AC Milán hledá nového trenéra, jedná o Allegrim

Frank Riijkard by bol idealny

díky Kily

abych to doplnil - Allegri se sešel s Berlusconim a Gallianim v neděli, Silvio byl z něj údajně unešenej. Galliani řekl, že se mu nebrání, ale nechá to na Berlusconim...

Galli už je ze hry venku, zůstává šéfem mládeže...

Donadoni vypadl ze hry ještě než se do ní pořádně dostal, údajně tam nebyl vůbec kontakt...

tudíž Max zůstává v podstatě jediným oficiálním kandidátem, spolu s Tassottim, kterýho tam ale samotnýho očividně nechtějí. jenže on pro změnu nejspíš nechce dělat dál asistenta, možná skončí, pokud podepíše Allegri..., podle mě je trochu uraženej, na ten flek si dělal zálusk.

co se týče Cellina - sám řekl, že Allegri by byl pro Milán skvělou volbou a nebude tomu bránit, ale bude za to nejspíš chtít protislužbu, kterou bude pravděpodobně Astori.

...asi by se mohla najít i lepší řešení

Sezóna plná zázraků

Kdyby mi někdo před ročníkem 2009/2010 řekl, že Inter vyhraje vše, na co sáhne, asi bych ho považoval za člověka pomateného, ne – li za blázna. Přeci jen, i když jste dlouholetým fanouškem svého klubu, přejete mu to nejlepší a věříte v úspěch, něco jako výhra v Lize mistrů, italské lize i italském poháru, a to všechno najednou, to se zdálo spíše jako nereálný sen. Už jen proto, že černomodří se v „milionářské soutěži“ i přes ucházející výkony dlouho neprobojovali ani přes bránu osmifinále, že před sezónou odešel „Il Genio“ Zlatan Ibrahimovič, na kterém celá jejich hra stála. Největší ligoví konkurenti vcelku posilovali a z takového Juventusu po příchodu Mela nebo Diega šel strach a jeho fanoušci si dělali zálusk na konečné sesazení černomodré nadvlády.

Stalo se však něco neuvěřitelného. I když to v určitých fázích ročníku vůbec nevypadalo růžově, tým Josého Mourinha šel za svým cílem, postupně vyhrával zápasy jeden po druhém ve všech soutěžích a na konci slaví největší úspěch v dějinách klubu, kvůli kterému plakaly štěstím miliony Interistů po celém světě.

Ale pojďme popořadě

Série A 2009/2010

Před sezónou se v týmu odehrálo množství změn. José Mourinho byl po loňském přestupovém fiasku odříznut od rozhodování, odpovědnost přebrali Marco Branca a Gabriele Oriali, a svoji práci odvedli na výbornou. Z Janova přišel Thiago Motta, který se i přes výkyvy formy stal členem základní sestavy. Skoro za hubičku pak byl z Bayernu Mnichov pořízen brazilec Lúcio, který společně se Samuelem vytvořil jednu z nelepších stoperských dvojic na světě. No a v neposlední řadě přišel Bůh, ale o tom celém v podstatě bude tento souhrn.

Příchod Wesleyho Sneijdera nesl jako jediný Mourinhův rukopis, a nutno přiznat, že i když se tento tah nedal srovnávat s počiny výše zmíněné dvojice, Sneijder nezklamal a obzvláště v Lize mistrů podával vysoce nadprůměrné výkony. Kádr pak opustila řada hráčů, která neměla na dlouhodobý základ, na hostování odešli Rivas, Jimenéz, Obinna, Burdisso a Kerlon.

K tomu všemu pak ale musíme přičíst přestupovou bombu léta, a to výměnu Eto ´- Ibrahimovič. Podle názoru zasvěcených měl tento transfer položit Inter na lopatky, a přiznám se, že i já jsem byl stejného smýšlení. Na Zlatanovi stála po tři roky celá hry Interu, byl to král, Il Genio, Boží syn. Jeho přínos ani netřeba vypisovat. Těžko se dalo věřit, že ho někdo dokáže zastoupit, natož nahradit. Postupem času se ukazovalo, že je možné, aby práci jednoho hráče nahradili tři, tedy Milito, Eto´o a Sneijder. Nakonec se však odhalila překvapivá skutečnost, Zlatana nahradil jediný muž, a nejen to, mnohonásobně ho překonal.

Celý ročník začal tradičně rozpačitě, Nerazzurri úvodní utkání nevyhrávají, asi z pověrčivosti. Body si tentokráte odvezlo Bari, velice sympatický nováček s týmem plným rychlonohých fotbalistů a nadějných obránců. Výsledek 1:1 se rodil poměrně těžce, pomohl i rozhodčí, když odpískal neexistující penaltu po faulu na Milita. Eto´o ji proměnil, další šance ale zahodil jako prázdný obal od žvýkačky. Zatím nesehraná obrana v čele s Materazzim si pak nechala vyrovnat. Fanoušci si ale spravili chuť hned o týden později. Už v 2. kole se konalo slavné Derby della Madonnina ve kterém byl AC Milán rozprášen po výsledku 4:0. Jankulovski a Gattuso odehráli hrůzostrašné utkání, na druhé straně pak o sobě dal poprvé vědět Milito, který naznačil, čeho všeho je schopný.

Černomodří v úvodu sezóny sice vyhrávali, výkonnostně však rozhodně neoslňovali. Jejich hra byla těžkopádná a bez nápadu. Připomínali fungující stroj, který v sobě ale má skrytou vadu, která se má zanedlouho projevit. Výhru nad Parmou vystřelil až krásnou ranou Samuel Eto´o, v Cagliari zase otočil skóre dvěma góly Milito. Proti Neapoli to vypadalo na zlepšení, ale následný zápas se Sampdorií Janov, která v tu chvíli okupovala čelo tabulky, byl opět tragédií samou. José Mourinho zvolil nefungující rozestavení, poslal na trávník špatnou sestavu, která odehrála utkání zcela bez zájmu a často bez míče. Vznikla tak první ligová prohra v sezóně.

