Filmový tip: Kill the Referee (Les Arbitres, 2009)

Zajímalo vás někdy, jak vypadá zákulisí rozhodcovské práce? K dispozici je materiál natočený během šampionátu EURO 2008. Hlavní hvězdou tohoto dokumentu je anglický sudí Howard Webb.

Být fotbalovým rozhodčím je hodně nevděčná záležitost. Lidské chyby jsou nevyhnutelné. Pokud máte tu smůlu, že se vám přihodí na té nejvyšší úrovni, tak se dočkáte zdrcující kritiky ze všech stran. Ani při učinění správného rozhodnutí nemáte vyhráno. Lidé se řídí emocemi, někdy ani pořádně nerozumí pravidlům. Je velmi snadné podlehnout pocitu křivdy a svést neúspěch na muže, který se na hřišti musí spolehnout pouze na své smysly. Nejen o tom je 77minutový dokumentární film Les Arbitres.

Tento snímek byl uveden na několika festivalech, ale jinak jeho existence nebyla příliš propagována. Je to škoda, protože tvůrci měli možnost náhlednout do míst, která jsou nám jinak skryta. Setkat se můžeme také s názvem Referees at Work, jenž jeho podstatu vystihuje nejlépe. UEFA tento projekt podporovala, a tak kamery mohly sudí sledovat v kabině i soukromí. Největším kladem jsou zpřístupněné záznamy komunikace přímo ze zápasů evropského šampionátu.



Dozvíme se tedy, jak spolu sudí mluví v rámci rozhodcovského týmu a jak reagují na ostatní účastníky utkání. Ukázka s Massimem Busaccou je spíše úsměvného rázu. Čtvrtý rozhodčí švýcarského sudího informuje o tom, že hrozí bouřka. Ten ho rázně odbyde s tím, že jeho to vůbec nezajímá.

Pozornost na sebe strhl anglický rozhodčí Howard Webb, jenž odpískal penaltu v nastaveném čase zápasu domácích Rakušanů s Polskem. Dočkal se vyhrožování smrtí, obtěžována byla jeho rodina i úplně náhodný člověk stejného jména. Následující záběry přinášejí ještě zásadnější zjištění. Gól Polska padl z ofsajdu, asistent byl špatně postaven a jeho praporek zůstal dole. Hlavní sudí dokonce chvíli poté sdělil domácímu hráči, že branka neměla být uznána. Webb si toho totiž všiml na velkoplošné obrazovce na stadionu, což mu později komise vyčítala.



Lze si klást otázku, zdali je správné, že se k sudím mohou dostat opakované záběry. Rozhodčí se pak může snažit chybu napravit kompenzací na druhé straně. Webb v tomto konkrétním případě nechyboval, ale nabízí se jiné příklady. V nedávném osmifinále Ligy mistrů Massimo Busacca vyloučil Robina van Persieho za zakopnutí míče. Na první pohled se jednalo o necitlivé rozhodnutí. Jenže nizozemský útočník mohl dostat červenou kartu už v prvním poločase. Můžeme spekulovat o tom, že se to Busacca o poločase od někoho dozvěděl a následně už jen čekal na sebemenší zaváhání útočníka Arsenalu.

Les Arbitres se snaží zdůrazňovat lidskou stránku věci. Ukazuje nám, jak rodiny Howarda Webba a Roberta Rosettiho prožívají zápasy. Manuel Mejuto González se nemůže účastnit pozdějších vyřazovacích bojů kvůli úspěchům jeho krajanů. Rozhodčí s napětím sledují, jak se šampionát vyvine. Pískání důležitých zápasů je pro ně otázkou prestiže. Peter Fröjdfeldt se na závěr kariéry musí spokojit s rolí čtvrtého rozhodčího ve finále.

Záběry z míst mimo hřiště nastíní, jaké mají jednotliví sudí osobnostní charakteristiky. Howard Webb se musí vyrovnat s tím, že se stal nepřítelem číslo jedna pro miliony lidí. Tento dokument ho vykresluje jako klidného člověka, jenž bez pomoci technologických prostředků vykonává složitou práci. Les Arbitres nemá ambice řešit palčivé otázky spojené s přístupem fotbalových federací k rozhodování zápasů. Nabízí pohled na skupinu rozhodčích, kteří se, stejně jako další zúčastnění, soustředí na podání co nejlepšího výkonu na hřišti. Emocemi nabité fanoušky to sice zajímat vůbec nemusí, ale z diváckého hlediska se jedná o atraktivní podívanou.