Premier League - souhrn 8. kola

Góly: 8. Stéphane Sessegnon, 66. Saido Berahino - 48. Marouane Fellaini, 87. Daley Blind

Dvě střely stačily WBA ke dvěma gólům a remíze 2:2. Louis van Gaal tak ve službách Manchesteru United svoji sbírku vítězství nerozšířil a jeho ztráta na vedoucí Chelsea je po kompletním osmém kole už desetibodová.

Už po sedmi minutách se fantasticky trefil Stephane Sessegnon. Propadnutí Shawa na levé straně United využil André Wisdom, jenž hbitě utekl po lajně a poslal přízemní centr na vápno. Sessegnon dlouho nepřemýšlel, opřel se do balónu a famózním způsobem otevřel skóre.

Prakticky okamžitě mohli hosté vyrovnat - Ángel Di María nádhernou přihrávkou vysunul Van Persieho, jehož rána však postrádala kvalitu. Po půlhodině si oba svou roli vyměnili, Argentinec byl sice v úhlu, ale neváhal a technicky pálil. Boaz Myhill v brance měl velké problémy, ale vyražený míč odpálila do bezpečí obrana.

Manchester United se dočkal až po přestávce. Na místo Andera Herrery přišel Marouane Fellaini a Van Gaalovi se jeho tah okamžitě vyplatil. Di María poslal centr z levé strany na hranici vápna, kde Belgičan ošálil svého soupeře, a byť si míč nedal do ideálního prostoru, fantastickou střelou vymetl šibenici Myhillovy branky.

Od toho momentu byli United lepším týmem, především přes Di Maríu se dostávali do nebezpečných situací, jenže kýženého druhého gólu se nedočkali. A udeřil naopak West Brom. Obrovská a málokdy vídaná díra v obraně vyloženě vybízela Brunta v šestašedesáté minutě k pasu na Saida Berahina, jenž tak postupoval sám na bránu dobrých 40 metrů. Únik zakončil přesnou střelou a domácí znovu vedli.

Red Devils se ale nevzdali a už za sedm minuty byli zatraceně blízko vyrovnání. Robin van Persie si zpracoval vysoký míč, nerozpakoval se a vypálil. Jenže zamířil až příliš přesně, orazítkoval pouze tyčku. Gólu se hosté nedočkali ani záhy, když reklamovali penaltu za Pocognoliho hraní rukou ve vápně.

Nakonec ale kýžené vyrovnání přišlo - a zařídil ho svým debutovým gólem Daley Blind. Rafaelův centr se odrazil přesně do běhu nizozemského střelce, jehož přízemní střela z hranice šestnáctky zapadla přesně k tyčce.

Góly: 43. Charlie Adam (pen.), 76. Jonathan Walters - 34. Wilfried Bony (pen.)

Swansea se dál propadá tabulkou. Po dnešku už na ligovou výhru čeká dlouhých pět kol a vynikající vstup do sezony se pomalu zdá být zapomenut. Naopak Stoke pomalu, ale jistě opět začíná měnit Britannia Stadium ve svou tvrz - po Newcastlu zde rozdílem jedné branky porazil i Swans...

Dominantním motivem první půle byly protiútoky a penalty, přičemž ze hry mělo více Swansea. To se mohlo ujmout vedení již v sedmé minutě, když Routledge šikovnou prostrkávačkou vyslal před Begoviće Sigurdssona, tomu ale při snaze udělat brankáři kličku míč utekl.

Ještě hezčí kombinaci středem hřiště, tak trochu na styl Chelsea a včerejší branky Fábregase, potom labutě předvedly jen o tři minuty později - tehdy pro změnu Ki Sung-yueng po Sigurdssonově finální patičce zakončoval pouze do Begoviće.

Zatímco Swansea selhávalo v koncovce, Potters se zpravidla nic nedařilo dotáhnout ani do té finální fáze. Pomineme-li Adamovu spíše zoufalou ránu z větší vzdálenosti, nemusel být Fabianski vůbec ve střehu - a tak ani nebylo divu, že první gól padl do sítě Stoke. Velšané k němu nicméně potřebovali Shawcrossovo očividné držení v pokutovém území a suverénní penaltu Bonyho.

