Premier League - preview 8. kola

Suďte mě až po třech měsících, prosil Louis van Gaal, když dorazil na Old Trafford. Tehdy měl v sandálech ještě brazilský písek s bronzovými zrnky a nad jeho jménem se snášela téměř svatozář. Tři měsíce jsou pryč a my můžeme soudit. United vyhráli jen tři z osmi soutěžních duelů a Bludný Holanďan je jen o chlup lepší než "packal" David Moyes.

Řečí čísel o jeden bod. Skotský manažer měl po sedmi kolech deset bodů, Van Gaal má o jeden víc. V tabulce je na tom ovšem o parník lépe než tehdy Moyes. Ten byl v této fázi soutěže na desáté pozici, zatímco v pátek byli United dokonce v Top Four. Je to však zapříčiněno nesmírně vyrovnaným středem tabulky, z nějž ční jen Chelsea, Manchester City a Southampton.

Výkonově však Man United rozhodně nepřesvědčují o tom, že měli před sezónou patřit ke kandidátům na boj o příčky nejvyšší. Obzvlášť když se podíváme na jejich los - kromě West Hamu a Swansea se utkávali se soupeři od 13. místa dolů. A k těm patří i West Bromwich Albion.

Horší to budou mít Red Devils od příštího týdne. Utkají se totiž se dvěma nejsilnějšími týmy v Anglii - Chelsea a Manchesterem City, po nichž narazí ještě na Arsenal. Je proto více než nutné jít do tohoto nesmírně obtížného trojboje s dobrou náladou a třemi body proti Baggies v zádech.

Legrace to však rozhodně nebude, ba naopak. West Bromwich je sice v těsné blízkosti sestupových pozic, ale v této fázi to nemá prakticky žádnou vypovídající hodnotu. Když už jsem narazil na velkou vyrovnanost Premier League, posuďte sami - když WBA porazí Manchester o dva góly, budou na totožné úrovni. A to mají mezi sebou devět příček.

Baggies se navíc v posledních týdnech daří. Prohráli sice na hřišti Liverpoolu, ale i tam by si alespoň bod zasloužil. Předtím navíc vyhrál třikrát v řadě, z toho i na Tottenhamu a v ligovém poháru proti Hullu. V poháru, kde United potupně vypadli už v srpnu s třetiligovým MK Dons.

Manažer West Bromu Alan Irvine má navíc ve svém středu anglické wonderkid Saida Berahina. Hvězda Albionu do 21 let sází jeden gól za druhým a s pěti brankami jí patří čtvrtá pozice mezi kanonýry v Premier League. Je v této tabulce navíc suverénně nejlepší ze všech Angličanů - mezi čtyřčlennou partou třígólových střelců je nakonec i Wayne Rooney.

Kapitán United bude dnes Van Gaalovi scházet - odpyká si druhý zápas za červenou kartu proti West Hamu. Naopak kvartet Ander Herrera, Chris Smalling, Ashley Young a Phil Jones už je k dispozici. Trénoval dokonce i Michael Carrick, a jedinými marody tak zůstávají Evans, McNair a Valencia.

West Brom, který doma proti Man Utd získal v novodobé Premier League jediný bod z 24 možných, stále postrádá záložníka Silvestreho Varelu, jenž na marodce doplňuje Claudia Yacoba. Otazníky pak visí nad útočníkem Victorem Anichebem a kapitánem Chrisem Bruntem - ten by však i přes reprezentační absenci (nebo právě díky ní) k dispozici.

Premier League pokračuje jízdou Chelsea, Manchesteru City a Southamptonu. Pokračuje také mizérií Burnley. Nyní se střetávají celky, které mají (měly by) s oběma póly tabulky dost společného - zatímco Queens Park Rangers se snaží ze dna vymanit, Liverpool zase cílí na dotažení špičky.

QPR úvod soutěže moc nevyšel. Z prvních sedmi kol získalo jen čtyři body a tak nějak navázalo na tragický konec ročníku 12/13, v němž se skutálelo o patro níže. Z posledních 16 zápasů v Premier League tak zaznamenali jednu jedinou výhru.

Velké trable má manažer Harry Redknapp kromě formy i se složením středu zálohy. K prvnímu kolu počítal s trojicí Faurlín - Barton - Mutch. Všichni tři jsou nyní na marodce, a tak musel kouč pořídit zbrusu nové trio Henry - Sandro - Fer. Dobře se zatím jeví trenérův oblíbenec Niko Kranjčar, jehož si Redknapp vozí od štace ke štaci.

