Bílek nemá autoritu, odpovědnost musí převzít kapitán

04.09.2011, 16:48
Názory a komentáře
Zaujalo nás
Zachránili jsme zápas i celou kvalifikaci. Se ctí jsme tak ale opět nečinili. Na české fotbalisty se dál převážně nadává, jako bychom se Skoty prohráli stylem podobným tomu norskému. Lze tedy definitivně konstatovat, že se naše reprezentace potácí uvnitř začarovaného kruhu?

Když na vítězství ani objektivně nemáme a neměli bychom ho uhrát, můžeme to kromě síly soupeře svést na nedostatek pohybu, absenci podpory Baroše či jiného hrotového útočníka, málo využité krajní obránce, nedobře vyspalého Rosického...vždycky se něco najde, a nikdo nic nenamítá. Většinou je očividné, že si naši hráči nevěří, bojí se chodit jeden na jednoho i střílet, protivníkovo vápno považují za minové pole. Otázkou ale zůstává, co je vede k na chlup stejnému počínání v souboji se sokem, který má s kombinací ještě větší problémy než český výběr? Pokud bych měl shrnout včerejší diskuzi, Skoty po závěrečném hvizdu kdekdo označil za "porazitelné nekopy". Pouhé "dřeváky" v nich rozpoznal i Drulák, který jinak v rozhovoru pro Deník Sport kritizoval zejména neautorativního Bílka. Tak proč jsme je ale chodili přečíslovat ve dvou, ve třech? Jakto, že se jeden poločas útočilo jen po levé straně, zatímco po přestávce se pro změnu ve prospěch té druhé úplně ignorovala? Proč Plašil s Hübschmanem museli "tahat nohy" celých 90 minut?

Sobotní kvalifikační zápas zkrátka opět ukázal, že naše největší slabina sedí na lavičce. Přitom jsem Bílka původně tolik kritizovat nechtěl. První poločas mi dal naději - viděl jsem lepší pohyb, odvahu vsadit na Jiráčka, spolehlivě se doplňující stopery. Jakýsi příslib do budoucna. Jenže ačkoliv jsme byli viditelně lepší, Skotové vstřelili takzvaný gól do šatny a Bílkovi se opět podlomila kolena. Fascinovalo mě, že zrovna po přestávce, kdy byl opak nejvíc potřeba, zněl Hampden Parkem onen český stojatý evergreen. Rosický se mohl přetrhnout, aby viděl Petrželu, jak nedokáže zpracovat jeho banální přihrávku. Aby viděl Baroše líného na krok. Aby jeho střelu snad naschvál zablokoval Rezek. Měli jsme to tu zase. Kolem Rosického se ve středu plížili dva unavení borci (Plašil s Hübschmanem), Jiráček se nalevo topil, Petrželu napravo hladce zastínil Hubník. Baroš v první řadě nechával vyniknout své mistrovství v oblasti gest a grimas. Opravdu mě to zklamalo. Za výkon v druhém poločase, kdy jsme dvakrát dotahovali, jsme si vyrovnat nezasloužili. To jen setrvačnost dojmu z prvního dějství mi dávala tušení, že by proti remíze nikdo neměl nic namítat.

Pokud tedy první půle odhalila něco, na čem by se i dalo stavět (a to ještě Rosický v žádném případě neřádil), po pauze si o pozornost znovu hlasitě řekl Bílek. Což bylo špatně. Pomalu začínám nabývat dojmu, že by bylo lepší, kdyby tým trénoval hrající kapitán Rosický. Líbilo se mi, že třeba po vyrovnávacím gólu Plašila zaháněl Rajnocha místo oslav na svůj post. Kladl tak důraz na koncentraci, kterou pak - hle - ztratil zrovna tento jinak dobře hrající stoper a málem nás to stálo klíčový bod. I ono soustředění nás určitě včera sráželo dolů. Přece není možné, aby Skotové z nějakých tří šancí hned dvakrát pohodlně skórovali.

Zároveň Rosický po přestávce, kdy to bylo nejvíc žádoucí, úplně opanoval střed pole. I přesto, že právě tam v odlišných trikotech operoval zaměstnanec Liverpoolu, respektive Manchesteru United. Rosického bylo plné hřiště, rozdával neotřelé přihrávky, jeho standardky dokázaly mít hlavu a patu. Vskutku nepamatuji příkladnější "kapitánský" výkon od našeho malého Mozarta. Navíc i docela obstál v pozápasovém rozhovoru, když neváhal připomenout další přemíru individuálních zaváhání, které nás sráží už věky.

