Než v české kotlině začne přituhovat: Deset příběhů dosavadního průběhu ligy

Česká liga nabrala od úvodního kola velice svižný kvapík. Sotva jsme se adaptovali na víkendy strávené na stadionech či u televizních obrazovek, ze základní části tuzemské nejvyšší soutěže uplynula přesně třetina. Jaký to rozdíl oproti Anglii, Španělsku nebo Německu, kde se ligové boje stále teprve rozjíždějí. Ne, u nás je třeba hladového fanouška neustále krmit přívalem fotbalu, ať už tuto stravu dostává v horkých letních dnech nebo jako nyní těsně před nástupem chladného podzimu.

Dříve by uplynutí deseti kol znamenalo, že týmy mají za sebou třetinu veškerých klání, které je v soutěži čekají. Od loňského roku to však neplatí, neboť česká liga prošla modifikací v podobě nadstavby a všechny mančafty odehrají v součtu více než třicet zápasů. Musíme se tak smířit s konstatováním, že se nacházíme "pouze" v třetině základní části. Doposud odehraná utkání ale i tak nabídla nadměrnou porci nezapomenutelných momentů, nad kterými široká veřejnost vedla a stále vede vznešené debaty na pracovištích, v dopravních prostředích, restauračních zařízeních nebo internetových diskuzích...tohoto portálu nevyjímaje.

Posuďte sami: loupení Slovácka na Spartě a v Plzni, divadelní nástup Tomáše Smoly do Baníku, slávistické "big divadlo" ve Zlíně, omluvenka Jiřího Váni z práce kvůli zápasu Jablonce, vyhecované slezské derby, splašená ústa Pavla Zavadila, šílené výlety Sparty do Mladé Boleslavi a Liberce a v neposlední řadě plyšové derby pražských S. Při vzpomínkách na zmíněné okamžiky se leckterému nostalgikovi vloudí do oka slza. Legendárních chvil již naše soutěž stihla nabídnout přehršel.

Jelikož všech šestnáct týmů odehrálo deset kol, bude následující text ve znamení tohoto kulatého čísla. Zaměříme se na deset hlavních příběhů, které dosavadní ligový průběh načrtl či narýsoval, a jejichž pokračování bude zajímavé sledovat též v dalších měsících. Žádný z nich totiž doposud nedokráčel do konce, pouze se osobitým způsobem začal vyvíjet a tvoří základní kapitoly velkého vyprávění, na němž letošní sezóna stojí. Řeč bude o hlavních aspirantech na titul, jejich možných pronásledovatelích nebo vnitřních i vnějších strastech některých celků.

1) O titulu si kromě Slavie a Plzně mohou ostatní nechat jen zdát...

S letošní slávistickou dominancí se víceméně počítalo už v červenci. Kádr sice opustily dvě věže z obranných řad, Michael Ngadeu se Simonem Delim, do Řecka zase putoval vytříbený technik Miroslav Stoch a v italské Brescii již hledá štěstí poctivý dříč Jaromír Zmrhal, jinak ale kostra mužstva zůstala pohromadě. Pražané navíc vytvořené díry vhodně zacelili. David Hovorka se téměř okamžitě stal možná vůbec nejlepším stoperem ligy, v záloze začíná pomalu, ale jistě kouzlit exsparťan Nicolae Stanciu. No a další nezbytná postava, trenér Jindřich Trpišovský, bez něhož by sešívaní skvělých výsledků na domácí půdě či v Evropě těžko dosáhli, v Edenu též nadále pracuje.

Jaký je tedy dosavadní výsledek této party? Z deseti ligových mačů ztratila Slavia body jen dvakrát při remízách v Karviné a Opavě. Jinak sešívaní válí, osmkrát zvítězili, ve stejném počtu zápasů udrželi čisté konto, pyšnit se mohou suverénně nejlepší defenzívou (inkasovali jen dvakrát) a druhým nejlepším útokem. Slávisté si tak naprosto po právu dělají nárok na ligový trůn.

Ovšem pozor, i přes brilantní start nemohou Pražané dýchat zcela bez potíží. Ještě je tu totiž plzeňská Viktoria, nejlepší tým z české kotliny v součtu posledních deseti let. Akcie Západočechů vypadali na startu ročníku všelijak. Tým prošel nevídanou proměnou, když jej opustili dlouholeté ikony (Milan Petržela, Daniel Kolář a Marek Bakoš) i hlavní tahoun (Patrik Hrošovský). Místo nich se do Štruncových sadů přestěhovalo dravé mládí, které vyztužilo především záložní řadu, ovšem s novými spoluhráči se teprve mělo sehrávat.

