Bournemouth: Pohádka s "třešničkou" na dortu

Šest roků zpátky Bournemouth slavil překvapivou záchranu v League Two, do níž nastupoval s bodovým odpočtem 17 bodů. Dnes panuje na jihu Anglie další vlna euforie, avšak o poznání větší a pozitivnější. Pohádka malého klubu s jedenáctitisícovým stadionem dosáhla vrcholu, Eddie Howe s The Cherries, tedy "Třešničkami" dobyl brány Premier League...

Letošní ročník nejvyšší anglické soutěže nenabídl žádné vypjaté situace, o mistrovi i větší části sestupujících bylo rozhodnuto dlouho před posledním kolem. Boj o čelo v Championship však představoval o poznání větší "haló", přímý postup toužila vybojovat celá čtveřice klubů - tři kola před koncem byl rozestup mezi nimi pouze dvoubodový, dvě kola před koncem pak dělily prvního a čtvrtého tři body.

Nejúspěšnějším z kvarteta Bournemouth, Watford, Norwich a Middlesbrough byl nakonec první jmenovaný. V té době už to překvapení rozhodně nebylo, avšak před sezónou se s Cherries do boje o titul vůbec nepočítalo. S kurzem 20:1 se řadily na jedenáctou až třináctou příčku Championship, čemuž odpovídaly i prognózy expertů z britských médií.

Předseda klubu Jeff Mostyn prohlásil, že je to "nejkrásnější pohádka do doby, kdy Hans Christian Andersen napsal svou poslední". Eddie Howe a jeho parta totiž všem vypálili rybník, krásnou ofenzivní hrou, množstvím nastřílených (i obdržených) gólů bavili fanoušky a nakonec si může mnout ruce i nezaujatý divák. Ať už se totiž bude Bournemouth v Premier League projevovat jakkoli úspěšně, v žádném případě s ním nebude nuda...

Přednosti a slabiny

Zaměřme se netradičně v úvodu čistě na fotbalovou stránku bournemouthského fotbalového klubu. Už jen pohled na tabulku Championship a především na skóre jejího mistra jasně napoví, kde jsou nejsilnější stránky překvapivého nováčka Premier League, a na co by si tak jeho soupeři v nejsledovanější soutěži světa měli dát pozor.

Bournemouth je nevídaně potentním týmem, v jehož řadách se nachází nespočet schopných kanonýrů. V první řadě útočník Callum Wilson, ve všech soutěžích 22gólový technicky vynikající ranař, který často dělal z druholigových zadáků kužely i v jejich šestnáctce. Rychlostně se mu navíc v Championship vyrovnal málokdo. K němu zkušený francouzský útočník Yann Kermorgant, jenž nastřílel jen o pět gólů míň a navíc svého kolegu zásoboval asistencemi jako na běžícím páse. Celkem jich nastřádal 11, což klub ocenil i videem na jeho počest . Za jejich zády navíc na šanci čekal Brett Pitman, další borec s více než deseti góly na kontě a také jediný, kdo byl v klubu v době, kdy hrál ještě League Two.

Gólové zásobování útočníků bylo pro postup z Championship klíčovým prvkem, což potvrzuje i známé trio z Watfordu Deeney - Ighalo - Vydra, které zaznamenalo dohromady 57 ligových gólů (ještě o 9 víc než trojice Cherries). Bournemouth byl však letos nejlepším druholigovým celkem díky ofenzivnímu přínosu záložní řady. Především Matt Ritchie z pravého křídla ničil soupeře svou dělovou levačkou i neúnavnými náběhy do vápna. Slušných 9 branek pak přidal i levý křídelník Marc Pugh a středopolař Harry Arter.


Obvyklý obrázek: Matt Ritchie (vpravo) z pravé strany gólově zakončuje - zde proti Watfordu.
Zdroj: twitter.com/afcbournemouth

Mezi slabé stránky Howeova výběru se naopak logicky řadí ne zcela precizní práce defenzivy. V první řadě je to způsobené pojetím hry - ani jeden ze středních záložníků; vedle Artera strávil uprostřed hřiště většinu sezóny Andrew Surman; v žádném případě nepatří mezi defenzivní pracanty, muže pro černou práci - přestože se o to někdejší hráč Norwiche jakž takž pokoušel.