I přesto, že toho směrem dopředu v úvodní části mnoho nepředvedli, dočkali se Potters vyrovnání ještě do pauzy - a rovněž jim k tomu musela dopomoci výhoda pokutového kopu, tentokrát notně kontroverzního. Rozběhnutý Moses ve 42. minutě spíše jen chytře využil situace a vyloženě si došel pro Rangelův "faul", to však penaltového exekutora Charlieho Adama nemuselo příliš zajímat a do kabin se tak šlo za nerozhodného stavu.

Ve druhé půli už to nebylo to iniciativní Swansea z poločasu prvního; a stejně tak již divák nepřihlížel takovému množství zajímavých situací. Mezi ně by se jedině s přivřením oka dala počítat Bardsleyho nepřesná pumelice po závaru před bránou Swansea, a tak rozhodující branku museli vyrobit až dva střídající hráči.

V 76. minutě z levé strany pravačkou odcentroval Assaidi, Jon Walters se vecpal před Taylora a slušně umístěnou hlavičkou překonal podivně skákajícího Fabianského. Trefil se tak letos vůbec poprvé, teprve z druhé střely na bránu.

A Stoke to bohatě stačilo. Swansea totiž na vyrovnání ani při své největší vůli nemělo - Ki Sung-yuengův střílený centr si bez problémů pohlídal Begović a Bonyho rána z nastavení pro jistotu ani zdaleka nemířila mezi tři tyče.

Góly: 87. Eduardo Vargas, 90+2. Eduardo Vargas - 67. Richard Dunne (vl.), 90. Philippe Coutinho, 90+5. Steven Caulker (vl.)

Těžko hledat slova pro zhodnocení zápasu Liverpoolu na hřišti Queens Park Rangers. Za sebe můžu říct, že grotesknější utkání jsem ještě v životě neviděl. Čtyři góly od 87. minuty, dva vlastní góly, rekordman Dunne nebo obludně špatný Balotelli. Harry Redknapp odchází bez bodu naprosto nezaslouženě, ale fotbal je především show. A tohle byla show s přívlastkem 1A.

Zpočátku to přitom vypadalo na takové líné nedělní odpoledne, při němž nám Liverpool vykouzlí pár úsměvů z trapnosti a Rangers možná využijí jedné z nejhorších obran v dosavadním průběhu Premier League - a dojdou si pro zasloužené tři body.

Jako první darovali Reds gólovou příležitost propracovanou spoluprácí. Při nejmenším zvláštní bránění Hendersona, Johnsona a Škrtela vedlo až k tomu, že se Austin zjevil před Mignoletem. Belgičan však nakonec souboj vyhrál a s dorážkou už si útočník QPR poradit nedokázal.

Za hlavu se však museli držet i domácí, protože takové pálení šancí se prostě zákonitě vymstít musí. Jak se říká, Rangers urazili fotbalového boha. Největší hřích spáchal Leroy Fer. Aktivní Zamora dostal skluzem míč krásně ve vápně do mezery mezi obránci a nabíhajícím Ferem. Nizozemec však v tisíciprocentní šanci zklamal - tlačil míč nad blokujícího Johnsona, ale přehnal to a trefil břevno.

Liverpoolu tahle facka nestačila a ve své apatičnosti nechala QPR vytvořit další obrovskou šanci. Zamora měl dostatek času na dvojnásobný centr, Mignolet prolétl a Fer opět rozezněl břevno. Jen díky obrovskému štěstí a Johnsonovi pak neskončil míč po důrazném dobíhání Austina a Sandra v brance.

Celým utkáním se vedla jedna červená dějová linka s názvem Mario Balotelli. Někdy nazývaný "SuperMario" dnes skutečně "exceloval" a svým výkonem překonal i ta nejděsivější představení Fernanda Torrese z Chelsea. Těsně po zmíněné šanci QPR pálil zpoza vápna a bránu přestřelil asi o deset metrů...

