Rozhovor s Petrem Svěceným: Jak se dělá fotbal na placené TV?
Patří mezi důležité hráče na trhu s televizními právy. Televizní kanál O2 TV Sport vysílá všechna utkání Ligy mistrů i šlágry české Fortuna Ligy. "Česká liga je pro nás dobrá akvizice," říká jednoznačně moderátor a komentátor stanice Petr Svěcený. V exkluzivním rozhovoru pro Eurofotbal dále mluví o podobě předzápasových studií, tvorbě analytického pořadu či proměnách ve stylu komentování.
Fotbal dělá už dlouho. Dlouhé roky byl jedním z nejpopulárnějších komentátorů České televize, pak zběhl na druhý břeh - vyzkoušel si práci v klubu a na fotbalovém svazu. Už čtvrtou sezonu je ale zase zpět u původního řemesla, působí na O2 TV Sport jako komentátor a moderátor fotbalových studií a pořadů. Ve velkém rozhovoru pro Eurofotbal přišla řeč na to, proč se lidem nechce za přenosy platit, jaký je ideální počet komentátorů na utkání a jak složitý je návrat k novinařině po působení "na druhé straně".
O2 TV Sport je na scéně už čtvrtou sezonu. Zvykli si už čeští diváci, že za fotbal se v televizi platí?
Myslím, že část veřejnosti se to už naučila a část se to ještě bude muset naučit. Říkám bude muset, protože je to celosvětový trend. Jen pro nás je to nevděčná role v tom, že nám lidi nadávají, že za něco musí platit. Je to přitom normální, rohlíky si taky nevezmu zadarmo. Lidi si na to holt musí zvyknout. Přijde mi, že se v Česku peníze řeší víc než v jiných zemích. Všichni chtějí všechno zadarmo, řeší slevy, co je nejlevnější, to je nejlepší. Tohle v lidech přenastavit je trochu složité. Už se to ale myslím trochu posouvá.
Nevytvořila tuhle situaci částečně i Česká televize, která až donedávna dávala i ve srovnání s jinými evropskými televizemi veřejné služby enormní množství na první pohled komerčních sportů?
Určitě to sehrálo svou roli. Pamatuju si, když se v roce 2006 spouštěl kanál ČT Sport, do té doby bylo sportu jen minimum na jedničce a dvojce. A samozřejmě to, co následovalo, ten objem přenosů a tím, že ČT vysílala úplně všechno, do jisté míry u lidí vyprovokovala názor, že všichni mají právo mít všechno zadarmo, když si to přece platí za 135 korun měsíčního poplatku.
Co by podle vašeho názoru tedy mělo být na ČT? Když to vezmeme striktně, tak i hokejová extraliga je komerční záležitost a teoreticky nemá na televizi veřejné služby co dělat.
Každý na to má jiný názor. Podle mě mají na ČT být olympiády, fotbalová mistrovství světa či Evropy, mistrovství světa v lyžování, plavání, zkrátka vrcholné akce tohohle typu. A pak z dalších soutěží, to je otázka. Měl by tam být aspekt sportu pro všechny, televize by měla dávat prostor těm menšinovým sportům, které se na placené platformy nedostanou, protože nejsou tak atraktivní.
Mezi hlavní esa vašeho programu patří Liga mistrů a česká Fortuna liga. U Champions League veřejnost uzná, že jde o fotbal nejvyšší úrovně, ale určitě jste už zaslechli argument, že za strašlivý český fotbal přece nemůže nikdo soudný platit.
Samozřejmě, když ale srovnáme sledovanost české ligy a Premier League, jsou to diametrálně jiná čísla. Jsme zvyklí na český fotbal plivat. Na to se nedá koukat, to je strašný, tahle holomajzna, podívejte se do Anglie. Jenže v téhle zemi vlastně každý někomu fandí.
Někdo je sparťan, někdo slávista, někdo baníkovec a kdyby tihle lidi svůj klub pravidelně neviděli, tak je to zasahuje nejvíc. Zasahuje je to víc, než když neuvidí Real Madrid. Na sledovanosti je vidět, že česká liga je pro nás nejatraktivnější produkt. A tím pádem patří na placené patformy. Protože fotbal chce generovat z TV práv mnohem víc peněz a to musí generovat placené televize, to nikdo jiný neudělá.
Takže česká liga je sledovanější než Champions League?
Samozřejmě když přijde semifinále nebo top šlágry typu United - PSG, je to srovnatelné. My ale z české ligy vysíláme ty nejatraktivnější duely, vždy tam je Slavia, Sparta, Viktoria, a tyhle zápasy jsou z hlediska zájmu lidí srovnatelné s Manchestery, Barcelonou, Juventusem. Česká liga je pro nás dobrá akvizice.
Nákup první, druhé, třetí volby chápu, Slavia a spol. táhnou. Vy ale máte práva na celou ligu. Není to zbytečné? Vyplatí se vám cílit i na fanoušky menších klubů?
Asi si to v takové míře nekoupí kvůli tomu, je to ale cesta naproti divákovi. Jsme v roce 2019 a vysílat z ligy tři zápasy je dvacet let zpátky. Doba se vyvíjí, my navíc vlastně těmi ostatními zápasy jen poskytujeme naši platformu na to, co už běželo v internetové podobě. Jsou to streamingové podoby přenosů, které nevyrábíme, jen je přebíráme. Poskytujeme naši platformu, protože můžeme vysílat přes multidimenzi více fotbalů najednou. Je to služba divákovi, máte v O2 TV všechno komplet. Spartu, Slavii, ale uvidíte i každý zápas Sigmy nebo Dukly.
