Křížem krážem Evropou: Do Angers za francouzským modelem stability

21.10.2019 14:22 - Profily, historie
 
V tomto měsíci slaví své sté výročí jeden z nejpozoruhodnějších, a přece nejméně nápadných klubů francouzské scény. Pouze šest ze současných dvaceti účastníků Ligue 1 si odbylo svůj prvoligový debut později, a jen tři z oněch 20 celků dohromady strávily v nejvyšší soutěži méně sezon. Přesto se Angers SCO stihlo nesmazatelně zapsat do historie francouzské kopané, a další kapitoly psát jen tak nepřestane...

Kromě rovné stovky let od založení klubu letos uplynulo také 70 let od debutu tehdy sedmnáctiletého Raymonda Kopy v černobílém dresu.

Pozdější hvězdný špílmachr Realu Madrid, trojnásobný vítěz Poháru mistrů evropských zemí (dnešní Ligy mistrů) či držitel Zlatého míče nakonec v místě své druholigové premiéry také předloni dožil a jen tři týdny po jeho úmrtí byl po synovi německo-polských imigrantů v Angers pojmenován stadion.

Kopa byl však jen prvním z dlouhé řady opěvovaných odchovanců SCO, kteří se záhy vydali dobývat světová kolbiště. Svůj profesionální debut si v Angers odbyli také Jean-Marc Guillou, účastník mistrovství světa 1978, či pozdější majitel více než čtyř stovek startů za Bordeaux a dvojnásobný vítěz Ligue 1, brankář Ulrich Ramé.

Co se kolektivních výsledků týče, nemá se Angers SCO příliš čím hmatatelným pochlubit. Na jaře 2017 sice šokovalo svou jízdou francouzským pohárem a ve finále si dokonce málem vynutilo prodloužení na suverénním Paris Saint-Germain, avšak outsiderův sen o evropských pohárech nakonec krutě rozprášil vlastní gól z nastavení zápasu.

Na zelených pažitech je zkrátka každý úspěch Angers SCO typicky stejně jímavý jako pomíjivý. Alespoň tedy pro ty, kdo SCO nežijí každým dnem. Vzpomínáte třeba na Vánoce 2015, kdy Angers seděli na třetí příčce tabulky Ligue 1 a v celém kalendářním roce inkasovali pouze 22krát, nejméně ze všech účastníků pěti nejlepších evropských soutěží? Existuje slušná šance, že nevzpomínáte. Dokonce ani není vyloučené, že jste nad tou statistikou tenkrát ohrnovali nos, protože přece půlku roku 2015 Angers strávili v druhé lize.

Přesně 300 kilometrů jihozápadně od Paříže z toho mají 'druhé Vánoce' doteď.

Letos se klub se čtvrtým nejtenčím rozpočtem v lize ocital na stránkách všemožných novin z obdobných důvodů. K devátému kolu zajížděl do hlavního města jako majitel nejproduktivnějšího útoku ve Francii (16 gólů) i nejbližší pronásledovatel PSG, a všichni se obligátně bavili srovnáními dvou dočista neměřitelných tabulkových sousedů. Favorit vyhrál 4:0, SCO kleslo na třetí příčku a klesat bude dost možná i nadále...

... ale stejně jako na jaře 2016, kdy nakonec finišovali na deváté pozici, to v Angers nikoho trápit nebude.



Představte si takovou Olomouc zasazenou do francouzského kontextu — 'trendy' univerzitní město s bohatou historií, v současnosti jako dělané pro mileniály, chcete-li mladé hipstery.

Desítky parků, kaváren a možností pro kulturní vyžití provázejí i ryze pokrokové záležitosti jako první supermarket bez pokladních ve Francii. Na právě probíhající MusicOlomouc, festival soudobé hudby, Angers odpovídá třeba svým Premiers Plans, který každým rokem v lednu představuje prvotiny stovek mladých filmových režisérů z celé Evropy.

Olomoucká Univerzita Palackého se na svých stránkách chlubí 22 000 studenty z celého světa; u Angers se má jednat o studentskou populaci dosahující rovnou bezmála dvojnásobku (38-40 tisíc). Podle údajů Českého statistického úřadu ke konci roku 2018 tvoří lidé do 30 let zhruba třetinu celkové stotisícové populace Olomouce (přesně 32 313); u 155tisícového Angers má dokonce kráčet o necelou polovinu.