Ročník 2009/2010 byl ale typický tím, že kdykoli Interu teklo do bot, příliš se mu nedařilo a potřeboval zabrat, tak to udělal. První zlom přišel právě po Pazziniho popravě. Milánští následně vyhráli pět zápasů v řadě ( Udinese padlo opět až v nastaveném čase díky trefě Sneijdera, silný Janov dostal nečekaný příděl v podobě pěti gólů na svém stadionu, Catanii dal branku i Muntari, Palermo přineslo střeleckou smršť a v beznadějném Livorně se vyhrálo v naprostém poklidu) a vypracovali si na čele tabulky slušný sedmibodový náskok. Ztrácel už i „nový“ Juventus a Leonardovo AC Milán. Přes domácí zaváhání s AS Řím, který se tou dobou ještě potácel někde ve středu tabulky, a výhry nad Boloňou a Fiorentinou, se Inter dostal až k 15. kolu, kdy zajížděl do Turína. Ten zrovna neprožíval nejlepší období, o to více šokující byl výkon Nerazzurri, kteří na hřišti Juventusu předvedli etudu o tom, že fotbal by měla být hra běžců, nikoli chodců. Opět procházka bez zájmu, invence a nápadu. Vznikla z toho prohra 2:1. Ani „Stará dáma“ sice černomodré nepřehrála, po krásné kličce Marchisia si však tři body zasloužila.

V zimní přestávce se v kádru udělaly mírné kosmetické změny. Na hostování odešli další nepotřební Mancini a Suazo. Do Manchesteru City pak zamířil Patrick Vieira a jako náhradu za něj byl přiveden Keňan Mariga. O tomto transferu můžeme vést rozsáhlé spekulace. Mariga je jistě talentovaný fotbalista, ale přijít do Interu v rozehrané sezóně, kde už vlastně nebyly žádné zápasy, ve kterých by byl prostor na to něco zkoušet, znamenalo to, že stráví většinu utkání pouze na lavičce, což v jeho věku pro něj není příliš velký přínos. To se nakonec i potvrdilo. Odehrál jen 332 minut, a právě tento prostor mohl klidně dostávat Patrick Vieira a zvládl by jeho part stejně kvalitně. Na druhou stranu musíme přiznat, že Vieira odejít chtěl, aby si zvedl šanci dostat se do francouzského výběru pro mistrovství světa. Jak ale dobře víme, ani z Premier League se mu to nepovedlo.

Další posilou se stal Goran Panděv, který přišel zadarmo z Lazia Řím, kde se nedohodl s vedením na prodloužení smlouvy a celý podzim sledoval počínání svých spoluhráčů jen z tribuny. Právě jeho angažování bylo zásadním impulsem pro Josého Mourinha, aby změnil fungující systém 4-3-1-2 na nepopulární 4-3-3. Tímto tahem se však hra obhájce trofeje lehce rozpadla. Křídelní hráči nedostávali míče, byli utopení u postranní čáry, záloha nestíhala a obrana byla přetížená a dělala chyby. Zápasy v Chievu a se Sienou se ještě se štěstím povedlo dotáhnout do vítězného konce, v Bari už ale Inter opět ztratil, a nutno podotknout, že to bylo první střetnutí, ve kterém byli Nerazzurri svým soupeřem vyloženě přehráni.

A právě v této chvíli měl přijít další souboj s AC Milán. Tedy s týmem, který se oproti začátku sezóny neuvěřitelně zvedl a pod trenérem Leonardem předváděl výborný útočný fotbal, který přinášel body. Tabulkou šplhali vzhůru a už byli těsně za Interem. Blížilo se tedy utkání o všechno, ve kterém fotbalová veřejnost favorizovala právě Rossoneri. A to byl opět moment, ve kterém se Interisté semknuli a díky perfektnímu výkonu útočné dvojice Milito – Panděv dokázali zápas vyhrát. A to i přes to, že ho museli dohrávat v devíti.

Po zápase se opět začaly objevovat spekulace o tom, že o Scudettu je už rozhodnuto, že už si šestibodový náskok Inter pohlídá. V táboře Nerazzurri tak zavládlo uspokojení a přibyl navíc další problém – Liga mistrů. Černomodrým se podařilo postoupit z osmifinále do dalších bojů, a tak stále bojovali na třech kolbištích, na což z minulých sezón nebyli zvyklí. Zcela logicky tak začaly přicházet ztráty, bylo jich ovšem více, než se čekalo. Parma, Neapol, Sampdoria, Janov, Palermo – ti všichni dokázali proti obhájcům Scudetta uhrát bod. Catania pak dokonce Inter zcela rozebrala a díky místy až fanatickému výkonu kouzelníka Mascary vyhrála 3:1. Náskok byl rázem ten tam, co však bylo překvapivější, na záda černomodrým už nedýchal AC Milán, ale v úvodu sezóny podceňovaný AS Řím, který pod novým koučem Ranierim nasadil k neuvěřitelné stíhací jízdě a vyhrával zápas za zápasem. Taženi nestárnoucím princem Tottim, znovuzrozeným střelcem Tonim a agilním Vučiničem se najednou „vlci“ postavili na Olympijském stadionu Interu v přímé bitvě o titul. Sudí dělaly chyby, tyče zvonily a AS vyhrálo. Ztrácelo rázem je jediný bod a Nerazzurri zajížděli do Florencie. Tam sice dokázali obrátit zápas z 1:0 na 1:2, ale prakticky vzápětí přišel tvrdý úder. Po rohovém kopu srovnal Kroldrup a utkání skončilo remízově. Inter Milán už nebyl na čele tabulky!

Do konce sezóny zbývalo pět kol, Inter měl těžší los a musel spoléhat na zaváhání svého soka, už to prostě neměl ve vlastních rukou. A právě ten moment můžeme označit asi za zlomový. Těžko říci, co v kabině Nerazzurri proběhlo, ale tým se naprosto přetvořil. Z váhajícího adepta na titul se stal nezadržitelný gigant, který válcoval své soupeře a sbíral body. José Mourinho stabilizoval rozestavení na 4-2-3-1, sestava už se netočila a začalo se kráčet k zázraku. Jeho svěřenci dokázali vyhrát všechny zbývající zápasy. Samo o sobě to však nestačilo. Stále se muselo čekat na zaváhání AS Řím, které však stále nepřicházelo. Až snad v posledním možném zápase, shodou okolností v jednom z mála, ve kterém byli Giallorossi jasně lepším týmem. Pomocníkem černomodrých se stala Delneriho zázračná Sampdoria a na jeden večer se stal hrdinou všech fanoušků Giampaolo Pazzini, který dvě góly pomohl neuvěřitelnou měrou ke konečnému milánskému úspěchu.