Až minutu před koncem úvodního dějství se výborně ve vápně uvolnil Steven Gerrard a jen těsně minul tyč McCarthyho brány. Byla to však jen malá exkurze Liverpoolu ve vápně domácích, ihned po obrátce měli další velkou šanci právě Rangers. Sandrovu křížnou ránu nicméně dobře vyrazil Mingolet.

Svěřenci Harryho Redknappa si ovšem přece vybrali slabou chvíli a po hodině hry si vyloženě říkali o gól. To nejdřív odmítl Balotelli, před nímž po střele Lallany zívala úplně prázdná brána, což ale Ital považoval za příliš snadné a míč poslal přes břevno.

QPR se ale nedalo. Absolutní ztrátou koncentrace dovolilo hostům bez dozoru rozehrát přímý kop, na jehož konci stál Richard Dunne. Nejlepší střelec vlastních gólů v celé galaxii se nemýlil a desátou trefou v Premier League poslal Liverpol do vedení.

A tak to vlastně celé začalo. Co přesně mám na mysli? Tu dost možná nejabsurdnější podívanou v novodobé historii anglické kopané. Queens Park Rangers nemohli zůstat na nule, na to byli hosté v obraně příliš prostupní. Se střelou Austina a hlavičkou Traorého z malého vápna si ještě Mignolet poradil, ale v závěru zápasu už jen přihlížel šílenému sledu událostí.

Tři minuty před koncem si střídající Eduardo Vargas brilantně narazil s Austinem a tváří v tvář Mignoletovi vyrovnal. V poslední minutě však utekl obraně QPR Coutinho a i díky jemné teči Caulkera vrátil vedení na stranu Liverpoolu. Jenže Vargas měl dnes střeleckou a po rohovém kopu, následujícím ihned po rozehrávce z kruhu, za pomoci tentokrát Gerrardovy teče srovnal na 2:2.

V tu ránu se o slovo ještě naposled přihlásil SuperMario a jeho kouzelná patička. Sám před McCarthym se pokusil o akrobatické zakončení a minul branku. Hoops ovšem naprosto nezvládli úplný konec utkání. Ve čtvrté minutě nastavení měli přímý kop, a byť nechali pro jistotu na půlící čáře celou obranu, z brejku je překonal jediný Sterling, jehož pas si srazil do sítě Caulker.

Góly: 71. Gabriel Obertan

Alan Pardew si zase může načas oddychnout, i když spíš jen kosmeticky - i navzdory těsné výhře díky jedinému zásahu Gabriela Obertana jeho Newcastle zůstává v sestupové zóně, vzdálen na dva body od svého dnešního soupeře z Leicesteru...

Kvůli technickým problémům s velkou obrazovkou na stadionu se toto utkání muselo odkládat o celou jednu hodinu, čekat se však nikomu v retrospektivě nevyplatilo. Šlo o poněkud nezáživnou podívanou, které ta zcela minimální porce vstřelených branek doopravdy sluší.

Newcastlu přípravu na důležité utkání kromě nuceného odkladu ztížila také ztráta Cheicka Tiotého, který se zranil během předzápasové rozcvičky. Přesto Straky odstartovaly lépe než soupeř - po osmi minutách to vnějším nártem zkoušel netradiční zakončovatel Coloccini a alespoň nějakým způsobem Schmeichela později prověřil Dummett.

Na opačném konci hřiště pro změnu debutant James spálil jedinou skutečně obří šanci úvodní části, když nevhodně navázal na pobídku od Leonarda Ulloy. Na druhé straně se pak ještě do poločasu zčistajasna rozezvonila tyč, na kterou docela náhodou natrefil Albrightonův centr.

O přestávce se Alan Pardew nadechl ke svému jubilejnímu 700. proslovu ke kabině a ten měl alespoň nějaké speciální kouzlo v tom směru, že předcházel vítěznému poločasu.

