KLUBOVÝ MISTR SVĚTA OPĚT Z BRAZÍLIE

Evropa zůstane i letos bez trofeje pro nejlepší fotbalový klub světa. Tím se totiž po finálové výhře nad Barcelonou stal brazilský celek Internacional Porto Alegre. Přestože byl za favorita pokládán katalánský klub, Internacional se svého soupeře nezalekl a odehrál vyrovnanou partii, kterou korunoval gólem deset minut před koncem.

Často se tvrdilo, že tato trofej nemá pro evropské týmy dostatečnou hodnotu, že vítězové Ligy Mistrů postrádají při mezikontinentálních soubojích motivaci a to je tedy hlavním důvodem častých porážek s jihoamerickými celky. To se ovšem nedá říci o Barceloně, která již před začátkem turnaje jasně zdůrazňovala důležitost a prestiž této trofeje. Drtivá výhra v semifinále nad Américou Mexico tato slova jen potvrzovala, avšak i přesto putuje trofej znovu do Jižní Ameriky. A opět do Brazílie.

Ale pojďme k zápasu. Do něj nastoupila aktivněji Barca, která ihned získala územní převahu, ale do šancí se dostávala jen velmi ztěžka. Nicméně postupem času se dvířka obrany začala otvírat. Nejdříve se po nízkém centru Zambrotty pokoušel o štěstí Gudjohnsen, jehož střela z první mířila mimo. Ještě větší šanci měl Ronaldinho, který se dostal k dorážce po tvrdé Giově střele, ale jeho pokus z úhlu dokázal brankář Clemer zneškodnit.

Spornou situaci musel řešit rozhodčí o chvilku později, když Ronaldinho spadl po souboji ve vápně, ale zapískaná penalta by nejspíše byla příliš přísná. Fotbalovější moment si brazilský mág připravil ve 29. minutě. Jeho přímý volný kop obletěl zeď a skončil až v náruči pozorného Clemera. Krátce před tím se ještě pokoušel rozvlnit síť Gudjohnsen, ale z dobré pozice vystřelil jen nad břevno.

Internacional sice držel s Barcou krok a hlavně v záloze se nenechával výrazněji přehrávat, nicméně obrana Barcelony v čele s Puyolem fungovala na jedničku a krom několika dalekonosných pokusů se Brazilci k ničemu vážnějšímu nedostali. Do konce poločasu se ještě do dvou pološancí dostal Gudjohnsen: v prvním případě doplatil na špatný první dotyk, zatímco v druhém případě chyběly islandskému útočníkovi milimetry, aby dosáhl na Ronaldinhův centr.

Do kabin se tedy šlo za nerozhodného stavu 0:0.

Do druhé pětačtyřicetiminutovky nastoupily týmy bez výraznějších změn, jen zraněného Zambrottu nahradil na pravém kraji obrany Belleti. V druhém poločase se hra ještě více vyrovnala, zvláště obrana Porta Alegre doznala značného zlepšení, a tak Barce nezbývalo než zkoušet štěstí z dálky, jako v případě Deca, jehož pokus mířil nad.

V půlce poločasu nahradil v Barce Xavi Thiaga Mottu, ale jak se později dozvíme, mnohem důležitější událostí byl nástup Adriana, jenž vystřídal Alexandreho. Čtvrthodinku po svém nástupu se dostal do dvou velkých šancí Xavi. Nejdříve byl po nádherné souhře Belletiho s Decem vychytán Clemerem, poté byla jeho střela po pěkné sólové akci zblokována Edinhem.

Internacional všem šancím odolával a na tu svou vytrvale čekal. Ta přišla v 81. minutě. Nakopnutý míč se dostal k Iarleyovi, ten chytrou kličkou odpoutal pozornost Puyola, nahrál Adrianovi, který se odpoutal od podklouznuvšího Marqueze a překonal vybíhajícího Valdése.

Barca se vrhla všemi silami do útoku, Gudjohnsena nahradil Ezquerro, ale očekávaný efekt to nepřineslo. Krásnou střelu Deca vytáhl Clemer, ale největší šanci si Barca chystala až do poslední minuty nastaveného času. Ronaldinho nádherně poslal míč před bránu, kde si užuž nabíhal Iniesta, ale ze střetu s Clemerem nakonec vyšel lépe brazilský brankář a Internacional mohl slavit...

Barca tedy ani tentokráte nedokázala získat poslední velkou trofej, která jí chybí ve sbírce. Rozhodně se nedá říci, že by odehrála špatný zápas, nicméně faktem je, že Internacional odehrál skvělé utkání a o osudu utkání rozhodla i trocha pověstného štěstí...