West Bromwich, největší z trpaslíků

Ze všech tří nováčků Premier League má West Bromwich Albion nejen nejčerstvější vzpomínky na působení mezi anglickou smetánkou, ale i papírově nejsvětlejší vyhlídky na záchranu prvoligové příslušnosti. Bez nadsázky lze totiž říct, že již uplynulou sezonu disponoval v druhé lize kádrem hodným Premier League.

Někdejší postrach soupeřů, v tomto okamžiku staronový účastník Premier League, to je West Bromwich Albion. Klub se zářivou minulostí a spíše jen nadějnou přítomností datuje svůj vznik do roku 1878, takže patří k vůbec nejstarším na světě. Tehdy ještě vystupoval s přídomkem Strollers, namísto dnešního Albionu, jímž se mohli mimochodem dělníci firmy George Salters’s Spring Works honosit jako vůbec první na světě.

Dříve hojně užívané označení pro Velkou Británii přijali za své roku 1880 a později v osmdesátých letech vznikl poprvé klubový znak. Originální nápad dosadit do popředí drozda se zrodil v hlavě Toma Smithe, klubového sekretáře. Ten si usmyslel, že právě tento druh ptáka sedícího na břevně by mohl být ideálním talismanem klubu. Jen v roce 1900 s přesunem na stadion The Hawthorns (doslova trnité plody hlohu) horní část brankové konstrukce příhodně vystřídala větvička hlohu a bylo vystaráno. Jen s nepatrnými kosmetickými úpravami se tentýž znak WBA dochoval dodnes, stejně jako přezdívka "The Throstles", neboli "Drozdi".

FA Cup má přednost...

Není však ani tak důležité, jak vypadalo logo mužstva, nýbrž jak hráli samotní hráči. A ti o sobě dali vědět velice brzy a důrazně. V roce 1883 vyhrává West Bromwich svou první trofej, když ve finále poháru s názvem Staffordshire Senior Cup poráží Stoke City v poměru 3:2.

Tento úspěch však nebyl nic oproti tomu, co mělo přijít za pět let. Modrobílí už jako profesionálové slavně triumfují v nejstarší soutěži světa, tedy FA Cupu, přičemž oba dva roky předtím měli také tu čest finálový zápas hrát, ovšem ani jednou ho nezvládli podle svých představ. Jak se říká: Do třetice všeho dobrého, a ono to opravdu vyšlo. A kterak tento historický moment Throstles uchovat v paměti? Krom toho, že je letopočet sám o sobě díky třem osmičkám snadno zapamatovatelný, právě v témže roce vzniká první ligová soutěž na světě, což je vskutku pamětihodná událost.

Ani West Bromwich nemohl chybět u jejího slavnostního založení a okamžitě se stal pevnou součástí Football League. I nadále však zůstával spíše pohárovým specialistou, neboť další trofej vzešla znovu z bojů o FA Cup. Tentokráte Throstles ve finále hladce přehráli Aston Villu v poměru 3:0, stalo se tak roku 1892.

Jenže tím slavné období modrobílých končí. Za tři roky West Brom stejnému soupeři ve finále Anglického poháru tentokrát podléhá 0:1 a startuje tak náhlý úpadek klubu z předměstí Birminghamu, který s příchodem nového tisíciletí vyvrcholí nečekaným sestupem do druhé ligy. Paradoxem je, že se tak stalo zrovna v premiérové sezoně na nově vybudovaném stánku The Hawthorns.

Jenže tak hrozná zase sezona 1900/01 nebyla. West Bromwich Albion razil nadále tu samou cestu, takže dával přednost pohárovým zápasů. A znovu se to vyplatilo. Až v semifinále ho zastavil kolos jménem Tottenham drtivým způsobem – deklasoval ho v poměru 4:0, přesto i účast v utkání o finále znamenala pro Throstles velký úspěch.

Na senzační sesun WBA do druhé ligy na přelomu tisíciletí se ihned zapomnělo, neboť se modrobílí okamžitě mezi elitu vrátili. Ale ne nadlouho! Sice v roce 1903 přichází tápajícímu Albionu pomoci dvacetiletý levý obránce Jesse Pennington, ohromný talent a zanedlouho vážená klubová legenda, jež odehrála v dresu WBA téměř 500 zápasů, The Baggies (Termín "Baggies" v této době ještě nebyl znám a jeho původ je až dodneška opředen tajemstvím a nekonečnými dohady. Poprvé mohla být tato nová přezdívka West Bromwiche slyšena roku 1905) padají níže znovu a tentokráte ne jen na rok.