Ani v téhle fázi ale neměl Inter vyhráno. V posledním kole zajížděl do osudového města, do Sieny. Právě zde se rozhodovalo o titulu s roce 2007, proti stejnému týmu se vybojovalo Scudetto v loňském roce. A družstvo tažené reklamou na McDonald Maccaronem a snad poprvé v sezóně výborně chytajícím romanistou Curcim stál proti obhájcům titulu zase. A opět to nebyla procházka růžovou zahradou. Siena odolávala 57. minut všem nájezdům Nerazzurri a bránila svou pevnost pevně, asi jako otec Fura tvrz Boyard před snahou soutěžících získat indicii. Vlnu radosti ale přeci jen odpálil člověk, který si to asi nejvíce zasloužil – Diego Alberto Milito, řečený Il Principe. Vstřelil Scudetto gól, k němuž během roku přidal dalších 21 přesných zásahů. A nutno podotknout, že většina z nich byla vítězná, nebo životně důležitá. Vždy když týmu teklo do bot, přišel on, a přinesl naději zabalenou v krásném hávu třepotající se sítě za soupeřovým gólmanem.

Po závěrečném hvizdu propukly obrovské oslavy 18. Scudetta, které podle mého názoru Inter vyhrál zcela zaslouženě. Vedl tabulku skoro celý rok, dokázal si udržet nejstabilnější výkonnost a i přes smrtelně náročný program dokázal zabrat vždy, když to bylo zapotřebí. Vyrovnal se i s nepřízní rozhodčích, kteří zejména ve střední části sezóny pořádali na Nerazzurri (a zejména prostořekého Mourinha) doslova hon. Ale hlavně, získali nejvíce bodů, což je v moderním světě fotbalu ten nejdůležitější faktor. Javier Zanetti tak počtvrté za sebou zvednul nad hlavu pohár pro vítěze italské ligy a je jasné, že trikoloru na prsou budou v ročníku 2010/2011 nosit opět hráči Interu.

Coppa d´Italia 2009/2010

V italském poháru většina týmů nasazuje spíše náhradníky a své největší hvězdy šetří. José Mourinho ale tuto trofej ještě nezískal, a proto zápasy vůbec nepodceňoval. V úvodních kolech si sice zahrál mladíček Donati, Muntari nastupoval nezvykle na pozici levého obránce a v bráně se objevoval veterán Francesco Toldo, tyto tahy však byly spíše vynuceny zraněními. V improvizované sestavě tak černomodří už v prosinci zvládli osmifinále s Livornem, když jediný gól vstřelil, jak jinak než z přímého kopu, Wesley Sneijder.

V dalším kole už přišel daleko silnější soupeř, největší rival – turínský Juventus. I v tomto střetnutí se pak projevila dominance Nerazzurri, kteří „Starou dámu“ v této sezóně zcela zastínili. I přes zaváhání Tolda a jednu z mála branek Diega v italském fotbale se nakonec černomodří dokázali prosadit a postup v závěru utkání vystřelil Mario Balotelli.

V semifinále, které už se hrálo na dvě utkání, narazil Inter na Fiorentinu. Fialky letos předváděli hodně nevyrovnané výkony. V Lize mistrů zářili, ve skupině dokázali vyřadit Liverpool a následně odehráli více než důstojnou bitvu s pozdějším finalistou z Mnichova. V lize ale rozdávali body podprůměrným týmům a za celý ročník se nedokázali dostat do potřebného tempa. Pohár tak byl asi jejich jedinou potencionální vstupenkou do Evropy. Inter se však nezachoval jako vzorný distributor a lístek do Evropské ligy jim roztrhal. Oba zápasy poněkud zvláštně dělily více než dva měsíce, ale shodou okolností je Inter oba vyhrál 1:0, poté co se prosadila útočná eskadra. Na Meazze Milito, ve Florencii Eto´o.

A už jsme u finále, to se odehrálo na Olympijském stadionu v Římě, což bylo určeno už před sezónou. Přesto tato skutečnost vyvolal vlnu rozhořčení, vzhledem k tomu, že se jako soupeř Mourinhovým svěřencům postavili právě Giallorossi. Ti byli navíc vybuzení na maximální možnou mez a toužili Inter z celého srdce porazit. Podle toho pak samotné střetnutí vypadalo. Fotbal se hrál maximálně prvních třicet minut. Pak se představení proměnilo v úplně jiný sport, v němž se však nekopalo do míče, ale spíše do protihráčů. Motta fauloval, Materazzi simuloval, Balotelli provokoval, Cambiasso nadával rozhodčímu, Burdisso byl rád, že zůstal na trávníku aspoň 45 minut, Mexés kolem sebe mlátil hlava nehlava, ledvina neledvina, De Rossimu od samého rozčilení málem praskla žilka v hlavě a hrdý Říman Francesco Totti se nechal vyprovokovat Balotellim, snížil se na jeho úroveň a nemilosrdně ho sestřelil.

Jediný, kdo opět nezklamal, byl „vyvolený“ Diego Milito, který zápas, jak už jsme zvyklí, v podstatě sám rozhodl. Po přihrávce od Zanettiho se neohroženě vřítil do „neutrálně - půdní“ obrany a neuvěřitelně poslal prudký míč přímo do šibenice. Zanetti si tak opět zaposiloval a při pískotu římských fanoušků zvedl nad hlavu italský pohár.

Liga mistrů 2009/2010

Když do Interu Milán přicházel José Mourinho, měl hlavní cíl – uspět na evropské scéně. Jeho předchůdce Mancini dokázal vyhrát domácí tituly, se svým netrenérským stylem ale v „milionářské soutěži“ vždy vyhořel. Angažován byl tedy Mourinho, magnet na úspěchy, a slíbil, že za pár let „ušatý pohár“ pro vítěze zvedne nad hlavu. A na rovinu si přiznejme, kdo z nás ještě v únoru věřil, že se tak může stát již letos?

V minulé sezóně José neuspěl už v osmifinále, kde i přes výborný výkon černomodrých na Old Trafford udělal Interu „pápá“ Manchester United. Letos se výsledky nedostavovaly ani v základní skupině. Na úvod se sice na Meazze podařilo ubránit Barcelonu a její hvězdy v čele s ex – Ibrahimovičem, pak ale přitáhla invaze z východu a Nerazzurri prožívali šok. V chladné Kazani se Inter skoro jen bránil, po dětinském vyloučení Balotelliho se už spíše jen modlil a odvezl si remízu 1:1. Chuť si nespravil ani doma, proti Dynamu Kyjev, které potvrdilo obrovský progres ukrajinského fotbalu. Zahrálo kvalitně i mimo vlastní stadion a s trochou štěstí mohlo i vyhrát.

