DIEGO ARMANDO MARADONA

Jeden z nejlepších, ale zároveň nejproblematičtějších hráčů fotbalové historie. Jedni ho milují, druzí zatracují. Dnes se snad na celém světě najde jen málo "hinchas", kteří nesledují boj o život "Pelusa" či "El diez". Kdo je Maradona?

Stovky obdivovatelů tohoto idolu osmdesátých a devadesátých let minulého století drží stráž u vchodu do nemocnice, jakoby stáli na tribunách "La Bombonera". V dresech Boca Juniors, Argentiny, s bubny a trumpety v rukou. Po upozornění ze strany ochranky nemocnice, aby zanechali hluku, předávají jednomu zaměstnanci nemocnice sošku "Virgen de Luján" s prosbou o odevzdání rodinným příslušníkům Maradony.

"Brasileño, brasileño, que amargado se te ve. Maradona es más grande, es más grande que Pelé," zpívají obdivovatelé.... "Brazilče, Brazilče, jak zahořklý se vidíš. Maradona je velký, je větší než Pelé"...

Avenida Pueyrredón na severu Buenos Aires, kde je klinika Suizo Argentina, je obsazena fanoušky hvězdy argentinského fotbalu. Jen jedna řada aut projíždí pomalu po této jinak rušné ulici. Argentina dnes dýchá pro Maradonu. Nikdo si nechce připustit, že by toto zlaté dítě mělo jednou provždy zanechat tohoto světa. Argentina by se stala jedním velkým a truchlícím sirotkem.

Podle posledních zpráv bude Maradonův pobyt v nemocnici dlouhý. Ale všichni věří, že se vrátí na Bonboneru, do ulic Buenos Aires, mezi ty, kteří se dnes modlí za jeho uzdravení. A že uslyší volání "Diego, Diego...." a on jim odpoví: "Gracias, amigos..." Kdo byl, kdo je a kdo, věřme, ještě dlouho bude Diego Armando Maradona?

Narodil se 30. října 1960 v provincii Buenos Aires. V letech 1976 - 1981 hrál v Argentinos, v roce 1981 přestupuje do Boca Juniors, jejímž je obdivovatelem. Od roku 1982 působí v Evropě - Barcelona, Neapol, Sevilla. V letech 1993 - 1997 je hráčem Newells a Boca Juniors, kde končí svou kariéru. Za celou dobu svého fotbalového života se stal 6x střelcem ligy (5x Argentina Jun. a 1x Neapol), mistrem ligy s Boca Juniors v roce 1981, v letech 1987 a 1990 v Neapoli, vítězem španělského Copa Del Rey 1983, Copa Italia 1987, Poháru UEFA 1989, mistrem světa v kategorii juniorů v roce 1979 a konečně trofej mistra světa v roce 1986. Hrál na čtyřech mistrovstvích světa.

Jeho dětství znamenalo dvě slova: míč a fotbal. Osm dětí měl Viejo s Mamá a život Diega byl tvrdý, tvrdý jak kokos, jak jeho hlava. Viejo a Mamá, tak mluví Maradona o svých rodičích a v jeho očích se vždy objeví slzy. Pozdě si uvědomil, proč maminku bolel žaludek... Hlady, musela dát najíst dětem. V 11 letech začal hrát za Cebollitas. Po prvním tréninku v parku Saavedra řekl trenér, že Diego je jediná jistota. Objal svého otce a věděl, že se stává jeho sen skutečností. Šest klučičích týmů trénovalo s jedním míčem, měli strach, kdy se ten kulatý nesmysl odporoučí do fotbalového ráje. Co bude dál?

V roce 1978 zažil první smutný okamžik své kariéry. Jako rána klackem do hlavy mu zní slova která tehdy vyslovil Flaco Menotti, tři jména, jedním z nich Maradona, nevěří, nechce věřit, je to pravda, nebude hrát na mistrovství světa, doma, Viejo a Mamá neuvidí kam to dotáhl.... Obrovské zklamání, nechápe slova trenéra, ale i tak uznává jedno jediné; Flaco Menotti je pro něj fotbalovou biblí. O rok později první triumf, v Japonsku mistrem světa juniorů, kapitán. Trenérem byl Menotti. Ve stejném roce opakování finále proti Holandsku, Diego hraje místo Kempese. MS 82, měl to být další vrchol pro Argentinu, pro Diega. Kempes, El Loco Housseman, Negro Ortíz... Dva Maradonovy góly proti Maďarům. Ale nakonec zklamání, vyloučení, cesta domů... Ne, pro Maradonu ne, ten zůstává. Barcelona a Evropa mu leží u nohou.

Barcelona. První stupínek ke slávě v Evropě. Stesk po domově byl obrovský. Nikdo, kdo není z Latinské Ameriky, si nedovede představit jak trpí hráči z této části světa mimo domov. Jak jim chybí teplo, pláže, muzika, bezstarostnost, rodina. Diego provolal desetitisíce. Chybělo mu jídlo, které mu s láskou připravovala jeho Vieja, chyběla mu Claudia... Nemohl si zvyknout na disciplínu. "Cože, někdo po mě chce abych vstával v devět ráno?", diví se Diego a otáčí se k údivu spoluhráče Schustera na druhý bok aby pokračoval ve sladkém snu o své rodné Argentině. V půl dvanácté se konečně objevuje na chodbě a hned naráží na trenéra. Udo Latic se ptá proč nebyl na ranním rozcvičení. "Nebyl dnes, nebudu zítra, nikdy!", zní Maradonova odpověď.

Přišla nemoc, hepatitis, zranění. A Neapol. Stadion San Paolo, 100 tisíc na poháru proti mužstvu z divize C, 110 tisíc proti Interu, sen každého fotbalisty, nikdy toto město nezapomene na svého Diega. V hledišti jen a jen Napolitánci, tisíce se nedostali dovnitř, nikdo z hostí... Napoli, Napoli!!! A do toho přichází mistrovství světa, které bude navždy spojeno se jménem Maradona. Nehrál, neběhal, nestřílel. Vše mu vycházelo, on létal jak nadpozemský anděl. Hoden svého jména, ano byl Božský, byl Diego. Titul mistrů světa, pohár nad hlavou, svět mu leží u nohou. Pelé je zapomenut, králem fotbalu je Maradona, cebollita z chudinské čtvrti Buenos Aires...

Ale je tomu opravdu tak? Bude tomu navždy? MS 1990 mělo být potvrzením slávy Maradony. Nebylo. Začínal postupný pád z nebeských výšin do pekelných hlubin. První pozitivní nález, druhý, MS v USA... Diego ví, ale nepřiznává. "Jediné co jsem chtěl, bylo vidět Argentince skákat radostí při pohledu na naši vlajku na nejvyšším stožáru. Ale mafie to nechtěla. Blatter, Matarrese, Ferlaino, to oni nám nedovolili vyhrávat." Všichni si mysleli, že rok zákazu znamená pro Maradonu konec jeho kariéry, mnozí si to i přáli. Ale to by nesměl být Pelusa, ten se nikdy nevzdá, vrátí se znovu a znovu.

Drogy, drogy... "Kuba? Ano jsem na Kubě šťastný, ale je to nejhorší utkání mého života. Tolik ho chci vyhrát, ale nejde to, soupeř je silný, jsem na vše sám, není Claudia, Viejo a Vieja, kamarádi, chci vyhrát, ale....!?"

To poslední z Maradony, co nám všem utkvělo v paměti jednou provždy, byly jeho slzy. Slzy loučení s Argentinou, s miliony fanoušků, s modrobílou camisolou národního týmu, s fotbalem... Adios Diego! Mnozí slzy Maradony neviděli. Nemohli je vidět pro slzy vlastní. Odešla velká část fotbalové historie.

Dnes, kdy Armando Diego Maradona hraje nejtěžší zápas svého života, zapomeňme na všechno špatné, na spory zda on nebo Pelé. Vždyť Diego je velké dítě, které chtělo rozdávat radost. Uměl to fotbalem. Všichni, kteří Tě milovali, ale i ti, kteří Tě nikdy neměli v lásce, jsou dnes s Tebou, Diego. Vyhraj!