Liverpool si nicméně příliš dobře nevede. Vicemistr Anglie měl být jedním z kandidátů na titul, ale místo toho se plácá uprostřed tabulky. S utkáním na QPR k dobru ztrácí na vedoucí Chelsea propastných 12 bodů a cesta vzhůru se zdá být velmi trnitá.

Kromě odchodu Luise Suáreze a zranění Daniela Sturridge za to může i horší forma Raheema Sterlinga, jenž je nyní pod obrovským tlakem médií i veřejnosti. Anglické "wonderkid" zaostává za loňskými výkony z jara, ale v 19 letech se není čemu divit. Naopak, bylo by překvapivé, kdyby loňský dorostenec předváděl stabilní výkony týden co týden.

Netrefil se už čtyři soutěžní zápasy, včetně posledního duelu s West Bromwichem, který Liverpool vyhrál těsně 2:1, čímž ukončil třízápasové čekání na ligový triumf.

Proti QPR se nicméně Reds dlouhodobě daří. Před dvěma lety například vyhráli oba vzájemné zápasy bez obdržené branky. Z posledních 12 zápasů pak vyhráli celých devět.

Manažer Brendan Rodgers sice postrádá zmíněného Sturridge, může však počítat s uzdravenými Lovrenem, Allenem i Canem. Domácí kromě výše zmíněné trojice čerstvé raněné nemá, Kranjčar si však poranil palec a bude hrát pod injekcemi.

S cílem skončit v horní polovině tabulky v zádech nemůže být manažer Stoke City Mark Hughes spokojen s úvodem sezóny. Obzvlášť po heroické výhře na Etihad Stadium, po němž však Potters vyhořeli doma s Leicesterem. Domácí tříbodový zisk potřebují jako sůl, ze tří zápasů na Britannia totiž dva prohráli. A teď je v cestě Swansea.

Stánek Stoke City býval obávanou tvrzí, na kterou neradi vyjížděli i špičkové celky jako Chelsea nebo oba manchesterské kluby. Letos si odsud však odvezla všechny tři body vedle Leicesteru i Aston Villa. Jediný gól vsítili Potters na své půdě posledně proti zoufalému Newcastlu - a stačilo to na vítězství.

A jeden gól by možná mohl stačit i tentokrát. Velšský soupeř Swansea už dávno není tím celkem, jenž v srpnu oslnil celou Británii. Po třech výhrách v řadě pro změnu dvakrát po sobě prohrál a poslední dvě utkání se museli Swans spokojit s bodem. A to hráli doma právě i s Newcastlem, jenž se brodil ve vlastních potížích až po uši.

Vzpruhu by měl do kádru Garryho Monka přinést opět Gylfi Sigurdsson, jenž prožil srpen opravdu v báječném stylu. Pět kanadských bodů ze tří špílů však další tři zápasy zůstali ve statistikách osamoceny. Až proti Magpies se Islanďan blýskl dvěma asistencemi, na něž navázal i v reprezentaci, kde ve dvou utkáních minulý týden nastřílel tři góly.

K dispozici však nebude mít kolegu Jonjo Shelveyho, jenž už stihl nasbírat pět žlutých karet. Naopak se po odkroucení trestu vrací obránce Angel Rangel. Mimo hru je kvůli zranění Jordi Amat, stejně jako Leona Brittona jej trápí koleno.

Mark Hughes minulý zápas přišel o klíčového křídelníka Victora Mosese, ale přes reprezentační přestávku se zřejmě dal Nigerijec do pořádku. Stejně tak i Mame Biram Diouf. Otazníky tak visí jen nad Glennem Whelanem, Markem Arnautovićem a Robertem Huthem.

Nepomůžou tak prodloužit sérii ve vzájemných zápasech Stoke a Swansea, které pravidelně končívají neprohrou domácích. Loni oba zápasy skončily nerozhodně, předchozí čtyři duely zvládl vždy celek podporovaný ochozy.

Jestli má Tottenham z nějakého soupeře kopřivku, jakmile si na něj vzpomene, je to určitě Manchester City. Snad s žádným jiným protivníkem nemají Spurs tak příšernou bilanci z posledních let. A rozhodně ne z minulé sezóny - a to dokonce i přesto, že s Liverpoolem se nechali zesměšnit porážkami 0:4 a 0:5.