Ten sice kvalitativně první půli nijak zvlášť nepřevyšoval a Papiss Cissé se dokonce v jednu chvíli musel chytat za hlavu po netrefení odkryté klece, jenže ten jeden gól tam zkrátka padl, a to je hlavní. Postaral se o něho Gabriel Obertan 18 minut před koncem, když zvládl při zemi ideálně zakončit hbitý brejk.

Góly: 12. Santiago Vergini (vl.), 18. Graziano Pellè, 37. Jack Cork, 63. Liam Bridcutt (vl.), 69. Graziano Pellè, 78. Dušan Tadić, 79. Victor Wanyama, 86. Sadio Mané

Čtvrté nejvyšší vítězství v dějinách klubu kontra nejhorší ligová prohra v historii Sunderlandu. Fanoušci Southamptonu jen těžko zapomenou na tuto sobotu, během které Saints využili každé chyby tragikomické defenzívy soupeře. Exkluzivním výsledkem si navíc udrželi třetí příčku, zatímco Mannone tahal za devadesát minut balón ze sítě častěji než za předešlých sedm kol.

První momenty u Saints nic zajímavého nenabídly, hned v druhé desetiminutovce už ale stadion nestíhal utichnout. Ve 12. minutě se pokoušel středem hřiště proskákat Long, na vápně ho ovšem zastavil Vergini parádní střelou z první, která se stočila perfektně k tyči, nešťastný vlastní gól tak přeci jen přinesl i fotbalovou krásu. Jen pár momentů poté přišel další kiks s pokusem o odkop, to Brown trefil záda Wickhama, balón sebral Davis a přihrávkou přes malé vápno namazal Pellèmu před odkrytou branku - 2:0.

Vůbec první větší hrozna Black Cats přišla až ve 34. minutě, Fletcher dostal na milimetr přesnou kolmici za obranu, Forster ovšem včas vyběhl a zmatkující útočník poslal balón mimo tři tyče, aby se neúspěšně pokusil pádem přes brankáře o penaltu. Místo drama tak přišel únik už na rozdíl tří branek. Zřejmě tragickou obranou frustrovaný Mannone propustil nikterak kvalitní volej Corka těsně za brankovou čáru. Ač tentokrát hosté nepomohli špatný odkopem, naprosto vypustili z hlavy levou část svého pokutového území, přestože i centrující Tadić stál již ve vápně.

Druhá půle se téměř dvacet minut nesla v pachuti marné snahy hostů a lehkonohé kontroly vedení domácích. Ti se naštěstí pro diváky s jasným náskokem nespokojili a za další pomoci soupeře se opět prosadili v 63. minutě, kdy nehlídanému Pellèmu přistál balón na noze deset metrů od branky. Jeho střelu dokázal Mannone výrazně zpomalit, jenže přání soupeře docílil "nemehlo" Bridcutt.

Sám Pellè však gólově ostrouhal jen šest minut, po přihrávce Tadiće od pravé lajny pálil přes obránce naprosto přesně ke vzdálenější tyčce překvapeného brankáře. Kdyby to bylo vše, dalo by se mluvit o trpce nevydařeném utkání Sunderlandu, jenže po dalších minutách si fanoušci Black Cats museli myslet, že si jejich oblíbenci dělají z vlastních příznivců srandu. Jak jinak vysvětlit další fatální zaváhání při odkopu, tentokrát od samotného Mannoneho, jenž precizně nalil Tadićovi ke snadnému zásahu, aby jen pár vteřin poté stejný hráč přihrál Wanyamovi, který se ve vápně, v němž bylo dvakrát tolik bránících hráčů co útočníků, prosadil střelou bez přípravy.

Definitivní tečku za úchvatným dějem udělal Sadio Mané v 86. minutě, který hravě předběhl unaveného obránce a prudkou ranou ze sedmi metrů rozvlnil síť po osmé. Asistentem nemohl být nikdo jiný než Dušan Tadić, který si tak k jednomu zásahu připsal hned čtyři přihrávky a nejvýraznější měrou (snad kromě samotných hostů) se podílel na bezesné noci v postelích hráčů Sunderlandu.

Góly: 18. Phil Jagielka, 48. Romelu Lukaku, 76. Séamus Coleman

Ross Barkley je zpátky a s ním i suverénní Everton. Talentovaný záložník si odbyl vůbec první ligové minuty v tomto ročníku a hned se významně podílel na nejvyšší výhře svého týmu v sezoně. Aston Villa na Goodison Parku padla 0:3 a na vstřelenou branku tak čeká již neuvěřitelných 441 minut...

Byl to shodou okolností zrovna Ross Barkley, talentovaný playmaker Toffees, kdo se zasadil o první nebezpečnější střelecký pokus zápasu - a jeho Guzanem vytěsněná stoupající rána z 18. minuty zároveň nepřímo položila základy úvodního gólu zápasu. Z následného nakrátko rozehraného rohového kopu totiž vzešel Bainesův centr pravačkou (!) a nekompromisní hlavička Phila Jagielky.

Barkley byl dál při chuti a brzy málem vymyslel druhou branku, když vyzýval Colemana. Ten sám ještě sice na Guzana nevyzrál, to Lukaku už ale amerického brankáře po další pěkné příhře Barkleyho zaskočil. Ačkoliv Belgičan ve 48. minutě nestřílel nijak slabě, o střelu šlo jistě chytatelnou.

Ross Barkley nakonec arénu opustil po 65 minutách, kdy už bylo o výhře nad odevzdanou a totálně bezzubou Aston Villou fakticky rozhodnuto, a vysloužil si přitom ovace vestoje.

Barkleyho spoluhráči potom i bez jeho pomoci upekli ještě symbolickou tečku v podání bezchybné spolupráce obou krajních beků - Baines centroval tentokrát zleva, svou silnější nohou, a Coleman se už v další zajímavé situaci nemýlil.

Góly: 90. Fraizer Campbell - 6. Oscar, 51. Cesc Fàbregas

Fotbalisté londýnské Chelsea zvítězili na půdě Crystal Palace 1:2 a udrželi si tak luxusní pětibodový náskok v čele tabulky Premier League. Blues poslal do vedení již v úvodu z přímáku Oscar a ve druhé půli přidal druhý gól Fabregas. Za domácí v závěru snižoval Campbell. Oba celky dohrávali zápas v deseti bez vyloučených obránců.

Chelsea nastoupila do utkání bez zraněného kanonýra Diega Costy, jehož v základní sestavě nahradil Loïc Rémy. Nicméně Blues to v úvodu zápasu nikterak nevadilo. Ve druhé minutě přečkali nebezpečnou situaci Crystalu, kterou vyřešil Courtois a o chvíli později na druhé straně udeřili. Domácí zadák Delaney asi osmnáct metrů od branky fauloval Williana a k následnému přímáku se postavil Oscar, aby úchvatnou střelou do šibenice rozvlnil síť za bezmocným Speronim.

Diváci v Selhurst Parku se rozhodně nenudili. V 11. minutě se k míči dostal Campbell, ovšem tváří v tvář Courtoisovi si neporadil ideálně a kromě belgického brankáře přehodil i bránu. Rychlonohý Fraizer Campbell dělal defenzivě Chelsea problémy, po čtvrthodině hry z úhlu těsně minul zadní tyč a v publiku to jen zahučelo.

V 18. minutě o sobě opět dali vědět hosté. Po rohovém kopu se k hlavičce dostal John Terry a za již překonaným Speronim musel na brankové čáře zaskakovat jeden z obránců Crystalu Palace. Ještě do poločasu přišla pro Josého Mourinha první komplikace. Azpilicueta nesmyslně na půlce hřiště zajel do Mileho Jedinaka a přestože nakonec kapitána Eagles trefil jen minimálně, tasil hlavní sudí Pawson zřejmě po právu červenou kartu.

Mourinho na to okamžitě zareagoval střídáním, když ze hřiště stáhl ofenzivně laděného Williana a na trávník poslal na Azpilicuetovu pozici Filipe Luíse. Za tři minuty se však množství sil opět vyrovnalo - Damien Delaney totiž chytil za dres Rémyho a po druhé žluté musel také předčasně pod sprchy.