Na výsluní se definitivně vrací až v posledním utkání ročníku 1910/11 díky penaltě Teda Bucka, která znamenala vítězství West Brom nad Huddersfieldem a zároveň pečetila postup do Division One. Ještě předtím registrujeme další úspěšné tažení Throstles Anglickým pohárem, osudným se jim stal opět semifinálový zápas, kde jim byl za soupeře liverpoolský Everton.

To v roce 1912 už to vypadalo s šancemi WBA na další triumf v FA Cupu o něco nadějněji, jenže o to trpčí bylo pak zklamání Baggies po nepovedeném finálovém duelu s Barnsley, který ztratili až v poslední minutě prodloužení. V této chvíli se fandové modrobílých a samotní hráči utápěli v slzách zmaru, jenže ohromný úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.

Nám ten fotbal tak chyběl, a tak...

Skončila první světová válka, doba utrpení, fotbal se nehrál a na to, až ho zase budou moci provozovat se, jak se později ukázalo, nejvíce těšili právě hráči West Bromwiche. Pozůstatek po válce a něco jako provizorní soutěž, tak zvanou Midland Victory League, vyhráli Baggies v roce 1919, aby si příští rok pohodlně dokráčeli pro triumf ještě sladší, ve staré dobré Division One.

Říkám pohodlně a vím proč. Napoví trocha statistických údajů – 60 bodů, 104 gólů, 28 vítězství a "Drozd" Fred Morris nejlepší střelec s 37 zásahy, toť jedinečný počin Throstles. I použité slovo "jedinečný" má své opodstatnění: Do této doby totiž nebyl žádný tým v Division One suverénnější než nyní West Bromwich. Tento rekord byl postupem času z popředí historických tabulek vymazán, přesto s přihlédnutím na víc jak 20 let existence First Division, nejde jinak než říct: klobouk dolů!

Zlatá éra bromwichské kopané pokračovala i nadále, ovšem v sezoně 1924/25 z toho bylo jen druhé místo za tehdejšími suverény z Huddersfieldu. I pozice vicemistra byla v tuto chvíli mohutným úspěchem (zvlášť když po 42 kolech ztrácel West Brom na The Terriers jen dva bodíky) neboť příští rok Huddersfield dovršil hattrick v počtu titulů a stvrdil tak svou nebývalou suverenitu. Zatímco obhájce titulu uspěl opět a příští sezonu byl druhý, Baggies nebezpečně upadali a po třinácté příčce v sezoně 1925/26 dovršili následující ročník na potupném dnu tabulky a opět se stěhovali o patro níž.

Druhá liga? Již aktuální téma!

Předlouhou dobu si nezahráli Throstles elitní anglickou ligu, neboť se vzhůru vyšplhali až v roce 1949, do té doby se ovšem událo také pár zajímavých věcí. Tak například v sezoně 1929/30 nastříleli modrobílí svým soupeřům rekordních 105 gólů (tedy o jeden víc oproti památnému mistrovskému ročníku), přesto se z postupu neradovali.

Příští rok však ani druholigová příslušnost nezabránila Albionu v senzačním triumfu v FA Cupu, což mu hravě vynahradilo loňské selhání v druhé lize. Navíc v tomtéž ročníku se kýženého postupu mezi elitu West Brom dočkal a navíc slavil ojedinělý double, do té doby představující pro modrobílé tabu, když přemohl v Charity Shieldu slovutný Arsenal.

Klub tenkrát na hřišti táhl legendární střelec William "Ginger" Richardson, jenž sloužil WBA šestnáct let a po ukončení zdejšího angažmá se mohl pyšnit dech beroucím průměrem 1,55 gólů na zápas. Prostoru u postranní čáry zase vládla jiná ikona klubu, tentokráte mezi manažery, a to trenér i sekretář v jedné osobě Fred Everiss. Ten koučoval Throstles neuvěřitelných 46 let od roku 1902 a doposud je v historických análech anglické kopané zapsán jako manažer nejdéle sloužící jednomu klubu. Kam se na něj hrabe takový Sir Alex Ferguson.

První ze jmenovaných hvězd mužstva vytvořila v sezoně 1935/36 rekord v počtu nastřílených branek v jedné sezoně. To číslo je pěkně kulaté a jde o numero 40 (z toho 39 v lize). Co se týče klubových úspěchů, registrujeme ve válečném období jen jediný a to v roce 1944, kdy Baggies triumfovali v Midland Wartime Cupu, tedy v soutěži, která už dávno neexistuje. Roku 1949 konečně na předměstí Birminghamu mohou oslavovat návrat mezi anglickou smetánku, kde West Brom vydrží celých 24 let.