Není divu, že po takovém zemětřesení, které v nejúspěšnější etapě viktoriánské historie nemělo obdoby, se tým sehrával pomalu. Krizí si Plzeň prošla hlavně v první polovině srpna, kdy v lize nezvládla tři klání po sobě a ostudně se poroučela z Ligy mistrů i Evropské ligy. Někteří kritikové již vyhazovali veleúspěšného kouče Pavla Vrbu. Jenže ten se nevzdal...a dobře udělal. Od remízy v Teplicích Západočeši zase válí, aktuálně drží čtyřzápasovou šňůru výher a dostali se konkurenční Slavii na dostřel tří bodů.

Za druhou Viktorií pak zeje čtyřbodová propast a při pohledu na kádry či finanční možnosti Plzně se Slavií ve srovnání s ostatními můžeme již nyní směle konstatovat, že boj o titul bude exkluzivní záležitostí pouze těchto dvou celků. Do konce podzimu se sice Západočeši musí vypořádat s náročným losem, sešívaní zase kromě domácí soutěže bojují na druhé frontě v Lize mistrů, ovšem příchod třetího kohouta na smetiště se i tak zdá nepravděpodobný.

2) ...až na jednu modrobílou výjimku

No dobře, aby to nebylo tak jednoduché, trochu si zaspekulujeme. Který mančaft by potenciálně mohl Plzni a Slavii vyfouknout cennou trofej? Sparta? Nenechte se vysmát, svých problémů mají letenští dost. Jablonec? Plukovník Petr Rada si na Střelnici vede až nad očekávání dobře, výkřiky o titulu jsou však přece jen až příliš smělé. Či snad Baník se Sigmou? I kdyby se Ostravané a Olomouc senzačně chytli, již v tuto dobu ztrácí na vedoucí tým více než deset bodů.

A tak nám zbyla...Mladá Boleslav. Tribuny bouří, klub z automobilového města nesměle kráčí za obrovským úspěchem. Jeho hráči před sezónou asi navštívili fabriku hlavního sponzora na výrobu vozidel a dostali nový lak, který je minimálně v domácím prostředí dokonale chrání před protivníky. Dalšími pozitivy se to jen hemží. Nikolaj Komličenko, strůjce střeleckého rekordu ligy, nakonec i přes velké přání odejít pryč v kádru zůstal a jak se zdá, důvěru trenérů nadále hodlá gólově splácet. V Boleslavi ale kromě udržení klíčových plejerů mysleli také na posílení. Proto se v modrobílém dresu nově prohání zkušený zadák Daniel Pudil či šikovný záložník Lukáš Budínský.

Že mančaft vedený koučem Jozefem Weberem šlape dopředu jako hodinky, jsme si zvykli již loni. Letos tomu není jinak, vedle Komličenka gólově exploduje též Muris Mešanović. Příjemnou změnou je však vylepšená obranná činnost Středočechů. Pudilovi a spol. se ještě stále nepodařilo vybudovat neprostupnou hráz, i tak se však defenzíva Boleslavi prezentuje lépe než v předešlých měsících. Také to je jeden z důvodů, proč se Weberově pluku tak daří a snaží se stíhat duo na čele. A fandové Boleslavi začínají věřit, že jejich miláčci se s Plzní i Slavii mohou měřit.

K potěšení vedoucí dvojice ale právě nyní nastal čas jejich ambice zchladit. Jasně, Středočeši drží třetí místo a posbírali již devatenáct bodů, je nutné si ovšem uvědomit, že téměř všechny body uhráli doma, a že výsledky z venku Boleslav zbytečně sráží. Kádr, se kterým Weber pracuje, vypadá opravdu zajímavě, jenže zisky čistě jen z vlastní půdy nemohou při pomyšlení na titul stačit. Je tedy na modrobílých samotných, zda neblahou statistiku z výjezdů zlomí ve svůj prospěch. Pak bychom se s trochou pomyslného štěstíčka mohli třetího kohouta dočkat.