Druhé dějství tak začalo deset na deset a scénář se opakoval - Chelsea opět po šesti minutách skórovala. Tentokráte se po neuvěřitelné kombinaci na jeden dotek doputoval míč k Fabregasovi, jenž poslal Speroniho na druhou stranu a střelou na přední tyč zvýšil na 2:0.

Další průběh druhé půle již mnoho vzruchu nenabídl, Blues v pohodě kombinovali a domácí nekladli výraznější odpor. V těchto chvílích ukazoval poměr držení míče 24 : 76. Až v 74. minutě trochu rozproudil fanoušky Eden Hazard, který předvedl svou typickou akci, navedl si míč na pravačku a pálil kousek vedle.

Když už to vypadalo, že celé utkání v tomto velice chabém tempu skončí, Crystal ještě závěr trochu zdramatizoval. Zaha obešel Luíse a na zlatém podnose připravil gól pro Campbella, který se před prázdnou brankou nemýlil. Naštěstí Chelsea svého soka k žádnému tlaku nepustila a nechala tak zapomenout na jarní porážku.

Góly: 60. George Boyd - 49. Diafra Sakho, 54. Enner Valencia, 71. Carlton Cole

West Ham pokračuje v kvapném postupu tabulkou, když v sobotu přečkal úvodní tlak nováčka z Burnley a bleskurychlým vstupem do druhé půle si zajistil devátý bod za poslední čtyři kola. Domácí fanoušci naopak ani na osmý pokus nemohli oslavit první ligové vítězství v sezóně.

Chyběly jen centimetry, aby většina diváků radostí vyskočila už po pěti minutách hry, Boyd však ze sedmnácti metrů pouze rozezněl břevno. Jen o pár desítek vteřin už stadion burácel. Zbytečně. Jutkiewicz dorážel Ingsovu střelu do prázdné z ofsajdu. Výrazně lepší domácí kontrolovali prvních pětadvacet minut, scházela však finální myšlenka i přesnost. Trestat tak mohl Sakho, jen kdyby po centru Creswella, který prvotřídně převzal dalekonosný pas, zamířil o trochu lépe.

Po půlhodině hry měl ještě blíže k otevření skóre Downing, jenž se hravě uvolnil od pravé lajny a střelou ke vzdálenější tyči nechal diváky po druhé ztuhnout při ozvěně břevna. Stále aktivnější Kladiváři pak převzali iniciativu v závěru první půle, stejně jako jejich soupeř však nezvládali završit vznikající šanci koncovkou.

Vše ale měla změnit přestávka. Jen čtyři minuty po ní si centr Cresswella našel Sakho a procedil míč pod vyskakujícím Heatonem. Uběhlo pouze pět minut a po příkladu od spoluhráče si s centrem od Jenkinsona poradil i Valencia, který přesnou hlavičkou pojistil vedení hostů. Definitivní pohřbení domácích nadějí měl minutu po svém vstupu do zápasu na hlavě Cole, jeho oslavám zabránil až výkop z brankové čáry, který nastartoval protiútok Burnley, jenž dospěl až na rohový kop, po kterém zcela zvrátil předchozí běh událostí Boyd, když pro Adriána nechytatelným pokusem snížil.

Nicméně centry měnily v rychlosti skóre nadále. V 70. minutě si na jeden takový z rohu vyskočil Sakho a Carlton Cole svou dorážkou mohl slavit opětovné vedení o dvě trefy. Závěrečné trápení v podání domácích dovršil tři minuty před koncem Barnes, který chytře tečoval centr nohou, nicméně pouze potřetí v zápase rozezvučel břevno.

Góly: 13. Alexis Sánchez, 90+1. Danny Welbeck - 17. Momo Diamé, 46. Abel Hernández

Úvodní patnáctiminutovka a dvě krásné sólové akce Alexise Sáncheze - krom toho Arsenal doma proti Hullu nepředvedl zhola nic a nakonec může být rád, že vyvázl alespoň s jedním bodem. Kdyby býval prohrál, šlo by o dělený nejhorší start Gunners do sezony pod vedením Arsena Wengera...

