CO TÝDEN DAL... A VZAL? (22)

Jaké mají šance české kluby v pohárové Evropě? Spirála úplatků ve fotbale se stále točí. Zastaví se někdy? Mít cenu je fajn, jenže nedá se to prohlásit o každé. Mít Šimáka je také fajn, ale nedá se to prohlásit pokaždé. Nejlehčí věc na hřišti? Vyprovokovat Nizozemce. A jak to bude vypadat s Chelsea, zbaví se svých hvězd?


Pondělí

Když si naštvete proti sobě José Mourinha, tak i proběhnout se bosý po hromadě střepů, kde se to ještě hemží škorpióny a jedovatými plazy, pokud se ještě nestačili vymydlit, je proti tomu slast a vrchol bezpečí. Dobře si to uvědomuje i Arjen Robben, který od bláznivého, nebo chcete-li geniálního (nejsem si jistý, zda v určitých případech nejde dokonce o synonymum) trenéra nedostal příležitost v utkání proti Los Angeles Galaxy Vypadá to, jako by kouč Chelsea s Robbenem postupně přestával počítat. Problémy měl Nizozemec i v minulé sezóně, kdy často, ač stoprocentně zdráv, musel sedět navlečen do tréninkové soupravy na lavičce a doufat, že ho Portugalec na hřiště alespoň na chvíli vpustí. Mourinho sice prohlásil, že Robben nehrál, protože je zraněný, ale na druhou stranu, pokud je někdo zraněný, asi neabsolvuje plné tréninkové zatížení a líže si rány...

Podíl na tom, že Robben nezasáhl do zápasu, nese určitě i jeho koketování s Realem. Od Mourinha by bylo krátkozraké, pokud by na letce z Holandska spoléhal jako na základní kámen sestavy a ten by mu pak vypadl. Robben tedy radši mlčí a čeká na Ano od Chelsea k přestupu, aby mohl říci i ano u oltáře s bohatou nevěstou Real. Pokud Chelsea řekne ne, milenka z Madridu si bude muset nechat zajít chuť a rozvod se konat nebude, tak to Robbena určitě chvíli zamrzí, ale alespoň se bude moci stoprocentně soustředit na plnění svých londýnských manželských povinností.


Úterý

Co mají společného Česko s Itálií? Hezké holky a chaos na silnicích. S Němci? Pivo, pivo, pivo, tlustá břicha a ekologicky praštěného souseda, i když jak na koho (Rakousko). Co třeba s Poláky? Možná zálibu v nakupování na tržnicích a navíc ještě Sněžku. No a nakonec co s Portugalci? Napadá mě snad jen, že máme odpor k Řekům (ve fotbale). Tak a teď poslední otázka – pokud všechny tyto země osolíme, opepříme, přidáme kari a v hrnci pěkně promícháme uvidíme pouze jednu jedinou věc, která všechny zmíněné země spojuje. Že vidíte hvězdy z vlajky EU? To jste se patrně praštili o digestoř... Až vám splaskne boule, tak si všimněte, že se v nádobě vyplaval nahoru nazelenalý sliz, kterému říkáme úplatky. Ano – úplatky ve fotbale. Teď se totiž na stranu zla přidalo čerstvě i Portugalsko.

Celá operace na odkrytí nečistých úplatků se nazývá honosně "Operace zlatá píšťalka". Mohu–li odbočit, tak u nás sice žádný krycí název policie neměla, ale dodatečně bych přimlouval za název "Operce zlatý šváb", nebo "Dělejte z nás blbce klidně dál..." No ale zpět k Portugalsku. Tam je v podezření dvacet zápasů ze sezóny 2003/04, z nichž je pět prvoligových, kde rozhodčí měli za úplatu údajně ovlivnit chod utkání. Ve dvou utkáních bylo dokonce zainteresováno tehdejší Mourinhovo Porto.

Snad alespoň ta Anglie a Španělsko jsou čisté. Nebo existuje druhá možnost, že máme výkonnější policii, či "bonzáky" a můžeme být právem hrdi na to, že u nás se korupci povedlo odhalit. A pak i následně nenásilně zamést pod koberec...