3) Diagnóza Letná

O problematickém stavu současné Sparty by se šlo rozepsat v rozsáhlé publikaci, případně toto téma může uchopit student sportovně zaměřené školy a zpracovat jej ve své závěrečné práci. Na složitou polemiku zde není úplně prostor, přesto není na škodu se u projektu Daniela Křetinského opět na chvíli zastavit. Tak tedy: co je ve Spartě špatně tentokrát?

Ať už tuto otázku položíme (v rámci možností) nezávislému pozorovateli či přímo fanouškovi železného klubu, jádro problému najdeme veskrze snadno a rychle. Nad výkony letenských se můžeme pozastavovat, jak dlouho chceme, při hlubším zamyšlení však pozorovatel i fanoušek ukáže na stejného původce zmaru: na Křetinského a jím spřátelenou byrokracii ve vedení klubu. Ponechme však protentokrát tento spletený řetězec kamarádských či obchodných vztahů, které často mají s kopanou pramálo společného, stranou, a zaměřme se čistě na fotbalovou stránku věci.

Václav Jílek dorazil na Letnou coby první lodivod, jehož si vybral sám sportovní ředitel Tomáš Rosický. Příznivci Sparty tak věřili, že Jílek je konečně správnou volbou a trefou do černého, kór když si jej sám "Rosa" vybral. Jenže úsměv sparťanům ztuhnul již v prvním kole a až na občasné záblesky zůstávají tváře letenských pořád zasmušilé. S výčtem problémů musíme začít pěkně odzadu, tedy od vlastní brány. Pražané se dramaticky zhoršili především v obraně, když stihli inkasovat již sedmnáctkrát. Pro pořádek, častěji pořádají dny otevřených dveří jen v Opavě, Českých Budějovicích, Příbrami a na Bohemians. Zde lze prstem označujícím viníka s klidem ukázat na Jílka, který očividně stále nemá představu o dokonalém složení stoperské dvojice, byť mu situaci neulehčují ani častá zranění jeho svěřenců. I tak ale divák nestačil kroutit hlavou nad neustálým nasazováním Uroše Radakoviće s Lukášem Štetinou, když zápas co zápas dokázali tito dva vytvořit fatální chyby.

Nedostatky ovšem nemají jen Radaković se Štetinou, případně další zadáci. Také směrem dopředu se hráči v rudých dresech povětšinou trápí. Útočná fáze stojí často jen na Guéloru Kangovi, bez něj je Sparta víceméně bezradná. Ani Kangovy schopnosti často nestačí. V útoku pálí šance Libor Kozák a křídelníci Srdjan Plavšić s Adamem Hložkem marně hledají formu. Můžeme se jen ptát, proč Jílek nedá prostor Davidu Mobergu Karlssonovi či z jakého důvodu zanevřel na gólmana Florina Nițu.

Zdeněk Ščasný se během své nedávné sparťanské anabáze dopustil několika chyb, za jeho doby ale letenští hráli alespoň do třetího místa. Současná Jílkova mise pak v mnohém připomíná spíš tragikomický zmar Sparty pod vedením těžce neúspěšného Andrey Stramacchioniho. O titulu si Pražané mohou pravděpodobně zase nechat jen zdát, sezónu lze však stále v rámci možností zachránit. Je ovšem otázkou, zda Rosický podrží nad Jílkem ochrannou ruku a bude mu věřit, nebo si řekne dost, někdejšího kouče Olomouce odvolá a bude hledat nějaký jiný...jak to jen říct...impulz.

4) Případ Páník a marné hledání vhodného řešení

Když Baník prohraje, je to jasné: Páník ven, přes to nejede vlak. Bohumil Páník však ve své funkci zůstává a další týden dovede ostravský klub k vítězství. Reakce publika? Šťastná výhra, ale hra hrozná, Páník musí pryč. Snad každému, kdo se o dění ve Vítkovicích zajímá, je nabíledni, že vztah trenéra Slezanů s fanoušky není harmonický. Páník ale stále na trenérské lavici sedí, napětí tudíž přetrvává a přispívá k vzájemné nervozitě.

Na jednu stranu je třeba dát kritice Páníka za pravdu. Baník opravdu hraje často pod své možnosti a předváděná hra jen těžko lahodí oku náročného pozorovatele. Konzervativní lodivod navíc lpí na rigidní formaci 4-4-2 a když už se rozhodne k nějaké změně, jde o leckdy málo chápanou rotaci hráčů. To je voda na mlýn zástupu nespokojenců, kteří volají po Páníkově odvolání, přičemž se mu v některých případech až nemístně vysmívají. Zaslouží si však zkušený kouč, který Slezany za pět minut dvanáct zachránil v lize, takové posudky?