Kromě komentování moderujete předzápasová studia. Před patnácti lety se lidi ze studia dozvídali informace, internet ještě nebyl tak rozšířený. Dneska díky twitteru a dalším vymoženostem má každý veškeré aktuální info. Na co se tedy zaměřujete, aby divák přenos zapnul už na studio?
Primární je atraktivita hostů, na tu snažíme dbát hodně. Vyvíjíme maximální úsilí, aby tam byli lidi, co tu soutěž hráli, mají nějaké jméno. Aby to nebyli jen lidi, co sice hezky mluví, ale každý k nim může říct: Co ty nám tady vykládáš něco o Messim, vždyť jsi ho v životě neviděl.
Pak to jsou témata. Jasně, všichni víme všechno, přesto se snažíme přinášet něco nového, nečekaného. Je to obtížnější, je to ale výzva. Nesmíme to dělat tak, aby člověk slyšel o Messim po sto padesáté to samé. Na to dbáme, abychom opravdu vytahovali fakta, která jsou něčím zajímavá. Hodně analyzovat, rozebírat s tužkou a třeba i dopředu nabídnout rozbor nějakého herního aspektu. Připravit diváka na to, co by se mohlo v utkání stát. Teď třeba bude Bayern s Liverpoolem, tak do předjezdu uděláme, že Bayern dostává z celé Bundesligy nejvíce gólů z protiútoků, což může být zrovna proti LFC klíčové. Připravujeme diváky po taktické stránce, chceme je ale i bavit, protože fotbal je pořád zábava.
Ve studiu máte obvykle dva hosty. Dbáte na tohle i při jejich výběru? Aby jeden plnil spíše roli baviče a druhý byl odbornějšího rázu?
Ano, nebo aspoň jeden je tahoun. Skladbu hostů ladíme, je to obtížné. Musíte hledat typy, kteří na to mají vlohy a zároveň se v tom vidí. Je složité najít člověka, který to sleduje, je atraktivní, umí mluvit a zároveň nechce třeba trénovat, takže může říct Já teď budu pět let dělat experta. Něco jako Jamie Carragher. My nejvíce využíváme k české lize Horsta Siegla a Jana Rajnocha, to jsou ale oba trenéři. Pak třeba Petr Švancara není trenér, tam je potenciál na delší dobu. Když ale Rajnoch zítra řekne, že má to a to angažmá, budeme muset hledat dál.
Kromě studií moderujete i Tiki-Taku, zábavnou fotbalovou talkshow. Je i tam důležitá vyváženost serióznějšího a zábavnějšího zastoupení? Říkáte si, že když pozvete Švancaru, už nemůžete pozvat Vízka atd.?
Vždycky řešíme, aby tam byl tahoun debaty, tuhle roli plní Švancara a Šmicer, občas Vízek, občas Siegl. Švanci dokáže mluvit a být vtipný, Šmicer má zkušenosti a nebojí se říct cokoliv, klidně i proti Slavii. Je třeba mít tam tahouna, aktuálního hosta a lidi z mimofotbalové sféry, herce, zpěváky, měla by tam ale být nějaká vazba k fotbalu.
Osobně bych se právě bez hostů typu Romana Ondráčka či kuchaře Emmanuela Ridiho klidně obešel a stačilo by mi, kdyby zábavnou stránku obstarávali Švancara či Vízek, kteří alespoň mluví více k fotbalu...
Víte co, vycházíme z formátu, který je netradiční, snažíme se kloubit fotbal a zábavu. Kdybychom šli cestou, co říkáte vy, tak to splňuje právě Švancara a možná Láďa Vízek. A jsem si jistý, že po pěti dílech by vás to nebavilo. Kdyby tam v každé epizodě byl Švancara a humorná linka stála na něm, tak to neutáhne. Ano, někdy tam jsou lidi, co řeknou, že fotbal nesledují, hledáme ale nějakou vazbu. Je pro mě výzva skloubit nehomogenní skupinu v něco, co vytvoří nějakou zajímavou debatu. Kdybychom měli pět Švancarů, každého trochu jiného, tak to může mít vámi navrhovanou formu, ale on je jediný.
Na O2 Sport fotbal komentují vždy dva rovnocenní komentátoři. Proč jste se rozhodli zrovna pro tenhle model a ne třeba pro samotného komentátora, jak bylo zvykem dříve, či pro model komentátora a experta, jak je tomu na České televizi?
Podle mě je model komentátor - expert pro fotbal nevhodný. Pro hokej je ideální, hra se tam přerušuje - to je prostor pro spolukomentátora. Když se hraje, tak komentátor komentuje a expert nevstupuje do hry. Ač ve fotbale může být sebevětší nuda, tak se stokrát může stát, že když spolukomentátor začne mluvit, přijde padesátimetrový pas, jediná šance zápasu - kterou propásne. Přeruší řeč, už se nevrátí... Myslím, že tahle forma výborně funguje u lyžování, kde expert komentuje jízdu odborně. V hokeji jasné, ale do fotbalu to podle mě nepasuje.
Dobrá, a proč dva komentátoři? Fotbal se přece dá utáhnout v jednom, sám jste v jednom dlouhá léta na ČT komentoval.
Určitě dá. Mám ale rád emoce, živý způsob komentování, a tady může vzniknout i nějaký komentátorský dialog. Je to dynamické, máme rychlá střídání ne po pěti minutách, ale po třiceti vteřinách. Je to trochu americký způsob komentáře.
Mnohdy mi přijde, že jsou komentátoři i spolukomentátoři v ČR podrobeni často až přehnané kritice. Nepřijde vám, že fotbal je tak sledovaný, že je kritizován téměř každý, kdo komentuje?
Je to tak, máme tu deset milionů fotbalových trenérů. Proto je důležité, aby se experti rekrutovali z řad lidí, co leccos zažili, mají zajímavé kariéry. Můžou říct Já jsem to hrál, vím, o čem to je. Lidi, co hráli Ligu mistrů, co hráli za nároďák.
Tohle všechno ale ukazuje, že fotbal je z hlediska fanouškovského zájmu úplně jinde než hokej. Až na mistrovství světa, kdy jdeme s vlajkami na náměstí, to republika žije hokejem. Když ale vidíme sledovanosti běžných ligových zápasů, tak je fotbal úplně někde jinde. Možná že kdyby byl zájem o hokej takový jako o fotbal, tak budeme taky všichni chytří. Fotbal je tu určitě víc pod drobnohledem.
Vy sám jste s komentováním začínal v devadesátých letech. Jak jste se za tu dobu musel jako komentátor vyvinout? Je to výrazně jiné než tehdy? Tenkrát jste mohl spoléhat na informace, které neměl každý, to už dnes asi neplatí.
Přesně tak, ta doba mě formuje. V mých začátcích akorát zrovna startoval internet. Bylo strašně složité dostat se k informacím, takže jsem byl většinou ten první, kdo ty informace sděloval divákům. Bylo to složité na přípravu, ale jednodušší v tom, že jste nebyli tak pod kontrolou.
Teď se snažím dbát na to, abych nemudroval a nechytračil. Respektoval a akceptoval to, že poslouchá iks lidí, co o klubu ví víc než já, protože jsou jeho fanoušci. Jde o to dobře popisovat hru, udržovat je v dění. Každému ale samozřejmě vyhovuje jiný styl komentáře. Já mám rád emoce. Když jdu z přenosu, jsem vyčerpaný podobně, jako bych ten zápas sám odehrál. Snažím se do toho dát sám sebe, zároveň ale na lidi nemachrovat a nepoučovat je. Snažit se být přirozený doplněk jejich vjemu.
Někteří komentátoři si rádi vypomáhají zábavnými informacemi ze soukromí hráčů. Část diváků to miluje a považuje za oživení, některé to vyloženě irituje. Jak to vnímáte vy?
Když jsem začínal, tak jsem na tom hodně stavěl. Postupem časem jsem ale akceptoval, že za prvé to lidi kolikrát už vědí taky a za druhé, mnohdy se to tam prostě nehodí.
Existuje jasné komentátorské pravidlo, že byste měl použít zhruba deset procent vašich příprav. A kdo použije víc, a ne třeba dvacet, ale padesát, tak už je to špatně. Je to známka toho, že chcete za každou cenu prodat to, co jste se o tom naučil. Přitom ta příprava by měla být jen vaší přípravou na přenos. Neznamená to, že všechno musím na lidi vychrlit, aby udělali Wow, přítelkyně má deset dětí a ráda chodí každé úterý na jogging. To se tam snažím nedávat.
Spolu s moderní dobou je také pro diváky snazší přijít s kritikou, mnohdy i vulgární. Dříve musel takový člověk napsat dopis, pak email, dneska stačí jedno kliknutí na twitteru či facebooku. Je to něco, co vás trápí, bojujete s tím nějak?
Snažím se to nevnímat. Je to různé, jsou lidi, co se tím trápí a není pro ně příjemné si o sobě něco přečíst. Několik mých kolegů to vůbec nečte a vůbec se s tímhle světem nepropojuje. Já mám rád zpětnou vazbu, ale tenhle svět mi taky nevyhovuje, kdy každý může na každého vyřvat co chce, anonymně. Chci vždycky slušnost, kritika ok, ale v mezích slušnosti, což tahle doba taky potírá. Chci zpětnou vazbu, ne že jsou všichni pitomci. Přijde mi, že je tu víc zakořeněná nenávist, závist. Není to jen v naší branži. Co tu způsobí prezidentské volby, i mezi lidmi, co jsou do té doby normální.
V televizi jste začínal v roce 1990. Je dnes snazší dostat se do médií?
Je to snazší. To, co se povedlo mně, byl skoro zázrak, takhle mladý jsem tam byl jediný. Trefil jsem dobu, bylo po revoluci a odcházeli lidi nějak spjatí s minulým režimem. Měl jsem k tomu ale strašnou pokoru. Lidi jako Slepička, Suchánek a Škorpil pro mě byly modly, když mě někdo z nich pozdravil, to bylo něco.
Dneska mi u mladých trochu chybí pokora a přirozený vývoj. Všechno je strašně zrychlené, což se někdy projeví na kvalitě. Dneska vlastně ani televizi nepotřebujete, abyste sám sebe prodal. Když si někdo založí instagramový profil, je enormně aktivní a chce na té platformě být úspěšný, tak je. Je to jednodušší, tehdy jste byl odkázaný na to, že vás musí někdo sledovat nebo poslouchat, musel jste se někde prosadit. Dneska si zadarmo uděláte svoje médium a křičíte do světa, co chcete. V tom se to hrozně změnilo.