V čem má Angers náskok? Studentům může nabídnout hned osmnáct institucí vyššího vzdělání.

Pokud Olomouc skýtá kulisy druhé největší památkové rezervace v ČR, Angers se mezitím opírá o středověké hrady, slušnou dojezdovou vzdálenost do Paříže (zhruba hodina a půl vlakem) či ukotvení v kouzelném povodí řeky Loiry, přímo u jednoho z konců táhlého údolí. Není vůbec divu, že populární týdeník L’Express kdysi Angers zařadil na 3. místo žebříčku nejpřívětivějších francouzských měst k životu.

Může tedy potom být pouhou náhodou, že právě v Angers se tolik hráčů dostává takřka do životní pohody? Takové pohody, že si v mžiku vystřílí podstatně lukrativnější angažmá a klubu tak léto co léto přináší ohromné zisky? Těžko. Stejně jako si v Angers žádnou náhodou mohli dovolit vypsat 'konkurz' na klubovou hymnu, aby si záhy vybírali z nepřeberného množství návrhů. Jedná se přece o město umělců a intelektuální centrum Francie 15. století. Místní tvůrce Jamie Gallienne přišel s melodií, lid dodal text, a výsledkem je parádní oslava výročí klubu, která se v těchto dnech pravidelně pěje před zápasy i po jejich skončení.

Všechno do sebe dokonale zapadá. Jistěže se právě Angers — město, kde historicky bují kreativita a rozkvétá mladý talent — ukazuje být tím vhodným odrazovým můstkem pro tolik fotbalistů. Jakmile se řekne "francouzská startovací rampa", většině lidem se asi vybaví LOSC Lille, Olympique Lyon či OGC Nice. Ovšem když statistici z CIES nedávno uveřejnili seznam dvaceti klubů z pěti předních evropských lig, které od roku 2010 nejvíce vydělaly na přestupech, vedle těchto všech obvyklých podezřelých se na něm zjevilo i Angers SCO.

Za onu desetiletku jsou v Angers v plusu 44 milionů eur (čili za OGC zaostávají jen o sedm milionů), a to ještě polovinu téhle etapy strávili v druhé lize. SCO je navíc jedním z pouhých čtyř členů této Top 20 (Janov CFC, Toulouse FC a RCD Espanyol), kteří v žádném bodě intervalu netěžili z přítomnosti na mezinárodní scéně. A že je Angers poněkud menším trhem než Barcelona či nejrušnější přístav ve Středozemním moři, to asi netřeba dvakrát zdůrazňovat. Přítomnost SCO v takové 'topce' je holt fascinující ze všech úhlů pohledu.

"Začali jsme, ještě když byl klub ve třetí lize," culil se v rozhovoru pro Le Parisien jeden z architektů kontinuálního úspěchu SCO, generální manažer Olivier Pickeu. "Roku 2007 jsme prodali Ahmeda Tangeaouiho za 100 tisíc dolarů dubajskému klubu. Byl to začátek dlouhého, krásného trendu."

Ahmed Tangeaoui je útočníkem, a právě na tomto postu tradičně nastupují nejžhavější artikly SCO. Před třemi roky šel Jonathan Kodjia za pět milionů eur do Derby County. O rok později ho do Anglie následoval Famara Diédhiou za šest milionů (jen dva roky poté, co z Remeše přicházel za 50 tisíc). Loni přišla očekávaná bomba v podobě Toka Ekambiho do Villarrealu za 18 milionů (když ještě pár měsíců zpátky SCO odmítalo nabídky kolem 25 milionů, ve výši celého ročního rozpočtu klubu, aby mu rozjetý Ekambi pomohl k záchraně v Ligue 1). Letos zase levý křídelník Flavien Tait odcházel do Rennes za devět milionů eur.

Největším lákadlem pro rok 2019 byl samozřejmě Jeff Reine-Adélaïde, za něhož SCO loni v létě Arsenalu zaplatilo pouhých 1,6 milionů. Jak už tomu tak ale bývá, 21letý univerzál se v Angers několikanásobně zlepšil, především poslední dva měsíce minulé sezony naplno zářil a jeho hodnota utěšeně narostla.

