Proroctví se vyplnilo. Al-Habsi se na Ostrovech zapsal do historie

Jako první Ománec okusil Premier League. Dokonce ve dvou klubech. S jedním z nich vyhrál v roce 2013 i FA Cup. "Na anglickou ligu jsme koukali v televizi. Nikdy by mě nenapadlo, že bych jí mohl chytat," přiznal pro britský list The Telegraph zkušený brankář Ali Al-Habsi.

Ali Abdullah Harib Al-Habsi se narodil 30. prosince 1981 v hlavním městě Ománu Maskatu. Nikdy neuvažoval o tom, že by se stal profesionálním fotbalistou. Po střední škole pracoval jako hasič a fotbal bral jen pro zábavu. Nastupoval za místní Al-Midhaibi, kde chytal třetí nejvyšší ligu. I tak si ho vybrali trenéři národního výběru do 18 let. Bylo mu sedmnáct let.

V té době se Al-Habsi poprvé potkal s bývalým anglickým gólmanem Johnem Burridgem. "Vůbec jsem nevěděl, kdo to je. Přišel ke mně a povídá: 'Jsem John Burridge, trenér brankářů, teď mě poslouchej. Když se budeš stoprocentně koncentrovat na fotbal a tvrdě makat, tak si jednou zachytáš v Premier League'. Myslel jsem si, že si ze mě dělá srandu, tak jsem se mu vysmál. Na to on reagoval: 'Ne, myslím to vážně'," popsal Al-Habsi svoji zkušenost s Burridgem.

Čas plynul a k angažmá v Anglii nic nenasvědčovalo. Jeden přesun u Al-Habsiho přišel stejně. V roce 2002 s ním podepsal smlouvu ománský velkoklub Al-Nasr. Zde pobyl však pouhý rok. Svými výkony pomohl vybojovat domácí pohár (Sultan Qaboos Cup). Ve finále zdolal Al-Nasr Dhofar 2:1.

První zahraniční štace

Pak se znovu ozval Burridge. Dohodil mu zkoušku v Manchesteru City. "Citizens" Al-Habsiho chtěli, ale přestup krachl kvůli pracovnímu povolení. Vysněné působení mu tak stále unikalo.

Přesto 196 cm vysoký gólman změnil dres. Zájem projevil norský Lyn Oslo, a tak se ve dvaadvaceti stěhoval na studený sever Evropy. "Adaptovat se na zdejší podmínky bylo pro mě nesmírně obtížné," vysvětloval Al-Habsi. "Nikdy před tím jsem nehrál v dešti. Poprvé v životě jsem v ruce držel kluzký míč," zdůraznil největší změny.

Celkově v Norsku pobyl tři sezóny. V roce 2004 pomohl svému zaměstnavateli do finále poháru, v něm nestačili na Brann a prohráli 1:4. Ačkoliv na výhru nedosáhli, Al-Habsi se dočkal individuálního ocenění. Byl zvolen nejlepším brankářem ligy.

Jeho forma gradovala a v příštím ročníku dovedl Lyn na třetí příčku v lize. Posledních dvanáct měsíců už tak úspěšných nebylo, a tak Al-Habsi po vypršení smlouvy odešel.

Nepovedená premiéra na Ostrovech

Jako volný hráč se upsal Boltonu Wanderers. Proroctví Burridge se vyplnilo. "Příchodem do Anglie se můj svět opět úplně změnil. Způsob života, styl fotbalu, tréninky atd. Sám sobě jsem si chtěl dokázat, že můžu chytat v nejlepší lize světa," pravil Al-Habsi.

Jenže tehdejší kouč Sam Allardyce s ním počítal do role dvojky za klubovou legendou Finem Jussim Jääskeläinen. A tak kariéra rodáka z Maskatu dostala jiný spád. Za šest let odchytal pouhých 18 střetnutí. Debut si odbyl 26. září 2007 v Ligovém pohár proti Fulhamu (2:1 po prodl.).

"Důvodem, proč jsem v Boltonu nechytal, byl Jussi. On byl v té době skvělý," sklonil poklonu svému konkurentovi v bráně. "I tak jsem nepřestával být trpělivý a prodloužil jsem kontrakt o další čtyři roky. V klubu si totiž moji práci pochvalovali," vysvětloval své kroky Al-Habsi.

Pár týdnů po podepsání se zcela nečekaně ozval jiný anglický celek, Wigan. "Když přišla nabídka z Wiganu, tak jsem neváhal ani minutu a přijal ji. Byla to příležitost, která se už příště nemusí objevit," konstatoval ománský průkopník a s "Latics" se dohodl na ročním hostování.

Nečekaný úspěch Wiganu

Za toto období si připsal o 22 startů více než za celý pobyt v Boltonu a o své budoucnosti měl jasno. Z hostování se stal přestup. Wigan za něj zaplatil přes 3 a půl miliónů liber.

V novém působišti přišly i nové taktické pokyny trenéra. "V Boltonu po mě Big Sam (Allardyce) chtěl, abych nakopával dlouhé balóny dopředu. Ve Wiganu jsem přesně tohle měl zakázané. Preferovali rozehrávku s obránci, zejména se stopery," prozradil strategii Al-Habsi. "Kvůli tomu jsem denně cvičil krátké přihrávky a kontrolu balónu," pokračoval.

Tým, vedený španělským stratégem Roberto Martinézem, se loni na jaře dočkal svého největšího úspěchu. 11. května Wigan ve Wembley zdolal ve finále FA Cupu Manchester City 1:0 a slavil tak svůj první triumf v tomto turnaji. O rozhodující gól se postaral v 91. minutě Ben Watson.

Zkušený strážce svatyně sledoval duel z lavičky, protože dostal důvěru mladý Španěl Joel, přestože v semifinále proti Milwallu (2:0) udržel Al-Habsi nulu. "Nezbývalo mi nic jiného, než respektovat rozhodnutí kouče. Stejně jsem si to užil," řekl po závěrečném hvizdu novinářům. Díky Watsonově trefě se Al-Habsi zapsal do historie jako první Ománský vítěz FA Cupu.

Al-Habsi mohl týmové vítězství oslavovat i se svou rodinou. "Do Wembley se přijeli podívat i moje máma s bráchou. Vzali s sebou i pár přátel, což jsem nečekal. Dorazili i prezident ománské fotbalové asociace a ministr sportu," sdělil 32letý Al-Habsi.

Pro ostatní je vzorem

Na reprezentační úrovni posbíral také několik ocenění. Pětkrát (2003, 2004, 2007, 2009 a 2011) byl vyhlášen nejlepším brankářem Poháru Perského zálivu (Gulf Cup). V něm před pěti lety Omán zvítězil, když ve finále předčil Saudskou Arábii 6:5 po penaltách.

"The Red Warriors" se však zatím nikdy nepodařilo probojovat na mistrovství světa. V kvalifikaci o Brazílii 2014 skončili ve třetí ze čtyř fází, když obsadili čtvrté, první nepostupové, místo za Japonskem, Austrálii a Jordánskem.

"Pokud chcete uspět, tak musíte riskovat, ale se starými hráči díru do světa neuděláte. Musíme počkat na budoucnost. Je třeba zapojit mladé," hodnotil situaci Ománu Al-Habsi.

V národním výběru má roli takového průkopníka. Je jediným, kdo hraje v Evropě. "Vím, že pro mnoho mladých fotbalistů jsem vzorem. Vážím si toho. Nicméně doufám v to, že jednou uvidím další naše hráče v Premier League," dodal.