Jsou dnešní mladí komentátoři oprsklejší, chybí jim úcta ke zkušenějším kolegům?
Jsou určitě sebevědomější. Nechci ale působit jak naši prarodiče, když říkali "Já když byl mladej". Nějak se to vyvíjí, je to jiné, uvidíme, co bude za 30 let, třeba už televize nebude existovat.
Minimálně dnes mají mladí komentátoři především na komerčních televizích výrazně rychlejší cestu k prestižním událostem a zápasům. Dřív bylo v ČT zvykem (a platí to do velké míry i dnes), že na komentování či referování z různých akcí se čeká i hodně let.
Určitě je to rychlejší, je třeba vnímat dobu, která je taková. Snažíme se dávat prostor, ale ne každému. Snažíme se odhadnout, kdo pro nás může být přínosem. Když cítíme, že někdo takový je, tak ho nenecháme šest let čekat a vpluje do toho rovnou. Nechceme ale, aby to bylo na úkor kvality.
Co tedy musí mít mladý komentátor, aby vás zaujal?
Musím vidět kvalitu, zároveň ale i chuť, píli, pokoru. Je to skloubení několika aspektů, co ten člověk musí mít. Když vidím někoho, kdo si myslí, že může za rok komentovat finále Eura.... Snažím se o to vidět tu osobnost globálně, nejen komentátorské kvality, ale i lidské.
Hlavní je ale odhalit, že to ten člověk chce dělat. Já věděl v pěti letech, že chci být sportovním komentátorem. Musím u toho člověka vidět, že to pro něj není nějaká přestupní stanice k něčemu jinému. Když je to ve stylu, že za rok chce dělat tamhleto a za dva roky být prezidentem Sparty, takže je to pro něj jen položka do CV, tak to nemá smysl.
Kromě Tiki-Taky chystáte i druhý pořad, který by se měl více zaměřit na herní analýzu. Jak to bude vypadat v praxi?
Máme představu, která se formuje, měl by to být doplněk do současné dramaturgické skladby. Máme přenosy, máme zábavný pořad, chceme i odborný pořad. Nesmí to být ale nudné mudrování. Musíme vědět, že je to pro lidi koukatelné, je to o penězích, je to o formátu, abychom ho zvolili správně. Neumím vám teď říct, jestli se zaměříme na jeden zápas z kola, na tři nebo na pět. Chceme hodně využívat data, ke kterým máme přístup. Z Tracabu (statistický systém) jsou neuvěřitelná data. Chceme se na fotbal podívat trochu vědeckým pohledem.
Tušíte, jak velkou část diváků takový pořad zaujme?
Je to menšinové procento, nebude to pořad, co bude zajímat úplně všechny. Nechtěli bychom ale, aby to bylo jen pro úzkou skupinu vědátorů, kteří v tom vidí jen vědu. Tiki-Taka je nějaký formát pořadu, má zábavný rozměr, tohle bude analytický pohled na fotbal. Můžeme to ale zabít tím, že to blbě uchopíme z hlediska formy. Myslím ale, že by to mohlo zaujmout takových třicet až padesát procent diváků.
Důležitou roli musí určitě hrát vizualizace, aby rozbory nepůsobily jako excelová tabulka.
Stoprocentně. Aby to vypadalo, ne dvě šipky. O to se ostatně snažíme už v našich rozborech ve studiích. Elektronická tužka, k tomu Tracab, všechno spojit dohromady. Aby vznikl nějaký vědecký pohled na fotbal.
Stopáž tušíte? Takový pořad asi hodinu mít nemůže.
To určitě ne, bude to mít dvacet až třicet minut.
Po odchodu z České televize jste působil ve fotbalovém klubu v Mladé Boleslavi, pak na fotbalovém svazu, pak jste se vrátil do novinařiny, což je pro mnoho lidi cesta, po které se nedá vrátit zpět. Vnímáte to jako problém?
Já ne, ale spousta kolegů si bude myslet, že jo. Naopak si myslím, že mi to bylo ku prospěchu. V Mladé Boleslavi jsem dělal obchodního ředitele, poznal jsem, jak se dělá fotbal z druhé strany. Daleko větší problém, se kterým se naopak já vůbec nepotýkám, je fandění. Já jsem nikdy nebyl slávista ani sparťan, je mi to úplně jedno. Devadesát procent mých kolegů ale k někomu tíhne a pak je hrozně těžké se s tím vyrovnávat. Tím neříkám, že by někomu stranili, mají to ale v sobě, mají závaží, se kterým musí bojovat. Já takové závaží nemám. Moje závaží je, že jsem byl v Mladé Boleslavi a na svazu, pro někoho to může být problém. Já jsem ale rád, že jsem zažil fotbal i z druhé strany, beru to jako plusový bod.
Když zmiňujete fandění komentátorů a novinářů. Nebylo by vlastně lepší, kdyby v Česku sportovní novináři otevřeně řekli, komu přejí? V zahraničí běžně víme, že zpravodaj v New Jersey pokrývající Devils jim přeje a neznamená to, že je kvůli tomu jeho práce méně kvalitní. To samé promadridské či probarcelonské deníky ve Španělsku.