Během letní přípravy trenér Stéphane Moulin pracoval s Reine-Adélaïdem zvláště důsledně a postupně ho připravoval na převzetí vůdčí úlohy týmu pro celý nadcházející ročník. Spolu s Pickeum kouč věřil, že mladému fotbalistovi, který u něj porůznu pendloval mezi pozicemi hrotového útočníka, pravého křídla či jednoho ze středopolařů, další sezona poklidného vybrušování stylu a ideální herní úlohy jedině prospěje. Nadešlo první kolo sezony, utkání s Bordeaux, a hle — Reine-Adélaïde si okamžitě došel pro cenu Muže zápasu.

Jenže pak zazvonil Olympique Lyon, vytasil se s 27,5 miliony eur, a prezidentovi Chabanemu se protočily panenky. Klub v takové pozici prostě musel prodávat, i za cenu zcela ojedinělého rozporu ve vedení SCO. Kouč Moulin po následné drtivé prohře 0:6 s Lyonem veřejně ventiloval svou frustraci, což v podstatě nikdy nedělá, respektive nemá nejmenší důvod dělat. Že by se tak pevné základy SCO pro jednou otřásaly?

Kdepak. Angers SCO se ve svém jedinečném stylu chameleona francouzské fotbalové scény přizpůsobilo; výrazně oslabený mančaft vyhrál čtyři z příštích pěti duelů a před prohrou s PSG třikrát v řadě nepadl.



obrázek

Olivier Pickeu (vlevo) s trenérem Stéphanem Moulinem. Zdroj: leparisien.fr




Dnes je Angers SCO málokdy viděným modelem konzistence mezi fotbalovými kluby, a proto nikoho ani nenapadne zpochybňovat slova Oliviera Pickeua o tom, že "stabilita je (v Angers) klíčovým slovem".

Před příchodem současného generálního manažera roku 2006 tomu tak ovšem rozhodně nebylo; SCO oscilovalo mezi třetí a druhou ligou a na jaře 1998 dokonce mělo sestupovat do čtvrtého poschodí nebýt neštěstí jiných třetiligových klubů jako Poitiers, Tours a Saint-Denis-Saint-Leu, které tou dobou bankrotovaly a svým způsobem tak Angers SCO házely poněkud ironické, nahořklé záchranné laso.

"Za čtrnáct let jsem tady poznal akorát dva prezidenty a dva hlavní trenéry. Naše metody zůstávají po ta léta stejné, ale čtyři roky v Ligue 1 nám určitě otevírají nové možnosti a vystavují nás větší pozornosti," prohlašoval Pickeu vpředvečer ligového zápasu SCO s Paris Saint-Germain.

Jmenování Pickeua bylo jedním z prvních kroků nového prezidenta SCO Willyho Bernarda, a ještě téhož roku 2006 do klubu dorazil také kouč Jean-Louis Garcia. Pod dohledem tohoto tria se podařilo fotbal v Angers zaseknout na vítaném stabilním přívlastku "druholigový", mezitímco bývalý záložník Stéphane Moulin se v téže době znovu vracel pod křídla SCO v roli dozorčího nad rezervním týmem a mládeží.

Když Garcia před osmi lety vyslyšel volání ambicióznějšího RC Lens, Moulin byl jasnou volbou. Dnes Garcia vede druholigové Nancy, kdežto Moulin platí za nejdéle sloužícího trenéra napříč Top 5 ligami v Evropě.

Nahnuté to měl všehovšudy jedinkrát. Tedy "nahnuté"... jak u koho. Když ve své třetí prvoligové sezoně SCO trávilo Vánoce 2017 na předposlední příčce s pouhými třemi výhrami na kontě, o Moulinových schopnostech zvrátit zjevnou tíhu osudu kdekdo začínal otevřeně pochybovat. To prezident Chabane se ho jen soukromě otázal, zdali má sílu pokračovat, a když se mu dostalo odhodlaného "ano", podpořil Moulinovu pozici novým kontraktem.

SCO sezonu zakončilo čtrnácté, osm bodů od sestupu. Loni v prosinci se Chabaneho ptali, zdali nad trenérem vůbec někdy zapochyboval. "Ne. A abych ho utěšil, řekl jsem mu, že odejde, až když půjdu já, což znamená zhruba za deset let," usmíval se dlouholetý patron SCO.