Ještě větší jatka to byla právě se Citizens. Loni v listopadu přijeli hráči Tottenhamu na Etihad Stadium na hřiště aktuálně devátého týmu tabulky. Přesto s pozdějším obhájcem titulu působili jako dorostenci v utkání s mužským týmem. Od Manchesteru City dostali kanára, set, 6:0, jak chcete. A tuhle ostudu korunovali navíc doma, kde dostali potupného bůra.

Tohle navíc není všechno - Pellegriniho družstvo vyhrálo 6 z posledních 7 vzájemných zápasů, a to včetně dalšího világoše 5:1 na White Hart Lane ze srpna 2011. Mauricio Pochettino tak na vlastní kůži může zažít hněv anglického mistra.

Je však pravdou, že taková hitparáda jako loni to od Manchesteru City není. Tedy, hlavně co se domácích zápasů týče. Tehdy skončil květen a v tabulce zápasů na Etihad Stadium svítilo impozantní 17 - 1 - 1. Teď mají Citizens o poznání slabší bilanci 1 - 1 - 1, která pravda takovou hrůzu nevzbuzuje.

Na konci září už ale opět začali naplno, z posledních čtyř zápasů ve všech soutěžích nasázeli 14 gólů a Tottenham se tak má co obávat. Velkou zásluhu na tom má i Frank Lampard, který vstřelil více než čtvrtinu posledních gólů Man City. A je dost možné, že proti Tottenhamu nastoupí v základní sestavě - Yaya Touré prý není připraven po včerejším návratu z Afriky a Fernandinho laboruje se stehenním svalem.

Že by to však pro Manuela Pellegriniho byla kdovíjaká potíž, to teda určitě ne. Lampard sice ztratil ze své rychlosti a dynamičnosti, ale svůj hlavní přínos - čich na branky - svému týmu odevzdává dokonale. Není proto divu, že 36letý Angličan hájí druhé místo v tabulce střelců s nejnižším minutovým průměrem. Lepší je mezi střelci s více než jedním gólem jen Papiss Cissé.

Že Chelsea svou legendu, nejlepšího střelce a patrně i hráče historie nechala jít bez důstojné rozlučky s fanoušky, to je dosud něco, nad čím mi zůstává rozum stát. A teď si snad právem ve vedení včetně Josého Mourinha drbou hlavu...

Kdo si ale drbat hlavu nemusí, je v posledních týdnech Tottenham. Výhra nad Southamptonem byla opravdu vydřená a Pochettinovi borci ji potřebovali jako sůl. Navázali tak na cenný bod z North London derby na hřišti Arsenalu.

Menší zdravotní problémy nicméně trápí Huga Llorise a Nacera Chadliho, jejichž stav ještě bude analyzován před utkáním. To samé platí u Emmanuela Adebayora, zato Kyle Naghton je mimo hru stoprocentně. Citizens kromě výše zmíněných postrádají ještě stopera Mangalu či Samira Nasriho.

Southampton bude chtít dokázat, že porážka na Tottenhamu byla jen zaškobrtnutí při jinak báječném vstupu do sezóny. Pád na White Hart Lane znamenal ukončení fantastické šestizápasové vítězné série z Premier League a ligového poháru - za tu si ostatně Ronald Koeman a Graziano Pellé odnesli ceny pro nejlepšího manažera a hráče měsíce září...

Sunderlandu má navíc Southamtpon co vracet, neporazil ho už skoro 12 let, navíc s ním loni vypadl v obou pohárech. Nebude to pro Saint lehký oříšek - Mackems sice letos vyhráli jen jeden ligový zápas, ale stejně tak pouze jeden i prohráli. Ono vítězství si navíc nechali na minulé kolo se Stoke City.

Nálada je tak v táboře Severoangličanů vynikající, a to i proto, s jakou skvělou pořízenou se vrátili jejich reprezentatni. Stoper John O’Shea kupříkladu zařídil Irsku bod na hřišti mistrů světa z Německa - a co víc, při svém jubilejním stém reprezentačním utkání.

Parádní formu si ale přivezl i jeho přímý sobotní konkurent Graziano Pellé, jenž získal vůbec první nominaci v životě. Na půdě Malty si připsal první zápas za Squadru Azzuru - rovnou v základní jedenáctce - k tomu navíc i první gól, a dokonce vítězný.

Právě on bude spolu s Dušanem Tadićem hlavní hrozbou Saints. Zrovna srbský křídelník, jenž byl naopak svědkem ohavného incidentu s labilními albánskými fotbalisty a následným atakem od srbských fanoušků, čeká na svou produktivní formu z Twente, kde během 73 ligových zápasů vstřelil nebo nahrál na 60 gólů.