Velkou neznámou je také pozice brankáře. O post jedničky se bude prát Artur Boruć (pravděpodobnější varianta) s posilou z Readingu Adamem Federicim. Boruć sice v letošní sezóně předváděl dobré výkony, předvedl i několik skvělých zákroků, ale jeho pověst ho předcházela i letos, kdy na rok zmizel z prvoligového jeviště. Ani v Bournemouthu si neodpustil několik těžko pochopitelných minel, což je velká slabina polského brankáře, která se v Premier League může ještě umocnit.

Nepomáhá mu přitom ani hra defenzivy, která mnohdy působila nedůrazně, ve vápně až trestuhodně apaticky a nezkušeně. Pozice stoperů bude muset vedení klubu alespoň nákupem jednoho ostříleného obránce vyřešit, jinak bude mít nováček v premiérové sezóně velké problémy. Především Steve Cook zářil spíše střelecky než defenzivně - podobně jako například svého času Hoovield ze Southamptonu. Občas nejistě vypadal i levý zadák Charlie Daniels, z jehož strany letos vzešlo více branek než by bylo záhodno.

Strůjce úspěchu Eddie Howe aneb mladý Guardiola

Není žádným tajemstvím, že je Eddie Howe výraznou postavou postupu malého celku mezi anglickou elitu. Jeho příběh je takřka neuvěřitelný. Coby někdejší opora zadních řad Bournemouthu dostal tehdy 31letý bažant Howe v sezóně 2008/09 za úkol udržet tým v League Two - se 17bodovým odpočtem vinou nevyřešených finančních problémů. Nejenže se mu to zázračně podařilo, další sezónu navíc dostal malý celek na druhé místo tabulky a tím pádem i do třetí nejvyšší League One.

Místo toho, aby se zaměřily na udržení se v překvapivě vybojované soutěži, Cherries se pod Howeovým vedením okamžitě zapojily do boje o postup do Championship. Schopností mladého manažera si však všimlo druholigové Burnley a příběh se na téměř dva roky zasekl. Doslova. Bournemouth strádal bez Howea, Howe strádal bez Bournemouthu. O vysvobození si řekl sám Eddie Howe, jemuž Burnley vyhovělo a pustilo jej zpět na do přímořského města. Není náhoda, že Bournemouth hned v téže sezóně 2012/13 postoupil do Championship. Jeden aklimatizační rok ve druhé lize a ejhle... Howe a spol. se těší na historicky první účast v Premier League.

A v čem se skrývá největší přínos mladého lodivoda? Své mladické nadšení a elán přenáší i na svěřence, které si mimochodem poskládal vyloženě k obrazu svému. Jen dva hráči optimální desítky v poli mají třicet nebo více roků. A nejen v utkáních jsou hráči Bournemouthu vedeni zcela jasně systematickým způsobem.

Dokonale výmluvné je vyznání obránce Simona Francise. "Nikdy v životě jsem na tréninku nic podobného neviděl. Důraz, který Howe klade na každou jednotku, na každý její minimální aspekt, je neuvěřitelný. Chystáme se na každou variantu, jež v utkání může nastat," chválil Francis svého trenéra a přirovnal ho stylem hry k Pepu Guardiolovi.


Eddie Howe se v 37letech stane druhým nejmladším manažerem v Premier League.
Zdroj: twitter.com/afcbournemouth

"Děláme podobné věci, jako dělají v Barceloně nebo Bayernu. Samozřejmě jim nesaháme ani po kotníky, jde o ten způsob. Občas na tréninku předstíráme, že hrajeme odvetu Ligy mistrů. Každý tým zaleze do jiné kabiny - jeden je Barcelona, jeden Bayern. Někdy vytvoříme situaci, že celek prohrává 2:1 a má o hráče méně. Ta intenzita je neskutečná."