Na druhou stranu to totiž s Baníkem až tak zle nevypadá. Ostravané se drží v horní polovině tabulky, konkrétně na dělené páté pozici s olomouckou Sigmou. Body sbírají Slezané vcelku pravidelně, na případný neúspěch vždy zareagují ziskem tří bodů. A oproti starostem Sparty jsou trable Slezanů marginálního rázu. Páník tak silnému tlaku na svou osobu srdnatě vzdoruje, jenže zastánce si ani tak příliš nezískává. Je tedy toto napětí udržitelné?

Baník fanoušky potřebuje. Pokud o nějakých příznivcích můžeme říci, že jsou svému týmu dvanáctým hráčem, platí tato slova právě o Chacharech. Vedení si toho je určitě vědomo a nehodlá své věrné zbytečně dráždit. Zároveň však logicky stojí za Páníkem, situace totiž není tak alarmující, aby trenéra jen tak vykopli. Z reakcí fanoušků na sociálních sítích je ale patrné, že Páníka mají plné zuby a jako správné řešení považují jen a pouze odvolání. Kompromis se tak těžko hledá, přesto klub musí najít jeho řešení. Současná situace totiž Baníku v ničem neprospívá.

5) Hledá se adept pro Evropu, zn. zatím nespěchá

Stále je předčasné hovořit o definitivním rozdělení týmů pro závěrečnou fázi ročníku, tedy nadstavbu. Nicméně už teď můžeme spekulovat, která mužstva mají potenciál porvat se o jednu z minima místenek do pohárové Evropy. Pro upřesnění uvádíme, že o Ligu mistrů či Evropskou ligu si mohou s dalšími celky z kontinentu zahrát maximálně nejlepších pět mužstev nadstavbové skupiny o titul, či čtyři takové výběry plus jeden šťastlivec z play off mezi týmy ze sedmého až desátého místa. Již bylo uvedeno, že účast ve skupině o titul (od prvního po šesté místo) dobře rozehrály Slavia, Mladá Boleslav a Ostrava, sedmá Sparta bude mít ještě sakra co dělat. Kdo další může o mezinárodní poháry usilovat?

Je zde třeba čtvrtý Jablonec, tradiční to adept. Severočeši si Evropskou ligu vyzkoušeli v loňském roce, letos nečekaně skončili již v prvním předkole, do kterého zasáhli. O to více se mohou soustředit na tuzemská klání a tento čas užitkují chvályhodně. Jablonci se v létě vydařilo odpovědět na odchody některých opor, místo kterých se na Střelnici nově prohání jiní šikulové, Janové Krob s Matouškem a Sýkorou. Z uvedených jmen se chytil především Sýkora, s občasnými herními výpadky, jež se vyskytují především na hřištích soupeřů, se však daří celému mančaftu, který aktuálně sídlí na solidním čtvrtém místě.

Dále si na Evropu brousí zuby Sigma Olomouc. Kormidlo Hanáků v létě převzal Radoslav Látal, jenž pracuje s minimálně pozměněným kádrem. Z posil se do základní sestavy prosadil jen Lukáš Greššák a nedávno příchozí Pablo González. Látalovi se také povedl tah s nasazením brankáře Michala Reichla místo zraněného Miloše Buchty. Sigmě zpočátku nehrál do karet obtížný los, poté se ale zvedla a již se žene za nejvyššími příčkami. Aktuálně se dělí o pátou pozici s Baníkem, v Olomouci ale minimálně potají myslí ještě výš.

Z ostatních celků se další potenciální adept hledá těžko. Osmé Slovácko po senzačním úvodu ztratilo vítr z plachet a rychle vyklidilo přední pozice. Návrat Moravanů je pochopitelně otevřený, záleží však, jak dlouho ještě budou hledat formu. Devátí Bohemians i desátý Liberec by museli značně ustálit výsledky, i s nimi se ale stejně jako s celým zbytkem tabulky počítá spíš na pozice od sedmého místa dolů.

