Fotbal jako Disneyland. Kvaracchelia dobývá Paříž s dětskou radostí i čistou láskou ke hře

Cesta gruzínského křídelníka Chviči Kvaracchelii na evropský vrchol připomíná příběh z jiné éry. Od skromných začátků v Tbilisi přes ruskou nejvyšší soutěž až po přestup do Paris Saint-Germain si pětadvacetiletý hráč zachoval dětskou radost ze hry a nevídanou pracovitost. Právě tyto vlastnosti z něj udělaly hvězdu první velikosti, na kterou se s obdivem dívají i jeho bývalí trenéři.

Současná opora pařížského velkoklubu zažila svůj první velký posun v kariéře už v sedmnácti letech, kdy se z Gruzie vydala do Ruska. Jurij Sjomin, který ho vedl v Lokomotivu v roce 2019, si vybavuje, že za tímto přestupem stála vytrvalost hráčova agenta i rodiny. Sjomin na toto období vzpomíná s tím, že na talentovaného mladíka jezdili koukat opakovaně. "Měl naprosto výjimečný driblink, ale hlavně u každé útočné akce věděl, jak bude pokračovat," vzpomínal pro francouzský sportovní list L'Équipe bývalý ruský trenér moskevského celku na první dojmy z tehdy ještě stydlivého mladíka.

Kvaracchelia se v Moskvě odmítl usadit přímo ve městě a raději zvolil bydlení přímo v tréninkovém centru klubu, aby se mohl stoprocentně soustředit na svůj rozvoj. Jeho vášeň pro trénink byla podle svědků až nakažlivá a na hřišti trávil dlouhé hodiny nad rámec svých povinností. Sjomin zdůrazňuje, že se tento přístup nikdy nezměnil. "Nikdy jsem ho neviděl odejít z šatny jako prvního. Pořád si přidával další cvičení, zkoušel kličky, střely a nové finty. S míčem u nohy by mohl být klidně čtyřiadvacet hodin denně," popisoval jeho pracovní morálku.

Jeho vztah k fotbalu byl vždy vnímán jako čistý a prostý bez jakýchkoliv postranních úmyslů, což potvrzuje i Leonid Sluckyj, který jej následně vedl tři roky v dresu Rubinu Kazaň. Podle něj hrál Kvaracchelia se stejným zápalem v tréninku jako ve finále nejprestižnější klubové soutěže před rokem v barvách PSG. Sluckyj pro to našel velmi barvité přirovnání. "Pro něj je fotbal jako Disneyland. Hraní miluje celou svou duší. Je mu úplně jedno, kolik peněz za to dostane, prostě chce být na hřišti," vysvětloval další ruský trenér, který v něm okamžitě rozpoznal budoucí světový fenomén.

V dresu Kazaně musel gruzínský šikula zapracovat především na efektivitě, protože se často až příliš soustředil na estetickou stránku svých akcí. Sluckyj ho nutil k tomu, aby se stal přímočařejším a psychicky odolnějším hráčem, který se nezastaví před žádnou překážkou. "Mohl vstřelit tři branky za zápas, ale on pořád hledal způsob, jak udělat nějakou parádičku. Opakoval jsem mu, že je fuk, jestli ten gól nebude zrovna hezký. Prostě ho jen musí dát," líčí proces, kterým z nadaného hračičky vytvaroval komplexního útočníka světových parametrů.

Dnes je z Kvaracchelii modla celé Gruzie, jejíž naděje na úspěch na mezinárodní scéně stojí a padají s jeho výkony. Slovenský stratég Vladimír Weiss, který jej vedl v národním týmu, nepochybuje o tom, že momentálně není na světě lepšího hráče na jeho pozici. Weiss vyzdvihuje především jeho schopnost prosadit se proti přesile obránců. "V soubojích jeden na jednoho, jeden na dva, nebo dokonce jeden na tři. On byl schopný vykoupat úplně každého," uzavřel slova chvály bývalý reprezentační kouč.