Cherries letos pod Howeovým vedením nastříleli fantastických 98 gólů, což je maximum od sezóny 2005/06 a rekordní jízdy Readingu. Jeho ofenzivní styl učaroval nejen fanouškům Bournemouthu, je však otázkou, zda dokáže herní výzor přizpůsobit i Premier League. Hra čistě na dva útočníky a prakticky bez defenzivního záložníka by, troufám si tvrdit, v elitní anglické soutěži tvrdě narazila. Agüero, Costa a spol. by si z Třešniček velmi pravděpodobně udělali džem.

Ze dna vzhůru

Jak jsem zmínil, radost z postupu do Premier League je v malém (na anglické poměry) městě se zhruba 180 tisíci obyvateli o to větší, protože Bournemouth ještě před pěti lety hrál League Two (a nechybělo mnoho a klub sestoupil do neprofesionální Conference), tedy až čtvrtou nejvyšší soutěž. Ještě v sezóně 2012/13 pak Cherries nastupovaly jen o stupínek výš - hlavní progres tak nastal až v posledních dvou letech.

Nabízí se proto jistá analogie s pouhých 35 mil vzdáleným Southamptonem, který během dvou sezón mezi roky 2010 a 2012 postoupil z League One až do Premier League; a příští sezónu dokonce bude hrát Evropskou ligu. Na jihu Anglie je zkrátka rychlý pohyb mezi patry Football League v kurzu, a to oběma směry, viz Portsmouth.

I v Bournemouthu se proto tvoří legendy, které se skromným klubem "rostly" a zůstávají v týmu navzdory rychlým postupům vzhůru a s ním spojeným zkvalitňováním kádru. U Saints se takto z třetí ligy až mezi hvězdy Premier League vyšvihli například José Fonte, Morgan Schneiderlin nebo Adam Lallana a Rickie Lambert. Nováček Premier League má ve své optimální základní sestavě 7 borců, kteří s Cherries vykopali postup ze třetí ligy. Otázkou samozřejmě zůstává, kolik z nich se stane obětí posilování kádru, které vedení avizuje od chvíle, kdy se účast v elitní anglické soutěži stala realitou.

Ještě v květnu získal klub hned dvojici brankářů - hostující Artur Boruć přišel díky konci smlouvy v Southamptonu zadarmo, stejně jako Adam Federici z Readingu. Velký počin udělal Eddie Howe v angažování Christiana Atsua na roční hostování z Chelsea. Ghanský reprezentant se sice v uplynulé sezóně příliš neprosadil v Evertonu, jeho potenciál však v menším klubu může ještě růst. Poslední dosavadní posilou je ofenzivní univerzál Joshua King.

Malá štika mezi žraloky

Přesto bude horší finanční zázemí a s ním spojený slabší kádr momentálně jedním z největších problémů, který bude Bournemouth řešit. Logicky, vždyť nováček Premier League disponuje oproti všem týmům velmi nízkým, často až zlomkovým rozpočtem - poslední zaznamenaný obrat (na konci sezóny 2012/13) činil 5,1 milionu liber. Pro srovnání - Manchester City v témže období pracoval s 271 miliony.

Přestože Bournemouth není na přestupním poli žádným žralokem (nejdražší přestup činí 3 miliony liber), nedaří se mu pohybovat se v zelených číslech. Kalendářní rok 2013 zakončil se ztrátou 15,3 milionu liber; celkově dluží 15,5 milionu. I proto se dostává pod drobnohled Financial Fair Play, přes jejichž pravidla letos proklouzl "s odřenými ušima".

Za vinu to lze klást nízké návštěvnosti zápasů Cherries, v Championship jim v této disciplíně patřila až 23. (tedy předposlední!) příčka s průměrem 10 265 fanoušků na domácí zápas. Není to však tím, že by ve městě neměli rádi fotbal, jen se na stadion zkrátka víc lidí nevydá - průměrně je zápas co zápas Goldsead Stadium naplněný z 88 %. Kapacita 11 700 míst se nicméně při nejlepší vůli navýšit nedá. V historii Premier League se přitom v menším stánku ještě nikdy nehrálo.