Ano, asi by to bylo férovější. Ostatně, kdybych žil ve Španělsku či v Itálii, přišlo by normální, že komentátor miluje Juventus a nenávidí Fiorentinu. Tady na to ale nejsme zvyklí, je to takové hraní si na objektivitu.
Fotbal dělá už dlouho. Dlouhé roky byl jedním z nejpopulárnějších komentátorů České televize, pak zběhl na druhý břeh - vyzkoušel si práci v klubu a na fotbalovém svazu. Už čtvrtou sezonu je ale zase zpět u původního řemesla, působí na O2 TV Sport jako komentátor a moderátor fotbalových studií a pořadů. Ve velkém rozhovoru pro Eurofotbal přišla řeč na to, proč se lidem nechce za přenosy platit, jaký je ideální počet komentátorů na utkání a jak složitý je návrat k novinařině po působení "na druhé straně".
O2 TV Sport je na scéně už čtvrtou sezonu. Zvykli si už čeští diváci, že za fotbal se v televizi platí?
Myslím, že část veřejnosti se to už naučila a část se to ještě bude muset naučit. Říkám bude muset, protože je to celosvětový trend. Jen pro nás je to nevděčná role v tom, že nám lidi nadávají, že za něco musí platit. Je to přitom normální, rohlíky si taky nevezmu zadarmo. Lidi si na to holt musí zvyknout. Přijde mi, že se v Česku peníze řeší víc než v jiných zemích. Všichni chtějí všechno zadarmo, řeší slevy, co je nejlevnější, to je nejlepší. Tohle v lidech přenastavit je trochu složité. Už se to ale myslím trochu posouvá.
Nevytvořila tuhle situaci částečně i Česká televize, která až donedávna dávala i ve srovnání s jinými evropskými televizemi veřejné služby enormní množství na první pohled komerčních sportů?
Určitě to sehrálo svou roli. Pamatuju si, když se v roce 2006 spouštěl kanál ČT Sport, do té doby bylo sportu jen minimum na jedničce a dvojce. A samozřejmě to, co následovalo, ten objem přenosů a tím, že ČT vysílala úplně všechno, do jisté míry u lidí vyprovokovala názor, že všichni mají právo mít všechno zadarmo, když si to přece platí za 135 korun měsíčního poplatku.
Co by podle vašeho názoru tedy mělo být na ČT? Když to vezmeme striktně, tak i hokejová extraliga je komerční záležitost a teoreticky nemá na televizi veřejné služby co dělat.
Každý na to má jiný názor. Podle mě mají na ČT být olympiády, fotbalová mistrovství světa či Evropy, mistrovství světa v lyžování, plavání, zkrátka vrcholné akce tohohle typu. A pak z dalších soutěží, to je otázka. Měl by tam být aspekt sportu pro všechny, televize by měla dávat prostor těm menšinovým sportům, které se na placené platformy nedostanou, protože nejsou tak atraktivní.
Mezi hlavní esa vašeho programu patří Liga mistrů a česká Fortuna liga. U Champions League veřejnost uzná, že jde o fotbal nejvyšší úrovně, ale určitě jste už zaslechli argument, že za strašlivý český fotbal přece nemůže nikdo soudný platit.
Samozřejmě, když ale srovnáme sledovanost české ligy a Premier League, jsou to diametrálně jiná čísla. Jsme zvyklí na český fotbal plivat. Na to se nedá koukat, to je strašný, tahle holomajzna, podívejte se do Anglie. Jenže v téhle zemi vlastně každý někomu fandí.
Někdo je sparťan, někdo slávista, někdo baníkovec a kdyby tihle lidi svůj klub pravidelně neviděli, tak je to zasahuje nejvíc. Zasahuje je to víc, než když neuvidí Real Madrid. Na sledovanosti je vidět, že česká liga je pro nás nejatraktivnější produkt. A tím pádem patří na placené patformy. Protože fotbal chce generovat z TV práv mnohem víc peněz a to musí generovat placené televize, to nikdo jiný neudělá.
Takže česká liga je sledovanější než Champions League?
Samozřejmě když přijde semifinále nebo top šlágry typu United - PSG, je to srovnatelné. My ale z české ligy vysíláme ty nejatraktivnější duely, vždy tam je Slavia, Sparta, Viktoria, a tyhle zápasy jsou z hlediska zájmu lidí srovnatelné s Manchestery, Barcelonou, Juventusem. Česká liga je pro nás dobrá akvizice.
Nákup první, druhé, třetí volby chápu, Slavia a spol. táhnou. Vy ale máte práva na celou ligu. Není to zbytečné? Vyplatí se vám cílit i na fanoušky menších klubů?
Asi si to v takové míře nekoupí kvůli tomu, je to ale cesta naproti divákovi. Jsme v roce 2019 a vysílat z ligy tři zápasy je dvacet let zpátky. Doba se vyvíjí, my navíc vlastně těmi ostatními zápasy jen poskytujeme naši platformu na to, co už běželo v internetové podobě. Jsou to streamingové podoby přenosů, které nevyrábíme, jen je přebíráme. Poskytujeme naši platformu, protože můžeme vysílat přes multidimenzi více fotbalů najednou. Je to služba divákovi, máte v O2 TV všechno komplet. Spartu, Slavii, ale uvidíte i každý zápas Sigmy nebo Dukly.
