Svět nám utíká, zabíjíme kreativitu. Jirkal nenechal na české reprezentaci nit suchou

Jeden velký chaos a velké množství chyb. Tak hodnotí počínání české reprezentace v posledním utkání základní skupiny MS 2026 proti Mexiku bývalý reprezentační pozorovatel a analytik Miroslav Jirkal. "Některé chyby byly až dětinské. Na této světové úrovni si je nemůžete dovolit. My jsme je udělali a nabídli jsme tím domácím vítězství," říká někdejší spolupracovník trenéra Karla Brücknera.

Jak byste zhodnotil poslední český zápas na MS?

"Jsem zklamaný. Byli jsme asi všichni v očekávání, že se něco zlepší, a že se do české hry promítne i morál, kdy jsme potřebovali vyhrát nad týmem, který už měl své jisté. Čekal jsem, že odhodlání přetavíme v útočnou činnost, budeme efektivní, půjdeme do zakončení, budeme mít nebezpečné situace, ale v první půli se nám to povedlo asi třikrát, kdy byl na hřišti znát Denis Višinský. Ale měli jsme toho mít daleko víc. Mexičané hráli bohorovně, dlouze drželi míč, nedostávali se dopředu a pro nás se otevírala velká šance toho využít."

Ve druhé půli však Mexiko přepnulo a rázem to byl jiný zápas.

"Trenér musel podle mě zasáhnout, protože opravdu začali hrát, měli vyložené šance a byli probraní. Ovšem také využili dvou slepených situací, kdy jsme špatně vyřešili naše standardky. Při následném bránění jsme se chovali chaoticky při návratech na vlastní polovinu. Takové chyby na vrcholné úrovni nemůžete dělat, protože jsme de facto soupeři nabídli vítězství. Mrzí mě i to, že na hřišti vypadáme rozháraně, chybí nám automatismy. Dostaneme se k míči v záloze a jako bychom nevěděli, co s ním provést. Nemáme vazby, hráči se nenabízí a většinou se pracně získaného míče zbavujeme. Absolutně nám chybí pohyb, jakmile získáme balon. To je ale přitom to nejdůležitější."

Česko mělo jednu střelu na branku za celý zápas a na velké šance prohrálo s Mexikem 0:5. Na víc jsme opravdu neměli?

"Nechtěl bych to svádět pouze na naše dovednosti. Ano, máme v nich velký deficit, to víme všichni. Ale podle mého názoru skutečně byl na hřišti prostor pro lepší spolupráci hráčů v záloze. Nedokážeme dát dobrý balon ofenzivním hráčům. Nemáme náběhové situace ze strany či za obranu. Neumíme vyřešit brejky. Naprosto jsme na ně rezignovali. Ale těžko to vyčítat těm klukům, když spolu hráli první nebo druhý zápas. Neměli jsme ukotvenou záložní řadu, docházelo ke změnám systémovým i personálním. Pak to vypadalo tak, že jsme chaoticky hasili vzniklé situace a praměnily z toho naše chyby."

Čím si vysvětlujete takový kolaps obrany při inkasovaných gólech?

"Při ofenzivních standardkách musíte mít zajištěnou obranu, abyste měl vzadu jistotu, nebo si byl jistý, že máte rychlý návrat hráčů. A přesně v tomhle jsme selhali. Nereagovali jsme včas. U první branky se tam Denis Višinský jen dívá na hráče, jak přijímá balon. Nepomohli mu ani další hráči s agresivitou. Místo toho, abychom udělali taktický faul, tak je z toho inkasovaná branka. U druhého gólu jsme se sice vraceli v šest hráčích, ale nikdo nešel do hráče s míčem. Vedl 40 metrů balon a nikdo se mu nevěnoval. Jen jsme běželi zpátky. Následně tam David Douděra poté udělal chybu, že šel k hráči, aby ho dorazil, ale neudělal to, vrátil se na svůj post a nechal ho zcela volného. Pak už zase zavládl chaos. Byly to až dětinské chyby, které by na této úrovni neměly vůbec nastat. I zde to ale vycházelo z toho, že nejsme vůbec sehraní. A opakovalo se to už třetí zápas v řadě."

Je to chyba zvolené sestavy, taktiky nebo kvality hráčů?

"To jsou dvě věci. Zaprvé jsme nevyužili přednosti našich hráčů na jednotlivých postech. S tím souvisí například hra na tři obránce, což někomu může dělat problémy. Nejen stoperům, ale hráčům před nimi v záloze. Obránci totiž vystupují daleko s útočníkem a záložníci musí vyplnit náběh soupeřova záložníka do otevřeného prostoru, ale to se nekoná. A tento neduh se nám opakoval. Dostali jsme tak gól s Koreou a měli jsme s tím problémy i proti JAR. Nemáme vůbec propracovaný herní styl, spolupráci mezi klíčovými řadami. Jako by hráči netušili, co mohou od sebe čekat. Stačí, aby jeden hráč netušil, komu přihrát, kam mu kdo naběhne a už je zbytečná ztráta na světě."