Dnes bude mít okolo sebe všechny opory ze základní sestavy, jen jeho protějšek z levého křídla po pozdním návratu z africké kvalifikace zvládne jen nižší minutovou porci. Sunderland naproti tomu ztratil obránce Billyho Jonese, jenž se tak připojil k Sebastianovi Coatesovi, Emanuelemu Giaccherinimu a Rickymu Alvarezovi.

Před měsícem byla Aston Villa druhá v Premier League a vedená fantastickým Ronem Vlaarem měla suverénně nejlepší defenzivní statistiku. Dnes v obou ohledech upadla do šedivého průměru, ve vstřelených brankách dokonce patří mezi sestupující. Teď má šanci napravit si reputaci na hřišti Evertonu - týmu s nejhorší obranou v lize...

Kdo by to byl řekl. Tým známý především precizní obranou, tým, který loni bojoval o Ligu mistrů a právě v defenzivním ohledu neměl kromě Chelsea konkurenci. Teď i kvůli selhání proti Blues nemá konkurenci v obdržených brankách - pro porovnání: 16 jich Everton loni inkasoval až po 17 kolech, letos stačilo o deset méně.

Na chvíli se ale ještě vrátíme do Birminghamu, kde v polovině září vládla naprostá euforie. Ukázalo se však, že těžký los a zraněný Vlaar je pro Villans přílišné sousto. V Liverpoolu ještě předvedli dokonalý výkon, pak už se ale na vlně nadšení vézt přestali. Tři zápasy, žádný bod, osm inkasovaných branek a nula vstřelených.

Na branku ostatně tým Paula Lamberta čeká už skoro šest hodin. A problém není jen v zakončení, ale hlavně v neschopnosti si šanci vůbec připravit. Za celou sezónu vystřelili Villans na branku soupeře desetkrát, což je o 11 (!) méně, než kterýkoli jiný tým. Dokonce i Diego Costa a Sergio Agüero stihli sami vystřelit na branku víckrát.

Nyní by se však mohlo začít blýskat na lepší časy. Fit je Ron Vlaar, fit je i Christian Benteke, který se vypořádal se zraněním kolene - a může poprvé od března nastoupit v základní sestavě. Už proti Man City odehrál coby náhradník půl hodiny. Největší opory obrany i útoku jsou k dispozici a Aston Villa může opět začít trápit celou ligu.

Ne snad že by měl Everton trápení málo. Na vítězství v jakékoli soutěži čeká už měsíc, za tu dobu stihl v ligovém poháru, Evropské lize a Premier League selhat dohromady pětkrát. Naposled si Toffees vylámali zuby i na Manchesteru United a jeho brankáři Davidu De Geovi, jenž před dvěma týdny předvedl úžasný výkon.

Svěřenci Roberta Martíneze se opírají alespoň o statistiku vzájemných zápasů s Aston Villou - neprohráli už čtyři roky a sedm zápasů. Loni pak dokonce získali tzv. double, tedy triumf venku i doma.

Ke všemu se jim vrací dlouho zraněný Seamus Coleman, k dispozici by měli být také James McCarthy a Steven Pienaar. Poprvé by se mohl v utkání objevit i Ross Barkley.

Aston Villa sice získala dvě důležité opory zpět, o dva podstatné články základní jedenáctky nicméně zároveň přišla. Fabian Delph a Philippe Senderos jsou oba zřejmě mimo hru.

Po reprezentační přestávce se opět vrací nekonečně zábavný koloběh zvaný Premier League. Chelsea v rámci osmého kola vyjíždí na půdu Crystal Palace, kde loni prohrála vlastním gólem Johna Terryho 0:1 a prakticky tak přišla o reálnou naději na ligový titul.

Postoupíte do čtvrtfinále Ligy mistrů a při Wengerově tisícím zápase v Arsenalu zesměšníte všechny kanonýry tzv. kanárem. Dostanete se do čela Premier League a sedm kol před koncem máte situaci víceméně ve svých rukou. A pak přijedete na hřiště div ne sestupujícího Crystal Palace, které vás nejen porazí, ale taky herně přehraje. Asi takhle se na konci března cítili aktéři Chelsea po posledním vzájemném zápase...

Tehdy navíc Crystal Palace ukončil dvanáctizápasovou ligovou šňůru, v níž si na Chelsea ani jednou jedinkrát nepřišli. Co do času, trvalo to 24 let.

