Ještě jednou Romario

Kdo z vás by neznal tohoto bezesporu vynikajícího fotbalistu. Ale možná že mnozí již zapomněli na jeden, z celé řady, jeho výstřelků. Kdo ovšem nezapomněl, byl soudce Nejvyššího soudu. O co se jednalo?

Psal se rok 2003 a Romario hrál za brazilský tým Fluminense. Mužstvu se moc nedařilo a fanoušci zrovna nezářili spokojeností. No a jeden z nich, jakýsi Ricardo Gomes se rozhodl, že jim to dá patřičně najevo. Přišel na trénink v doprovodu. Ne, jak by se to na pořádného chlapa, a Brazilce k tomu, dalo očekávat, v doprovodu krásné slečny, případně dvou, ale slepice. Tedy na upřesněnou, těch slepic bylo hned šest.

Ono k ničemu nevedoucí pobíhání fotbalových hvězd skončilo a páni fotbalisté se loudavým krokem odebírali do šaten. Sprcha, masáže, trochu želatiny do vlasu, nastartovat bouráky a hurá do ulic... Vypadalo to, že v této idylce jim nikdo nezabrání. Ale to by na jedné z tribun nesměl být připraven rozhořčený Ríša Gomes. A s ním jeho hejno slepic. Fanda Fluminense otevřel klec, pytel, tašku, nevím v čem tu drůbež schovával, a slepičky si to namířily na trávník. Romario se otočil, navzdory snědé barvě své pleti neuvěřitelně zblednul a rozlítil se! Samozřejmě, nevadilo mu že těch pár slepiček sezobe další pár červíčků. Rozzlobilo ho ono přirovnání. Každý kluk v Latinské Americe, Brazílii nevyjímaje, totiž ví, že slepice je symbol zbabělosti. A zbabělec on v žádném případě nebyl. Osvěžující voda lákala, ale ponížení bylo obrovské. Došel do šatny, popřemýšlel a horká krev se proměnila ve vařící. Prsty do pusy, hromový hvizd, masér po jeho boku a už si to pelášili.

Kdo si myslí, že utíkali vyhnat slepice z trávníku, je na omylu. Mydlili to drn nedrn za Gomesem. A dali mu parádní nakládačku. Mnozí tvrdí, že mu ta modrá barva okolo očí slušela, ale Ríša nebyl stejného mínění. Slepice nechal svému osudu a belhaje se došoural na místní policejní stanici. Měl štěstí. V ten den měl službu komisař, který nebyl nakloněn barvám Fluminense, nebo ho výkony hráčů tohoto týmu taky pěkně štvaly. Udání přijal, do šuplíku nezastrčil, k soudu rychlého posla s obálkou poslal. Aby to mělo ještě větší váhu, pár televizních kamer to vše pěkně zaregistrovalo a večer se záběry objevily na obrazovkách.

Rozsudek na sebe nenechal čekat: 22 800 reálů, což je asi tak 10 270 dolarů. Romario se odvolal a tak vše poslali až do Ria. A tam mu nic neodpustili. Ještě jedno odvolání a Nejvyšší soud měl práci.

Joao Otavio de Noronha, jeden ze soudců, 3. dubna 2009 oznámil: Zasedli jsme, posoudili a rozhodli takto: Neexistuje žádný důvod změnit rozsudky nižších instancí. Pan Romario musí neprodleně zaplatit pokutu.

K oné částce si nyní bývalý nejlepší fotbalista světa (1994) musí připočíst úroky a inflaci za posledních 6 let, plat vlastních advokátů, ale také těch, kteří zastupovali žalující stranu. O kolik se celkem jedná nevím. Ale jedno je jisté: Ricardo se usmívá. Ona částka je minimálně 60x vyšší než mzda dělníka v Brazílii.