6) Můj dům, můj hrad. Tradiční pevnosti i nově vybudované tvrze

V lize stále zůstává pět týmů, které na domácím hřišti doposud nepoznaly hořkost porážky. Slavia a Mladá Boleslav pak dokonce nevědí, co to je remíza, a všechna svá domácí klání zvládly stoprocentně. Ani Jablonec, Olomouc či Bohemians se však nemají za co stydět, neboť svou kůži nedávají vůbec lacino. Co stojí za výstavbou pevných hradeb, na kterých nepřítel většinou ztroskotá?

Pokud nejste Lukáš Masopust, podle něhož jsou hřiště, trávy i balóny všude stejné, hraje se vám zpravidla lépe tam, kde to znáte, tedy doma. Zde se navíc můžete opřít o podporu vlastních příznivců, kteří za vámi ven necestují v tak vysokém počtu (pokud se tedy ze svého hnízda vůbec vydají). Zmínka o pomoci fanoušků však nevysvětluje uspokojivě domácí úspěšnost Mladé Boleslavi a Jablonce. Ani v jednom městě nepanuje při ligových utkáních zrovna bouřlivá atmosféra, přesto hráči v modrobílých i zelených dresech na vlastním pažitu válí. Zřejmě tak využívají důkladné znalosti terénu, kde znají téměř každý drn (takže trávy nejsou všude stejné, Lukáši). Anebo jde prostě o anomálii, do které můžeme zařadit ještě Olomouc. Ani na Sigmu už nechodí tolik diváků jako dřív a Andrův stadion je často zaplněn sotva ze třetiny. Přesto Hanáci patří do výčtu výběrů, které doposud nenašli přemožitele.

U Slavie a Bohemians se již domácí úspěšnost díky fanouškovskému motoru vysvětlit dá. Tábory obou vršovických celků se neostýchají dát o sobě vědět a hráči to moc dobře ví. U Bohemky je ale pozoruhodná razantní proměna oproti uplynulému ročníku, kdy se klokani ze tří bodů v Ďolíčku radovali všehovšudy dvakrát, zatímco v právě probíhající sezóně proběhla taková veselí již tři. Je možné, že fanoušci přes léto pořádně vyladili hlasivky. Anebo hráči jen těží z pořádně nakropeného hřiště, že pane Hašku?

7) Nováček, ten těžký úděl má

V Českých Budějovicích se na návrat mezi tuzemskou klubovou elitu pořádně těšili. Aby taky ne, první ligu opustilo Dynamo čtyři roky zpět a od té doby se marně dobývalo zase nahoru. Letos na jaře to Jihočechům konečně vyšlo, takže se Střelecký ostrov pořádně nachystal na obnovenou premiéru. Ta ovšem dopadla neslavně, když Budějovice podlehly Opavě, následně se však vyšvihly na Slovácku a doma proti Spartě i Jablonci. Vše se zdálo růžové, na stadion chodilo několik tisíc zvědavců, tým Davida Horejše hrál atraktivní fotbal a těžil ze svého nadšení.

Nyní už tak pozitivně o Dynamu hovořit nelze. Z posledních šesti kol vydolovali Jihočeši jen tři body a zákonitě se propadli tabulkou až na předposlední patnácté místo. Nováček tak tvrdě ochutnává prvoligovou realitu. Po deseti kolech samozřejmě není nic ztraceno, Horejš má k dispozici zkušený mančaft vedený někdejším reprezentačním obráncem Tomášem Sivokem. Na nastalou situaci navíc Budějovice reagovaly na poslední chvíli angažováním několika posil. Teprve čas však ukáže, zda to bude stačit. Ještě že v městě na soutoku Vltavy a Malše chce žít každý, což adaptaci nových tváří může jen přispět.

8) Někdo musí z kola ven aneb Blíží se konec slezského triumvirátu?

Když před více než rokem postoupil SFC Opava do nejvyšší soutěže, leckterému slezskému patriotovi určitě zaplesalo srdíčko. Přece jen, není to tak dávno, co nejmenší historická země ležící na území Česka měla v první lize dlouho jediného zástupce v podobě ostravského Baníku, který na jeden rok nahradila Karviná. Pak se Baník po krátkém intermezzu vrátil a hned za další rok rozšířila slezské zastoupení Opava. Nějaké společné veselí se vzhledem k vzájemné rivalitě všech aktérů konat nemohlo, ale i tak - hezká vizitka pro severovýchodní region.