Středa

Být první v anketě, to je vždy terno. Když vám ale řeknu, že tuto vyhrál Jonathan Woodgate, bude vám hned divné, že tady něco nesedí. Anglický bek se tímto vítězstvím slavně zapsal do historie Bílého baletu. Stal se nejhorší posilou století ve španělské lize. Že to nějak podobně dopadne, dával tušit i Woodgateův první zápas za Real. V první řadě na něj pětadvacetimilionová posila (v dolarech) čekala celý rok od vykonání přestupu, protože byla zraněná a zdálo se, že i kdyby okolo ní prošla fenka s psinkou, tak chytne i tu. Jen co nastoupil do tolik očekávaného premiérového utkání, zacílil přesně do vlastní brány a ještě stihl dostat červenou kartu – zkrátka pešek.
Kdo by byl na takové hodnocení zralý v české lize? Co třeba Radek Slončík? Sparta ho tak dlouho uháněla, až se jí to povedlo a kýžený středopolař přestoupil z Baníku na Letnou a pochopitelně jak velela jeho tradice - se zraněným kolenem. Do podvědomí se ale na Spartě uvedl hlavně tím, že rozčílil Jaroslava Hřebíka, když zbytečně ztratil míč v utkání s Realem Madrid a z následné akce Real vsítil vítěznou branku.

Nominaci by si zasloužil i Petr Švancara. Za toho dala Slavia přes dvacet milionů korun, ale Mercedes zkrátka v sešívaném dresu nejel. Nejspíš mu někdo sypal o nádrže olovo. Slavia by možná udělala lépe, kdyby tenkrát ty peníze vyhodila z okna. Ušetřila by tím alespoň jedno místo na tribuně, které Švancara pravidelně zabíral a kde mohl sedět fanoušek s permanentkou.

Možná ještě horší nákup se povedl slovenskému baronovi Rezešovi, když vysázel za tehdy mladičkého Németha ohromujících třicet pět milionů korun. Németh ale snad ani ve Spartě uspět tehdy nemohl. Přišel jako vystrašený klučina a hned se po něm chtělo, aby byl tahounem mužstva a bezchybným střelcem. Pod trenérem Chovancem se však moc neprosadil a putoval tak zpět směr Slovensko.

Mezi nepovedené přestupy se dá řadit i Hapalův příchod do Sparty, který se vryl do podvědomí především tím, že neproměnil penaltu proti Barceloně a ta z protiútoku skórovala. Patřit sem rozhodně bude i celý "pomistrovský" nákupní koš Baníku, když co nákup, to zklamání – König (bál se dokonce chytat), Zůbek (snad nejhorší defenzivní záložník ligy), Zavadil (mistr v neviditelnosti)...

Napadá vás ještě někdo? Alou s ním do diskuze...


Čtvrtek

Nejslavnější (prý) vyléčený alkoholik, který brázdil české třetiligové trávníky, odchází do země, kde vše začalo (Hannover), skončilo (Leverkusen), začalo (Hannover) a skončilo (tři třešně v řadě). Pro ty, co šifru nerozluštili – Jan Šimák přestoupil do CZ Jena.

Sparta Praha se tak zbavila hráče, kterého už nepotřebovala. A povedlo se jí to za vcelku luxusní peníze – údajně jedenáct milionů korun. Slušné za hráče, který byl přeřazen do béčka, že? Takto to ale dopadnout vůbec nemělo. Šimák přišel do Sparty s vizitkou sice pořádného potížisty, alkoholika a hráče automatů, ale téměř každému zněly v uších slova Pavla Nedvěda, který o Šimákovi na jeho jediném reprezentačním srazu prohlásil, že kdyby tenhle kluk chtěl, strčí všechny Nedvědy hravě do kapsy. A to za to stálo dát mu šanci. Tím spíš, když byl Šimák na neplacené dovolené a mohl se k týmu připojit hned co dopije poslední pivo a co se naposledy otočí ruleta.

Konal se tedy přestup – české hospody x Sparta. Klub z Letné dal Šimákovi čas, aby se dostal do herní pohody, poskytl mu (možná až příliš dlouhou) dobu hájení, ale fenomenálních výkonů jsme se od něho ne a ne dočkat. Ano, sem tam ukázal nějaký ten záblesk geniality, ale bylo jich asi tolik co vypil minerálek během své "dovolené". Paradoxní je, že možná nejlepší zápasy odehrál pod Jaroslavem Hřebíkem, který na mužstvo uvalil podle sparťanů deku. Šimák zkrátka potřeboval individuální přístup. Potřeboval cítit, že mu trenér věří a že ho nesundá z hřiště když se mu něco nepovede. Pod Michalem Bílkem se mu ale kýžené důvěry nedostalo. Naopak byl přeřazen do rezervy, což předznamenalo konec básníka na Spartě.

Šimák nyní v každém rozhovoru ukazuje, jakou má do fotbalu chuť. Druhá německá liga je pro tak talentovaného hráče žalostně málo, ale pokud mu chuť vydrží, nemusí to být jeho konečná. Upřímně si ale přiznejme – kdo z nás tomu věří... Podle mě bude Šimák patřit do velké řady "kdybystů". Kdyby byl Šmejkal abstinent, Paciorek se Šimákem měli v hlavě o fous větší pořádek, Jun se Zelenkou neodcházeli do Turecka, Týce se Slončíkem a Jiřím Rosickým netrpěli na zranění, Heinz byl trochu zarputilejší, Baroš malinko rozumnější... To by bylo výtečných fotbalistů.


Pátek

Nizozemci mají prchlivost v krvi. své by o tom mohl vyprávět například Edgar Davids, sběratel karet a ničitel kotníků protivníků. Žádný svatoušek nebyl ani takový Van Hooijdonk, který lokty a plivance používal zhruba tak často, jako Dick Advocaat příčesek.

"Já povahu klidnou, vyrovnanou mám..." by si mohl zazpívat s Kabáty i Mark van Bommel. Není to tak dlouho, co při utkání Ligy mistrů slavil dosaženou branku nevkusným gestem a teď si zadělal na další malér. Při utkání německého poháru, který tradičně slouží jako předzvěst, že Bundesliga klepe na vrata, si podal nevybíravým způsobem Fernanda Meiru, svého soupeře ze Stuttgartu. Udeřil ho do míst, která při fotbale nejsou vůbec potřebná, ba dokonce občas překáží, ale o to jsou citlivější.

Van Bommel dostal od disciplinární komise trest na tři soutěžní zápasy, za hrubé nesportovní chování. A protože Bayern nad Stuttgartem zvítězil 2:0 chyběl Nizozemec ve finále poháru a pokračovat bude v dalších dvou zápasech Bundesligy.

Van Bommel se stejně jako většina holandských hráčů kolem třicítky zrovna dvakrát nemusí s trenérem Van Bastenem a reprezentaci prohlásil za uzavřenou kapitolu. Má však eminentní zájem o to, aby mohl nastoupit jako jeden ze starších hráčů na olympiádě v Pekingu. Bůh tedy chraň protivníky Holandska. Ti by ale spíše než na pomoc z hůry měli spoléhat na hokejisty a vyfasovat od nich suspenzory. Jeden nikdy neví, co Nizozemec vyvede, když mu rupne v šedé kůře mozkové. Tím spíš, když v Nizozemsku platí "zelená" svoboda...


Sobota

Michael Ballack v minulé sezóně hájil barvy Chelsea a ačkoliv přišel s gloriolou vítězného typu, vůdce týmu a špičkového fotbalisty, nepotvrdil v Londýně ani jedno. Ballack do anglického fotbalu nezapadl, mně osobně připadal jako King-Kong mezi sedmi trpaslíky. Vyčníval pouze jménem a platem, nikoliv výkonem. To ho často jeho menší a méně slavní spoluhráči překonali.

Tím ale nechci rozhodně říci, že by Ballack fotbal neuměl, myslím, že kdyby 99% fotbalistů umělo to, co on, je jim hej. Jenže se bohužel na specifický ostrovní fotbal nehodí. Možná mu ale svítá na lepší časy. Kdysi, když byl ještě v Bayernu, spekulovalo se o tom, že má nakročeno do Realu Madrid. Ballack to dementoval, že odcházet nikam nehodlá, že bude s Bayernem Real radši porážet. Při jeho loňském odchodu do Chelsea se opět otevíralo téma Real, jenže středopolař s třináctkou na zádech dal přednost Mourinhovi.

Nyní se Real ozval znovu. A vypadá to nadějněji už kvůli tomu, že bílý balet trénuje Ballackův krajan Schuster a navíc Mourinho Ballackovi prý řekl, že mu nemůže zaručit místo v základní sestavě. Zdá se, že Ballackův odchod vypadá vcelku logicky a nic mu nebrání. Možná až na "pár" drobných, které by pak měly přibýt na účet Chelsea. Ta když už se rozhodne Němce prodat, bude se zajisté snažit na jeho angažmá netratit a prodat ho minimálně za takovou částku, jaký pobral za rok v Londýně plat (přišel do Chelsea z Bayernu zdarma). Ten činil 130 000 liber týdně.

Závěrem bych možná ještě poukázal na to, že z pohledu Chelsea se může jednat i obchod mající jiné, než ekonomické a výkonnostní hledisko. O Ballackovi se sice říká, že dovede dotáhnout svoje mužstvo k vítězství, ale opak je pravdou. Určitě pomatujete na jeho slavný hattrick s Leverkusenem – druhé místo v poháru, lize, i Lize mistrů. Dále pak zůstal těsně pod vrcholem MS 2002 a vlastně i MS 2006. Vyjímkou jsou pouze tituly s Bayernem, ale hned jak přišel do Chelsea – 2. místo v lize. Třeba to bez Ballacka půjde modrým opět lépe...


Neděle

Tato neděle je poslední línou "nefotbalovou" nedělí. Užij si tedy, fotbalový fanoušku, jeden z posledních dní klidu, kdy nebudeš surfovat po internetu a nebudeš se pídit po tom, jak hrál tvůj oblíbený klub a kroutit hlavou, jak je možné, že trenér mohl tak nepochopitelně střídat.

Co můžeme z českého pohledu očekávat před blížící se sezónou na Evropské scéně? V pohárové Evropě se nějaký převeliký úspěch čekat nedá. Už Liberec nám zařídil hořkou ochutnávku v podobě trapného vyřazení z Poháru Intertoto od nadšenců z Kazachstánu. Že by vyhrál nějaký náš klub Ligu mistrů, se skutečně očekávat moc nedá. To spíš bude stát Národní stadion na Václavském náměstí a Košťál s Mokrým budou na pokladnách trhat lístky.

Byl by tedy úspěch, pokud by se nějakým nedopatřením jednomu ze dvou našich klubů v předkole LM zadařilo a opět se podíval mezi smetánku dvaatřiceti vyvolených. Píšu sice jednomu, ale už dopředu je jasné, že to může být leda Sparta. Každá série sice jednou končí a bylo by skvělé, kdyby byla u konce i slávistická tradice, kdy zpočátku ročníku hrají sešívaní tužku, vypadnou v předkole Champions league, ale po pár kolech se rozehrají a každému budou vykládat: "Jó to kdybysme hráli předkolo teď, ani AC Milán by proti nám neměl šanci...". Snad se tedy sešívání překlopí alespoň přes Žilinu, aby jednou za rok naplnili z půlky Strahov, až k nim přijede třeba Arsenal.

Sparťanské naděje však také nejsou nijak růžové. Tým z Letné opět může postavit úplně jiný tým, než na jaře. A to jsme slyšeli řečí o koncepční práci. Ano, voda teče, Křetínský mluví a klubový fotbal se na mezinárodní scéně propadá.

V Poháru UEFA se dá čekat jak jinak, než bída (tedy pokud do něj nespadnou pražská S a nebudou mít kliku na základní skupinu). Květina jménem Mladá Boleslav dostala nového zahrádkáře Zajíce a lze jen těžko čekat, že bude kvést stejně jasnými barvami jako pod trenérem Uhrinem. V zahrádkářské kolonii jménem Jablonec vsadili na spojení Kozel zahradníkem, avšak s materiálem, kterým bude bývalý trenér slávistického béčka disponovat se revoluce na botanickém evropském trhu čekat nedá.

Takže můžeme uklidnit starý kontinent – Evropo, neměj strach. Češi nejsou Avaři a nevyplení tě. Jen tak lehce do tebe nakouknou a šup do svých starých, zajetých a často smradlavých kolejí...