DETEKTIVKA JMÉNEM PREMIER LEAGUE

Letošní sezóna anglické nejvyšší soutěže, která se od roku 1992 hraje pod názvem Premier League, sice ještě neskončila, ale o tom hlavním už je rozhodnuto. Titul po roční pauze získá opět Manchester United, Arsenal se z boje sám vyřadil domácí prohrou s Leedsem...

Téměř celou sezónu bylo jasné, že titul získá jeden z dvojice Manchester United – Arsenal. Pár kol v úvodu na tom byl dobře ještě Liverpool, jenže ten začátkem listopadu postihla krize a když nedokázal 11krát za sebou vyhrát, z boje o titul vypadl. Zuby si na něj brousil i Newcastle, šance si však zmařil třemi dubnovými porážkami v řadě.

Na programu je už jen dohrávka Arsenalu se Southamptonem a pak poslední kolo 11.5. Stále je však o co hrát – o evropské poháry a o záchranu. Ligu Mistrů má kromě Arsenalu s Manchesterem zajištěnou Newcastle, o poslední, čtvrté místo si to v přímém souboji rozdají Chelsea a Liverpool. Bodů mají stejně, ale londýnský tým má lepší skóre a z tohoto domácího zápasu mu bude stačit i remíza. Ve hře je také ještě jedno místo v Poháru UEFA. Na šestém, tedy "postupovém" místě, je zatím Everton. Má však jen dvoubodový náskok na Blackburn a v posledním kole doma přivítá mistra z Manchesteru. Blackburn se představí v Tottenhamu.

U dna tabulky jsou rozluštěny dvě třetiny tajenky. Dvěma sestupujícími už delší dobu jsou Sunderland a West Bromwich Albion. Na třetím sestupovém místě se zatím nachází West Ham United, ale jen o skóre za Boltonem. Tým Tomáše Řepky bude o záchranu bojovat v Birminghamu, Bolton doma přivítá Middlesbrough.

Rozhodnuto je už i o dvou přímých postupujících z první divize. Těmi se s předstihem staly týmy Portsmouthu, který se do nejvyšší soutěže vrací po 15 letech, a Leicesteru, jenž Premier League opustil loni. O třetí místo se bude bojovat v play-off, kam se probojovali Sheffield United, Reading, Wolverhampton a Nottingham.

Jak se letos vyvíjel boj o titul v Premier League? V srpnu, kdy liga začala, nebyl stoprocentní ani jeden tým. Arsenal však pokračoval ve výkonech, kterými zakončil sezónu 2001/2002, kdy vyhrál double, a hlavně výhrou 5:2 nad W.B.A. se dostal na post favorita. Září se točilo hlavně kolem Manchesteru a jeho domácí porážky s Boltonem, která Rudé ďábly nechala s pouhými osmi body z prvních šesti zápasů. Byl to jejich nejhorší start v jedenáctileté historii Premier League. Kurz na odvolání manažera Alexe Fergusona, vypsaný jednou sázkovou kanceláří, poklesl z 66:1 na 10:1. Naopak Arséne Wenger, šéf Arsenalu, prohlásil, že jeho tým má na to, aby celou sezónou prošel bez porážky.

Tyto odvážné plány však vzaly za své už v říjnu. Arsenal sice svou ligovou neporazitelnost prodloužil na rekordních 30 zápasů, ale ukončil ji Everton a gól v té době teprve 16letého rodícího se zázraku Wayna Rooneyho. V dobré formě naopak pokračoval Liverpool, který říjen zakončil na prvním místě tabulky, se čtyřbodovým náskokem a bez jediné porážky. Série Liverpoolu skončila začátkem listopadu a prohrou s Middlesbrough naopak začala série nová – více než dva měsíce bez vítězství a pochopitelný propad v tabulce. Manchester United si připsal porážku 1:3 od městského rivala City a nevypadalo to s ním dobře, měl spoustu zraněných hráčů a na vedoucí Liverpool ztrácel osm bodů. Pak však vyhrál 5:3 doma nad Newcastlem a načal tak své znovuzrození. V prosinci pokračoval výhrami nad Liverpoolem i Arsenalem a i když pak prohrál v Blackburnu a v Middlesbrough, zakončil rok na třetím místě, pět bodů za vedoucím Arsenalem. Liverpool pokračoval v krizi a její vážnost dokumentoval především zápas s Manchesterem, kdy brankář Jerzy Dudek vyrobil nezapomenutelnou chybu.

Leden byl dobrý měsíc pro Arsenal, který ani jednou neprohrál a koncem měsíce měl v čele tabulky pětibodový náskok na Newcastle. Nezaváhali však ani Newcastle, ani Manchester a v čele ligy se vykrystalizovala trojice, která měla nadále bojovat o titul. Liverpool ukončil svou krizi, když vyhrál v Southamptonu, ale na to, aby mohl pomýšlet na nejvyšší pozice, měl už příliš velkou ztrátu. Ani v únoru tři vedoucí týmy neprohrály a hlavní událostí bylo asi čtvrtfinále FA Cupu, kdy Arsenal porazil Manchester před jeho vlastními fanoušky. Psychická výhoda byla na straně londýnského týmu. Březen začal pro Manchester špatně, prohrál finále ligového poháru s Liverpoolem a na Arsenal v čele ligy hleděl s velkým odstupem. Pak však Arsenal zaváhal, podruhé prohrál s Blackburnem, a když Manchester vyhrál svůj zápas, který měl k dobru, poprvé v sezóně se dostal do čela.

Začátkem dubna Arsenal ztratil další body remízou s Aston Villou, v tentýž den Manchester doma přejel Liverpool poměrem 4:0. Pak United sice prohráli v Lize Mistrů na půdě Realu Madrid, ale o pár dní později vyhráli v Newcastlu vysoko 6:2 a ukončili tak naděje týmu Sira Bobbyho Robsona. 16.4. se mělo rozhodnout o titulu – na Highbury se domácí Arsenal utkal s Manchesterem United. Konečná remíza 2:2 sice nic neřešila, oba týmy na tom byly stejně – Arsenal měl sice tříbodovou ztrátu, ale zápas k dobru. Do role favorita byl ale pasován Manchester, měl mírně lehčí los závěrečných kol a Arsenal přišel o dva klíčové hráče – zranil se Vieira a trest za červenou kartu si vysloužil Campbell. Poté, co koncem dubna Arsenal remizoval s Boltonem, měli United vše ve svých rukou. První květnový víkend přinesl rozhodnutí – Manchester nejprve porazil doma Charlton a prodloužil tak svou sérii bez porážky na 17 zápasů, a když o den později Arsenal doma podlehl Leedsu, ztratil šanci na titul.

Premier League zná ve své historii, od sezóny 1992/1993, kdy byla založena a odsunula první divizi do role druhé ligy, jen tři vítěze. Čtyři z prvních pěti ročníků patřily Manchesteru, jen v sezóně 1994/1995 mu titul sebral nováček z Blackburnu. V sezóně 1997/1998 vyhrál poprvé Arsenal, pak následovaly další tři roky vlády Manchesteru, kterou přerušil až loni opět Arsenal. Letos se tak trofej vrací opět na Old Trafford, kde to z předchozích let už dobře zná...