V probíhající sezóně ale vážně hrozí, že z reprezentantů Slezska zbyde v lize zase jen Baník. Karviná začala velmi špatně a dlouho byla vůbec tím nejhorším mančaftem. Toto nelichotivé privilegium teď patří Opavě. SFC sice zahájili ročník dvěma výhrami, ovšem od té doby na další tříbodový zisk čeká a za osm dalších zápasů uhrál pouze dvě remízy.

Nějaké světlo na konci tunelu se navíc v Opavě těžko hledá. Klub se dlouhodobě potýká s finančními problémy, jeho vedení se dostalo do křížku s fanoušky a při pohledu na soupisku se také těžko nalézají pozitiva. Žlutomodří disponují jedním z nejslabších kádrů a s trochou nadsázky lze říct, že nebýt veterána Pavla Zavadila a jeho kopací techniky, ze které mužstvo těží především při standardkách, mohou se Slezané již nyní připravovat na druhou ligu. Hodně se čekalo od záložníka Pavla Šulce, jenž v Opavě hostuje z Plzně. Mladá naděje ale zatím jen paběrkuje a pohybuje se na hraně základní sestavy a lavičky. Zpočátku slušně chytajícího Viléma Fendricha před časem z brány bůhvíproč vystrnadil Vojtěch Šrom, který všem po čase zase připomněl své rezervy a jistotou rozhodně neoplývá. Až na Zavadila se v současnosti opavský fanda nemá moc na co těšit.

Zatímco nad SFC se stáhla opravdu temná mračna, v Karviné se obloha pomalu protrhává. Rozjezd mistra Františka Straky a spol. byl opravdu dost pomalý, na první výhru se čekalo do sedmého kola. Již předtím ale MFK naznačil své možnosti. Hráči v bílých dresech nehráli tak zle, aby museli poztrácet tolik bodů. Mimo jiné kousali v Plzni a se Slavií dokonce remizovali. Až od zmíněného vítězství ve Zlíně se ale "Franz" může víc usmívat, neboť od té doby nenašli jeho svěřenci přemožitele. Hru Karviné pozvedl především Adriel Ba Loua, jenž úvod ročníku promarodil, nyní již však ukazuje, jaký talent v něm dřímá. Nečekané vzkříšení kariéry zažívá brankář Libor Hrdlička, do týmu dobře zapadly také posily Martin Kouřil, Matúš Čonka, Gigli Ndefe, navrátilec Marek Janečka či útočník Michal Petráň. Na rozdíl od slezského rivala mají karvinští rozhodně na čem stavět, aby prvoligovou příslušnost udrželi.

9) Kopecký, Csaplár, Jílek. Kdo jako první přijde o práci?

Je nevídané, aby po deseti kolech vedli všechna mužstva stále stejní kormidelníci jako na startu sezóny. Letos se ale povedlo přepsat historické tabulky a všichni trenéři stále zůstávají na značkách. Podobná situace se v historii ligy opravdu neopakovala, dokonce se v minulosti objevily případy, kdy kouč skončil své angažmá ihned po prvním kole (zdravíme Karola Marka). Změny na trenérských lavicích nicméně pravděpodobně stejně přijdou, pojďme se tedy podívat, kde jsou vyhazovy nejočekávanější.

Začít musíme u těch nejhorších. David Horejš se díky záslužné práci v cestě za postupem z lavičky budějovického Dynama jen tak nepožene. To pozice Iva Kopeckého v Opavě je mnohem vrtkavější. Jak bylo řečeno dříve, v Opavě teď nefunguje téměř nic, tudíž již po dalším kole může být Kopecký klidně bez práce. Očekávání zatím nenaplňuje ani Josef Csaplár ve Zlíně. Ofenzivní fotbal, který svérázný muž proklamoval, zatím dost pokulhává, sám trenér ještě očividně nemá jasno o té správné formaci a fanoušci již začínají být lehce řečeno nervózní. Ani v Liberci nejsou z činnosti Pavla Hoftycha zrovna nadšeni. Slovan se zatím může opřít jen o bojovnost, kvalita mu ovšem zejména v útočné fázi chybí. Hrobníkovi zdá se alespoň na čas utekl teplický Stanislav Hejkal. Skláři neprohráli poslední tři utkání a odrazili se ode dna, stále ale mají co zlepšovat, jinak se mohou snadno propadnout zpátky.

