Životopisy

Jak praví srbské přísloví: Budeš bohatý - budeš rohatý. A skutečně, také nemálo majetných vlastníků celků Premier League bývá spojováno se samotným ďáblem. Penězi posedlí, veškeré bariéry bořící, dlouholetou tradici ničící. Takoví jsou prý důstojní pánové ve fracích...  

Jak praví srbské přísloví: Budeš bohatý - budeš rohatý. A skutečně, také nemálo majetných vlastníků celků Premier League bývá spojováno se samotným ďáblem. Ale opravdu bychom měli být tak omezení při pohledu na ně?  

Jak praví srbské přísloví: Budeš bohatý - budeš rohatý. A skutečně, také nemálo majetných vlastníků celků Premier League bývá spojováno s ďáblem. Penězi posedlí, veškeré bariéry bořící, dlouholetou tradici ničící. Takoví jsou prý důstojní pánové ve fracích, kteří zápas od zápasu usedají do čestného lože sledovat ty, které tak štědře platí.  

Nejlepším střelcem roku se na Apeninském poloostrově v sezóně 1980/81 s osmnácti zásahy stal Roberto Pruzzo, k naprosté dokonalosti již scházelo jediné - více štěstí. Další triumf Juventusu přitom provázel další z dlouhotrvajících sporů o údajném nadržování rozhodčích stran bianconeri.  

Když 9. března roku 1908 na fotbalovou mapu přibyl nový bod s názvem Inter Milán, jeho městský rival AC procházel již devátým rokem své existence. Červenočerní "ďáblové", patřičně hrdí na starší původ a vždy si plně vědomi svých zásad, spoléhali na širokou podporu milánského měšťanstva, naproti tomu Inter těžil z obliby mezi lombardskou smetánkou a studentstvem.  

Největší z italských měst, působivá a jedinečně krásná Roma, navzdory svému potenciálu dlouhá léta pouze nečinně přihlížela takřka neomezené vládě jiných týmů, z nichž v samotném zárodku italského fotbalového šampionátu vyčníval zvláště přístavní Janov a dnes již ne příliš známý celek Pro Vercelli.  

Přestup Aleksandra Keržakova z Dinama Moskva do Zenitu Petrohrad o víkendu oficiálně potvrdily i oba kluby a po třech letech se tak Keržakov opět stal hráčem Zenitu. Někteří se na návrat historického kanonýra dívají s odstupem kvůli pochybnostem o jeho výkonnosti, jiní zase kvůli jeho návratu přes mužstvo moskevského rivala.  

Je smutným a dnes již také dlouhodobým faktem, že většina fanoušků, snad jen s výjimkou těch v centru průmyslového regionu Piedmont, upřednostňuje především celek slavnějšího Juventusu, zatímco historicky takřka neméně významné Torino zůstává v rovině jakéhosi zapomenutého mýtu, jenž se chce jen málokomu objevovat.  

Bianconeri si chuť z předchozí nepovedené sezóny spravili v následujícím ročníku, kdy nejenže načali třetí desítku své velkolepé sbírky mistrovských titulů, ale ke Scudettu přidali ještě i prestižní Pohár vítězů pohárů a Evropský superpohár! Duo Platini-Boniek řádilo jako černá ruka, oba cizince navíc výborně doplňoval Paolo Rossi.  

Se vzpomínkami na uplynulou veleúspěšnou sezónu se všichni juventini na nadcházející ročník nemohli dívat jinak, než s neochvějnou důvěrou. A jak se ukazovalo hned od prvních kol, turínští tifosi se těšili oprávněně.  

Je paradoxem, o němž však málokdo ví, jak úsměvně si odporuje název nejúspěšnějšího a nejoblíbenějšího týmu země zpod Apenin s jeho proslavenou přezdívkou. Zatímco tradiční označení La Vecchia Signora - Stará dáma - poukazuje na pro turínský celek typickou aristokracii a usedlost, název samý, čili Juventus, je latinským synonymem pro slovo Mladost.  

Sezóna 1957/58, zakončená bez zisku jediné trofeje, pochopitelně nikterak "nezaujala" prezidenta diavoli Andreu Rizzoliho, který toužil po návratu Scudetta do své kanceláře, pročež na San Siro angažoval další z nekončící řady útočných es...  

"Černá vzbuzuje strach, červená zase respekt. Budeme jako fotbaloví ďábli," těšil se na sklonku devatenáctého století jistý anglický gentleman, jemuž v dobách vyřknutí oné okřídlené věty táhlo na třicátý rok života. V občanském průkaze měl napsáno Herbert Kilpin a pracoval jako obchodník s textilem.  

Stejně jako v minulém díle, i nyní začínáme zostra - na řadě je další finále Poháru mistrů. Již třetí během čtyř let! Avšak, pro Interisty to tentokrát nebude tak slastné počtení jako v předchozích dvou případech (bohužel). Po slzách radosti totiž zákonitě přišly také slzy hořkosti...