V Ligue 2 si Angers SCO vybudovalo pověst mužstva s drtivými protiútoky, který by býval mezi smetánku proplul podstatně dříve nebýt nehorázné smůly na zranění klíčových hráčů. Čas SCO měl nadejít zejména v sezoně 2013/14, ovšem zdecimovaný mančaft tehdy vyšel draho slabý finiš o mrzkých dvou výhrách ze 14 kol. V Angers se tak obnovené premiéry na největší scéně dočkali až napřesrok, po 21 letech čekání.

Do té doby poslední prvoligová zkušenost SCO se překrývala s vůbec první sezonou Sonnyho Andersona ve Francii. Nejlepší střelec Angers Christophe Lagrange, který tenkrát přestřílel i George Weaha či Jürgena Klinsmanna, jako jediný z nejproduktivnějších hráčů sezony ani nemá vlastní stránku na anglické Wikipedii.

V Ligue 1 se Angers SCO přirozeně muselo přizpůsobit, a tak Moulin svůj tým v mžiku přetvořil ve výtečně defenzivně organizovanou jednotku sázející na propracované útočné standardky. Ve své debutové sezoně mezi francouzskou smetánkou SCO vstřelilo 40 branek; pouze devatenáct z nich ovšem pocházelo z otevřené hry. Jednodimenzionální tým? Možná. Ale devátá příčka se, myslím, u nováčka vždycky počítá.

Úlohu maršála záložní řady převzal Romain Saïss (nyní Wolverhampton v anglické Premier League) a volná role neukotveného podhrotového útočníka připadla jiné letní posile Cheikhovi Ndoyemu, který ve všech soutěžích zaznamenal dvouciferný počet branek. Jeho dosavadním maximem přitom bylo 11 gólů v Ligue 2.

Také dnes, o čtyři roky později, Angers SCO zůstává jakýmsi můstkem mezi nejvyšší soutěží a druhou ligou.

(Pozn.: proto je poněkud ďábelsky zvrhlé, že prezident Chabane kdysi kontroverzně podpořil návrh na zavržení systému postup-sestup mezi Ligue 1 a Ligue 2; snad aby podpořil tento 'monopol' svého SCO.)

Původní klubovou strategií bylo zaměřovat se na vyzobávání větších talentů z menších klubů regionu Maine-et-Loire a lákání vybraných veteránů bez kontraktu. I s minimálními prostředky takhle Olivier Pickeu postupem času vybudoval úctyhodnou síť skautů a našeptávačů napříč celou oblastí, aby později expandoval i do sousedních departmentů. Typicky SCO sahalo např. do Tours, dalšího historického města z povodí Loiry, odkud vzešel třeba i nejběhavější hráč uplynulého ročníku Ligue 1, Baptiste Santamaria.

Když se pak k Pickeuovi připojil také Philippe Leclerc z divizního Poitiers, v Angers nejenže zkompletovali bingo vázané na známou bitvu 8. století, ale také si zajistili práva na jednu z největších komet evropských kolbišť ročníku 2018/19. Právě z Poitiers se totiž do Angers roku 2013 stěhoval 17letý útočník Nicolas Pépé, a byť si pořádné jméno vykopal teprve v Lille, z jeho letošního přestupu do Arsenalu těžilo i SCO. Díky procentům z příštího prodeje má být do Angers v příštích pěti letech odlito celkem sedm milionů eur.

Pokud dříve bylo v možnostech Angers SCO leda tak rozsáhlé šmejdění podél severní části Loiry, teď už se klubová síť rozpíná doopravdy po celé délce země, což dokládá i trio letošních podpisů z jižanského Nîmes (Antonin Bobichon, Rachid Aliou, Sada Thioub). Expanzi rádiu více na východ pro změnu napomohl bývalý skaut Saint-Étienne a regionální žurnalista Axel Lablatinière, jenž teď na veškerý nábor nových tváří dohlíží.

Přestože však SCO od roku 2015 více než zdvojnásobilo svůj rozpočet (z 10,4 milionů eur koncem své druholigové štace na současných zhruba 24 milionů), táhne se s ním pověst sběrače levného 'smetí', stejně jako se s ním táhne reputace mančaftu, který není příliš koukatelný a ze své ulity sem tam udeří jen po standardkách. Jakékoliv vměstnávání SCO do jedné jediné škatulky by však k němu bylo mimořádně neuctivé.