Tři zápasy, tři remízy, matné výkony a výjezd do Kyjeva s nožem na krku. Situace jako šitá na míru pro černomodré. Aneb, když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. A s pořádným uzlíčkem nervů. Až do 86. minuty Nerazzurri prohrávali a pomalu se propadali do písku vyřazení. Zahazovali jednu šanci za druhou a zoufalství z očí jejich fanoušků by vyčetl snad každý chápající člověk. V tom momentě pak přišel další z pozoruhodných, a snad i zázračných momentů této sezóny. Spasitel Milito opět vstřelil gól a na další nahrál Sneijderovi, hosté utkání během tří minut fantasticky otočili a v soutěži se zachránili. Boj o sen mohl i nadále pokračovat. Dovolím si citovat větu ze svého souhrnu den po zápase : „Jak daleko je tento nezapomenutelný večer v Lize mistrů posune zůstává ve hvězdách.“

Následující utkání na Nou Campu s nezadržitelnou Barcelonou José Mourinho podvědomě vypustil a soustředil se na rozhodující střetnutí na Meazze proti Rubinu Kazaň. Všichni už si v této fázi uvědomovali sílu soupeře a v Miláně panovala zdravá nervozita. Mourinho poprvé v Lize mistrů nasadil rozestavení 4-2-3-1, o kterém se bude později v učebnicích psát jako o tom, které dostalo Inter na evropský Olymp, a zápas se zvládl na výbornou. Eto´o opět vstřelil branku v důležitém utkání a Mario Balotelli svým dalekonosným projektilem dal vzpomenout na loňského Zlatana proti Florencii. Ňerazzurri tak postoupili z jedné nejtěžších a nejvyrovnanějších skupin v historii Ligy mistrů.

Přišel tak los osmifinále, který byl k černomodrým opět krutý. Už čtvrtý rok po sobě přiřkl Interu asi nejtěžšího možného soupeře, který byl v losovacím koši k dispozici – londýnskou Chelsea. Ale s tímto problémem se Nerazzurri dokázali vypořádat. Jak hrát proti vedoucímu týmu anglické ligy ukázal Diego Milito hned ve 3. minutě prvního zápasu, když si udělal dobrý den z Johna Terryho, oklamal ho svou typickou protisměrnou kličkou a otevřel skóre. Po trefách Kaloua a Cambiassa pak Inter konečně dosáhl takového výsledku, že mu v odvetě stačila i bezbranková remíza. A to se stalou alfou a omegou celých vyřazovacích bojů v Lize mistrů. Jestli totiž černomodří něco umí, tak je to držet výsledek. V tom jsou jednoznačně nejlepší na světě a letošní sezóna to potvrdila. Mourinho v odvetném zápase na Stamford Bridge dokonale využil znalosti protivníka, takticky ho přečetl, Cambiasso skoro sám přehrál celou zálohu Chelsea a po aktivně defensivně odehraném zápase a trefě všudybýlka Eto´a si Inter odvážel zasloužený postup.

A právě to, že se konečně podařilo přejít prokleté osmifinále, zapůsobilo na hráče natolik, že si i v Lize mistrů začali věřit. CSKA Moskva ve čtvrtfinále nebylo soupeřem z nejtěžších. Oba zápasy byly vcelku jednoznačné, Rusové v útoku bezzubí, Milánští zahazující jednu šanci za druhou. Vítězný gól opět Milito, vše podpořeno Sneijderovým přímým kopem z Lužnik a slavil se postup. Už tento počin znamenal bez debat úspěch. Zanetti a spol se ale rozhodli, že uzavírat pohádku před koncem rozhodně nebudou.

V cestě však stál soupeř, který se dá považovat ze toho naprosto nejtěžšího. Rozjetá Barcelona včele s Ibrahimovičem a Messim, kteří naprosto znemožnili londýnský Arsenal. Konkrétně o Messim se říkalo, že pokud má den, nezastaví ho vůbec nikdo. Pokusil se o to Inter. Zápase se nesl v duchu souboje nejlepšího útoku planety s tou nejlepší obranou, a na rovinu si přiznejme, že se černomodrým příliš šancí nedávalo. To, co se však odehrálo 28. dubna 2010 na Meazze, by se dalo považovat za nefalšovaný fotbalový zázrak. Barcelona se sice dostala do vedení, ale poté svěřenci kouče Mourinha přepnuli na nějaký tajný rezervoár sil a odehráli jeden z nejfantastičtějších zápasů v moderních dějinách klubu. Dostávali se do zakončení, Milito připravoval šance, hráči padali do střel, Lúcio zaskakoval za Júlia Césara, Zanetti ubránil nejlepšího hráče planety a hlavně, černomodří dokázali vstřelit tři branky!

Odveta na Nou Campu se pak měla nést v duchu bránění výsledku, což bylo zcela logické. Po teatrálním pádu Busquetse a vyloučení Motty se však obraz hry smrsknul do definice „jednoho z nejhlubších bloků v historii fotbalu“. Milito se z hrotu přesunul na pravé křídlo a Inter jen defensivně kopíroval pohyb hráčů Blaugranas. Kdo proti Barceloně nemá míč, nemůže ho ztratit, a tak jí nepustí do otevřené obrany. Tohoto hesla se José Mourinho držel a povolil svému soupeři jen jeden gól, což na postup do finále, které si Inter zahrál po dlouhých 38 letech, stačilo.

A přišel velký den proti Bayernu Mnichov, nepopsatelný zápas a svátek pro všechny černomodré. Každý si tuto historickou chvíli užíval po svém. Ti šťastnější letěli do Madridu, plno fanoušků sledovalo zápas na velkoplošných obrazovkách po celém Miláně, plnily se hospody, někteří Interisté pozvali své nejlepší přátelé, jiní se zase zabarikádovali doma a chtěli si ty okamžiky vychutnat. K zápasu století nastoupil José Mourinho s očekávaným a vítězným rozestavením, jen lehce překvapil zařazením Chivua na levou obranu. Nutno podotknou, že Rumun na tomto postě trochu nestíhal a zvlášť agilního Robbena skoro nemohl zastavit. Ale i tuto komplikaci přežil Inter ve zdraví. Má totiž svého Milita, člověka, který se stal za jeden rok v černomodrém dresu legendou, která se bude za pár let porovnávat s Altobellim, Meazzou, Mazzolou, Facchettim, Bergomim či Zanettim. Il Principe po dvou krásných akcích, skvělé kličce a perfektním zakončení srazil bavorského giganta do kolen a rozhodl finále k neutuchající radosti všech Nerazzurri.

Inter tak dokráčel na fotbalový Olymp. Cesta tam byla jedna z nejtrnitějších. V základní skupině chyběly jen okamžiky k definitivnímu vyřazení. V play-off pak několikrát černomodrým pomohl sudí a štěstí. Vzpomeňme jen na držení Drogby Samuelem, ofsajd Milita či ruku Tourého. Přesto si dovoluji napsat, že je F.C. Internazionale Milano zaslouženým vítězem Ligy mistrů 2009/2010. Vyřadili totiž ruského, ukrajinského, anglického, španělského i německého mistra. A to je tedy pořádný a naprosto legendární počin.

