Kam kráčíš, Brazílie?

26.07.2018, 16:55
Názory a komentáře
V Rusku v polovině července skončilo mistrovství světa, resp. mistrovství Evropy ve fotbale. Semifinále se totiž týkalo jenom Francie, Chorvatska, Belgie a Anglie. Přitom se čekalo, ostatně jako každý šampionát, že Brazílie by mezi nejlepšími čtyřmi neměla chybět. Vždyť to byli právě Kanárci, kteří se jako jediní ze zbytku světa postarali o čestnou výjimku, když uspěli i na starém kontinentu, kde se přehlídka nejlepších fotbalových reprezentací planety přitom uskutečnila dohromady jedenáctkrát. Jenže se tak stalo ve Švédsku v dávném roce 1958. Ale v posledních letech už je vlastně jedno, na jakém světadílu se hraje.

V roce 2006 v Německu jakožto obhájce titulu došla reprezentace největšího státu Jižní Ameriky do čtvrtfinále. O čtyři roky později na africké půdě tento výsledek zopakovala. Na domácím MS 2014 sice brala čtvrtou příčku, nicméně jinak to je kapitola sama pro sebe. A letos se očekávaná cesta na vrchol opět zastavila mezi nejlepšími osmi. Pakliže kopete za zemi, která se jako jediná zúčastnila všech jednadvaceti turnajů a která na pěti z nich získala zlato, je jasné, že budete vždy patřit k největším favoritům na celkové prvenství. Jenomže situace se posledních dvanáct roků dost změnila a soupeři do značné míry ztratili respekt. Proč?

Král Pelé, Leônidas, Jair, Zizinho, Ademir, Baltazar, Garrincha, Djalma Santos, Vavá, Didi, Altair, Gérson, Jairzinho, Tostão, Rivellino, Carlos Alberto, Zico, Sócrates, Falcão, Dunga, Bebeto, Romário, Cafú, Roberto Carlos, Rivaldo, Ronaldinho, Ronaldo, ... V každém období se mohla Brazílie opírat o veliké osobnosti, kterým nechybělo správné zaujetí a/nebo báječná míčová technika. Fotbal v jejich podání býval nádhernou symfonií, jakou bavili nejen sebe samotné, ale především také diváky a divačky na tribunách i u televizních obrazovek. Není divu, že pak Pelé začal používat výraz ‚o jogo bonito‘, neboli ‚krásná hra‘.

Dnešní Seleção se takovými osobnostmi pyšnit nemůže. Nejvíce se jejich statusu blíží Neymar, ale ten... Takhle, talentu má na rozdávání a fotbal hrát umí. Jinak by za něj ani katarští miliardáři nevysázeli 222 milionů eur. Nečinilo mu žádný problém prosadit se v brazilské, španělské i francouzské lize, kde by nebýt smolného zranění už v premiérové sezoně dost možná předskočil i kolegu Edinsona Cavaniho a ovládl tabulku střelců. Hrozně moc touží stát se jedním z nejlepších, nejslavnějších a nejuznávanějších fotbalistů dějin. A co je důležité, na rozdíl od některých dalších megastars napříč kontinenty se v dresu národního týmu snaží uspět pomalu ještě více, než v tom klubovém.

Je na něm znát, že moc chce přivést svou zemi k šestému triumfu. Nejlépe to asi demonstrovala situace, jaká následovala bezprostředně po vydřeném vítězství nad Kostarikou v poměru 2:0, přičemž sám zaznamenal jednu trefu. Neymar šel do kolen s obličejem v dlaních, z čehož byla patrná především obrovská úleva. Sen mohl žít dál. Gólem a přihrávkou pak vyprovodil z turnaje Mexiko. Ve čtvrtfinále proti Belgii se začal lámat chleba. Na jednu stranu rozhodně zasluhuje pochvalu za to, že se nebojí jít do soubojů jeden na jednoho, kdy přejít přes protihráče často představuje v taktikou svázaném současném fotbale velice významnou roli, ale na tu druhou kupříkladu v porovnání s Ronaldinhem výrazně zaostává.