Kromě komentování moderujete předzápasová studia. Před patnácti lety se lidi ze studia dozvídali informace, internet ještě nebyl tak rozšířený. Dneska díky twitteru a dalším vymoženostem má každý veškeré aktuální info. Na co se tedy zaměřujete, aby divák přenos zapnul už na studio?
Primární je atraktivita hostů, na tu snažíme dbát hodně. Vyvíjíme maximální úsilí, aby tam byli lidi, co tu soutěž hráli, mají nějaké jméno. Aby to nebyli jen lidi, co sice hezky mluví, ale každý k nim může říct: Co ty nám tady vykládáš něco o Messim, vždyť jsi ho v životě neviděl.
Pak to jsou témata. Jasně, všichni víme všechno, přesto se snažíme přinášet něco nového, nečekaného. Je to obtížnější, je to ale výzva. Nesmíme to dělat tak, aby člověk slyšel o Messim po sto padesáté to samé. Na to dbáme, abychom opravdu vytahovali fakta, která jsou něčím zajímavá. Hodně analyzovat, rozebírat s tužkou a třeba i dopředu nabídnout rozbor nějakého herního aspektu. Připravit diváka na to, co by se mohlo v utkání stát. Teď třeba bude Bayern s Liverpoolem, tak do předjezdu uděláme, že Bayern dostává z celé Bundesligy nejvíce gólů z protiútoků, což může být zrovna proti LFC klíčové. Připravujeme diváky po taktické stránce, chceme je ale i bavit, protože fotbal je pořád zábava.
Ve studiu máte obvykle dva hosty. Dbáte na tohle i při jejich výběru? Aby jeden plnil spíše roli baviče a druhý byl odbornějšího rázu?
Ano, nebo aspoň jeden je tahoun. Skladbu hostů ladíme, je to obtížné. Musíte hledat typy, kteří na to mají vlohy a zároveň se v tom vidí. Je složité najít člověka, který to sleduje, je atraktivní, umí mluvit a zároveň nechce třeba trénovat, takže může říct Já teď budu pět let dělat experta. Něco jako Jamie Carragher. My nejvíce využíváme k české lize Horsta Siegla a Jana Rajnocha, to jsou ale oba trenéři. Pak třeba Petr Švancara není trenér, tam je potenciál na delší dobu. Když ale Rajnoch zítra řekne, že má to a to angažmá, budeme muset hledat dál.
Kromě studií moderujete i Tiki-Taku, zábavnou fotbalovou talkshow. Je i tam důležitá vyváženost serióznějšího a zábavnějšího zastoupení? Říkáte si, že když pozvete Švancaru, už nemůžete pozvat Vízka atd.?
Vždycky řešíme, aby tam byl tahoun debaty, tuhle roli plní Švancara a Šmicer, občas Vízek, občas Siegl. Švanci dokáže mluvit a být vtipný, Šmicer má zkušenosti a nebojí se říct cokoliv, klidně i proti Slavii. Je třeba mít tam tahouna, aktuálního hosta a lidi z mimofotbalové sféry, herce, zpěváky, měla by tam ale být nějaká vazba k fotbalu.
Osobně bych se právě bez hostů typu Romana Ondráčka či kuchaře Emmanuela Ridiho klidně obešel a stačilo by mi, kdyby zábavnou stránku obstarávali Švancara či Vízek, kteří alespoň mluví více k fotbalu...
Víte co, vycházíme z formátu, který je netradiční, snažíme se kloubit fotbal a zábavu. Kdybychom šli cestou, co říkáte vy, tak to splňuje právě Švancara a možná Láďa Vízek. A jsem si jistý, že po pěti dílech by vás to nebavilo. Kdyby tam v každé epizodě byl Švancara a humorná linka stála na něm, tak to neutáhne. Ano, někdy tam jsou lidi, co řeknou, že fotbal nesledují, hledáme ale nějakou vazbu. Je pro mě výzva skloubit nehomogenní skupinu v něco, co vytvoří nějakou zajímavou debatu. Kdybychom měli pět Švancarů, každého trochu jiného, tak to může mít vámi navrhovanou formu, ale on je jediný.
Na O2 Sport fotbal komentují vždy dva rovnocenní komentátoři. Proč jste se rozhodli zrovna pro tenhle model a ne třeba pro samotného komentátora, jak bylo zvykem dříve, či pro model komentátora a experta, jak je tomu na České televizi?
Podle mě je model komentátor - expert pro fotbal nevhodný. Pro hokej je ideální, hra se tam přerušuje - to je prostor pro spolukomentátora. Když se hraje, tak komentátor komentuje a expert nevstupuje do hry. Ač ve fotbale může být sebevětší nuda, tak se stokrát může stát, že když spolukomentátor začne mluvit, přijde padesátimetrový pas, jediná šance zápasu - kterou propásne. Přeruší řeč, už se nevrátí... Myslím, že tahle forma výborně funguje u lyžování, kde expert komentuje jízdu odborně. V hokeji jasné, ale do fotbalu to podle mě nepasuje.
Dobrá, a proč dva komentátoři? Fotbal se přece dá utáhnout v jednom, sám jste v jednom dlouhá léta na ČT komentoval.
Určitě dá. Mám ale rád emoce, živý způsob komentování, a tady může vzniknout i nějaký komentátorský dialog. Je to dynamické, máme rychlá střídání ne po pěti minutách, ale po třiceti vteřinách. Je to trochu americký způsob komentáře.