A jak se protentokrát projevilo, že Bílek zas a znovu ve svých rukou třímal všechno možné, jen ne taktovku? Jak jsme zvyklí. Opět mě nadchla především jeho logika střídání. Pekhart na hrot ještě dejme tomu, dolů ale měl jít spíš Baroš. Přetočení formace do 4-4-2 si totiž Bary vyložil jaksi po svém a začal si hrát na Rooneyho. Ve finále se potom udusili hned dva hráči. Baroš na pozici podhrotového útočníka vesměs překážel a Pekhart - ve finále osamocený na hrotu - stejně nic nevymyslel. S míčem u nohou jsem ho spatřil všehovšudy třikrát. A to na pár sekund. Zejména mě ale překvapila ignorace skutečnosti, že Plašil v nároďáku za poslední dobu nezahrál tak marně. Tím spíš, pokud víme, že měl náš trenér na lavičce k dispozici Vacka s Kolářem, tedy dvě schopné alternativy. Místo toho způsobil zmatek nejen Rezkem (hrdina to prostě není a nebude, jakkoliv mu patří malé rozpačité díky), ale i onou rotací rozestavení. Dokonalou tečku potom představoval Vackův nechápavý výraz nasazený právě v době, kdy mu Bílek vysvětloval, co si od něj na hřišti slibuje.

Na závěr bych ještě rád shrnul, co nám tedy kruciální duel se Skoty doopravdy řekl. Zaprvé už víme, že s Laštůvkou do brány ne! Chápu, že nebylo moc na výběr. Oba golmani si o minulém víkendu srazili sebevědomí na bod mrazu, přesto mám Laštůvku už léta zafixovaného jako zmatkaře. Což včera akorát potvrdil. První gól byl z 50 procent jeho - tak rozpačitou střelu jednoduše chytit musí. A při centru Morrisona, který jen taktak, že neusměrnil do sítě Miller či Rajnoch, taky tápal někde pozadu. Přestože měl být na přední tyči rozhodně jako první. Vždyť Skot ani neměl jinou variantu než posílat balon právě tam.

Zadruhé si myslím, že bude pro střetnutí se Španěly a Litevci důležitá především pohoda v kabině. Nějaké slavné taktiky se nedočkáme, to je už předem jasné, proto apeluji na Šmicera a spol., ať uspořádají nějakou pořádnou teambuildingovou akci - pokud možno bez přítomnosti prostitutek - a naučí hráče dýchat pro tým. Ty včerejší ploužáky patří možná na diskotéku, ne na zelený pažit. Alibismus a mantru "hlavně se neunavit a být kamarádovi po ruce, jen až si stokrát zavolá" hodit za hlavu - to bude ideální základ úspěchu. A půjde s tím vyrukovat i na Španěly. Koneckonců defenzíva až tak moc neskřípe, jakkoliv se ČTK může vztekat, že legendy jako Grygera s Ujfalušim zůstávají na ocet - v sobotu by víceméně stačilo, aby Kadlec lépe zvládal návraty do obranné ulity, a byla by o polovinu pevnější.

I Rajnoch totiž jinak zahrál solidně, asi pětkrát klíčově zasahoval (jednou blokoval potenciální gólovou střelu), a Sivok pro změnu parádně dominoval ve vzduchu. Ale to je taky klasická česká fotbalová vlastnost - vidět jednu hloupou hrubku a zapomenout na vše ostatní. Ostatně i Baroš několikrát schopně rozehrál a de facto rozjel naši jedinou opravdovou gólovou akci. Jenže k tomu dvakrát ve velké šanci selhal a na rozjezdu třetí ochotně padl...takže je to prostě ňouma, že?

A konečně zatřetí - opět jsme se ujistili, že Bílek je schopný jen robotického opakování frází "podali jsme velmi dobrý výkon", "vytvořili jsme si mnoho šancí" a "byli jsme fotbalovější". Zároveň se ještě nezapomněl pochválit za historicky první (?) střídání, které mu opravdu bezprostředně přineslo úspěch. Leč vrtkavý a vlastně i nemorální. Ale to opravdu není nic nového. Již dávno víme, že se Bílek sám nechce nikam posouvat. Že je slabá osobnost a týmu tvář nejspíš nikdy nedodá. Proto tedy musíme spoléhat hlavně na hráčský kolektiv a mít na paměti, že vyhráno ještě nemáme. Před Rosickým, nad jehož vůdčími schopnostmi mnozí pochybovali a pochybují, zkrátka leží nejtěžší úkol jeho dosavadní kariéry...

Vysněná sestava na Ukrajinu: Drobný - Gebre Selassie, Hubník, Sivok, Kadlec - Hübschman, Vacek - Pilař, Plašil, Jiráček - Pekhart

Autor: Tomáš Daníček

Komentáře (392)

Komentáře k článku naleznete zde.

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele