Zklamání a hra v hlubokém bloku. Morávek kritizuje pasivní výkon Česka

Trefená sestava, která nedokázala udržet svůj herní záměr a nakonec nepříjemný zážitek. I tak se dá popsat výkon české reprezentace na mistrovství světa proti Jihoafrické republice. Více si zápas rozebereme v analýze Jana Morávka.

Zklamání z toho, jak se prezentuje český fotbal, je obrovské. Myslím, že reakce z celého světa mluví jasně. O to smutnější je, že se nedostavila sebereflexe, když trenér reprezentace je schopný výkon zhodnotit jako dobrý.

Chyběl mi respekt k fanouškům, kteří utratili velké peníze za to, aby tým podpořili přímo na místě a dozví se, že to, co viděli, bylo dobré a panuje s tím spokojenost.

Být na jejich místě, tak by mě to až urazilo. Pokud odpovědní lidé v českém fotbale zastávají stejný názor jako trenér, tak se vůbec nemůžeme bavit o tom, zda se můžeme zlepšit a někam posunout. 

Celé mi to přijde fakt smutné, protože v průběhu šampionátu vidíme, jak se hraje fotbal, kam se ubírá. Ve srovnání s námi je to velký rozdíl. Turnaj nám ukazuje tvrdou realitu, kterou si stále nechceme uvědomit a začít dělat něco jinak.

Za mě je to velká škoda i z toho důvodu, že tentokrát trenér trefil sestavu a změny, které jsme provedli, se projevily pozitivně. Noví kluci odvedli dobrou práci. 

Hlavně v úvodních deseti patnácti minutách jsme vypadali fakt zajímavě. Říkal jsem si: Wow! Takhle český tým nepoznávám. Najednou jsme dokázal rozehrávat, udržet míč, vyměnit si narážečku, byli jsme v pohybu, měli dobrou nabídku.

Jenže po čase, kdy už jsme vedli 1:0, jako bychom se vrátili k tomu, co jsme hráli dosud - zatáhli se do hlubokého bloku a spoléhali na urputnou obranu. Nevím, jestli si kluci nevěří hrát fotbal celou dobu, nebo už to mají v sobě podvědomě zakořeněné, že jim jde víc bránění a nesmí hlavně inkasovat.

Ale proti JAR? Proti hráčům, kteří v drtivé většině hrají tamní ligu? To je prostě smutný pohled. A hlavně velká škoda, protože jsme viděli akce, které si zaslouží pochvalu, i když po zápase a jeho průběhu to bude znít divně.

Líbilo se mi, jak jsme vystavovali útok. Můžu začít u vstřelené branky, kdy jsme rychle rozehráli aut, Adam Hložek si skvěle zaběhl za obranu a skvěle navnímal prostor, když dával míč rychle před branku, kde očekával spoluhráče. Nakonec se míč dostal k Alexandru Sojkovi, který to chytře přistrčil Michalu Sadílkovi a byla z toho branka.

Ale byly tam i další pozitiva například ve výstavbě hry, když obránci místo dlouhých nákopů volili rozehrávku po zemi do našich ofenzivních hráčů, kteří se dobře nabízeli v meziprostoru.

Povedlo se to Tomáši Holešovi, Vladimíru Coufalovi i Ladislavu Krejčímu. Hned dvakrát si pro balon seběhl Hložek a pokaždé z toho bylo skvělé řešení. Akce, kdy mu dává míč Holeš, z první si narazí se Schickem a zastaví nás pouze ofsajd Coufala, byla skvělá.

Jenže jich bylo málo a postupně se z naší hry začaly vytrácet. Zatáhli jsme se, bránili a když jsme se dostali náhodou na míč, byli jsme v obří křeči a bez sebevědomí. O nějaký smolný moment, jako byla nastřelená ruka ve vápně,  jsme si vyloženě koledovali pasivním přístupem a taktikou se ke třem bodům probránit.

Musím říct, že jestli zahajovací sestava byla trefená, střídání už tolik ne. Navíc mi přišlo, že i noví kluci na hřišti byli celkem rychle unavení a nepřinesli potřebnou energii, která se od nich čekala. 

Bylo to vidět zejména ve finální fázi, kde jsme mohli lépe řešit brejkové situace, přidat druhý a zápas tím ukončit. Výmluvná byla situace u Pavla Šulce, který šel do souboje jeden na jednoho ve vápně JAR.

Ukázal však, že není ve formě a jeho herní limity ho nepustily do lepší výchozí pozice, aby předložil kvalitnější přihrávku Schickovi. Tohle nás provází už dlouho. Jediný, kdo se v ofenzivě pokouší o souboje jeden na jednoho je Hložek, jemuž to vychází tak nějak částečně.

O tom, jak nám dělá problém zpracování míče, první dotek, odskočený balon či laciné ztráty míče, by vydalo na celý článek. Stálo nás to například druhý gól, když si Vladimír Darida špatně převzal míč od Michala Sadílka a musel se pro něj takřka vracet, čehož využili obránci JAR a střelu mu zblokovali.

Kdybych měl vybrat něco, za co nás pochválit, jsou to standardní situace. Opakuji se. Už jsme si o tom říkali tolikrát, ale na MS je zahráváme snad nejlíp ze všech týmů. Vidím dost zápasů, zaměřuji se na to a je neuvěřitelné, jak umíme trefovat standardky tak dobře. Máme skvělé exekutory, což není jednoduché najít. 

Ale uznávám, že i mně už přijde trochu trapné mluvit ve spojitosti s Českem pouze o dobrých standardkách. Snad kluci naváží v zápase s Mexikem na těch prvních 15 minut a důvodů chválit bude daleko víc.