CO TÝDEN DAL... A VZAL? (14)

Sledování fotbalu je nebezpečné, hlavně pro uši. Ronaldo - expres opět nabírá rychlost. Zápas s Kyprem bolel, především však fanoušky. Anglie hrála s Andorrou a tam zas málem bolel hráče. Polemice o Karlu Brücknerovi patří pátek a Euro bez piva je téma na sobotu.


Pondělí

Jak to dopadne, když utkání Řecko - Turecko sledujete s Bulhary? Pokud máte jiný názor, než obyvatelé Stoičkovovy říše, tak pro vás nejspíš špatně. Své by o tom mohl vyprávět Řecký obchodník Dimitris Tsimbibakis, jenž se vmísil do rvačky, kterou údajně vyprovokovali bulharští dělníci, pobývající toho času na Krétě.

Zachovali se jako praví hosté a s gustem a zaťatou pěstí slavili každou branku v síti řeckého mužstva. Domásí fans si to nenechali líbit a pustil se do nich. Tsimbibakis je chtěl uklidnit, jenže než se nadál, ležel na zemi, jeden Bulhar mu ukousl ucho a další mu žvýkal to druhé.

Na funkci sluchového aparátu čin hladového Bulhara (kterému v jejich komunitě od teď nikdo neřekne jinak, než Mike Tyson) naštěstí mít vliv nebude, Řek jen už asi nebude mít teď takový úspěch u opačného pohlaví. Zbytky uší sice pohotově sebral, jenže v nemocnici mu řekli, že si je může dát leda zasklít, že přišít nepůjdou. Krotitel divých Bulharů bude tedy muset jít na plastiku.

Koho by tedy napadlo jet do Řecka, Turecka, nebo nedej Bože do Bulharska na fotbal, měl by mít na paměti, že se vyplácí hrdinně se přidat k početnějšímu davu a nesnažit se nikoho uklidňovat. Části lidského těla přeci jen dorůstají samy od sebe celkem špatně...


Úterý

Koho strašila Ronaldova vana a nemohl při pomyšlení na ni řádně usnout, může od teď zase v klidu spát. Ronaldo dal všem dietologům a škarohlídům, kteří se vysmívali jeho postavě, pádnou odpověď, jak že je to s jeho tělem. Brazilec asi těžko bude mít, i přestože nějaké to přebytečné kilo tuku shodil, pod červeno – černým dresem soustavu radiátorů, ale jak už kolikrát dokázal potřebuje se cítit v pohodě a kdyby vypadal jako Peter Crouch, těžko by to byl ten Ronaldo, kterého chtějí jeho fans vidět.

Trenér Milána Ancelotti vyhlásil na dnešní den rychlostní testy a Ronaldo je vyhrál! Je třeba tedy říci, že na tréninku nebylo AC v kompletním složení, protože chyběli reprezentanti, ale i tak to není pro Ronalda špatný počin. Trochu zarážející je, že na třetím místě se umístil veterán Serginho, který by už ve svém požehnaném věku měl mít rychlostní vlákna přece jenom nepatrně kratší. Alespoň, že na druhém místě nebyl Maldini, ale Inzaghi.

Ronaldo zvládl trať dlouhou třicet metrů v čase 4,1 sekundy a čas to tedy byl možná rychlejší, než si Nesta sundá pravou kopačku, než si Marek Jankulovski nasadí čelenku, nebo ztepilá fanynka Rossoneri přeříká Ronaldovo jméno v plném znění. Čas to sice není nijak ohromující, stovku na olympiádu Ronaldo asi běhat nepojede, ale na supící lokomotivu, přežraného hrocha...(jak ho často nazývali fanoušci) to není vůbec špatné. Navíc když víme, že stejné rychlosti je Ronaldo schopen dosáhnou s míčem na noze a dvěma obránci na zádech. Vítej tedy zpátky starý Ronaldo a možná nový Gretzky (jestli tedy bude i nadále na zádech nosit dvě devítky). Zajímavé by určitě bylo, kdyby si los některých budoucích ročníků Ligy mistrů zalaškoval a svedl dohromady Real Madrid s AC Milán. Věřím, že by Ronadlo svému minulému zaměstnavateli ukázal, jak hraje fotbal přebytečný útočník...


Středa

Hurá, můžeme slavit! Reprezentační sraz skončil a do dalšího je daleko. Televize Nova prezentovala před týdnem ve svých šotech naše fotbalisty jako hrdinné rytíře, kteří se hrdinně postaví Německé mašině a i s nohama zalitýma v betonu lehce spláchnou Kyperské nadšence. Jak to dopadlo víte sami. Rytířům zrezivěla v utkání s Němci zbroj a proti Kypru nechali svá kopí nejspíš na pokoji 433. Tak neškodný byl proti mužstvu ze sedmé desítky fotbalového žebříčku Brücknerův tým.

Je štěstí, že jsme za současné situace Kypr mohli přivítat doma. Kdyby Rosický a jeho spoluhráči museli po zápase s Němci a několika mediálních vystoupení, která se fotbalu týkala minimálně, zavítat k tomu na horkou kyperskou půdu, mohlo by se i klidně stát, že na bodovém účtu by z tohoto reprezentačního týdnu byla nula.

Na hráčích bylo v zápase vidět, že rozhodně nejsou ve své kůži. Největší technik v české reprezentaci Tomáš Rosický si s míčem rozuměl jako rosnička s lahví slivovice. Jak trefně poznamenala některá naše média, tak se zdálo, že Mozart ztratil noty. Myslím, že málokdo z vás totiž někdy viděl, že by "Rosa" nezpracoval balón s elegancí sobě vlastní. Kam se poděla jeho forma z Anglie, kde patřil mezi tahouny Kanonýrů?

V útoku opět dobře pracoval Koller, ale co je to vlastně pro útočníka za vysvědčení, že hraje dobře, ale nedává góly? Jeho kolega z útoku na tom byl ale ještě hůř. Góly také nedává, tedy nepočítám jeho trefu s Němci, kdy ho trefil Jan Polák, ale navíc je jeho hra tragická. Na zápas si oholil hlavu a měl připomínat nejspíš samuraje. Ve skutečnosti byl v roli šíleného vědce, který experimentuje s tím, jak nejlépe zahodit tutovou šanci a navíc se na hřišti moc nenaběhat. Aby tomu nebylo dost, osud si krutě zahrál s našimi stopery. Začal Grygera, zranil se. Nahradil ho Kováč, zranil se. A toho nahradil Jiránek a trápil se. Opět předvedl s Rozehnalem jeden z těch tragických výkonů, které by našly uplatnění ve fotbalovém středověku, nikoliv však v časech, kdy hraje prim rychlost a dynamika.

Na druhou stranu se může český fanoušek utěšovat tím, že hůř už reprezentační mužstvo hrát nemůže, takže další vystoupení už musí být jen lepší. Facka se totiž někdy náramně hodí, naši fotbalisti ji teď dostali (někteří ji možná dostanou i doma). Uvidíme tedy, jestli mají skutečně tak dobrou partu, jak o ní všichni stále mluví a zvednou se k těm nejlepším výkonům.


Čtvrtek

Málokterý fotbalista má rád, když se nevejde ani na lavičku a musí na tribunu. Když se ale taková věc stane, tak se alespoň dá podvědomě do klidu a možná se i těší, jak si v sedě vychutná zápas. To samé se nejspíš honilo hlavou i anglickým fotbalistům při utkání s Andorrou na slavném Nou Campu. Průběh zápasu jim však ukázal, jak se krutě mýlili. Anglická reprezentace, podobně se trápící jako ta naše, dlouho nemohla vstřelit slaboučké Andoře branku, a tak hledali jejich hooligans rozptýlení jinde, než sledováním hřiště.

Na tribuně objevili fotbalisty, co se nevešli do sestavy ať kvůli výkonnosti, či zranění. A nenapadlo je nic chytřejšího, než se jim pomstít za to, že jejich spoluhráči hrají špatně. Má to přeci svoji logiku... "Za celý zápas jsi se nepřiblížil hrací ploše o moc více, než já, ale za to, že tým hraje tak blbě, můžeš jedině ty..." honilo se nejspíš nejednomu chuligánovi hlavou. A proto se tedy vydali směr odpočívající hráči. Ti si však naštěstí podezřelého hemžení stačili včas všimnout a za asistence pořadatelské služby se stačili vypařit ze svých míst jako proslulý Huddiny. Za zmínku stojí, že na tribuně seděl i zraněný Lampard, který snad neprožije týden bez konfliktu s fanoušky.

Vztahy mezi hráči a fanoušky tedy klesly tak hluboko pod bod mrazu, že by se při takové teplotě i vysoce otrlý Laponec běžel ohřát do mrazícího boxu. Fanoušci svým miláčkům (tedy bývalým) vyčítají, že v klubech se můžou přetrhnout a v reprezentačním dresu mají srdce spíše v kalhotách, než pod dresem.

Pod velkým tlakem je i kouč McClaren, do kterého před jeho nástupem do funkce vkládali Angličané spoustu nadějí, že zvedne herní projev mužstva po trenérsky nevýrazném (což se nedá říci, pokud počítáme aféry) bývalém trenérovi, jenž má kořeny v Japonsku, Svenu "Sony" Erikssonovi. Těžko domýšlet, co by se v Anglii teď dělo, pokud by hráči byť jen o jednu jedinou minutku protáhli večerku. Hon na čarodějnice by pak byl asi jen dětskou pohádkou...


Pátek

Dnes jdu do sázkové kanceláře, jako první mě upoutá sázka na to, jestli trenér Brückner odstoupí od národního týmu. Otevřu noviny, tam diskuze, jestli má Karel VI. odstoupit. Zapnu počítač, koukám na Eurofotbal a zjišťuji, že podle většiny lidí ne.

Jsem jiného názoru. Nejde podle mě o kolikrát vysmívané "češství", kdy fandíme, jen když se daří a pliveme, když vše nejde jak má. Podle mě jde spíše o to, že fotbalová reprezentace je jedinou firmou v zemi, ve které nehrozí vyhazov za to, že neděláte nic, nebo toho uděláte spoustu, ale špatně. Dovedete si snad někdo představit, že pracujete například na kase v samoobsluze a místo toho, abyste užívali v práci moderní počítačku s čtečkou čárových kódů, vy vše počítáte na kuličkovém počítadle? Takhle na mě nějak působí trenér Brückner. Mýlit se je totiž lidské, jak praví dávné moudro, avšak tento muž se nemýlil patrně nikdy v životě. Chybná rozhodnutí nedělá a vše, co koná, je dokonalé. Vystupuje, jako by měl patent na rozum.

A to je špatně. Rozhodně Brücknera nechci odsuzovat jen za poslední kvalifikační tragikomedii. Občas se stane, že něco nevyjde, ale mám pocit, že od té doby, co jeho mužstvo porazilo v baráži Nory, je každý jeho krok krokem do prázdna. Často vzpomínám na jeho výroky před mistrovstvím světa, že ho absolutně nezajímá, že Poborský hraje ve druhé lize, že si ho prý dovede připravit sám. A dokázal? Ne, z druhé české ligy by tahouna týmu na mistrovství světa neudělal snad ani Václav Klaus a ten má monopol na dobré názory a činy možná ještě o jednu třídu výš, než Brückner.

Mistrovství ukončil tím, že všechnu vinu pěkně nalil na Jana Poláka a zase z toho byl venku. Vypadalo, jako by tedy Polák dělal snad nominaci a vybíral hráče bez formy, zatímco ty, kteří by mohli být něco platní, nechal doma – viz v životní formě hrající Kulič.

Brückner často sází jen na své koně. A bohužel má jako rádce Martina Maxu, protože jsou to často pomalí koně. Když už náhodou vybere někoho mimo okruh svých oblíbenců, tak leda po půlroční mediální masáži, po které Brückner ohlásí, že slavnostně bere do reprezentace Kuliče, Matějovského a Pudila. A napadlo to jeho, žádné novináře, či manažery. Kdo si však vzpomene, ví, že tomu bylo jinak.

Fotbal v současné době není jen čutání do mičudy ve stylu, že ono to nějak dopadne. Fotbal je nyní věda, kde se dbá na výbornou fyzickou kondici, mentální sílu, rychlost v řešení herních situací, taktických plánech... Proto by Vševěd Brückner měl buď přistoupit na modernější metody v přípravě a tréninku, nebo odstoupit. Jinak nám totiž ujedou vagony první třídy a my se budeme muset plahočit vozy třídy druhé, za kterými hned bude následovat kuřácký vůz s Polskem, Slovenskem, Finskem, Walesem...

A jen tak na okraj, heslo "zachovat klid", je blbé heslo. Ten se dá zachovat, když například mužstvo hraje dobře, ale má smůlu, spoustu zranění. Ale pokud to s týmem vypadá tak, že hraje hrozný fotbal a přesto v základní sestavě nastupují stále ti samí (Rozehnal, Baroš, Galásek, Jankulovski), na klid moc času není. Je rozdíl stát za svým týmem a vidět situaci reálně, bez růžových brýlí... Karle Brückenere děkujeme, udělal jste toho pro Český fotbal hodně, bylo s Vámi dobře, ale odejděte se ctí a i po dvaceti letech se bude vzpomínat na pověstný český krásný fotbal, před kterým se třásla v roce 2004 celá Evropa...


Sobota

Těšíte se, jak vyhrajete v loterii lístky na Euro, obléknete dres, nasadíte klobouk v národních barvách (pokud tedy naše reprezentace na Euro postoupí) a vyrazíte přes kopec do Rakouska, čí Švýcarska? A těšíte sem jak si dáte k fotbálku pěkně nějaký Bratwurst a dobré vychlazené pivo? Tak to bude asi problém. Klobásku klidně, dobré pivo ne. Ne, že by se zakázal prodej piva v dějišti šampionátu, ale organizátoři chystají pro návštěvníky jiné překvapení. Pivo bude obsahovat minimální množství alkoholu, což pro nás Čechy tradičně znamená, že nebude k pití.

Mělo by však přispět k tomu, že se fanoušci z celé Evropy nebudou v místě konání turnaje opíjet, a nebudou pustošit ulice a stadiony. Nápad je to hezký, ale když se někdo bude chtít dostat do nálady, těžko mu v tom organizátoři nějak zabrání. Fanoušek nebude pít nealkoholické pivo, ale sáhne po něčem ostřejším, nebo přijede již řádně posilněn v den utkání už ze své domoviny. Jediné, čeho se tak pořadatelům podaří dosáhnout, bude, že se hrdinou stane každý, kdo někde objeví zlatavý mok v původní receptuře a pivovarům, které budou vystupovat jako partneři šampionátu, neporostou v době jeho konání zisky tak astronomickým tempem, jak by si sami představovaly.

Třeba si to ale ještě organizátoři rozmyslí a my nebudeme muset stáčet v naší oblíbené hospůdce těsně před odjezdem pivo do plastových lahví a na hranicích se pokoušet obalamutit kontroly, že se nejedená o chmelový nápoj, že jedeme jenom tetě do Švýcar ukázat, jaká je u nás v zapadákově rezatá voda...


Neděle

Už jste určitě zaregistrovali, že pražská Sparta otevírá dětskou tribunu. Kdekdo se možná při této informaci pousmál, ale letenský klub jde správným směrem. Vychovává si (nebo se o to alespoň snaží) své fanoušky a zároveň se pokouší působit na ty již získané, aby nevytrhávali sedačky, neházeli dýmovnice, nervali se... zkrátka aby se chovali kulturně.

Zlepšené podmínky na stadionu pak vedou k vyšší návštěvnosti, což při návštěvě vyšší, než je deset tisíc diváků, už i celkem pocítí klubová pokladna. Pochopitelně, ne ve všech případech se asi Spartě povede působit na diváka, aby se choval slušně, ale to už je jen o lidském faktoru. Kotel Sparty projde zatěžkávací zkouškou, až na Letnou zavítá mužstvo s hráči tmavé pleti. Potom se teprve pozná, jestli se celé působení na fanoušky povedlo, nebo se stále míjí účinkem.

Pokud by s fanoušky takto spolupracovaly i ostatní kluby, možná bychom se mohli dožít času, který by před takovými třemi roky byl považován za sci-fi, kdy každý stadion je zaplněn z více jak z devadesáti procent a v ochozech neuvidíme pouze dohola vystříhané chuligány, ale i rodiny s dětmi, bavícími se fotbalem...