Tato sezóna byla plná zázraků, nikdo Interu nevěřil, že takový ročník může zažít. Tento tým se neodmyslitelně zapsal do dějin Nerrazzurri i do dějin kopané. Je to tým vítězů, tým skvělého trenéra, velkého kapitána, nebeského střelce. Tým, který se vyrovnal Velkému Interu ze šedesátých let a možná ho i v něčem překonal. Získal první trojkurunu pro Calcio a jeho hráči se zařadili mezi legendy jako jsou Meazza, Facchetti nebo Bergomi. Bylo mi ctí po dvanácti letech fandění zažít takový rok a asi až s odstupem času si uvědomím, u jakého úspěchu jsem mohl být a co jsem zažil. A příznačné je, že dokonce letos i poprvé osobně v Itálii, přímo na místě činu, kde na mě celý svět Nerazzurii neskutečně zapůsobil. Jsem na Inter hrdý. GRAZIE RAGAZZI! FORZA INTER!

Hráči :

Júlio César

Odchytal všechny ligové zápasy i střetnutí Ligy mistrů. Svoji pozici mezi třemi tyčemi přenechal jen v italském poháru na tři úvodní zápasy náhradníku Toldovi. Nebyl tak jistý jako v předchozí sezóně a výkonnostně šel trochu dolů. Není to však způsobeno nějakým množstvím chyb, ale spíše tím, že vloni byl prostě neuvěřitelný. I v tomto ročníku dokázal tým podržet, a to hlavně v rozhodujících situacích v závěru sezóny. Za pevnou obranou si příliš nezachytal, ale dokázal se koncentrovat na důležité okamžiky. Na třech trofejích má obrovskou zásluhu.

+

Chycená penalta a fantastický výkon v 21. kole proti AC Milán

Zvládnuté důležité utkání proti Juventusu v závěru sezóny

Zákrok proti Anelkovi na Stamford Bridge za stavu 0:0

Fantastické zákroky proti Bayernu ve finále Ligy mistrů

26 čistých kont v sezóně

-

Domácí zápas s Palermem a tři góly v jeho síti

Vučiničův gól na Meazze

Vyražený míč na nohu Marchisia v Turíně

Nekoncentrovaný v závěru utkání s Chievem

Ševčenkova polovysoká střela v Kyjevě

Francesco Toldo

Odchytal tři zápasy v italském poháru, práce příliš neměl a dostal jediný gól, na kterém ale nese lví podíl. Diegovu střelu ze zápasu s Juventusem pustil za své záda, i když letěla přímo na něj a nebyla ani razantní. V příští sezóně už zřejmě mezi aktivními gólmany figurovat nebude a dočká se zaslouženého odpočinku.

+

Jen jeden obdržený gól

-

Nepříliš jisté výkony

Diegůva branka

Iván Cordóba

V této sezóně působil spíše v roli náhradníka, jeho místo ve stoperské zaujal nově příchozí Lúcio, a nutno dodat, že zcela oprávněně. Výkony Cordóby totiž v této sezóně nebyly na takové úrovni, na které jsme byli zvyklí. Nestíhal rychlostně a měl problémy i s poziční hrou. Vše bylo způsobené i tím, že nedostával tolik příležitostí a že byl nerozehraný. V příští sezóně však více prostoru na hřišti očekávat nemůže. Proto bych byl pro důstojnou rozlučku s tímto hráčem a jeho odchod zpět do Jižní Ameriky, který si vždy na závěr kariéry přál. Místo by se tak přenechalo mladším posilám.

+

Dokázal naskočit z lavičky a rychle se dostat do tempa při zranění spoluhráčů

Stále nebezpečný ve vzduchu po standardních situacích

-

Nezvládnuté zápasy s Palermem, Sampdorií a Sienou

Poslední minuty semifinálového utkání na Nou Campu s Barcelonou, kde chyboval

Davide Santon

Všeobecně se říká, že druhá sezóna v Calciu je nejnáročnější. Mladíček Santon to zažil na vlastní kůži. Kometa loňského roku na své výkony nedokázala navázat. Z části kvůli častým zraněním, ale i kvůli nedostatkům v tréninku. Do sestavy se často nedostával a když už, tak dělal zbrklé chyby. A to převážně v první polovině ročníku, jaro už měl vcelku dobré. Za rok by měl dostávat více šancí, na stabilní základ v Interu to ale zatím není.

+

Výborně odehrané těžké zápasy s AC Milán v lize a s Juventusem v poháru

-

Chyba proti Sampdorii, kterou využil k vítěznému gólu Pazzini

Odfláknutý druhý poločas domácího zápasu s Palermem

Walter Samuel

Odehrál možná životní sezónu a směle ho můžeme zařadit do all – star výběru italské ligy i Ligy mistrů. Výborně si rozuměl s Lúciem, skoro nechyboval, ubránil nejlepší útočníky planety a stihl do toho všeho být nebezpečný i ve vzduchu. Jednoznačně se stal jedním ze základních kamenů úspěchu a bude se na něm stavět i v příštím roce.

+

24 zápasů v Sérii A v základní sestavě

Rozhodující gól proti Sieně v poslední minutě, kdy tým zachránil

Vítězný hlavička v Římě proti Laziu

Fantastický zápas proti Barceloně ve skupině

Celé play-off Ligy mistrů odehrané prakticky bez vážnějšího zaváhání

-

Jeho hra při obranných standardkách, kdy to vždy zavání pokutovým kopem

Nedůsledná hra proti Palermu a neubránění Miccoliho

Červená karta proti Sampdorii Janov

Javier Zanetti

Co napsat k této žijící legendě? Snad nikomu jinému nešlo přát letošní historický úspěch víc, než našemu dlouholetému kapitánovi, který stále dokazoval že patří k nejlepším a nejuniverzálnějším hráčům Calcia. Hrál pravého i levého obránce, v záloze v systému 4-2-3-1 i 4-3-1-2. Jen období na přelomu roku ho zastihlo trochu z formy. V závěru sezóny pak táhl mužstvo ke splnění snu všech Interistů. V Lize mistrů předváděl jedny z nejlepších výkonů své kariéry, která se snad ještě o pár sezón natáhne. Lepšího levého obránce totiž Inter momentálně nemá.