Zajímavé je i porovnání oblíbenosti mezi fanoušky na sociálních sítích. Zatímco mistrovská Chelsea na má Facebooku a Twitteru dohromady téměř 48 milionů sledujících a nejoblíbenější Manchester United dokonce o dvacet milionů víc, Bournemouth má k 3. červnu na Facebooku 102 a na Twitteru necelých 59 tisíc fanoušků. Ještě před měsícem však tato čísla byla o celých 30, respektive 12 tisíc nižší.


Oslavy mistrovského titulu se konaly v Charltonu, kde Cherries zakončily sezónu výhrou 3:0.
Zdroj: twitter.com/afcbournemouth

Ani Bournemouth, jakkoli se jeví romanticky, není žádným fotbalovým zázrakem postaveným na nehmotných základech. I za jejich úspěchem částečně stojí movitý majitel, totiž ruský oligarcha Maxim Denim. Na stadionu ho neuvidíte tak často, jako například Romana Abramoviče, ale jeho role v přerodu klubu není ani tak významná jako u šéfa Chelsea.

Přesto Denim, který v polovině loňského roku skoupil druhou polovinu všech akcií Cherries, slibuje manažeru Howeovi do Premier League o něco větší přísun financí. Už na konci této sezóny hradil "astronomický" týdenní honorář 39 tisíc liber Kenwynu Jonesovi; podobné částky bude vyplácet patrně každé zkušenější posile, jež řady Bournemouthu pod Denimovou záštitou ještě v létě vyztuží.

Na kom stojí hra Cherries?

Na závěr si ještě pojďme představit největší opory týmu, které stály za historickým postupem Bournemouthu do Premier League. Především na tři posledně jmenované hráče by si fanoušci anglické kopané měli dát v příští sezóně pozor:

Artur Boruc: Jak jsem již předeslal v úvodu článku, pozice brankáře bude zřejmě jazýčkem na vahách úspěchu a neúspěchu Bournemouthu v Premier League. Boruć má nepřeberné množství zkušeností ze skotské i anglické nejvyšší soutěže, z polské reprezentace taktéž. Cherries na jeho kvality spoléhaly. Boruć však čas od času umí "vytáhnout ze svého arsenálu" i školáckou chybu.

Simon Francis: Zkušený a ostřílený matador, jeden ze dvou třicátníků Bournemouthu v poli. Nejlepší pravý obránce uplynulé sezóny v Championship, na své straně si perfektně rozuměl s Ritchiem. Spíše než směrem do ofenzivy je platný vzadu, čemuž odpovídá i na krajního obránce vysoký vzrůst 191 centimetrů. Mezi jeho devízy patří kromě síly i dobré centry.

Harry Arter: 25letý střední záložník a jeden z nejdéle sloužících mužů v Howeově družině. V srpnu načne už šestou sezónu. Technicky vynikající záložník, dobrý střelec, na jeho hru se krásně kouká. Byl zvolen jako PFA Fans’ Player of the Year in the Championship, tedy nejlepším hráčem druhé ligy dle hlasování fanoušků. Irský středopolař dokonce dostal v březnu první pozvánku do národního týmu, byť nenastoupil.

Matt Ritchie: Skotský reprezentant a nesmírně gólové pravé křídlo. Je stejně starý jako Arter a právě s ním a Wilsonem v závěsu byl letos nejlepším hráčem Cherries. Nastoupil ve všech 46 ligových zápasech, nasázel 15 branek a u dalších 17 asistoval. Fantastická produktivita jej vynesla do nejlepší sestavy sezóny v Championship. Má v oblibě navést si míč od pravé lajny doprostřed hřiště a nechytatelně zakončit.

Callum Wilson: S dvaceti ligovými zásahy nejlepší střelec týmu a tahoun celé ofenzivy Cherries. Rekordní posila Bournemouthu však v kádru Eddieho Howea možná příliš dlouho nevydrží. Vyhlídla si ho Aston Villa, která v něm vidí záplatu za potenciální odchod Christiana Bentekeho. Wilson se může pyšnit skvělým zakončením, při němž neztrácí chladnou hlavu. Má vynikající techniku a přehled.


Zdroje: afcb.co.uk, ibtimes.co.uk, getreading.co.uk, bbc.com, worldfootball.net, ft.com, wikipedia.org, youtube.com.