Zatímco držitel Zlatého míče za rok 2006 uspěl z deseti případů sedmkrát až osmkrát, srdcař Neymar vskutku účinně obehraje obránce ze stejného počtu spíše tak jenom ve dvou až třech pokusech. Letos oslavil teprve šestadvacetiny, což znamená, že může vyrazit ještě minimálně (vzpomeňme na Rogera Millu nebo Rafaela Márqueze) jak do Kataru, tak do Kanady/USA/Mexika. Pořád tedy existuje možnost, že trofej sochaře Silvia Gazzanigy zvedne nad hlavu. Jeho obrovská výhoda spočívá v odolnosti vůči tlaku, jemuž je vystavován už od svého působení v Santosu. Ale v první řadě si samozřejmě musí uvědomit, že simulování a válení se na zemi, jak to dělávají malé holčičky, výrazně poškozuje jeho obraz v očích veřejnosti a zvláště v započaté éře videorozhodčího k ničemu nevede (viz odvolaná penalta v tom samém utkání s Kostarikou). To už by se mu skoro víc vyplatilo podplatit soupeře někde v zákulisí.

Dobře, tak to by byl Neymar. Ale kdo k němu? Kdo další z nynějších reprezentantů má na to, aby se zařadil do té elitní společnosti, jíž uvádím ve třetím odstavci? Tak určitě se nabízí Philippe Coutinho, jenž díky štacím v Interu Milán a především v Liverpoolu a v Barceloně zraje ve velkou hvězdu. A pak také jeho bývalý spoluhráč Roberto Firmino, jemuž angažmá na ostrovech rovněž maximálně prospívá. Svádí to k upozornění, že oběma je TEPRVE šestadvacet, leč musí se dodat, že všichni borci z oné elitní společnosti byli hotovými hráči už v jednadvaceti, ne-li ještě dříve. A navíc, ač jsou stejně staří/mladí jako Neymar, mají na kontě třetinu startů. Ani obětavý (avšak nikoli bezchybný) Thiago Silva, soustředěný Miranda nebo běhavý Marcelo se už nestihnou stát vpravdě kultovními.

Dani Alves je i v pětatřiceti výborný hráč a jeho pověstné pendlování podél pravé lajny by kouči Titemu bývalo mohlo v Rusku ledacos usnadnit. Posledním jménem pak bude nadějný Gabriel Jesus, který má v kanárkovém dresu průměr zhruba jednoho gólu na dva zápasy, což zrovna v jednadvaceti letech není vůbec marné. Jenom se musí nadále správě rozvíjet, v čemž mu Pep Guardiola v Manchesteru City - pokud tam tedy oba zůstanou - jistě vypomůže. Oproti tomu jména jako Fernandinho či Willian podle mého vůbec nejsou hodna se objevovat v národním dresu.

Trenér brazilského výběru to nemá snadné. Kvalitních "plejerů" má na světových kolbištích k dispozici tolik, že by z nich šly poskládat (tedy možná jenom zdánlivě) tři konkurenceschopné jedenáctky. Právě onen VÝBĚR, aby si všechno správně sedlo, jest nesmírně podstatný, avšak nikoli rozhodující. Dunga svou skvadru uměl poskládat, nicméně jakožto bývalý defenzivní záložník pro ni zvolil systém, který jí nebyl vlastní. Že bude jeho opětovné dosazení na lavičku po MS 2014 velikým krokem zpátky, viděli snad naprosto všichni kromě vedení brazilského svazu. Výsledkem bylo čtvrtfinálové vyřazení na Copa América 2015 (pamatujme, že na tomhle turnaji se po skupinové fázi osmifinále nehraje) a následný konec ve skupině na Copa América Centenario, což kapitánovi vítězného celku z roku 1994 teprve zlomilo vaz.

Jasně, pochopitelně bylo hezké, že pod jeho vedením Brazílie v roce 2009 získala Pohár konfederací FIFA, ale tenhle turnaj je vlastně až tím třetím vzadu. Na Dungovo místo tak přišel sedmapadesátiletý Tite, jenž platí ve své domovině za jaksepatří experta a není divu, že nově prodloužil smlouvu do roku 2022. Suverénně proplul kvalifikací, teď v červnu a v červenci ovšem své krajany nepotěšil. Zase totiž sázel primárně na hráče, kteří už předtím selhali, místo toho, aby se zkusil poohlédnout jinde. Například nelze přestat žasnout nad tím, jak může vynikající stoper Luisao mít na kontě pouze lehce přes čtyřicet reprezentačních zářezů. Vždyť i v sedmatřiceti zůstává oporou Benfiky Lisabon! V tomto klubu působí také útočník Jonas, v uplynulém ročníku s famózními čtyřiatřiceti trefami nejlepší střelec portugalské ligy, kde mezi šutéry vynikal i v sezoně 2015/2016. Nevyužít formy a nevzít jej s sebou na šampionát se rovná podobnému nesmyslu, jako posílat výtečně se prezentující Roberta Firmina a Douglase Costu na trávník až v průběhu zápasu.

Luiz Adriano se v nároďáku taky příliš neohřál a někdejší údajnou krizi forvardů, kdy zcela nepřesvědčili nejen Luiz Fabiano, Diego Souza a Diego Tardelli, mohl vyřešit třebas Elkeson, jenž válí v Číně. Tamní Super League by byla chyba zatracovat, byť se na první pohled tváří zaostale. V Rusku její dobré jméno šířilo rekordních devět účastníků (plus Paulinho, který během mistrovství ohlásil návrat do Guangzhou Evergrande), včetně bronzových medailistů Axela Witsela a Yannicka Ferreiry-Carrasca, a také Renata Augusta, jenž snižoval na 1:2 právě v duelu s Belgií. Podceňovat by se neměla ani domácí Série A, kde na sebe upozorňují Henrique Dourado nebo Roger Guedes. Se svou trochou do mlýna mohli eventuálně přispět taky Alex Sandro, Felipe Anderson, tuplem opomíjený Raffael, případně stále efektivní Vágner Love.

Osobnosti neměly scházet v kádru pro domácí Mundial v roce 2014. Takový Ronaldinho, jenž absentoval v Jihoafrické republice, se hecnul a v dresu Atlética Mineira (a poté i mexického Querétara, aby odpovědní viděli, že udělali s jeho přehlížením chybu) nechal z větší části zavzpomínat na svou fazonu z Barcelony. Jen aby se mohl připomenout celému světu. Šlo by o důstojné loučení jednoho z nezbožňovanějších fotbalistů všech dob. Veškeré snahy se bohužel minuly účinkem, přestože na trenérské židli znovu seděl Luiz Felipe Scolari, z něhož dvanáct roků předtím pomohl věčně usměvavý kouzelník učinit v rodné zemi modlu. Tvrdohlavý Felipão znovu trval na svém, jako když tenkrát do Japonska a Jižní Koreji odmítnul vzít k nelibosti většiny veřejnosti Romária. Před čtyřmi lety však byla obdobná rozhodnutí jednou z podstatných příčin nezdaru, který vyvrcholil destrukcí a chaosem v semifinále a utkání o bronz.

"Víte kolik lidí žije v Brazílii? Je to 180 milionů. A já jsem koučoval tamní národní tým. Myslíte, že tohle tady je tlak? Tenhle tlak se rovná nule. Tlak bylo trénovat Brazílii, protože všichni ti lidé v Brazílii jsou trenéři," zopakoval Scolari v roce 2008, když vedl londýnskou Chelsea. Nutno podotknout, že ten tlak byl na něj, jeho spolupracovníky a hlavně jeho svěřence v roce 2014 natolik enormní, že bylo skoro až cítit, kterak protéká skrze televizní obrazovku. Už po zahajovacím klání s Chorvatskem, které nabídlo vlastní gól Marcela, Neymarovo vyrovnání zpoza vápna, Neymarovu penaltu po diskutabilním (ne)faulu na Freda a Oscarovo bodlo, hovořili experti o tom, že "takhle nehraje mistr světa". Po remíze 0:0 s Mexikem, která vyvolala další pochybnosti, si poradili s Kamerunem - nejhorším týmem šampionátu.

Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby vystavil konečnou osmifinálový penaltový rozstřel s Chile. Místo toho přišlo nejjistější vystoupení proti Kolumbii, jež bylo na druhou stranu vykoupeno zraněním Neymara a vykartováním Thiaga Silvy. Po semifinálovém výprasku od Němců a následném přídělu od Holanďanů překřtili někteří hru Kanárků na "hurá fotbal". (Aneb "Prostě tam vlítneme a vono to určitě dopadne dobře, protože hrajeme doma.") Člověk má tendenci někdy až chronicky/obsedantně opakovat jevy, které předtím fungovaly, třebaže na ně došlo už relativně dávno. Luiz Felipe Scolari (zatím poslední titul 2002) se ujal role hlavního kouče s tím, že bude konzultovat s Carlosem Albertem Parreirou (zatím předposlední titul 1994). Dá se tedy pochopit, proč byla nálada u většiny obyvatel před i během zápolení optimistická.

Tedy až do osudového úterý, 8. července 2014. Nikdo nevěřil ve druhé Maracanazo a ono v podstatě přišlo, akorát na stadionu Mineirão v Belo Horizonte. Těžko říct, co bylo pro Brazilce horší, jestli ztracené finále s Uruguayí v roce 1950, po kterém ledacos už nebylo jako dříve, nebo jestli příděl 1:7 od Německa, ztrpčený tím, že se prosadil i Miroslav Klose, čímž v historické tabulce slavil rekordní šestnáctý gól a odpoutal se od Ronalda. Zcela propadli Dante a David Luiz, který rok předtím předvedl při ukázkové koncentraci ve finále Poháru konfederací i za příznivého stavu 3:0 jeden z nejfamóznějších obranných zákroků, jaké jsem kdy viděl! "Neymar a Thiago Silva hrozně chyběli," ozývalo se ze všech stran. První jmenovaný si už kvůli odrovnanému obratli od Zúñigy nezahrál, zatímco ten druhý odpověděl na svou nepostradatelnost tím, že už po dvou minutách duelu o bronz zavinil penaltu a ještě mohl děkovat milosrdnému rozhodčímu jenom za žlutou kartu.

Inkasovat deset branek (celkem 14) ve dvou střetnutích je moc i na Saúdskou Arábii nebo KLDR, natož na pěti zlaty ověnčenou zemi. A to ještě Joachim Löw tehdy v předposledním mači o přestávce s vedením 5:0 nabádal své mužstvo, aby zvolnilo a nebohého protivníka totálně nezesměšnilo třeba desítkou. Naši západní sousedi pak celý šampionát vyhráli a letos mohlo dojít na odvetu už v osmifinále, kdyby ovšem vůbec postoupili ze skupiny. Uvidíme, jestli bude to prokletí mistrů pokračovat i za čtyři roky v případě Francie.

Tenkrát v Belo Horizonte Němci mohli, kdežto Brazilci museli. A nezvládli to. Scolari se neukázal býti dobrým psychologem a jeho na první pohled nepříliš zručně poskládaný tým dostal to, o co si koledoval. Z trenérské modly se tak stal do jisté míry vyděděnec, který měl alespoň kuráž na to, aby vzal veškerou vinu na sebe, přičemž se odvolával na pátý titul, který pro Brazílii pomohl získat. V roce 2002 to v Asii pod jeho vedením byla docela jiná písnička. Tým sestavil velice umě, tj. skutečně vybral ty nejlepší, a Brazílie prozatím naposledy zahrála jako Brazílie - s lehkostí, odhodláním a radostí ze hry dokráčela suverénně na piedestal.

Pouze třikrát z jednadvaceti případů se stalo, že mistr vyhrál všechny zápasy v normální hrací době. Poprvé to zvládla Uruguay v roce 1930. Na domácím turnaji se představila čtyřikrát. Seleção v Mexiku 1970 zvítězili ve všech šesti případech a skvadra z roku 2002 nenašla konkurenta sedmkrát. Žádná porážka, žádná remíza, žádná nutnost prodloužení nebo penalt. Postupně se museli sklonit Turci, Číňani, Kostaričané (tehdy v Suwonu to bylo 5:2), Belgičané, Angličané, znovu Turci a ve finále Němci. Brazilci naposledy udávali trend a budili respekt. V současnosti se celky z jednotlivých světadílů také prezentují odlišnými styly, avšak kvalitativní rozdíly mezi nejlepšími a průměrnými nejsou - tak jako v hokeji - nikterak markantní.

Mít v kádru tři čtyři skutečné osobnosti je samozřejmě skvělé. Rivaldo, Ronaldinho a Ronaldo (osm branek, z toho žádná z penalty nebo po nastřelení spoluhráčem -> naposledy znamenal větší hrozbu desetigólový Gerd Müller na MS 1970) si hráli vlastní turnaj. Výtečnými výkony je podporovali krajní obránci Cafú a Roberto Carlos. Fotbal ale pořád hraje jedenáct lidí a i ti zbylí si přivezli bezvadnou formu. Lúcio, Edmílson, Roque Junior, Gilberto Silva, eventuálně dnes už neprávem polozapomenutý dělník José Kléberson. Přitom ve společnosti zavládly silné pochybnosti, když se těsně před Mundialem zranil kapitán Emerson.

Příští rok se Copa América uskuteční v Rio de Janeiru, Porto Alegre, Belo Horizonte, Salvadoru a São Paulu. V roce 2016 dovedl na Maracanã Brazílii k historicky prvnímu olympijskému triumfu lodivod Rogério Micale. Ve finálovém rozstřelu proti Německu proměnil rozhodující "pětku" Neymar. Takže borci, pro něž je typická žlutomodrá kombinace, ukázali, že dokážou zabrat. Rozhodně bude zajímavé sledovat, jestli Brazilci v následujícím čtyřletém cyklu obnoví zašlou slávu a dokráčí zpět na vrchol. Šance tady po těch evidentních změnách k lepšímu určitě existuje.

Autor: Tomáš Kordík

Komentáře (54)

Přidat komentář
smazaný uživatel

Se zálohou Paulinho Casemiro Renato Augusto tak mozna do prdele

Reagovat
valloire

Reagovat
smazaný uživatel

Casemiro = nejlepší DM na světě.

Reagovat
smazaný uživatel

ted prave Thiago Motta mozna zbystril co si napsal za vec...

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

celkom slaby clanok...take skrabanie po povrchu toho co vsetci vedia ale inak ziadna nova info...plus par zbytocnch bulvarnych odbociek

Reagovat
smazaný uživatel

OT: Chtěl jsem to dát online, ale mám mac a stránka ctrlv mi nefunguje. Tak to dávám na uložto a jedná se o screen zhulenosti EA.

https://uloz.to/!MPfyz7AHPOxV/img-1665-jpg

Jako fakt si to EA ze mne dělá prdel? Co tam dělají, když tu hru tvoří?

Reagovat
Filipow

??

Reagovat
smazaný uživatel

Ty to nevidíš? Isco a juniorka?

Reagovat
smazaný uživatel

třeba tam máš jen jeho jmenovce z juniorky

Reagovat
smazaný uživatel

Z juniorky mám levého beka a o tom mi takové zprávy hra nepsala. To 1. a za 2. mohu dodat screen, kde je Isco se svou fotografií a hodnocením 87 v sestavě. Toto nemám zapotřebí. Na to jsou tu jiní experti, aby si tu vyvolávali pozornost.

Reagovat
smazaný uživatel

Wtf??

děláš tu světové haló nad počítačovou hrou a píšeš, že si jiní vyvolávají pozornost?