Neformální džíny, svetr a pár dnů pěstované strniště trenéra Stéphanea Moulina tomu možná úplně nenapovídají, ale SCO se řadí k těm nejlépe připraveným mužstvům současné Ligue 1. Urputný drill se přitom soustředí hlavně na fyzickou výbavu hráčů, kteří v uplynulé sezoně Ligue 1 naběhali nejvíce kilometrů (4 179,4) stejně jako nejvíce kilometrů ve vysoké intenzitě, čili jinými slovy ve sprintu (915).

Pokud se přitom slovní spojení "rodinný klub" často nadužívá, v případě Angers SCO to platí do puntíku; o kondiční přípravu týmu se totiž stará bratr Oliviera Pickeua, Benoit. Důležitou součástí Moulinova trenérského ansámblu je potom od úplného počátku i Serge Le Dizet, nástupce Raynalda Denoueixe — muže zodpovědného za návyky Didera Deschampse či Marcela Desaillyho — u mládeže Nantes, a tudíž jeden z architektů mistrovského kádru 2001. Šéfové Pickeu se Chabanem běžně před zápasy i po nich krouží v okolí hráčské kabiny a se svými podřízenými volně rozprávějí či jim gratulují k dobrým výkonům.



obrázek

Prezident Angers SCO Saïd Chabane. Zdroj: lejournaldesentreprises.com




Všechno mohlo být docela jinak. "Do Francie jsem přišel s kamarády, ale plánoval jsem se vrátit do Alžírska, zatímco oni všichni chtěli zůstat. Poté, co jsem obdržel diplom z l’École des mines de Fontainebleau (jedna z nejstarších a nejprestižnějších 'strojáren' v zemi — pozn. red.), stal se přesný opak," vzpomíná Saïd Chabane — hrdý kabyl ze severovýchodní části Alžírska, tedy fanoušek žádného velkoklubu z hlavního města, nýbrž lokální ikony JS Kabylie, která v 80. letech otevřela dveře do Francie též hvězdnému útočníkovi Djamelu Menadovi.

Již v Alžírsku Chabane studoval polytechniku, ale i to mu bylo v Paříži docela k ničemu. Střídavě se stával nezaměstnaným, a když už někde pracoval, tak kupříkladu ve fast foodu na Champs-Élysées. Své konečné rozhodnutí si pobyt ve Francii prodloužit tak Chabane ve vlastní hlavě neustále přehodnocoval.

Hozenou rukavicí mu byl teprve svérázný nápad jednoho zemědělsko-průmyslového podniku na 'branding' specifického druhu klobás (des merguez) čistě pro maghrebskou populaci pařížského regionu Île-de-France. Podnikání v tomto oboru již Chabaneho chytlo a dodnes nepustilo; roku 1997 si založil vlastní byznys Cosnelle a po dvou letech odkoupil továrnu ironicky patřící firmě, která Chabaneho pár let zpátky vyhodila. Dnes dohlíží na tým zhruba 800 zaměstnanců s ročním obratem ve výši 100 milionů eur.

V Angers SCO byl nejprve jedním z investorů, dokud prezidenta Willyho Bernarda neusvědčili z daňových úniků. Roku 2011 se tak Saïd Chabane stal většinovým vlastníkem klubu (93 %), a o práci měl od počátku postaráno. Byť Bernard SCO prve uchránil od bankrotu, před každoročními audity se stále třásl jako osika. Pod Chabanem je už situace diametrálně odlišná — jakkoliv klub dál nerozhazuje, v minulé sezoně vykázal profit ve výši 17 milionů eur (přes 70 procent rozpočtu) a mezi své akcionáře tak na dividendách rozdělil více než pět milionů. O sezonu dříve Chabane na provozu prvoligového, relativně úspěšného klubu sám vydělal 3,2 milionů. Ba ne, podnikání ve fotbale opravdu nemusí být nutně ztrátové, pokud se dělá dobře.