+

Dovedl jako kapitán Inter k historické trojkoruně

Jeho nezapomenutelný slalom v posledním kole Séria A v Sieně před gólem Milita

Dvojnásobné ubránění nejlepšího hráče planety – Messiho

-

Pokles formy na přelomu roku a nepovedené zápasy s Bari, Sienou a Parmou

Marco Materazzi

Mnozí už ho odepisovali, ale stále dokáže odehrát zápasy na vysoké úrovni. I přes nepovedený začátek sezóny se postupně dostal do hry asi více, než by sám čekal a postupně se stal třetím stoperem. Při zranění či karetním trestu někoho z dvojice Lúcio – Sameul, vždy zaskočil a odvedl dobrou práci. Rychlostně už sice nestíhá, vše ale nahrazuje množstvím zkušeností. V příští sezóně už bude dostávat asi ještě méně minut a postupně se bude začleňovat do vedení klubu. I když, u něj člověk nikdy neví

+

Spolehlivý záskok v poháru, lize i v Lize mistrů proti CSKA Moskva

-

Propadák v Catanii, kde vůbec nestíhal a Martinéz s ním neměl problémy

Simulování ve finále Coppy po úderu Mexése

Lúcio

Přišel téměř za hubičku, přesto se stal základním kamenem obrany. Důležité zápasy hrál na hranici sebeobětování a každý fanoušek si ho pro jeho styl hry musel zamilovat. Nevypustil jediný souboj, do všeho šel na plno a vždy projevoval své emoce. Pověstnými se styly jeho útočné výlety, obzvláště ten, po kterém byl za zatleskání vyloučen v derby Wesley Sneijder. Jeho výkony občas srážely zbytečné chyby plynoucí z nekoncentrovanosti a přemíry snahy.

+

Famózní výkony v zápase v Kyjevě, kdy v závěru sám ubránil všechny hráče soupeře

Železná vůle v Lize mistrů – odehrál 12 z 13 utkání

Jeho obrovská radost po prvním gólu v dresu Interu do sítě Neapole

-

Chyba v Bergamu, kvůli které ztratil tým tři body

Časté hádky se sudím a ztráta koncentrace

Maicon

Loňskou sezónu měl naprosto fantastickou a bylo těžké na ni nějak navázat. Úvod té letošní měl dosti rozpačitý a hodně fanoušků Nerrazzurri mu nemohlo přijít na jméno. Zápasy nehrál s takovým nasazením, kazil centry a často se pokoušel o nepřesnou střelbu. Na rozhodující část sezóny však načasoval formu parádně a byl to zase ten starý známý Maicon – nejlepší pravý bek světa. Rozhodoval zápasy, výborně bránil a díky svému neopakovatelnému náběhu byl rozdílovým hráčem. Po sezóně zřejmě odejde do Realu Madrid a náhrada za něj se bude Interu hledat velice těžko. Dá se říci, že je to skoro nemožné.

+

Náběh z pozice obránce, který je neopakovatelný a patří mezi hlavní zbraň Interu

Výkonností exploze proti AC Milán nebo Palermu

Fantastický a rozhodující gól Juventusu

Branka proti Barceloně

Perfektně odbráněný zápas na Stamford Bridge v plném nasazení

-

Slabé výkony v úvodu sezóny, často bez zájmu

Nepřesné centry a střelba

Červená karta za řeči v Boloňi

Simulování v zápase proti Chelsea

Cristian Chivu

V loňské sezóně ho Mourinho používal velice často na pozici stopera, letos se i kvůli příchodu Lúcia přesunul na levou obranu. Zde střídal lepší výkony s těmi horšími. Vybral si i pořádnou dávku smůly, když v zápase s Chievem utrpěl zranění hlavy a musel podstoupit operaci lebky. Velice rychle se však vrátil do tréninkového procesu a ve zbytku sezóny nosil tankistickou helmu, díky níž se dostal do povědomí široké veřejnosti. V novém ročníku bych ho zařadil zpět na pozici třetího stopera, protože pro post krajního obránce mu přeci jen chybí výbušnost.

+

Rychlá rekonvalescence a nesmírná bojovnost

První gól v dresu Interu proti Bergamu

Skvěle odehraný semifinálový zápas na Nou Campu v pozici defensivního záložníka

-

Nezvládnuté finále Ligy mistrů, kde neuhlídal Robbena

Malá kreativita na pozici levého obránce

Dejan Stankovič

Nebyl už tak výraznou postavou jako v posledních letech, kdy vždy táhl černomodré k titulu, přesto sehrál v sezóně důležitou roli. Přesunul se z pozice podhrotového hráče více dozadu a nevedl si zle. Bohužel ho potkalo více menších zranění, po kterých se složitě dostával do správného tréninkového tempa. V záloze Interu se obecně zvedla konkurence a proto už neměl předplacenou základní sestavu, přesto stihl dát pár důležitých gólů. Po tomto ročníku mu bude obnovena smlouva.

+

Nádherná trefa v druhém kole proti AC Milán podpořená dobrým výkonem na pozici DM

Gól z půlky hřiště proti CFC Janov

Důležité branky v Lize mistrů proti Kyjevu a Kazani

Souhra s Cambiassem

-

Častá zranění a následně nevýrazné výkony

Velký počet žlutých karet

Wesley Sneijder

Byl koupen jako tvořivý podhrotový záložník. Tím však není. Není to muž překvapivé přihrávky, který dokáže dát týmu tvář a vnutit soupeři vlastní tempo hry. V lize tedy právě kvůli tomu Inter ztrácel dost bodů, a to zejména v úvodu sezóny, kdy se černomodří nedokázali prosadit do konsolidovaných obran soupeřů a ani Sneijder v těch chvílích nic nevymyslel. Když však nastala situace, že měl jít Inter do rychlého brejku nebo hrát bez míče, přišla Wesova chvíle. Díky skvělému pohybu a mrštnosti se stal v Lize mistrů nepostradatelným hráčem a díky kontrům do otevřených obran jejím nejlepším nahrávačem. Bez něj by Inter „milionářskou soutěž“ těžko vyhrál. Pro ligové zápasy proti celkům hrajícím v bloku, by to však chtělo do zálohy koupit někoho tvořivějšího a klidně ho zařadit do středové trojice ze Wese, něco ve stylu Pirla, jakožto tvůrce ze zadních pozic. Nabízejí se varianty jako Banega nebo Montolivo. Uvidíme.

+

Zahrávání přímých kopů

Dva góly a výborný zápas proti Sieně

Rozhodující gól v poslední minutě s Udinese

Celé Liga mistrů, kde dával důležité branky, nahrávky a byl k nezastavení

-

Výkony v lize, neschopnost se prosadit proti v bloku bránícím soupeřům

Nególovost, z pozice za útočníky jen jedna ligová branka ze hry

Slabá střelba z dálky

Patrick Vieira

Odehrál vcelku solidní podzim, ale chtěl mít jistotu základní sestavy, což v Interu zcela logicky nešlo, a proto zamířil zpět na britské ostrovy. Nominaci na světový šampionát si ale přesto nevysloužil. Za 3,5 roku v Interu odvedl skvělé služby, dopomohl ke třem titulům. Na druhou stranu ho pronásledovala častá zranění, takže výkonnosti z Arsenalu či Juventusu nedosáhl. Přesto děkujeme!