Dalšími kandidáti na padáka mohou být Roman Nádvorník z Příbrami, který umí bodovat pouze u středočeské Litavky, či František Straka, jehož odvolání ale vzhledem k současnému vzestupu Karviné není na pořadu dne. Trenérská změna pak není vyloučena ani u týmů z horní poloviny. Ve Spartě často stačí málo k přetečení kalichu trpělivosti, proto se i Václav Jílek musí třást. Z Ostravy se zase může stěhovat Bohumil Páník. U fanoušků už je dávno personou non grata, tomuto tlaku pak může vedení Baníku snadno podlehnout.

10) Kde jste, pane Listkiewiczi?

Hájit osobu Miroslava Pelty je přímo nemyslitelné a o to zde koneckonců ani nepůjde. Někdejší boss českého fotbalu je v očích fotbalové veřejnosti nadále jedním ze symbolů zkorumpovaného prostředí a proto je víceméně kvitováno, že na dění ve fotbalové asociaci má již minimální vliv. Přesto si Pelta minimálně za jeden krok zaslouží pochvalu. Ještě jako předseda FAČRu povolal do svých služeb někdejšího polského sudího a později funkcionáře Michala Listkiewicze, který od léta páně 2016 na dva roky šéfoval českým rozhodčím. Listkiewiczovi se za tu dobu alespoň částečně podařilo pozvednout uvadající renomé mužů s píšťalkami, veřejnost si zase pochvalovala větší důvěryhodnost sudích.

Po odchodu Pelty se však pryč poroučel také Listkiewicz a přišlo to, čeho se mnozí obávali. Opět zesílil vliv temného muže v pozadí Romana Berbra a veškerá důvěryhodnost byla tatam. Na místo uvolněné Listkiewiczem byl instalován bývalý úspěšný hráč i kouč Jozef Chovanec, který je v současnosti spolu s Berbrem symbolem obnoveného úpadku kvality práce rozhodčích. Občasné skandály se objevovaly již v předešlé sezóně, kdy vše vyvrcholilo trapným vystoupením v baráži. Letos pak komise rozhodčích pokračuje v nastoleném trendu.

Listkiewicz měl rozhodně nespornou výhodu v tom, že jej ještě minula doba videa. S novou technologií se již současní sudí musí potýkat a nutno uznat, že ne vždy je to práce jednoduchá. Jenže to bychom nebyli v Česku, kdyby zde nepanovala zvláštní specifika. Prvním zásadním problémem je výskyt videa pouze na čtyřech zápasech kola z osmi, což je prostě nedostačující stav. Dále česká verze videa postrádá kalibrovanou ofsajd lajnu, takže když se rozhodčí odebere k monitoru zkontrolovat situaci ohledně potenciálního postavení mimo hru, často z takového obrázku není příliš moudrý. Už tyto poznatky leckomu napoví, že s videem lze snadno manipulovat. Ostatně ani prokazatelný záběr, z kterého jasně vyplývá, zda se přestupek ve hře stal či ne, nezabraňuje výskytu kardinálních chyb. Příkladem budiž letošní souboj Liberce se Spartou, kde domácí Tomáš Malinský evidentně fauloval hostujícího Matěje Hanouska, přesto sudí s pomocí videa vyhodnotil situaci přesně naopak.

Na zápasech, kde video chybí, pak revize možného rozhodcovského pochybení není možná. Nabízí se tak otázka, zda je vůbec v zájmu vedení Ligové fotbalové asociace používání videa, když za téměř dva roky jeho užívání nebyla schopna zajistit rozšíření této technologie na všechny stadiony. Také proto v podstatě po každém kole čteme prohlášení komise rozhodčích o jednotlivých chybách, kterých se sudí dopustili. Některá vysvětlení komise pak navíc působí absurdně a český fanoušek jen kroutí hlavou, jak je něco takového možné. Když se však pozorně podívá do zákulisí, snadno pochopí.

Vzhůru za dalšími bitvami

Je možné, že některý z uvedených bodů časem ztratí na významu. Určitě bychom si to všichni přáli v případě divokého počínání rozhodčích. Naopak se může objevit nový příběh, jenž se stane předmětem široké diskuze. Na tohle všechno se můžeme těšit v dalších měsících. Na podzim nás čeká ještě dalších deset kol, tedy pořádná porce emocí a fotbalového umu. Konečně dojde k očekávanému souboji Slavie s Plzní, fajnšmekři pak jistě očekávají též tuhé bitvy celků ze spodku tabulky. Určitě je nač se těšit.