Samotný Saïd Chabane je tak jedním velkým 'success story', ale nějaké usínání na vavřínech pro něho neexistuje. Kdykoliv šéf SCO o klubu hovoří, nezapomene zmínit, že jde o nikdy nekončící projekt; že SCO stále buduje a budovat nikdy nepřestane. V květnu tak například Chabane oznámil plány na rekonstrukci tribuny Saint-Leonarda. Přes léto proběhla demolice a 20milionové práce na rozšíření kapacity stadionu na 20 tisíc mají být završeny k roku 2021. Zrovna nedávno klub spustil také svůj vlastní televizní kanál SCO TV, který předplatitelům nabízí jedinečný pohled pod pokličku či rozhovory s hráči i realizačním týmem.

Chabaneho dlouhodobým projektem je budování konkurenceschopné mládežnické akademie. Doposud se SCO přeci jen primárně opíralo o vynikající skauting, což se nicméně poslední dobou mění. Před pěti lety Chabane mohutně zainvestoval do tréninkových prostor a celkově zázemí klubu, z čehož těžil už Nicolas Pépé.

Teprve osmnáctiletého levého beka Rayana Aït Nouriho každopádně lze považovat za ten první ryze angerský produkt, který to dotáhl do pevného základu A-týmu. Spolu s Anthonym Gomez-Mancinim se letos v létě představili v dobrém světle na vyhlášeném U-20 turnaji v Toulonu, načež se na Aït-Nouriho údajně vyptávali v Juventusu či AS Monaku. Loni byl Aït-Nouri zařazen na prestižní seznam Guardianu "Next Generation 2018" největších talentů světové kopané narozených v roce 2001 a už teď je součástí nového cyklu francouzské jednadvacítky. Sám se přirovnává k Marcelovi, takže prý musí zapracovat na obranné i poziční hře, ale už jen to, že si takové věci uvědomuje ještě coby teenager, věští leccos dobrého.

Budoucnost by měla být světlá i pro klub jako takový. Ačkoliv předevčírem SCO utrpělo senzační domácí porážku s Brestem, stále okupuje krásnou pátou příčku. Ani po deseti kolech to tak na sestup nevypadá, což jedině nahrává nejčerstvějšímu plánu prezidenta Chabaneho: sesekat podíl televizních práv na klubových příjmech na 50 %. Momentálně jsou to zhruba dvě třetiny, a to by nebyl Chabane, aby ho to netrápilo...



Jako hlavní podnět autorovi posloužila tato skvělá narozeninová óda z dílny dlouholetého fanouška SCO Thomase.
Autor: Tomáš Daníček
Počet zobrazení: 3741
Komentáře (28 / 0 nových)
Pyroman
21.10.2019 14:45
#
Angers jsou ideální příklad, jak by všechny kluby mimo širší špičku měly fungovat. I letní přestupy teď měli zase parádní, Pereira Lage může klidně za rok dva stát trojnásobek. Plus další velký prodej bude určitě Ait Nouri, tam je to jenom otázka času.
Messi14
21.10.2019 15:36
#
Godwinson
21.10.2019 19:17
#
Tak Aït Nouri je raketa, stejně jako Atal, jenže u těhle severoafrických debilů je to dost složitý, byť jsou fotbalově třeba adepti pro velkoklub.
Spalovač šancí
21.10.2019 14:57
#
Pěkná pevnost
Seydou Doumbia
21.10.2019 15:26
#
Mimo Ait Nouriho ještě zmíním jeden ryzí produkt akademie Angers a tedy Sofiane Boufala. Na hráči nejvíce samozřejmě profitovalo Lille, které ho do Premier League prodalo za osmnáct milionů, ale hráč si prošel mládežnickými kategoriemi i B týmem Angers a následně odešel do Lille za tři miliony euro. Zda v přestupu byli zahrnuty další % z prodeje, netuším.

Jinak klubem za tak krátkou dobu prošlo hodně skvělých hráčů a na tu jejich první polovinu nováčkovské sezony v L1 jen tak nezapomenu. Bohužel moc líbivý fotbal na oko nestranného fanouška nehrají, ale to momentálně není jejích cílem. Důležité je hrát efektivně sbírat body. Pokud budou i nadále prodávat své hráče za pěkné částky do věhlasnějších týmů a budou dlouhodobě profitovat, tak mohou postupně jejich ambice se navyšovat.