Přitom Kanonýři doopravdy neodstartovali špatně, to spíš naopak. Harper musel již v sedmé minutě zasahovat nejdříve proti Welbeckově střele a pak i proti Alexisově pohotové dorážce, přičemž po deseti minutách se pro jistotu musel proletět až do levé šibenice pro lahodnou ránu Santiho Cazorly.

Arsenalu se dokonce prvotní tlak povedlo i náležitě zúročit - to když jednou Alexis na pravé straně zamotal hlavu svému obránci a z poměrně nesnadného úhlu nachytal Harpera u vzdálenější tyče.

Domácí takto vsítili rychlou branku, přesně jak si museli přát, a s radostí pokračovali ve využívání jednosměrné silnice vstříc Harperově brance. Hostujícímu brankáři brzy musel s klíčovým blokem pomáhat jeden ze stoperů, jinak by zřejmě exnewcastleský brankář okamžitě inkasoval i podruhé skrze projektil Oxlade-Chamberlaina.

Místo toho však raději kapituloval Harperův protějšek, a to rovnou za lehce kontroverzních okolností. Diamé si totiž při pronikání skrz Flaminiho rukama očividně pomohl víc, než by se slušelo, nicméně nepískalo se... a Hull z první šance, ba vůbec první akce na soupeřově polovině, docela jednoduše udeřil. Diamé jenom tak jemně přehodil Szczesného a bylo to 1:1.

Posléze se zápas uklidnil a vyrovnal; Arsenal jako by zdánlivě nenávratně ztratil to nadšení, které ho zdobilo v úvodních minutách. A žádný zvrat v jeho prospěch nepřinesla ani 42. minuta, během níž musel pro zranění pravé ruky odstoupit ze zápasu i náhradní brankář Hullu Steve Harper.

Gólmanská trojka Tigers Eldin Jakupović se nicméně neměla proč třást, opravdu. Ihned po přestávce ostatně Ábel Hernández ve vzduchu předskočil Mertesackera a další dominantní hlavičkou nasměroval outsidera do senzačního vedení.

Reakce Arsenalu potom byla stoprocentně z těch nejhorších možných. Veškeré přihrávky Gunners jako by byly o pár centimetrů vychýlené; domácímu projevu zoufale chyběla šťáva, ba snad i základní chuť. A když už se někdo z hráčů v červeném odhodlal ke střele, zpravidla do ní vstoupil obětavý Michael Dawson - tak jako v 75. minutě do té Cazorlovy nebo o něco později do jiné Alexisovy.

Právě Sánchezova bomba do kotníku nakonec bývalého zadáka Tottenhamu po 83 minutách přiměla k vystřídání a teprve záhy Arsenal jakž takž viditelně začal usilovat o dotažení manka. Nejprve se Jakupović vytáhl proti solidní hlavičce Alexise a pak už byl přeci jen krátký na Welbeckův přesně umístěný finiš po dalším úchvatném slalomu chilského štírka.

Po vyrovnávací brance Arsenal konečně začal něco hrát, to už ale bylo na vše příliš pozdě. Cazorla tak akorát ještě jednou vyprášil Švýcarovy rukavice, aby se oba celky na Emirates Stadium rozešly smírně 2:2.

Góly: 13. Sergio Agüero, 20. Sergio Agüero (pen.), 68. Sergio Agüero (pen.), 75. Sergio Agüero - 15. Christian Eriksen

Šest pět čtyři. Tottenham se pomalu lepší, ale pořád z kopaček fotbalistů Manchesteru City inkasuje jednoduše příliš často. Tedy fotbalistů - v tomhle případě fotbalisty jednoho jediného, a sice fenomenálního Kuna Agüera. Tomu na druhou stranu notně pomohly tři penaltové příležitosti, z nichž si ještě jednu dovolil promarnit...

Takhle bláznivých zápasů Premier League do roka vážně moc není, a konkrétně duel Manchesteru City s Tottenhamem se ani s ničím moc nezdržoval - ke zběsilému tempu nasadil prakticky okamžitě.