+

Spolehlivé výkon, když hrál, většinou nekazil

Výborný poslední zápas v černomodrém dresu ve Veroně

-

Výkon proti Sampdorii, kde mu příliš neseděl systém 4-3-3

Ricardo Quaresma

Vrátil se po půlročním hostování z londýnské Chelsea a doufal v druhou šanci. Ta přišla, ale Harry Potter ji opět nevyužil. Důvod to má jednoduchý, prostě na Calcio nemá. Odehrál dva povedené poločasy ze celý rok, jinak spíše paběrkoval. Krev pil fanouškům Nerazzurri zejména proto, že když Inter prohrával a on přišel na hřiště se záměrem posílit ofensivu, povětšinou hru jen brzdil, přihrával pozdě a nebo do postavení mimo hru. Na 99% ho čeká letní odchod z klubu.

+

Povedený poločas proti Fiorentině a proti Livornu

-

Nezvládání kritických situací, špatné bránění a přihrávky

Thiago Motta

Spolu s Diegem Militem přišel z Janova a základní sestavu si musel vybojovat. V jeho hře se střetává směs defensivní tvrdosti a ofensivní tvořivosti. V této sezóně však nechal propuknout hlavně tomu prvnímu. I přes častá zranění se stal důležitou součástí týmu a pro Ligu mistrů i nepostradatelným hráčem. Na konci sezóny dostával příležitosti na úkor Stankoviče. Sám jsem zvědav, jak se mu povede v příštím ročníku, letošními výkony si pravděpodobně zajistil setrvání v černomodrém dresu.

+

Krásný gól proti AC Milán

Dobré výkony proti Boloňi a Livornu

Výborná práce v Lize mistrů v defensivní činnosti

-

Červená karta v semifinále po faulu na Busquetse

Příliš tvrdá hra, množství karet, provokace

Velké množství zkažených přihrávek

Sulley Muntari

Je hráčem jen pro určitý typ zápasů. Nepřihraje na metr, není schopen udělat kličku aniž by se mu míč zapletl pod nohy. Na druhou stranu je výborný v tlaku na míč a ve vyplňování prostorů. Více mu však vyhovuje systém 4-3-1-2. V 4-2-3-1 se spíš ztrácí a je pozičně zmatený. Proto si také v závěru sezóny moc nezahrál. Jeho pozice v týmu je ohrožena.

+

Gól Catanii v první zápase

Velké srdce, nevypustí žádný souboj

-

Zbytečná červená karta proti Catanii v druhém zápase, kvůli které Inter ztratil zápas

Množství chyb ze zbrklosti

Esteban Cambiasso

Bezpochyby jeden ze tří nejdůležitějších hráčů Interu a nejlepší defensivní záložník této planety. Pokud má den, dokáže sám vygumovat celou zálohu soupeře a je jedno, jestli hrajete proti Livornu nebo proti Barceloně. Všechny zápasy prožívá naplno, je to velký Interista. V této sezóně zažil i slabší chvilky, někdy byl nepochopitelně střídán, ale v globálu můžeme říct, že se obrovskou měrou zasloužil o tripletto! Obzvlášť v Lize mistrů občas předváděl výkony, nad kterými zůstával rozum stát. A pokud se nestane něco nepředpokládaného, bude klíčovým hráčem Nerazzurri i příští sezónu.

+

Neutuchající bojovnost

Fantasticky zvládnuté zápasy v Lize mistrů, zejména na Stamford Bridge, Nou Campu

Jeden z nejlepších hráčů finále v Madridě

Rozhodující gól proti Chelsea

Povedené druhé derby proti AC Milán

-

Hádání se s rozhodčími

Některá nepovedená utkání na přelomu roku

Amantino Mancini

Naprosto nepovedený nákup Josého Mourinha. Ani letos se neprosadil. Jeho hra je odvislá od sebevědomí, a když žádné nemá, není schopný se pomalu ani rozběhnout. Naskočil jen do sedmi zápasů, z toho jen dva byly v základní sestavě, a jeho výkony byly žalostné. I proto bylo nesmírným překvapením, když po něm v zimě sáhl AC Milán, kam byl poslán na hostování. Ani tam však nějak nezářil, a proto zájemci o jeho případnou koupi asi ve frontě zrovna stát nebudou. Jeho osud v Interu je však zpečetěn.

+

Jeho odchod do AC Milán a jeho neproměněná šance v drese Rossoneri proti Neapoli

-

Nedostatek sebevědomí = zbytečný hráč na hřišti

McDonald Mariga

Přišel během zimní přestávky z Parmy a šanci na to prosadit se měl minimální. A nezáleželo to ani tak na jeho výkonech, které byly vcelku ucházející. V jarní fázi sezóny už totiž každý zápas byl natolik důležitý, že nebyl čas na experimenty, a proto se keňský reprezentant dostal na trávník v základní sestavě všeho všudy třikrát. Je však mladý a má potenciál se zlepšovat. Uvidíme, jak se mu povede.

+

Když hrál, rozhodně nezklamal

První gól v drese Interu proti Bergamu

-

Nevhodně načasovaný přestup

Zbrklá hra způsobné nezkušeností a mládím

Samuel Eto´o

Přicházel do klubu s obrovským jménem a pověstí jednoho z nejlepších snajprů planety. Fanoušci Nerazzurri se ale postupem času začali divit, jak je možné, že tento fotbalista mohl dát za Barcelonu tolik gólů, když je jeho zakončení tak tristní. Mnoho z nich na Samyho často nadávalo a považovali ho za špatný nákup. Jak sezóna postupovala dál, nebylo to zdaleka tak jednoznačné. Eto´o je svému týmu prospěšný převážně svým pohybem, napadáním a neuvěřitelnou schopností podřídit svůj individuální výkon týmovému úspěchu. To dokázal v Lize mistrů, kde se stal naprosto nepostradatelným hráčem. Pokud v příští sezóně zapracuje na zakončení, může být opět tím obávaným střelcem.

+

Barcelona a jeden z nejpůsobivějších defensivních výkonů útočníka, jaký jsem kdy viděl

Rozhodující gól proti Chelsea a Kazani

Důležité branky v lize proti Parmě, AS, Laziu či Fiorentině

Výborný pohyb a práce pro tým

Nahrávka na Milita v Catanii

-

Slabé zakončení

Zahazování zlomových šancí proti Sampdorii, Bari, AS nebo Kyjevu

Zkoušení stále stejné kličky do středu hřiště

Mario Balotelli

Asi nejkontroverznější postava součastného Interu. Hráč, který má nadání od Pána Boha, ale který ho nemůže naplno rozvinou, protože mu to nedovolí ego a arogance. Tyto vlastnosti jsou u tak mladého hráče opravdu zvláštní. Mario tuto sezónu střídal lepší výkony s těmi odfláknutými, ale hlavně hodně putoval mezi hřištěm a tribunou. Dopustil se několika skandálů z nichž nadevše ční obléknutí dresu AC Milán a zahození dresu Interu po zápase s Barcelonou. Něco takového mu fanoušci asi těžko odpustí. Už několikrát sliboval, že zanechá excesů a že se bude soustředit jen na fotbal, nikdo mu to však už nevěří. Je pravděpodobné, že tento bezesporu talentovaný fotbalista bude muset zkoušet štěstí jinde.

+

Nadpozemský výkon proti Palermu, kdy si za poločas připsal 2 góly a 2 asistence

Krásný gól z přímého kopu proti Kazani

Rozhodující akce zápasu ve Veroně

Efektní patička proti Parmě

Vítězná trefa proti Juventusu v Coppě

-

Zahození dresu Interu

Špatná práce v tréninku a hádky s José Mourinhem

Obrovská nevyrovnanost a odfláknuté zápasy v Calciu i Lize mistrů

Provokace, oplácení, slovní urážky a velké množství karet

Goran Panděv

Do kádru se dostal až v zimní přestávce a zpočátku to vypadalo, že si vybojuje jasné místo v základní sestavě na úkor Samuela Eto´a, který se tou dobou nacházel na Africkém poháru národů. Perfektně si rozuměl s Militem a vytvořili údernou útočnou dvojku. Po návratu Eto´a a změně rozestavení se Panděv přesunul na křídlo, kde už nebyl tolik výrazný. U postranní čáry se nedostával tak často k míči a jeho výkonnost šla dolů. Přesto díky dobré defensivní práci dostával dále příležitosti v Lize mistrů a zahrál si i finále.

+

Gól AC Milán z přímého kopu

Výkon proti Bari, kdy pomohl uhrát remízu

Fotbalová paráda proti Cagliari kdy byl z postu podhrota neudržitelný

-

Postupný pokles výkonnosti

Neproměňování gólových šancí v Lize mistrů proti Chelsea, CSKA Moskva a Bayernu

Diego Milito

Pokud byl Zlatan Ibrahimovič Boží syn, Milito je Bůh. Má přezdívku Il Principe, ale není to princ, je to král. Byl neuvěřitelný, nadpozemský, nezastavitelný. Stal se za jednu sezónu nesmrtelnou legendou Interu. Byl to jeho rok, o parník se stal nejdůležitějším hráčem týmu. Diego, děkujeme!!!!!!!!!!!!

+

22 gólů v lize

6 gólů v Lize Mistrů

Vítězné branky v semifinále i finále Coppy, ve čtvrtfinále, semifinále i finále Ligy mistrů

Scudetto gól

Neutuchající bojovnost, ochota bránit

Kličky, tvořivost, asistence

Opanoval celou sezónu způsobem, který dokáže zopakovat jen on sám!

-

NIC!

José Mourinho

Po loňské trochu rozpačité sezóně zde nyní rozjel neuvěřitelný koncert. Potvrdil svou pověst nálepky na úspěchy a stal se po Herrerovi druhým největším koučem v černomodré historii. Je to muž, který možná není nejlepší v budování týmu, ale je to mistr taktiky. Dokáže si navíc všechny v klubu omotat kolem prstu a vštípit jim svoji filosofii tak, že za ním stojí i ten poslední údržbář. Hráčům předal pokyny a ti je bezezbytku plnili, navíc měl dostatečně silný a široký kádr na to, aby mohl dosáhnout toho, čeho dosáhl. Nebyl bezchybný, navíc se hodně pouštěl do sporů s italským svazem a rozhodčími, což Interu rozhodně neprospělo. Přesto když jsem po závěrečném hvizdu finále Ligy mistrů viděl v jeho očích upřímné slzy dojetí, musel jsem plakat taky. José Inter opouští, dosáhl tu všeho, co mohl. Těžko mu to zalívat. Jeho odchodem si tým určitě pohorší, tak kvalitního kouče totiž najde jen stěží. Snad jen nereální Capello a Hiddink se mu mohou rovnat. Nezbývá tedy, než mu přát vše nejlepší do další kariéry. José Mourinho la la la la la, José Mourinho.

+

Séria A 2009/2010

Coppa d´Italia 2009/2010

Liga mistrů 2009/2010

-

Zbytečné pokusy a čachrování s rozestavením

Střídání důležitých hráčů uprostřed sezóny a následná ztráta bodů

Spory se svazem s rozhodčími, kvůli kterým byli se sudí v Itálii na Inter přísnější

Hráči jako Stevanovič, Donati, Krhin, Arnautovič nebo Sauzo hráli jen krátce

musím přiznat, že jsem došel k hodnocení hráčů a došly mi síly, ale do tý doby parádně napsáno , zbytek snad později

Jinak já Allegrimu docela věřim, na 4-3-3 už můžu asi zapomenout, ale je to asi nejlepší dostupná volba. Sem silně zvedavej na letní přestupy, spekulací je hafec, ale něco reálnýho zatím v nedohlednu. Krom Allegriho.

Rojí se různé spekulace, např. dnes jsem četl na Tuttosport, že by snad mohl jít do AC Ibrahimovič...

Allegriiiiiiiii

Přidávám se....... před GATTUSEM klobouk dolů A ještě je to fanda AC

GATTUSO

GATTUSO

ROBERTOCARLOS

****

!!! GATTUSO !!!

100. per Inter

GATTUSO budoucí ministr sportu!

GATTUSO !!!

panca

FORZA GATTUSO.

když už se to tady tak palcuje, tak já bych chtěl poděkovat celé Calcio sekci za krásnou sezónu, občas se to tu hádalo, občas se tu nahrnula kupa blbostí, ale myslím že jsme stále schopní vyplodit kvalitní diskuzi...

merengues

Interista

robertocarlos

Santon

GATTUSO

GEGE

Shevchenko

Tsigi

kryštof

xyonek

Trewinn

ital

M11

10

Jindros

vandertom ( )

terry

+ návštěvníci z ostatních sekcí, kteří mají co říct, a ti, na které jsem zapomněl...(rovnou se omlouvám)

Inter-ol