A do toho hned třikrát hrála zcela jiná základní sestava...

"Pak to na hřišti vypadá, jako by to hráči vypouštěli, ale tak to není. Na klucích jsem viděl, že jsou motivovaní vyhrát, chtěli to dokázat, ale naráželi na systémové chyby a komunikaci. Na druhou stranu trenér Koubek přišel těsně před baráží, měl nějaký záměr. Baráž se povedla opravdu se štěstím, ale teď před turnajem jsme měli držet jeden systém, ustálit sestavu a pilovat detaily. Ukotvit klíčové hráče a kolem nich dělat kosmetické úpravy. Ne ještě zkoušet a hledat. Vše se zbořilo a byl z toho chaos. Národní tým je přitom výkladní skříň českého fotbalu. Když ho máte na MS, vidí ho celý svět a tohle nebyla dobrá vizitka."

Střídající hráči opět moc změn na hřišti nepřinesli. Neměl jste větší očekávání od reakce na vývoj zápasu?

"Souhlasím. Překvapilo mě, že střídal Višinský, který měl dost náběhů a uměl soupeře překvapit pohybem. Měl tři dobré situace, jednu vyloženou gólovku. Působil rychlým a lehkým dojmem a když odešel, tak mi tam takový hráč chyběl. Čekal bych, že místo Douděry přijde Jaroslav Zelený, který umí jako jeden z mála podržet míč, podílet se na kombinaci, vytvářet situace, přečíslovat, invertovat do středu pole. Tohle všechno ve Spartě ukazoval. Přijde mi to trochu jako promarněné. Naopak na druhé straně hrál v dobré formě Vladimír Coufal. To byl v průběhu turnaje jeden z nosných hráčů českého týmu."

Když bylo zřejmé, že Češi nemají síly na obrat, ani se nedostali do závěrečného tlaku, poslal byste na hřiště teenagera Huga Sochůrka, který na MS nedostal ani minutu?

"Už proti JAR jsem čekal, že by mohl přijít na hřiště do role ofenzivního záložníka. Aspoň na pár minut. A teď s tím naprosto souhlasím, že proti Mexiku mohl pět deset minut dostat. Není to zrovna hráč, který by se bál něco vytvořit. Naopak může vyvézt míč, není svázaný. Mrzí mě, že jsme ho neviděli ani minutu, když už se objevil v nominaci."

Vladimír Coufal po zápase mluvil o nastaveném zrcadle a že světová úroveň Česku uniká, což se ale řeší posledních 10 až 15 let. Ve výchově hráčů zásadní pokroky vidět nejsou a v lize tvoří nadstavbu většinou cizinci. Co se s tím dá dělat?

"Má to hlubší příčiny. Mezi dlouhodobé patří výchova a přístup k mladým hráčům. To lze jasně pojmenovat. Pokulháváme v technice, v technické dynamice, chybí nám rychlé myšlení, neumíme využít akční rychlost. Nejvíce nás to bolí u záložníků. Souvisí s tím i postavení hráčů. Ať se bavíme o žácích, dorostech či dospělém fotbale - my se bojíme útočného postavení. U nás se pořád vyznává, že máme myslet hlavně na to, abychom měli hráče vzadu. Takhle ale moderní fotbal nelze hrát. Musíte mít více hráčů v ofenzivě, aby bylo s kým hrát. A ti kluci potřebují volnost, aby hráli. My jim ale vštěpujeme defenzivu a disciplínu. V mládeži by se měli hráči učit útočit, ofenzivní vzorce, kombinaci, nasát kreativní myšlení, aby pak přišli do A-týmu a využili to tam."

Jenže takoví hráči v české lize moc prostor nedostávají...

"A to je ten problém. Když už máme hráče, kteří to v sobě mají, chceme po nich, aby byli komplexní, měli i dovednosti do defenzivy, aby zvládali napadat, pohybovat se v intenzitě. Místo toho, abychom s těmi nadějemi pracovali jinak, rozvíjeli je, tak nám sedí na lavičce, protože nejsou komplexní a nemají všechno, co si představujeme. Pak chodí po hostováních. A končí to tím, že sami ti kluci ztrácí motivaci. Jsou de facto odsouzeni se v Česku neprosadit. V minulosti tu bylo takových nadějí, ale na nejvyšší level to nedotáhly i třeba proto, že jsme je zabili tím, že nedostali šanci nebo nedostali více důvěry."