Již po pár vteřinách Ryan Mason profrčel kolem nečinně přihlížejících Lamparda s Clichym a zničehonic se po výzvě Soldada ocitl sám před Hartem. Ten jej nicméně vychytal bystrým zákrokem levou nohou, a proti příští Eriksenově prudké křižné ráně už pro jistotu nemusel zasahovat vůbec.

Odpověď Manchesteru City již byla z řad kvalitnějších. Nejprve to byl ještě ofsajd, co zmařilo akci Silvy s Ag§uerem, pak ale ve 13. minutě stačil druhému jmenovanému pouhý kousek prostoru k úkroku doprava, delší švih pravou nohou - a Lloris neměl šanci včas doskočit na vzdálenější tyč.

Zde se ještě nicméně Tottenham zmohl na gólovou reakci. Neuběhly ani tři minuty a Mason zaskočil Fernanda agresivním napadáním vysoko v poli, aby si již následně duo Soldado-Eriksen proti dvěma obráncům ManCity vědělo rady zcela samo. Španělský forvard předal míč doprava a Eriksen tvrdou ranou procedil míč skrz Harta.

Ani tím však neuspořádaná úvodní dvacetiminutovka nekončila a diváci se brzy těšili z dalšího gólu. Tentokrát nejprve Lamela odevzdal míč, pak v pokutovém území příliš natěsno dorážel na Lamparda a jeho vychytralý skok ústil v suverénní Agüerovu penaltu i brzké skóre 2:1.

Na Etihad Stadium se v první půli stále něco dělo, a to i když měly další branky přijít na řadu teprve po přestávce. Takhle se "alespoň" ve 27. minutě zranil Lampard, aby záhy Agüero po nekontrolovaném Kaboulově skluzu na Silvu zahodil pokutový kop.

A argentinskému útočníkovi časný hattrick očividně nebyl přán - hned poté totiž sice v souboji 1 na 1 svého strážce výtečně oklamal, pak ale z těžšího úhlu zakončoval přímo do Llorise. Na opačném konci hřiště se pro změnu hlásil o slovo aktivní Eriksen, ten však v rozhodující chvíli zapomněl pálit levou nohou a Lamelova koncovka již byla zablokována Kompanym. Navazující Masonovu střelu potom pro změnu zlikvidoval brankář Hart.

Druhý poločas už nezačal tak zhurta jako ten první, zato se ovšem vesměs celý odehrával v režii Manchesteru City, respektive Agüera. Ten se okamžitě po změně stran odhodlal k zákeřnému přízemnímu pokusu ze střední vzdálenosti, aby pak nedoklouzal včas za Silvovým polocentrem polostřelou.

Následovalo menší intermezzo v podání Soldada - který si sám doslova vymodlil penaltu, aby si později vylámal zuby na skvělém Hartovi - a jakmile se penaltový puntík ocitl v centru pozornosti ještě jednou a naposledy, byl z toho konečně hattrick pro Agüera. Tentokrát už i v kombinaci s červenou kartou pro Fazia, který nestíhal z druhé vlny nabíhajícího Argentince a pomohl si jeho přespříliš okatým zatažením Argentince za ruku.

Sám Agüero pak tedy dosáhl již svého třetího hattricku v bleděmodrém dresu a ani tehdy, věřte nebo ne, neměl dost. Hned v 75. minutě si ještě jednou zaběhl za obranu Spurs, oklamal právě vystřídavšího Vertonghena a levačkou zamířil na zadní tyč, jako by šlo o nejsnazší myslitelnou aktivitu.

Po Džekovi (srpen 2011) se tak proti Tottenhamu opět zvládl jeden jediný střelec prosadit rovnou čtyřikrát; a tak nebylo divu, že závěrečné minuty už byly v podání Tottenhamu hlavně o čekání na smilování - na závěrečný hvizd. A ten ještě poměrně dlouho nepřicházel; však třeba Milner stihl úplně ke konci po krásném Jovetićově přiťuknutí patou natrefit na tyč...