Reagovat
smazaný uživatel

Haló? Poslal jsem vtip, protože ne každý to hraje. To, že tě to třeba nezajímá, to je tvůj boj. Nemusíš to číst a komentovat. A za vovlávání pozornosti skutečně lhaní považuji. Aspoň ber v potaz kontextn, když chceš vstoupit do diskuze.

Reagovat
smazaný uživatel

chyba im hrac typu modric...jednoducho hrac co da tej hre nejaku myslienku/podobu je schopny nieco vytvorit...coutinho na to nema ani nahodou a neymar je od*ebany na kraji...

Reagovat
smazaný uživatel

zbytečnej článek, ale lepší než kdybyste sem hodili zas nějaký video odborníka Práži

Reagovat
Pride

Reagovat
smazaný uživatel

Chybelo i potrebne stesticko,vzdyt Belgii mohli vyradit a verim,ze by si pak s Francii respektive s Chorvatskem taky poradili.Mozna je to hra na "kdyby",holt linie mezi uspechem a neuspechem byva na MS velmi tenka.

Reagovat
celeb

presne tak. Vsetci tu riesia zalohu, ale vsak aj s tou zalohou vedeli zatlacit belgicanov a vypracovat si slusny pocet dobrych prilezitosti. V 10. minute mohli vyhravat 3:0. Nestalo sa, dali si vlastenca a zrazu sa hral iny fotbal.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
Atlético de Madrid

Jo, oni fakt nemeli zadny systemovy problem, ani proti te Belgii. Hrali dobre, sance meli, s jejich promenovanim asi nic udelat nejde, to se proste nekdy stane, ze to nevyjde..

Reagovat
smazaný uživatel

prave ze mi uz druhej Mundial po sobe prisli jako tym co to vali bez taktiky a ceka se na to, co vymysli/predvede Neymar. Mozna je to muj dojem..ze maj na 8 z 10 postech nejlepsi hrace na svete a vse hrnou pres Neymara mi pripadne ubohy. a jen jako vsuvku-ma hrat Firmino, je s Neymarem uz delsi dobu v repre a Gabriel Jesus jak se mi v Evrope zpocatku v Evrope libil, tak ted to herne je bida..jak v repre, tak i v klubu

Reagovat
Atlético de Madrid

To mi fakt prijde jako jen tvuj dojem. Na spoustě akcí se podíleli Coutinho a Marcelo, v osmifinále proti Mexiku to táhnul Willian, z lavičky byli výborní Douglas Costa a Firmino. Stačí si připomenout to čtvrtfinále s Belgií, tam měli Brazilci přes 20 střel a rozhodně to teda všechno nešlo přes Neymara. No a Gabriel tam hrál proto, že s ním v reprezentaci naopak hraje pod Titem naprosto stabilně. A pokud jde o ty nejlepší posty na světě, no tak vždyť ti hráči hráli dobře...brankář, obránci, Casemiro, Coutinho, Neymar...mě tam fakt nenapadá, co tomu prostě objektivně vytknout, ten tým měl slabší rozjezd (jako ostatně skoro každý z těch týmů, co došly do čtvrtfinále a dál), ale gradoval a proti Belgii byli fakt výborní.

https://www.youtube.com/watch?v=6DAO4_MTmpo

Reagovat
valloire

vaše laťka, co se týče Brazílie, je hodně nízko

Reagovat
Kokesh

Reagovat
Atlético de Madrid

No jasne no, driv byla trava zelenejsi a Brazilie fotbalovejsi

Reagovat
valloire

no je to tak

Reagovat
smazaný uživatel

to beru, jen mi prijde, ze zbytek toho tymu tak nejak ocekava co on s tim udela kdyz je stav nerozhodnej nebo kdyz se jim nedari. Mozna jsem blbe vyjadril, jeho prinos je neoddiskutovatelnej a jejich nepostup pres sympaticky Belgicany beru spis tak, ze to bylo zapricenenim brutalniho skluzu toho hovada ( ) Witsela nekdy hned zkraje v 5. minute toho spilu

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Ještě stále nebylo dost zneužití floskule "jedni mohli, druzí museli". Nemuseli, opravdu nemuseli.

