořekoval. Jindy z něj ale zase sršela dobrá nálada - jako například když slíbil hvězdičce Rémy Cabellovi, že pokud Les Pailladins cennou trofej skutečně získají, udělá si na hlavě stejnou vlasovou kreaci jako on, pouze v klubových barvách. "Jestli vyhrajeme, ostříhám se stejně jako Cabella nebo Ménez, a obarvím se na modro s oranžovým čírem uprostřed. Aspoň bude sranda," slíbil - a jako správný gentleman tento slib dodržel.


Respekt? To je pro ženské!

Jednou z nejzábavnějších vlastností populárního 'Louloua' je jeho schopnost zamotávat se do svých tvrzení jako moucha do pavoučí sítě. Asi nejznámější ukázkou byla aféra s Benoïtem Pedrettim, toho času kapitánem Auxerre; bývalý reprezentační záložník se extravagantnímu prezidentovi zrovna nějak znelíbil, takže si vysloužil nálepku "buz*rant". Když se na Nicollinovu hlavu (logicky) snesla sprška kritiky, hájil se montpellierský šéf tak, jak to dokáže jen on: "Já přece proti homosexuálům nic nemám, aspoň zbude víc bab na ostatní."

"Dělá se z toho zbytečné haló. Říkáme, co máme na jazyku, jsme přece chlapi, ne ženské," hájil se následně proti nařčení ze sexismu. Samozřejmě to příliš nepomohlo, takže Pedrettimu, který celý tento kolotoč 'způsobil', přistála na stole jadrná výhružka: "Je to dobrý hráč. Až se ale vrátí do Montpellieru, tak si na něj počíháme, na h**zlíka."

Je vlastně s podivem, že se montpellierský prezident zatím příliš nevyjadřuje k neslavnému odchodu Younese Belhandy do Kyjeva; když ještě marocký playmaker nastupoval za HSC, hlásal jeho šéf do médií, že je 'lepší než Hazard' a že pokud o jeho služby někdo stojí, musí dorovnat částku, na kterou byl oceněn mladý Belgičan. To se sice nestalo, avšak Nicollinova pozornost plynule přešla na současnou hvězdu Rémyho Cabellu. HSC je prý ochotné začít jednat na 100 milionech Euro.

Belhandův příklad uvádíme proto, že svérázný funkcionář nemá problémy útočit i na své vlastní bývalé hráče; u cizích je to už tak nějak standardem, jak dokládá například jeho slavný komentář, utroušený poté, co PSG po bombastických plánech přivedlo jako posilu Maxwella ("Maxwell? Co to je, značka kafe?"). Vezměme si ale například Oliviera Girouda, který hrál klíčovou roli v montpellierském tažení za titulem a do Arsenalu odcházel jako nejlepší střelec ligy: když pak následně los svedl oba týmy do téže skupiny Ligy mistrů, Nicollinovo nadšení pro robustního forvarda rázem opadlo. "On není nic zvláštního. Viděl jsem, že dal o víkendu šest gólů.. ne, počkat, to nebyl on. Tak dva nebo tři? Ne? Hm.."


Komediant na výsluní

Nicollin je fotbalovým komikem, člověkem, který i v sedmdesáti letech svým chováním připomíná zlatou éru starých francouzských komedií Louise de Funese a Claude Zidiho. Není divu, že mezi jeho nejlepší přátele patří i herec Gerard Depardieu, který jej považuje za jednoho z posledních lidí svého druhu: bodrého, žoviálního, temperamentního, ale stoprocentně oddaného své celoživotní lásce, kterou je Montpellier HSC. "Jestli opravdu vyhrajeme titul, nechtěl bych být na místě PSG, Lyonu nebo Marseille. Taková ostuda! Být jimi, vrazil bych si klobásu do p***ele," citovaly jej na jaře 2012 takřka všechny sportovní deníky světa. Hrdost, která z jeho svérázného prohlášení čišela, však zakrýt nešlo.

Škoda jen, že se tomuto muži, který údajně zakazuje svým dětem poslouchat vážnou hudbu ("Je to příšerná nuda! Radši bych koukal na curling než poslouchal Mozarta"), nesplnil ještě jeden, poslední velký sen - vyhrát s Les Pailladins Ligu mistrů. "Pokud se to povede, stanu se mnichem," sliboval totiž. "Spousta fanoušků chce, abych se stal mnichem, a já to udělám. Budu chodit pod róbou úplně nahý, jako skuteční mniši. Neobléknu si ani ponožky v zimě. Ta představa se mi líbí."

Montpellier se s milionářskou soutěží nakonec rozloučil hned po základních skupinách a momentálně to vypadá, že bude mít v dohledné budoucnosti více práce s udržením prvoligové příslušnosti než s dalším naháněním trofejí. Pokud by se však podařilo ukuchtit v tomto jihofrancouzském letovisku další zázrak, můžete si být jisti, že Louis Nicollin svému závazku dostojí. Určité věci totiž i on bere smrtelně vážně.


(Veškeré citace jsou volně přeložené z francouzských a anglických zdrojů.)