Dnes je situace docela podobná. Chelsea vede ligu, byť suverénně s pětibodovým náskokem po pouhých sedmi kolech, a Crystal Palace opět balancuje nad propastí do druhé anglické ligy Championship. I nyní se navíc Chelsea do Selhurst Parku vydává po bezproblémovém triumfu v derby s neškodným Wengerovým výběrem.

V něčem se však přeci jen zápas liší. Kromě toho, že tehdejší nešťastný hrdina John Terry odkroutí fantastický pětistý zápas za Chelsea s kapitánskou páskou, se navíc Diego Costa může stát druhým nejrychlejším střelcem deseti ligových gólů v modrém klubu. V sedmi zápasech jich nastřílel už devět, lepší je v tomto ohledu jen Jack Cock, a to v roce 1919 (čti: v roce, kdy bránil jen ten, kdo nevěřil brankáři).

Fenomenální střelec, jenž svou dosavadní statistikou trumfne i třetinu klubů v Premier League, však má nad svým jménem malý otazníček. Není stoprocentně fit - to však nebyl ani před zápasy se Swansea a Evertonem, v nichž dohromady nasázel pět gólů.

Chelsea je nyní jediným celkem v elitní anglické soutěži, který ještě neprohrál. Daří se jí to navíc i globálně, bez porážky je také v ligovém poháru a Lize mistrů. Další neprohra bude už jedenáctou v tomto ročníku.

To Crystal Palace dokázal natáhnout sérii neporazitelnosti v Premier League na čtyři, což je na jeho poměry skvělý počin. Obzvláště výhry na hřišti Evertonu a doma s Leicesterem City stojí za zmínku. Vždyť díky nim se celek - po odchodu Tonyho Pulise právem považovaný za jasného kandidáta sestupu - dostal na čtyřbodovou mezeru od dna.

Minulé kolo na hřišti Hullu City však Eagles vůbec nezvládli. Prohráli 0:2 a jejich aura nesmrtelnosti pod Neilem Warnockem je rázem fuč. Navíc se zranil stoper Scott Dann, klíčová postava defenzivní složky Crystal Palace.

José Mourinho kromě Diega Costy eviduje ještě řadu dalších marodů. Na vážkách je totiž i v případě dalšího útočníka Didiera Drogby, a záložníků André Schürrleho, Johna Obi Mikela a Ramirese. U všech jde však pouze o menší trable a jejich zapojení do utkání vyloučeno rozhodně není.

Burnley postoupilo do Premier League s přehledem. Druhé místo si zajistili s pohodlným předstihem a vyhnulo se baráži. V samotné soutěži však zatím předvádí zhruba to, co od něj skeptici očekávali. "Body budou sbírat sporadicky a žádná velká sranda s nima taky nebude."

Až do posledního zápasu s Leicesterem to platilo naprosto dokonale. Clarets vstřelili gól v prvním kole Chelsea a pak šest utkání, včetně jednoho v ligovém poháru, čekali na úspěšnou trefu. Vysvobození přišlo až právě v bitvě nováčků, kdy se Burnley prosadilo hned dvakrát a vykřesalo cenný bod.

Na tento sporadický úspěch bude chtít navázat i proti West Hamu, jemuž dluží porážku z loňského října, kdy na Turf Moor Hammers vyhráli v ligovém poháru lehce 2:0. V ligových zápasech je však bilance vyrovnaná, v posledních třech případech vyhrály oba kluby jednou.

Aktuální formu má však rozhodně lepší hostující celek. Z posledních čtyř zápasů získal skvělých sedm bodů, když výhry zaznamenal proti Liverpoolu a Queens Park Rangers. Darem z nebes je pro Sama Allardyce především útočník Diafra Sakho, jenž se trefil ve všech čtyřech ligových zápasech.

Ani dnes by neměl na trávníku chybět, stejně tak jeho kolega Enner Valencia. Ten patrně naskočí i přesto, že strávil dlouhou dobu na cestách kvůli kvalifikaci. Po zranění lýtka by se měl vrátit do hry taky Mark Noble.

Manažer Burnley Sean Dyche rovněž zaznamenává řadu šťastných návratů. Danny Ings, Kieran Trippier, David Jones, Nathaniel Chalobah i Michael Keane jsou po zraněních k dispozici. Na marodce tak zbývá pouze trojice Dean Marney, Steven Reid a Matthew Taylor.