Mnohdy mi přijde, že jsou komentátoři i spolukomentátoři v ČR podrobeni často až přehnané kritice. Nepřijde vám, že fotbal je tak sledovaný, že je kritizován téměř každý, kdo komentuje?
Je to tak, máme tu deset milionů fotbalových trenérů. Proto je důležité, aby se experti rekrutovali z řad lidí, co leccos zažili, mají zajímavé kariéry. Můžou říct Já jsem to hrál, vím, o čem to je. Lidi, co hráli Ligu mistrů, co hráli za nároďák.
Tohle všechno ale ukazuje, že fotbal je z hlediska fanouškovského zájmu úplně jinde než hokej. Až na mistrovství světa, kdy jdeme s vlajkami na náměstí, to republika žije hokejem. Když ale vidíme sledovanosti běžných ligových zápasů, tak je fotbal úplně někde jinde. Možná že kdyby byl zájem o hokej takový jako o fotbal, tak budeme taky všichni chytří. Fotbal je tu určitě víc pod drobnohledem.
Vy sám jste s komentováním začínal v devadesátých letech. Jak jste se za tu dobu musel jako komentátor vyvinout? Je to výrazně jiné než tehdy? Tenkrát jste mohl spoléhat na informace, které neměl každý, to už dnes asi neplatí.
Přesně tak, ta doba mě formuje. V mých začátcích akorát zrovna startoval internet. Bylo strašně složité dostat se k informacím, takže jsem byl většinou ten první, kdo ty informace sděloval divákům. Bylo to složité na přípravu, ale jednodušší v tom, že jste nebyli tak pod kontrolou.
Teď se snažím dbát na to, abych nemudroval a nechytračil. Respektoval a akceptoval to, že poslouchá iks lidí, co o klubu ví víc než já, protože jsou jeho fanoušci. Jde o to dobře popisovat hru, udržovat je v dění. Každému ale samozřejmě vyhovuje jiný styl komentáře. Já mám rád emoce. Když jdu z přenosu, jsem vyčerpaný podobně, jako bych ten zápas sám odehrál. Snažím se do toho dát sám sebe, zároveň ale na lidi nemachrovat a nepoučovat je. Snažit se být přirozený doplněk jejich vjemu.
Někteří komentátoři si rádi vypomáhají zábavnými informacemi ze soukromí hráčů. Část diváků to miluje a považuje za oživení, některé to vyloženě irituje. Jak to vnímáte vy?
Když jsem začínal, tak jsem na tom hodně stavěl. Postupem časem jsem ale akceptoval, že za prvé to lidi kolikrát už vědí taky a za druhé, mnohdy se to tam prostě nehodí.
Existuje jasné komentátorské pravidlo, že byste měl použít zhruba deset procent vašich příprav. A kdo použije víc, a ne třeba dvacet, ale padesát, tak už je to špatně. Je to známka toho, že chcete za každou cenu prodat to, co jste se o tom naučil. Přitom ta příprava by měla být jen vaší přípravou na přenos. Neznamená to, že všechno musím na lidi vychrlit, aby udělali Wow, přítelkyně má deset dětí a ráda chodí každé úterý na jogging. To se tam snažím nedávat.
Spolu s moderní dobou je také pro diváky snazší přijít s kritikou, mnohdy i vulgární. Dříve musel takový člověk napsat dopis, pak email, dneska stačí jedno kliknutí na twitteru či facebooku. Je to něco, co vás trápí, bojujete s tím nějak?
Snažím se to nevnímat. Je to různé, jsou lidi, co se tím trápí a není pro ně příjemné si o sobě něco přečíst. Několik mých kolegů to vůbec nečte a vůbec se s tímhle světem nepropojuje. Já mám rád zpětnou vazbu, ale tenhle svět mi taky nevyhovuje, kdy každý může na každého vyřvat co chce, anonymně. Chci vždycky slušnost, kritika ok, ale v mezích slušnosti, což tahle doba taky potírá. Chci zpětnou vazbu, ne že jsou všichni pitomci. Přijde mi, že je tu víc zakořeněná nenávist, závist. Není to jen v naší branži. Co tu způsobí prezidentské volby, i mezi lidmi, co jsou do té doby normální.
V televizi jste začínal v roce 1990. Je dnes snazší dostat se do médií?
Je to snazší. To, co se povedlo mně, byl skoro zázrak, takhle mladý jsem tam byl jediný. Trefil jsem dobu, bylo po revoluci a odcházeli lidi nějak spjatí s minulým režimem. Měl jsem k tomu ale strašnou pokoru. Lidi jako Slepička, Suchánek a Škorpil pro mě byly modly, když mě někdo z nich pozdravil, to bylo něco.
Dneska mi u mladých trochu chybí pokora a přirozený vývoj. Všechno je strašně zrychlené, což se někdy projeví na kvalitě. Dneska vlastně ani televizi nepotřebujete, abyste sám sebe prodal. Když si někdo založí instagramový profil, je enormně aktivní a chce na té platformě být úspěšný, tak je. Je to jednodušší, tehdy jste byl odkázaný na to, že vás musí někdo sledovat nebo poslouchat, musel jste se někde prosadit. Dneska si zadarmo uděláte svoje médium a křičíte do světa, co chcete. V tom se to hrozně změnilo.
Jsou dnešní mladí komentátoři oprsklejší, chybí jim úcta ke zkušenějším kolegům?