Podivejme se, jak Nimes v minulé sezoně bavilo fotbalem nahorů dolů celou Ligue 1 a momentálně jsou na posledním místě tabulky. Samozřejmě to není jediný aspekt jejich pádů, důležitou roli hraje i odchod Saverniera do Montpellier, který byl pro Nimes asi podobně důležitý, jako takový Souček pro Slávii.

Francouzské týmy umí hodně dobře pracovat s mládeží a produkty své akademie + mají skauty na hodně vysoké úrovní, což dokazuje i statistika v článků, kde hned polovina týmu je francouzských. Více takových článků, především z francouzské scény.
fantomas
21.10.2019 15:44
#
Boufal ještě přišel před tou rekonstrukcí v 2011, ale jo no, i on si zaslouží zmínit.
fantomas
21.10.2019 15:45
#
*restrukturalizací
Seydou Doumbia
25.10.2019 23:23
#
Jinak nějaký článek o slavných letech Auxerre nemáš v plánu sepsat?
fantomas
26.10.2019 01:36
#
Škoda že se tady nedá @ jako na Twitteru/FB, označil bych dominga, protože ten to má "v šupliku" už snad přes pět let.
Seydou Doumbia
26.10.2019 02:02
#
Mu to pošli do zpráv. Nerad bych tu ten článek viděl až po zániku klubu.
Rudnevs
21.10.2019 19:36
#
Tak ten posledných odstavec sa dá povedať snáď o každej tej velkej krajine. Akurát každá má silnejšie i slabšie generácie. To je logické, nemôžu predsa cpať prachy do mládeže nonstop. Predtým bolo top Španielsko, neskôr Nemecko, teraz je v kurze Francúzsko. A za pár rokov zas nebude.
Kucka
22.10.2019 21:11
#
Dluznik
21.10.2019 15:57
#
TheTopFootbaler
21.10.2019 16:00
#
Přesně pro takové články miluju EuroFotbal, skvělá práce a úžasné čtení.
JackDaniels.
21.10.2019 16:50
#
Damy a Pani, toto je skutocna radost z futbalu..
Stannis Baratheon
21.10.2019 17:18
#
Skvělý článek, další tým který budu bedlivěji sledovat.

A Angers je městečko? Tož to u nás máme asi jen tři města, zbytek jsou městečka.

Зенит!
21.10.2019 19:03
#
Takéto články sú parádne.
Yanek
21.10.2019 19:15
#
Stejsky87
21.10.2019 21:07
#
Džeko55
21.10.2019 21:28
#
Skvělý článek, moc díky
tko
21.10.2019 22:06
#
Taky se přidávám k zástupu děkujících za tento článek. Všude se píše o hvězdách, velkoklubech a celkově odosobněném fotbalovém mamonu, a přitom existuje tolik skvělých a ne tak viditelných příběhů, které nás fanoušky nutí tu hru navzdory veškeré špíně nezavrhnout...
Magnetic board
22.10.2019 09:50
#
Za clanek i tvuj koment
Melda
22.10.2019 07:01
#
wishmaster
22.10.2019 09:34
#
skvelé čítanie
Manny
22.10.2019 19:49
#
Pasha
23.10.2019 10:59
#
Bravo, Fantik.
whhahabidjjwnba
23.10.2019 12:41
#
Proc tam ale tedy na fotbal chodi tak malo lidi?
Seydou Doumbia
25.10.2019 23:36
#
V premiérové sezoně v L1 byl domácí průměr 13,5 tisíc to je vzhledem ke kapacite stadionu (17 k) solidní. Potom ta euforie upadla a průměr se zmenšil na 10-12. Letos zatím 9,7, ale zápasy co zvýší průměr teprve příjdou.
Ale nejsou na tom zdaleka nejhůře. V Bordeuax umí příjít přes 30 tisíc diváků, ale letos třeba na 42 tisícový stánek přišlo proti Metz a Brestu jen 15 tisíc, což vypadá dost blbě. Na 33 tisícový stadion Toulouse letos až na jednu vyjímku průměr 11 tisíc. Potom zhruba 65% zaplněnost stadionu v Angers vypadá stále hodně dobře.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.
Registrace nového uživatele
Našli jste v článku chybu? Můžete nám ji oznámit.