KDYŽ JE DVA VÍC NEŽ PĚT

S pěti záložníky nebo dvěma útočníky? to je otázka, kterou v současné době řeší v Praze trenér české reprezentace Karel Brückner a v restauračních zařízeních všech cenových skupin po celé zemi haldy fanoušků. Zvítězí nakonec osvědčená Brücknerovská klasika s osamoceným Kollerem na hrotu nebo ne?

Že je kvalitní hrotový útočník v Čechách, na Moravě, ba i ve Slezsku nedostatkovým zbožím jsme si jaksi zvykli. Asi nejcitelněji to náš fotbal pocítil na letním MS v Německu. Pro zranění nemohli na trávník ani rychlík Baroš, ani dlouhán Koller a najednou jaksi nebylo kde brát. Jak to nakonec dopadlo si ještě pořád živě pamatujeme. Někdo se s tím smířil, jiný spílal šedovlasému stratégovi Brücknerovi, že nevzal do Německa v lize zářícího Kuliče. Ale to bylo, se slovy klasika, asi tak jediné, co jsme mohli dělat.

V současné době, kdy se blíží očekávaný souboj se silnými Němci, jsou oba (jediní?) elitní čeští forvardi zdraví a co víc, zdá se, že i ve slušné sportovní formě. V záloze je i vomodlený Kulič. Nebyl by tedy hřích nevyužít duo Koller-Baroš od začátku s alternativou Kulič v průběhu zápasu? Monopolní deník Sport se nás dnes snaží ve svém vydání přesvědčit, že Brücknerovy ovečky nemají fyzicky na to, aby zvládly obranou fázi v rozestavení 4-4-2. Proto je potřeba pětičlenná záložní řada, aby dostatečně vykryla stanovený prostor. Toto diskutované téma se také objevilo po mistrovství světa v zemi našich sobotních soupeřů.

Tehdy padala hlavně tři jména "starších" hráčů. Poborský, Nedvěd a Galásek. První dva už ale v týmu nejsou a zvlášť u vlasatého záložníka Juventusu bych kritiku jeho fyzické kondice označil za lehce neopodstatněnou. Vzpomeňme na poslední vystoupení v základní skupině šampionátu s Itálií, kdy celou obranu pozdějších mistrů světa proháněl takřka sám. A Galásek? Díky přímým přenosům z Bundesligy na něj změnili názor i "fajnšmekři" v internetových diskusích a to mi věřte, těm se jen tak někdo nezalíbí.

Argument zvaný lidově "fyzička", podle mě neobstojí. Podobně jako obavy ze silné záložní řady soupeře. V případě čtyřčlenné zálohy nastoupí uprostřed Rosický, jehož obrannou fázi mu může většina konstruktivních fotbalistů jen tiše závidět, s defenzivním generálem Galáskem. Na jednom z krajů nebude téměř s absolutní jistotou chybět ani Jan Polák a ten už se na postu defenzivního záložníka taky něco nabránil. A navíc nejsme to náhodou my, kdo hraje doma? Neměli bychom my určovat tempo zápasu? Zdravému respektu ze soupeře říkám Ano, ale zbytečné úzkoprsosti rezolutní Ne. Zvlášť pokud se oba trenéři předhánějí v tom, kdo zdůrazní, že nejde o zápas typu "Buď my, nebo oni". Takže říkám: "Na co čekat? V tomto případě je dva víc než pět!"