Hlavní průvodní téma zápasu mezi Arsenalem a Hullem je na první pohled jasné - půjde o reprízu loňského dramatického finále FA Cupu, v němž favorizovaní Londýňané heroicky stáhli rychle nabyté dvoubrankové manko a zajistili si tak první trofej po devíti letech. Nyní Gunners nutně potřebují na téhle psychologické výhodě stavět i v lize...

Proč "nutně potřebují", po tom také není nutno bádat nijak dlouze - Arsenal má po sedmi kolech na kontě jenom deset bodů a i přes doposud jedinou utrženou porážku od suverénní Chelsea nemůže být se svým bodovým výkazem plně spokojen. Proti Hullu si teď tedy Gunners nemohou dovolit žádné zaváhání a předešlých pět ligových výher nad tímto soupeřem jim určitě hraje do karet.

Současní Tigers se na druhou stranu nemají čeho obávat a mohou jít do zápasu bez přehnaného respektu. Poslední důležitý zápas před reprezentační pauzou ostatně tváří v tvář Crystal Palace zvládli a momentálně se nachází pouhý jeden bod a tři příčky pod svým dnešním soupeřem.

Manažer Steve Bruce ovšem bude před výletem na Emirates Stadium řešit jedno větší dilema, a to zdali zůstat při ofenzivnějším rozestavení 3-5-2 (k němuž se s úspěchem vrátil v minulém kole), nebo přetočit formaci a hrát na jediný hrot. Stejně tak bude muset někdejší lodivod Sunderlandu pečlivě zvážit kondičku vybraných hráčů, jichž se hned 13 před časem vydalo plnit reprezentační povinnosti.

Rovněž Arsene Wenger nemá o starosti nouzi. Kabinu Arsenalu jako už klasicky terorizují zdravotní problémy a v tuhle chvíli se na marodce londýnského celku plácá osm až devět členů širšího kádru A-týmu. Mezi ty dobré zprávy spadá návrat Mikela Artety a Walcottův letošní debut za rezervu; mezi ty (četnější) špatné naopak trest pro Chamberse a čerstvá zranění Koscielného s Özilem.

Vypadá to, že každý zápas Newcastlu je pod velkým drobnohledem. A bude to tak zřejmě do té doby, než Magpies vyhrají. Nebo dokud Mike Ashley neztratí trpělivost a nevyhodí Alana Pardewa. O Angličanovo propuštění se nyní pokusí zasadit nováček Leicester City.

S každým týdnem je to s Pardewem horší a horší. Jediná výhra z posledních patnácti zápasů, jen 7 bodů z 45 možných. Newcastle potřebuje nějakou vzpruhu jako sůl. Alespoň psychickou, vždyť z minulých 23 zápasů dokázal vstřelit gól jen v devíti (!) z nich. Nepomohly ani další z nekonečna francouzských ofenzivních posil Rémy Cabella a Emmanuel Riviére.

Z posledních osmi zápasů Magpies skórovali jen jednou, aniž by jim pomohl Papiss Cissé. Ten ostatně zařídil všechny čtyři poslední góly, čímž zachránil svému manažerovi krk. Proti Hullu i Swansea zajistil remízy 2:2. Bez něj už by Pardew patrně počítal rentu od svého někdejšího zaměstnavatele z pohodlí domova.

Proti Leicesteru City to bude mít velmi těžké. Foxes působí svěžím dojmem a především v době, kdy vyhráli na Stoke a doma s Man United, se na ně těšila celá fotbalová Anglie. Porážka s Crystal Palace a domácí remíza s Burnley nicméně euforii trošku zbrzdila, a nováček Premier League tak opět může překvapit.

Má k tomu dobré předpoklady, současný manažer Nigel Pearson dělal v Newcastlu asistenta manažera Glennu Roederovi a Samu Allardycovi - tým dokonce chvíli vedl sám, když oba trenéry klub vyhodil.

Ve vzájemných zápasech nicméně vládnou Magpies, kteří neprohráli osm posledních střetnutí. Na St James’ Parku dokonce poslední čtyři duely vyhráli. Leicester v Newcastlu vyhrál naposled před 14 a půl rokem.

Tentokrát nebude Alan Pardew moci využít jednoho z Francouzů Emmanuela Riviéreho. Otazník visí i nad Sammy Ameobim. Leicester pak musí zvážit stav Jeffreyho Schluppa a Riyada Mahreze, kteří se vrátili z reprezentační přestávky později než by bylo záhodno.