Megson spasitel

Po válce, konkrétně v roce 1950, přichází na The Hawthorns za (pro soudobé fanoušky fotbalu směšnou) částku 20 000 liber Ronnie Allen, útočník a další z legend klubu, k němuž se záhy připojí fantastický pravý bek Don Howe. A jelikož již v tuto chvíli v dresu Baggies působilo nejlepší levé křídlo historie West Bromwiche Ray Barlow, čekaly se jen a jen úspěchy. Ty se také dostavily hned vzápětí.

V dobrém se bude vzpomínat zejména na sezonu 1953/54, kdy se konečně po letech Albion opět dočkal solidního ligového úspěchu (skončil druhý) a zároveň triumfoval již počtvrté v FA Cupu. Pak však dlouho nic, hvězdy pohasínaly, čas zkrátka nelze zastavit a trofeje přebíral kdekdo, jen ne kapitán Throstles. Až s příchodem šedesátých let, odchodem vyčpělé Allenovy generace a nástupem borců, jakými byli křídelník Brown (nikdo se v modrobílém dresu neobjevil vícekrát jak on – za Albion odehrál 720 utkání) či hrotový hráč Jeff Astle, zase Baggies měli co slavit.

Rok 1966 – West Bromwich se stává teprve pátým vítězem nově vzniklého Ligového poháru, za 12 měsíců ve Wembley ve finále stejného turnaje tentokráte Throstles nestačili na Queens Park Rangers a konečně sezona 1967/68 a sní příchozí poslední, pátý, triumf v nejstarší soutěži na světě, Anglickém poháru alias FA Cupu. Tak skončila jedna přinejhorším stříbrná éra fotbalu ve West Bromwichi, na níž zatím žádná další nenavázala. Na konci ročníku 1968/70 ještě měli Baggies na dosah další úspěch v League Cupu, na Manchester City však nestačili. Pak už modrobílí jen žili ve stínu dřívějších radostí tradičního klubu, na řadu totiž přišly spíše strasti.

Ani kreativní středopolař Bryan Robson, jenž si později udělal jméno ve věhlasném Manchesteru United, ani jeho kolega ze zálohy John Wile, a dokonce ani levák Willie Johnston nepomohli West Bromwichi během sedmdesátých let k žádné trofeji, snad jen s výjimkou Tennent-Caledonian Cupu, který Baggies vyhráli v roce 1977. Tento pohár by však svou prestiží předčila snad každá jiná soutěž na Ostrovech, také proto je jeho životnost počítána jen na roky, nikoli desetiletí.

A pokud hovoříme o tomto desetiletí jako o nevydařeném, co bych vám pak měl vykládat o tom nadcházejícím? V roce 1981 opustil potápějící se loď jménem West Bromwich Bryan Robson a přestoupil do Manchesteru, příští rok sice došel Albion i bez něj do semifinále FA Cupu i Ligového poháru, pak už to ovšem bylo jen a jen horší.

Za další čtyři roky spadl Albion do druhé ligy a roku 1991 krize vyvrcholila historicky prvním sesunem do Third Division. Hned rok na to se sice West Bromwich vrátil výše, to však měl být také na dlouho jeho vrchol. Nicméně nestalo se tak. V březnu 2000 se totiž ujal kormidla Throstles Gary Megson, nynější lodivod Boltonu, a za dva roky je vytáhl zpět na výsluní, tedy do první ligy. A začalo nekonečné pendlování mezi "vrchností" a "poddanými".

Premier League, vítej!... Premier League, sbohem!

Následoval totiž okamžitý pád na zem, ukázalo se totiž, že Baggies, přinejlepším zatím, na Premier League nemají, když neskončili poslední jen díky ještě bídnějším výkonů Sunderlandu. Faktem totiž je, že West Brom od záchrany dělilo propastných 16 bodů!

Každopádně ještě jednoho postupu do Premier League se modrobílí dočkali a to nejdříve, jak to jen bylo možné. Tentokrát ale lze prvoligovou štaci označit za úspěšnější. První rok se totiž Throstles dokonce zachránili, pak však skončili opět předposlední shodou okolností znovu před Sunderlandem, světe div se, ještě slabším a vůbec nejslabším v historii, kdyby letos tak "neválelo" Derby County.

A jak to bylo dál, už všichni víte. West Bromwichi byla League Championship těsná již po roce, a tak se jí Baggies rozhodli suverénně vyhrát, aby opět nakoukli mezi anglickou smetánku. Navíc se vrátili ke slavným pohárovým kořenům, když se FA Cupem prokousali až do semifinále, kde podlehli pozdějšímu vítězi z Portsmouthu. Pro příští sezonu se však cíl WBA přímo nabízí: Poslední dvě vystoupení v první lize trvala jeden rok, respektive dva, teď je na čase přímo úměrně pokračovat. Udrží se skutečně West Bromwich Albion v Premier League tak dlouho? Ambice na to má ze všech tří nováčků zřejmě nejvyšší, to je bez debat.