Naderi je úplně ideální příklad, hodnotí expert integraci. Wlk má české až praprarodiče

Česká fotbalová reprezentace se po vzoru dalších národních týmů jala hledat posily za hranicemi. U Ryana Naderiho byl manažer Pavel Nedvěd úspěšný a lanaří další nové tváře. Kdo další přichází v úvahu? Je vlastně tato cesta nevyhnutelnou adaptací na globální fotbalový trh, nebo spíše přiznáním, že doma docházejí rozdíloví borci? A jaká jsou v tomto směru oficiální pravidla FIFA? O tom v podcastu Livesport Daily hovořil zakladatel projektu Čeští fotbalisté v zahraničí a datový skaut Transfermarktu Antonín Šrajer.

"Určitě je to dnes běžná praxe a ve světě je to mnohem častější než u nás. Vždycky to souvisí s historií dané země, třeba s koloniální minulostí. U nás to zase souvisí s tím, že jsme žili v komunismu, takže nebylo tolik možností cestovat. Celkově je to o tom, jak se celý svět globalizuje a přibývá lidí, kteří studují nebo pracují v zahraničí a kteří si najdou partnera jiné národnosti a vznikají smíšené páry. Dneska už je to běžná věc a netýká se to jenom fotbalu. V různých dalších sportech se dějí úplně obdobné věci."

"Myslím si, že ve většině případů to musí být tak, že se ti hráči ozvou sami, nebo někdo dostane tip, že se odněkud dozvěděl o jejich občanství. Neexistuje žádná centrální databáze lidí, kde by se dalo najít, jaké mají občanství. Když v Evropě hraje kluk v kvalitní soutěži a teoreticky by mohl za Česko nastoupit, tak v tu chvíli ještě ani nemusí mít český pas, ale má pouze tu možnost. To nemůže být v žádné databázi dohledatelné, takže ti hráči sami vědí, že je to pro ně možnost se zviditelnit, a ozvou se sami."

"V rámci téhle problematiky je dost důležité, jestli ten kluk má zahraničního tátu, nebo mámu. Protože když to jméno nezní česky, tak k tomu my Češi nemáme tak blízký vztah, i když ve skutečnosti jde jen o to, který z rodičů je Čech. Ale jakmile jméno zní česky, tak je to pro veřejnost v pohodě a berou ho jako Čecha."

"Bývalo to tak, že jaký měl hráč pas, za tu zemi mohl hrát. Z historie známe Josefa Bicana, který hrál za Československo i Rakousko, nebo Ladislava Kubalu, který nastoupil dokonce za čtyři reprezentace. Až v roce 2004 FIFA reagovala na to, že Katar veřejně přiznával snahu zkvalitnit tým před šampionátem a lákal tři brazilské hráče z Bundesligy v čele s obráncem Dedém. Nabízeli jim peníze, aby šli hrát za Katar, aniž by k nim měli jakoukoli vazbu. FIFA zpozorněla a zavedla pravidla, že hráč musí mít k dané zemi vztah. Ať už narozením, původem rodičů či prarodičů, nebo minimálně dvouletým, později pětiletým pobytem v zemi."

"Do roku 2021 probíhal boj o mladé reprezentanty. Když byl někdo nadějný a měl smíšené rodiče, reprezentace se snažily si ho pojistit a postavit ho jako první v soutěžním zápase A-týmu, aby už nemohl reprezentovat nikoho jiného. Stávalo se, že hráč odehrál jeden zápas, pak už o něj nebyl zájem, ale on už nikde jinde hrát nemohl, i když v té druhé zemi mohl mít skvělou reprezentační kariéru. Příkladem byl Munir El Haddadi z Barcelony, kterého si v devatenácti letech uzmulo Španělsko na jeden zápas kvalifikace a pak už ho nechtělo. Až změna pravidel v roce 2021 mu umožnila po letech přejít k Maroku."

"Určitě není nutnost hledat hráče za každou cenu na sílu, spíš jde o využití příležitosti. Když tady hráči jsou a víme, že mají možnost za nás hrát, dává smysl tu možnost zvážit a pozvat je. Ale nechtěl bych sem tahat každého, kdo má kořeny v Česku jen přes pradědečka. Pořád je strašně důležité, aby ten člověk měl k Česku reálný vztah a uměl jazyk. Ryan Naderi je za mě úplně ideální příklad. V Česku o něm nikdo moc nevěděl, v Německu hrál kvalitní soutěže, umí perfektně česky, jezdí sem za babičkou a je to sympaťák. To je za mě Čech, i když má dvojí občanství."

"Mně to přijde zvláštní. On je Izraelec, narodil se v Izraeli, má izraelskou mamku, tátu. Ta linka na Česko je až přes pradědečka a prababičku, kteří emigrovali z Československa před druhou světovou válkou. V tu chvíli už mi ta vazba přijde hrozně vzdálená. Sám přiznával, že česky nemluví on ani jeho rodiče. V té chvíli mi to přijde jako případ, kdy pouze účelově využíváme toho, že jde o mimořádně kvalitního hráče z La Masie. Přišlo by mi zvláštní, kdyby nás takový hráč reprezentoval, mně to vlastně moc smysl nedává."

"Samotnému mi to přijde zajímavé a nevím, jak to FAČR plánuje udělat. On má vazbu na Česko až přes praprarodiče, což je strašně daleko a pravidla FIFA to vůbec nepovolují, limit je u prarodičů. Co jsem dohledal já, tak jeho předci z Česka byli až praprarodiče. Jako Češi jsme sice pověstní tím, že si dokážeme leccos ohnout, ale byl bych hodně překvapený, kdyby se tohle na půdě FIFA podařilo dotáhnout."

"Česká reprezentace je pověstná tím, že kabina je vždycky parta lidí, kteří drží při sobě, baví se a dělají si ze sebe srandu. To na velkých turnajích hraje obrovskou roli. Neříkám, že jeden hráč atmosféru rozkolísá, ale když už tam bude sedět kluk, který se s ostatními nedomluví, nerozumí vtipům a ničemu okolo, tak z tohoto pohledu mi to sportovně ani lidsky nedává smysl."

"Příběhy fotbalistů jsou hrozně rozmanité a nejde je házet do jedné škatulky. Třeba Loukas Vyntra se narodil v Česku v Albrechticích jako Lukáš Vydra českému otci, v pěti letech odešel do Řecka a nakonec odehrál 57 zápasů za řeckou reprezentaci, což u nás skoro nikdo neví, a změnil si jméno na Loukas Vyntra. A naopak Filip Nguyen se narodil v Česku, žil tu celý život, byl v české reprezentaci, vlastně Čech jak poleno. Když odešel hrát do Vietnamu a stal se tamní hvězdou, tak když o něm dneska napíšu na sítě, lidi mi nadávají, proč píšu o Vietnamci. Přitom je to rodilý Čech. Lidé mají tendenci hráče okamžitě vymezovat jen na základě jména nebo původu."