Jsou určitě sebevědomější. Nechci ale působit jak naši prarodiče, když říkali "Já když byl mladej". Nějak se to vyvíjí, je to jiné, uvidíme, co bude za 30 let, třeba už televize nebude existovat.
Minimálně dnes mají mladí komentátoři především na komerčních televizích výrazně rychlejší cestu k prestižním událostem a zápasům. Dřív bylo v ČT zvykem (a platí to do velké míry i dnes), že na komentování či referování z různých akcí se čeká i hodně let.
Určitě je to rychlejší, je třeba vnímat dobu, která je taková. Snažíme se dávat prostor, ale ne každému. Snažíme se odhadnout, kdo pro nás může být přínosem. Když cítíme, že někdo takový je, tak ho nenecháme šest let čekat a vpluje do toho rovnou. Nechceme ale, aby to bylo na úkor kvality.
Co tedy musí mít mladý komentátor, aby vás zaujal?
Musím vidět kvalitu, zároveň ale i chuť, píli, pokoru. Je to skloubení několika aspektů, co ten člověk musí mít. Když vidím někoho, kdo si myslí, že může za rok komentovat finále Eura.... Snažím se o to vidět tu osobnost globálně, nejen komentátorské kvality, ale i lidské.
Hlavní je ale odhalit, že to ten člověk chce dělat. Já věděl v pěti letech, že chci být sportovním komentátorem. Musím u toho člověka vidět, že to pro něj není nějaká přestupní stanice k něčemu jinému. Když je to ve stylu, že za rok chce dělat tamhleto a za dva roky být prezidentem Sparty, takže je to pro něj jen položka do CV, tak to nemá smysl.
Kromě Tiki-Taky chystáte i druhý pořad, který by se měl více zaměřit na herní analýzu. Jak to bude vypadat v praxi?
Máme představu, která se formuje, měl by to být doplněk do současné dramaturgické skladby. Máme přenosy, máme zábavný pořad, chceme i odborný pořad. Nesmí to být ale nudné mudrování. Musíme vědět, že je to pro lidi koukatelné, je to o penězích, je to o formátu, abychom ho zvolili správně. Neumím vám teď říct, jestli se zaměříme na jeden zápas z kola, na tři nebo na pět. Chceme hodně využívat data, ke kterým máme přístup. Z Tracabu (statistický systém) jsou neuvěřitelná data. Chceme se na fotbal podívat trochu vědeckým pohledem.
Tušíte, jak velkou část diváků takový pořad zaujme?
Je to menšinové procento, nebude to pořad, co bude zajímat úplně všechny. Nechtěli bychom ale, aby to bylo jen pro úzkou skupinu vědátorů, kteří v tom vidí jen vědu. Tiki-Taka je nějaký formát pořadu, má zábavný rozměr, tohle bude analytický pohled na fotbal. Můžeme to ale zabít tím, že to blbě uchopíme z hlediska formy. Myslím ale, že by to mohlo zaujmout takových třicet až padesát procent diváků.
Důležitou roli musí určitě hrát vizualizace, aby rozbory nepůsobily jako excelová tabulka.
Stoprocentně. Aby to vypadalo, ne dvě šipky. O to se ostatně snažíme už v našich rozborech ve studiích. Elektronická tužka, k tomu Tracab, všechno spojit dohromady. Aby vznikl nějaký vědecký pohled na fotbal.
Stopáž tušíte? Takový pořad asi hodinu mít nemůže.
To určitě ne, bude to mít dvacet až třicet minut.
Po odchodu z České televize jste působil ve fotbalovém klubu v Mladé Boleslavi, pak na fotbalovém svazu, pak jste se vrátil do novinařiny, což je pro mnoho lidi cesta, po které se nedá vrátit zpět. Vnímáte to jako problém?
Já ne, ale spousta kolegů si bude myslet, že jo. Naopak si myslím, že mi to bylo ku prospěchu. V Mladé Boleslavi jsem dělal obchodního ředitele, poznal jsem, jak se dělá fotbal z druhé strany. Daleko větší problém, se kterým se naopak já vůbec nepotýkám, je fandění. Já jsem nikdy nebyl slávista ani sparťan, je mi to úplně jedno. Devadesát procent mých kolegů ale k někomu tíhne a pak je hrozně těžké se s tím vyrovnávat. Tím neříkám, že by někomu stranili, mají to ale v sobě, mají závaží, se kterým musí bojovat. Já takové závaží nemám. Moje závaží je, že jsem byl v Mladé Boleslavi a na svazu, pro někoho to může být problém. Já jsem ale rád, že jsem zažil fotbal i z druhé strany, beru to jako plusový bod.
Když zmiňujete fandění komentátorů a novinářů. Nebylo by vlastně lepší, kdyby v Česku sportovní novináři otevřeně řekli, komu přejí? V zahraničí běžně víme, že zpravodaj v New Jersey pokrývající Devils jim přeje a neznamená to, že je kvůli tomu jeho práce méně kvalitní. To samé promadridské či probarcelonské deníky ve Španělsku.
Ano, asi by to bylo férovější. Ostatně, kdybych žil ve Španělsku či v Itálii, přišlo by normální, že komentátor miluje Juventus a nenávidí Fiorentinu. Tady na to ale nejsme zvyklí, je to takové hraní si na objektivitu.
Komentáře (352)