Konverzační příručka pro Willyho Sagnola

19.11.2014 21:49 - Fejetony
 
Trenér Bordeaux Willy Sagnol způsobil 5. listopadu mezinárodní poprask, když se veřejně vyjádřil ke "kvalitám typického afrického fotbalisty". Posledních 14 dní se ve francouzském fotbalovém prostředí neřešilo nic jiného, tedy až do doby, kdy se provalily finanční skandály v Marseille a Ligue 2. Je však Sagnol skutečně vinen?

Jeho předchůdce Francis Gillot je možná skvělým trenérem, ale rozhodně se nedá označit za nějakého ambiciózního bojovníka; naposledy na sebe upozornil v souvislosti s Bielsovým Marseille, o němž prohlásil, že "domácí kouč by nikdy nedonutil Francouze takhle běhat". Sagnol je jiný - nehledá žádné výmluvy, odmítá pesimismus a bývá všeobecně chválen za to, že se vyjadřuje jasně a přímo k věci. Jeho dva týdny starý rozhovor pro noviny Sud Ouest byl toho krásným příkladem.

"Výhodou typického afrického fotbalisty je, že není drahý, je okamžitě připraven bojovat a má velkou fyzickou sílu. To však ve fotbale není vše, potřebujete i techniku, inteligenci a disciplínu," prohlásil bývalý skvělý obránce, načež se strhla obrovská vlna nevole. Alespoň tedy z oficiálních míst - takový Lilian Thuram už hezkých pár let nedělá nic jiného, než že obviňuje všechny z rasismu. Jenže to je pouze hraná pseudokorektnost. Zdravý rozum podle všeho zůstává už pouze na internetových fórech, kde má většina lidí jasno: Sagnol neřekl nic špatného, zkrátka pojmenoval věci jejich pravými jmény.

Lidem jako je Piara Powar, šéf organizace FARE (Football Against Racism in Europe), se to kritizuje snadno; už jeho jméno prozrazuje, že nejspíš bude sám trochu nahnědlý, takže od něj jen těžko očekávat objektivní názor mimo rámec pečlivě nalajnové mezinárodní multikulturní lobby. Podle něj je Sagnolův výrok klasickou ukázkou kolonialistického myšlení, jenže Willy má svoji hlavu a může si říkat, co chce. Stačí se ostatně podívat na kádr Bordeaux - kdo v týmu tvoří hru a stará se o kreativitu? Jaroslav Plašil. Kdo vyniká fyzickou silou, dře na hrotu a je dobrý pouze ke střílení gólů? Cheick Diabaté. Šach mat.

Sagnol se nesmí nechat umlčet těmito hnusnými pomluvami; mluví totiž pravdu. Typického černého fotbalistu skutečně poznáte podle toho, že je velký, černý, silný a hloupý. Popírat tento výrok by bylo jako snažit se popřít, že Země je kulatá. Kdyby se mladý kouč nemusel bát osidel přecitlivělé xenofilie, jistě by doplnil svůj výrok o další všeobecně známá fakta, jako například že tito fotbalisté také všichni umí rapovat a hrát na basu.

Protože se Sagnolovým bojem soucítíme, přinášíme mu několik dalších pravd, cennou to munici v boji proti větrným mlýnům. Všichni přece víme, že typického arabského fotbalistu je třeba hlídat, aby v půlce rozehraného zápasu nepadl tváří k zemi v modlitbě (nebo dokonce nepostavil v nestřežené chvíli na tréninkovém hřišti mešitu). Typický východoasijský fotbalista potřebuje pečlivě sestavený jídelníček, protože je schopen sežrat všechno, co se hýbe. Je mu to ale třeba vysvětlit trpělive a pomalu, protože umí kung-fu.

Totéž platí i pro typického tureckého fotbalistu; budoucí zaměstnavatelé by měli zajistit, aby před zápasem nesnídal kebab. Typický jamajský fotbalista se pokusí propašovat v dredech do kabiny marihuanu. Dále tu máme finanční problémy - před typickým českým fotbalistou je třeba pečlivě zamykat skříňky, což na druhou stranu není třeba připomínat typickému židovskému fotbalistovi. Typicky ruským fotbalistům zase příliš nevoní kapitalismus a mohou začít vyžadovat, aby v kabině bral každý stejně.

Delikátní opatrnost v přístupu k hráčům se vyplatí například i u typických australských fotbalistů, jejichž kousnutí bývá jedovaté. Taktéž typický irský fotbalista může reagovat na kritiku vyexováním lahve whisky a výzvou k pěstnímu souboji. Typický rumunský fotbalista zase zná triky z dětství, které strávil mezi upíry. Opačný problém může nastat u typického kanadského fotbalisty, jemuž je naopak záhodno vysvětlit, že se soupeři nemusí omlouvat za spáchaný faul. A pokud už dojde k rozmíšce a bude potřeba vytřít krev a vycídit kachličky, pomůže mít v týmu typického polského fotbalistu.

Černoši si mohou Sagnolovi vyhrožovat, jak chtějí; sami dobře vědí, že zdravý rozum hovoří proti nim. Že na ně publikum občas bučí? To je toho. Tomáš Rosický přece také nehrozí odchodem ze hřiště, když na něj celá tribuna huláká, že krade a chlastá a ať táhne zpět do východní Evropy, odkud přišel. Takové věci se ve fotbale zkrátka dějí. Pouze lidi jako Powar, Thuram a jim podobní z nich dělají takovou vědu. Protože jsou černí.

A to se ještě ani nezmiňujeme o tom, jakou kritiku si vysloužila statečná ochránkyně francouzství Marine Le Pen poté, co si alžírští přistěhovalci dovolili na francouzské půdě slavit na mistrovství světa postup Alžírska. Co si o sobě myslí? Že když je člověk nějaký béni-oui-oui, tak si před ním sedneme na zadek? Každý by měl povinnost fandit výběru země, na jejímž území se právě nachází. My přece také na dovolené v Chorvatsku automaticky fandíme Chorvatsku. Až se na mistrovství světa kvalifikuje Vietnam, vydáme na to zákon.

A černoši? Nic neodvolávat, nijak se neomlouvat - stejně je to jejich chyba. Když jim tak vadí, že jim lidé připomínají, že jsou černí, neměli se narodit černí.


obrázek
Autor: Dominik Zezula
Počet zobrazení: 10738
Komentáře (518 / 0 nových)
Komentáře k článku naleznete zde
Našli jste v článku chybu? Můžete nám ji oznámit.