Dle mého Brazílie hrála kvaldu a MS nejlépe za dlouhá léta. Vypadli s výtečnou Belgií po smolném vlastenci. Nehráli skvěle, ale na poměry akorát. Jejich výhra spočívá už v tom, že se zbavili Scolariho a Dungy.

Reagovat
Kixi Syhimour

Jakto že nemuseli?

Reagovat
Bakary3

Kam tedy Brazilie kraci? Nejak mi to porad neni jasny a ani v clanku jsem nic takovyho nenasel..

Napsano dost.. Volnou formou, "jasne", " tak urcite", "Neymar se vali, jak to delavaji male holcicky"...

A ze meli Brazilii pomoct Luisao, Jonas, Elkeson, Vagner Love a dalsi, i pres (asi) nejaky prehled autora o techto hracich se mi to zda jako vtip..

Reagovat
smazaný uživatel

Presne, autor iba spisal vsetko co ho napadlo o Brazilskej repre.. nevytvorit ale nic celistve. Ani ciastocne neodpoveda na otazku, ktoru polozil v nadpise.

Reagovat
fenixLFC

brazilia bola na sampionate v pohode, hrala najlepsi futbal ale doplatila na jeden horsi zapas, co sa proste stane...vyvodzovat z toho nejake zavery ze su v haji alebo treba cosi zmenit je zbytocne

Reagovat
valloire

jo, v pohodě....remíza se Švýcary, málem remíza s Kostarikou pak teda celkem dobrý zápasy a prohra s Belgií, což byl první vážnější soupeř, protože na Mexiko si věří. To je na Brazílii bída.

Reagovat
smazaný uživatel

Hrají bídu, protože jim fandíš ty.

Reagovat
valloire

fandím jim 40 let a bídu fakt kromě 90 a teď od 2010 nehráli ty klaune vod moře

Reagovat
Al Capone

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Chybí tam Ganso, Damiao a neměli odvolávat toho trenéra z Londýna. Tam hráli TOP

Reagovat
Atlético de Madrid

Hlavne by meli pokracovat v tom, co hrali na tom turnaji. Byl to dobrej fotbal s precizni defenzivou a kvalitni ofenzivou. Ty zapasy v play-off jsou vzdycky osemetne a u toho porazeneho tym use vzdycky musi zakonite hledat duvody, proc to nevyslo. Nekdy se ale stretnou dva vyrovnane tymy a rozhoduji detaily, coz byl tenhle pripad. Brazili je na tom pod Titem dlouhodobe skvele, netreba nic menit, na Copa budou nejvetsi favorit.

Reagovat
El Cid z City

fernandinho,willian nejsou jména hodná repre dresu, ale jonas a luisao ano

Reagovat
Fenix

Přesně autor vaři z vody na koho si vzpomněl a nejel toho tam napsal měl jet Diego a bylo by

Reagovat
Seydou Doumbia

Kaká

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
boryland

Willian neni hoden narodnimu dresu?!!!? Ty vo.e to si delas pr.el nee? Vybornej hrac,kterej se bude stale zlepsovat..

Reagovat
Al Capone

Brazílie už dlouhodobě hraje hovno... a celkově až na pár výjimek jsou repre zápasy o hovně.

Reagovat
off-olda

Proboha Tohle fakt někdo myslí vážně?

Reagovat
arsavin

Prostě jim na MS jen nepřálo jim štěstí....

Reagovat
Hany45

Článek super, ale s tím Willianem to posrali !

Reagovat
Zajda

Autor evidentně neměl co dělat, tak rozepsal článek a během psaní mu došel dech. Tohle mi spíše přijde jako jeden velký facebookový příspěvek s dodatkem - cítí se zmateně.

Reagovat
mayday

Brazilci by už potřebovali něco vyhrát zase, ideálně tu domácí Copu.

Reagovat
Jolly Roger

Altair?? Jmenovat ho mezi legendami brazilského fotbalu? Pokud se nemýlím, byl to rezervní stoper brazilské reprezentace z 60tých let.

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele