Červenobílý podzim

Podzim v Synot lize přinesl několik překvapení, příjemných i nepříjemných. Spokojení určitě nejsou fanoušci v Jablonci, Teplicích a Ostravě, kde se sice nic velkého nečekalo, nicméně čtyři body po podzimu jsou zklamáním. Naopak v dobrém budou na podzim 2015 vzpomínat tábory Liberce, Zlína a především pražské Slavie. Do Edenu se kromě zlepšených výsledků dostavil i nový majitel a svítá na lepší časy. Pojďme se ale na podzim Slavie podívat krok za krokem.

Když v polovině června vedení Slavie představilo Dušana Uhrina jako nástupce Miroslava Beránka na trenérské lavičce, názory slávistů se neshodovaly. Někteří byli zastánci bývalého kouče kazašské reprezentace, jiní s jeho odvoláním souhlasili, ale nového trenéra by raději viděli v někom jiném. No a pak tu byla část, která věřila Uhrinovi a jak se nyní ukazuje, věřila správně.

Už příprava naznačovala, že se ve Vršovicích dost možná letos nebude bojovat o záchranu. Například vítězství nad Bohemians, Jihlavou nebo Zbrojovkou si musel nový trenér cenit, stejně jako remízy s Dynamem Moskva, kdy oba týmy nastoupily téměř v plné palbě. A přitom stačilo udělat minimum změn, především taktických. Uhrin se nebál i za příznivého stavu tlačit na soupeře, zatímco Beránek vyznával spíše defenzivní styl hry, který se nevyplatil třeba při prohře 3:0 v Brně.

Ani nových hráčů nepřišlo v létě příliš. Z Mladé Boleslavi přišli na hostování Miljan Vukadinovič (odehrál jen pár zápasů, ale nejevil se zle) a Jan Štohanzl, který patřil před zraněním mezi ty lepší hráče. Z hostování na Žižkově se vrátili Tomáš Souček a Josef Bazal, přičemž první jmenovaný se v průběhu podzimu zařadil mezi opory. Naopak Bazal nedostal moc šancí. Slabé místo, kraj obrany, posílil jako volný hráč Tomáš Jablonský, dalším podepsaným hráčem bez angažmá se stal Radek Voltr. A jako poslední, už pod čínským vedením, Michal Frydrych. Voltr dodal určitou dynamičnost útočné fázi, Frydrych obstojně nahradil bez formy hrajícího Mikulu na pravém kraji obranné řady. Nakonec tedy hlavním pozitivem přestupového období bylo setrvání Škody a Zmrhala.

Úvod podzimu se ale sešívaným nepovedl. Při obstojném výkonu prohráli v Plzni, přesto Uhrin hráče za výkon chválil, stejně tak fanoušci. Příznivcům tento zápas dodal víru, stejně tak první poločas utkání s Libercem. Jenže hned ten druhý všechny zchladil. Do hry Slavie se vrátily prvky z minulé sezóny. Vršovičtí vedli, a tak bránili v devíti. Když už se vydali dopředu, většinou jejich snaha skončila při druhé nebo třetí přihrávce. Tomu nepřispělo ani to, že v té době ještě Uhrin neuměl naplno využít Voltra, který přišel až na poslední minuty a hrál utopený v záložní řadě. Stejný problém tížil slávisty i v Brně, kde se jim naopak nepovedla první půle a v druhé už nedokázali potřebný gól vstřelit.

Jeden bod po třech kolech - to se nedalo považovat za povedený začátek sezony, i proto bylo potřeba zabrat před vlastními diváky s Jihlavou. Tomu měl napomoci ve svém prvním zápase v sešívaném dresu Jan Štohanzl a poprvé v základu hrající Radek Voltr. Ani jeden nezklamal, k tomu mimořádně skvělý výkon předvedl Robert Hrubý a vzešla z toho výhra 4:0. Ještě zpátky k Hrubému: ten nemůže být po podzimu spokojený. Jediné, co se mu dařilo, a to kopání standardek, zvládali Piták a Kenia. Hrubý navíc nepůsobil ve středu hřiště jistě, ve dvojici se Součkem jako by často nevěděl, co má dělat. Proto si od půlky září zahrál jen okolo 90 minut a pro jaro už se s ním nepočítá.

Určitá spokojenost mohla v Edenu panovat po další výhře v Ostravě. Jenže výkon opět nebyl ideální. Jediný, kdo celý zápas pracoval na 100 procent, byl Voltr. Jinak slávisté předváděli profesorský výkon, Škoda sice dal góly, jinak byl ale prakticky neviditelný. Důvod? Hrálo se zase stylem "všechno nakopávat na Škodu". Slávistického útočníka měl totiž na starost vysoký Kouřil, který si většinu vzdušných soubojů pohlídal a útočné snažení sešívaných tady skončilo. Celkově Škoda nenavázal na loňský ročník. Během podzimu si připsal 10 gólů, to mu nemůžeme upřít. Obránci si ho však hlídali více než jindy, a když už se dostal do šance, častokrát selhal. Důvodem může být nedostatek konkurence, tu by měli zvednout svým zimním příchodem Lukáš Železník ze Zlína, o kterém se již dlouho spekulovalo, a bosenský kanonýr Muris Mešanovič z Jihlavy.

Utkání s Baníkem se stalo na nějaký čas posledním, ve kterém se Škoda trefil. Proti Boleslavi musel slávistům k radosti pomoci vlastním gólem Polom. Vítězství ve Zlíně zase zařídil svými skvělými zákroky hlavně Berkovec. A pak přišlo slavné derby, zdaleka nejlepší, jaké Slavie za posledních pět let sehrála. Svého rivala většinu zápasu přehrávala, nikdo nedělal zbytečné chyby, obrana působila sehraně, zkrátka ideální výkon.

V té době už Slavii vlastnila čínská CEFC a Jiří Šimáně. Ten bude mít v klubu rozhodující slovo spolu s jednatelem CEFC Jaroslavem Tvrdíkem. Podle svých slov bude i nadále Šimáně řešit veškeré záležitosti především s Tvrdíkem, v kontaktu s Číňany je prý jen minimálně. Tohle vedení je po několika letech konečně to, kterému se dá věřit. Důkazem budiž například uzavření partnerství se společností Lyoness, všemožné akce na vstupné (jako děti zdarma, ženy zdarma, ...) a další. Rozpočet klubu zatím nebude dosahovat výše konkurenční Sparty, ale jak řekl Šimáně: Je potřeba auto s pochromovanějšími blatníky za 10 milionů, když stejně rychle se dá jezdit v autě za 4,5 milionu?

Nové vedení ale nemohlo zaručit výsledky hned. A také hned nepřišly - na rozdíl od určité kocoviny po vyhraném derby. Jediné pozitivum smírného výsledku s Duklou byla trefa Milana Škody. To ale nezopakoval v Jablonci, kde se Slavia opět trápila, což vyvrcholilo domácí prohrou se Sigmou. Zápas s Olomoucí si za rámeček určitě nedá Martin Berkovec. Několikrát svůj tým podržel, párkrát potopil. Nejspíš, stejně jako Škoda, potřeboval konkurenci. Jenže nahradit jej v bráně mohli jen Karel Hrubeš a Josef Řehák a při vší úctě k nim, ohrozit Berkovcovu pozici příliš nemohli - u Hrubeše se už během podzimu spekulovalo o ukončení smlouvy a mladý Řehák se ještě loni pral o šanci v bráně druholigového Kolína. To by měla vyřešit další lednová posila, Jiří Pavlenka z Ostravy.

Po facce od Sigmy přišlo pár zápasů bez porážky a hned na tom prvním, v Teplicích, měl díky vychytané nule velký podíl Berkovec. Ofenzivní trápení Slavie ale pokračovalo, málokdy se dostala do vápna soupeře, a tak musel rozhodnout zpoza vápna Bílek.

Jistotu obraně dodával celý podzim Simon Deli, navíc často vyvážel míč a zakládal útočné akce. Svou slabou chvilku si vybral ve Vršovickém derby. Smolným vlastním gólem poslal Klokany do vedení a chvíli na to zbytečně fauloval ve vápně, soupeř z penalty nezaváhal. To na druhé straně Piták ano, a tak musel Slavii zachránit dvěma góly Škoda. Piták je v poslední době takovým fackovacím panákem fanoušků, když se nedaří. Nutno říct, že často oprávněně. Jeho přihrávky už nejsou tak přesné jako dřív, mnohokrát ztrácí míč, rychlostně to také není žádný zázrak. Přesto Piták figuroval v sestavě pro zápasy na Slovácku a s Příbramí.

Proti Slovácku si svou premiéru v základu odbyl Miljan Vukadinovič a rozhodně nezklamal, když otevřel skóre utkání, které uzavřel Zmrhal. V dalším zápase výhru zařídil právě Piták nejlepším způsobem, jak odpovědět na kritiku - vítězným gólem. Dojem z podzimu Tribuně Sever i dalším fanouškům možná trochu zkazil poslední mač v Liberci. Slávisté se pod Ještědem vrátili k tradici ze začátku ročníku. První poločas po perfektním výkonu ovládli, v tom druhém ale až příliš snadno nechali Slovan obrátit.

Kvůli tomuto prohranému zápasu zůstala Slavie po podzimní části na pátém místě, které by ale stále teoreticky mohlo stačit na vysněný postup do evropských pohárů. A i kdyby ne, ztrácí pouhé tři body na Liberec i Mladou Boleslav.

Jenže na to by pravděpodobně současný kádr nestačil, a tak během první poloviny ledna Slavia oznámila několik posil. Hned na začátek přišel pro některé fanoušky kontroverzní přestup - Josef Hušbauer. Ten by měl posílit střed pole, který ve spoustě zápasů byl nejslabší stránkou sešívaných. Tomáš Souček byl jistotou, ale když byl zraněný Kenia a Zmrhal hrál nalevo, doprostřed zbývali Piták a Hrubý, a jak už bylo řečeno, ani jeden z nich není hráč do boje o poháry.

Po exsparťanovi přišli dva mladíci. První, záložník reprezentace do 21 let Antonín Barák, je určitě velkým talentem. I když letos bude asi zahřívat lavičku nebo půjde na hostování, do budoucna je to určitě kvalitní investice. To už se nedá tolik tvrdit o Zdeňku Linhartovi. Vždyť v roce 2015 dal z pozice útočníka jen jeden gól v dresu druholigových Budějovic! S tímhle přestupem musí být zaručeně spokojený majitel Jihočechů, do jejichž kasy přibylo pět milionů korun.

Dalším přírůstkem do kádru je Jan Bořil z Mladé Boleslavi, který by měl vyztužit další slabé místo, pravý kraj obrany. Po tomto příchodu avizoval Tvrdík, že čtyři přestupy jsou hotové a dalších pět zbývá. O třech už jsem se zmínil. Jiří Pavlenka podle slov trenéra Uhrina nepřišel jako jednička, ale o pozici bude bojovat s Berkovcem. A něco podobného zřejmě čeká i obě posily do útoku, o základní sestavu bojovat Lukáš Železník s Murisem Mešanovičem. Jistou výhodu by mohl mít Železník, neboť ve Zlíně už hrál s Poznarem, který je typově podobný Škodovi. Každopádně pozice útočníka je pro jaro vyřešena.

To neplatí o pravém záložníkovi. Toho můžou z aktuálního užšího kádru hrát tři hráči. Miljan Vukadinovič chytil formu až v závěru podzimu a je otázkou, zda na tyto výkony naváže i na jaře. Milan Černý je naopak dlouhodobě z formy a pro Jana Mikulu není záložní řada primárním místem, to má v obraně. Tento problém měla vyřešit jedna z dalších vytipovaných posil, Josef Šural, jenže ten se na poslední chvíli rozhodl pro Spartu, a tak se vedení z Edenu bud muset poohlédnout jinde.

Všem slávistickým fanouškům teď nezbývá než doufat, že si prakticky nový tým sedne a na podzim už se budou moci po letech podívat na soupeření v předkolech evropských pohárů.